Žena se lvem
* antologie , Zuzana Hloušková , Františka Vrbenská , Vilma Kadlečková , Miroslava Dvořáková , Karolina Francová , Lenona Štiblaríková , Dagmar Pirochová , Václava Molcarová , Lucie Lukačovičová , Dana Beranová , Zuzana Stožická , Jana Šouflová , Hanina Veselá
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/324418/bmid_zena-se-lvem-N1J-324418.jpeg
4
59
59
Lehké fantazijno série
1. díl >
Poznejte první dámy české a slovenské fantastické literatury pohromadě! Přichází Žena se lvem, první svazek čtyřdílné antologie českých a slovenských autorek fantastiky. Užijte si pestrou paletu všemožných fantastických žánrů! Těšte se na zajímavé hrdinky i hrdiny, kteří se vymykají známým klišé a bojují především svou vnitřní silou! Antologii navíc doprovází sada originálních 13 výkladových karet, vytvořených podle jednotlivých povídek a podoby autorek.... celý text
Přidat komentář
Z třinácti povídek mě nejvíc zaujaly Případ osla canterburského, Rubinova liečba a V mysli mojí vidíš stíny.
Příběhy přece vede tarotová karta. Teda vlastně třináct. Za mě je to geniálně poskládaná série a spolu s dalšími třemi knihami tvoří ucelený systém.
První antologie ze série Lehké fantazijno nabízí 13 povídek z pera něžného pohlaví. Některé povídky nebyly špatné, některé byly horší. Celkově taková nevyvážená antologie, možná tomu chybělo společné téma.
Nejvíce mě zaujala povídka od Karoliny Francové z prostředí Purpurové noci.
Většina povídek vůbec nebyla špatná, ale od přečtení knihy mě málem odradila hned první povídka. Za mě opravdu otravná. Navíc tenhle styl psaní je po mě úplné peklo.
Jinak se mi líbila pestrost povídek, některé mě zaujaly hodně, jiné méně.
(SPOILER) První povídka si mě získala, pak jsem byla spíš zklamaná. Ale co jsem měla čekat od sbírky, kde není žádné společné téma nebo žánr. Na druhou stranu po přečtení jsem chvíli všude viděla černé kočky a čekala, kdy se Liberec stane centrem magického dění celé planety...
Prostě bizár. Takovej spletenec totálních nesmyslů. Je to dáno tím, že české fantasy je hodně specifické. Předmluva je extrémně feministická - my ženy jsme chudinky nikdo nás nechce vydávat, přitom umíme psát skvěle. Povídky se mi opravdu líbily dvě (tuším z 13). Ale už na základě první povídky se dá udělat obrázek. Knihu si nechávám v knihověn jen jako ukázku českého bizáru.
První díl se mi ze série "Žen" líbil asi nejvíce. Naprostá většina povídek mě zaujala a ráda si je přečtu znova (no nejvícekrát budu číst asi Bez Krásky a bez zvířete, má hodně skrytých významů a každý ji může chápat jiným způsobem, ta schválně vyzkouším všechny způsoby, co mě napadnou :-D). Ráda jsem se dostala i k autorkám, které nejsou tak v popředí (například v povídkách Běžím daleko, žiju blízko, Černý samet). Samozřejmě i povídky od "známějších" autorek byly super, například povídka od Maffet (ze stejného prostředí jako Svitky z londýnského mostu), již zmíněná Bez Krásky a bez zvířete, Dům ocelých jehel, Etuda pro výjimečnou mysl... Každopádně určitě doporučuji!
Ač mi všechny povídky úplně nesedly přidávám hvězdičku za celkový nápad a provedení. A rozhodně se těším na další díly.
Snad jako v každé sbírce, některé povídky jsou skvělé, některé zaujmou málo, nebo dokonce vůbec. To je čtenář od čtenáře. Já osobně třeba mám rád úvodní od Vilmy Kadlečkové (Mycelium), a přitom jiní ji nechápu, nebo je vůbec nebaví atd.
nejvíce se mi líbila povídka, ve které autorka popisuje současný problém lidí s autismem a zároveň nabízí zajímavé řešení pomocí vědy (sci-fi) a aplikací speciálních čipů do mozku
Antologie má velkou přednost a zároveň klasický problém všech sborníků: každá povídka je jiná - jak žánrově, tak kvalitativně i kvantitativně. Což může být dobře, protože se čtenář dostane ke střípkům žánrů, po kterých by za jiných okolností nesáhl, ale na druhou stranu to znamená, že se potká s povídkami, které mu vyloženě jdou proti srsti. Případně, jako v některých případech, si říká, že jsou úplně zbytečné.
Mne osobně zaujaly povídky Případ osla canterburského, Rubinova liečba a V mysli mojí vidíš stíny (co se týče té poslední, možná se porozhlédnu i po románu Karoliny Francové, když už tedy taky bydlím Liberci jako ten černý mág...). Další povídky buď nijak nevybočovaly z obvyklého standardu svých autorek směrem k výjimečnosti (Dům ocelových jehel je třeba dobře napsaný, ale nic méně bych od Lucky Lukačovičové ani nečekala, takže se nijak nevymyká), nebo mi v nich něco chybělo/přebývalo/nesedělo. A byly tam tři kousky, které mi nesedly vyloženě komplet.
Rozhodně chválím krásnou grafickou podobu antologie, od obálky po vnitřní ilustrace, a příjemný formát vhodný na tahání s sebou při cestách do práce. Zajímavý nápad je i bonus v podobně balíčku karet.
Líbí se mi grimoárový design, obálka a koncept s kartami a medailonky uvnitř. Jak to řekla přibližně Františka na křtu: "Hrome, ta kniha je příjemná na pohmat, šikovná do ruky a vejde se kolikrát i do kapsy." Navíc pevná vazba - nemám rád ty tuhoše paperbacky, kde se bojíte knihu otevřít pořádně, aby se nezlomila.
Když jsem poprvé zaslechl krátce před nějakým dávnějším Conem název Lehké fantazijno a viděl plakát, blesklo mi hlavou "ha, nějaký novátorský projekt"...pak jsem se dověděl, že má jít o antologii a můj zájem klesl tak o třetinu. Proč? Od dětství jsem tíhnul hlavně k rozsáhlým a komplexním světům a na fantasy zkrátka miluju nejvíc právě ty dlouhé série, kterými člověk postupně objevuje cizí rozměry a prožívá s nimi dlouhé roky radosti i trápení. Povídky, antologie a sborníky u mě v tomhle ohledu leží tak nějak na druhé straně spektra a mám na ně chuť sporadicky, navíc mi trvají hrozně dlouho.
Trochu mi vadilo nikoli výlučně ženské zaměření (ta tuzemská tvorba, která mě dosud zaujala, pochází téměř výlučně od žen), ale jeho neustálé omílání. V minulosti jsem spolupracoval (nebo dosud spolupracuju) s úspěšnými ženami z více oborů včetně vícemistryně světa v rockbiku. Nikdy nepotřebovaly zdůrazňovat svoje ženství nebo schopnosti, jejich činy byly dostatečně výmluvné. Tohle tlačení na pilu mi v celkovém vyznění zkrátka lehce zkazilo apetit podobně, jako kdyby mi za oknem běhal pravidelně někdo s transparentem.
Oba body jsou asi důvodem, proč mi dočtení od prvého otevření zabralo přes rok - hlavně tedy masivní zásek u první povídky. Pozitivem budiž, že se tu seběhla jména, která se jinak asi pohybují dost roztříštěně a nepravidlně, takže je to trochu jako konjunkce autorek a je hrozně fajn, že sborník říká "hele, tyhle dámy píšou taky".
Celkově 4 kousky, které fakt zaujaly: Případ osla canterburského, Dům ocelových jehel, Mizera z Mexika, Černý samet...a potom průměr až záležitosti, u kterých jsem si po dočtení řekl jen "WTF?"
Sbírka povídek z rukou českých a slovenských autorek je osvěžujícím počinem. Některé povídky mne zaujaly více některé méně. Ale to tak u knih tohoto typu bývá. Byla jsem příjemně překvapena kolik aktivních autorek publikuje fantasy díla v naší malé kotlině, aniž bych o nich dříve věděla (tedy o většině z nich), což je velká škoda.
Vcelku dobré. Poměrně dost průměrného textu, pár věcí ale bylo vysloveně výborných. Za mě asi nejlepší Kadlečková s Veselou. Je poznat, že umí.
Je zvláštní, že ačkoli v zahraničí jsou ryze ženské antologie běžné (například Alucindas I. a II., Millennial Women či New Women of Wonder), u nás je Žena se lvem svého druhu prvním počinem. O to větší radost můžeme mít, že se tak povedla. Já osobně doufám, že její tři sestřičky, které jí budou brzy následovat, si udrží stejně vysokou kvalitu, jako má právě Žena se lvem.
nápad super, obálka úžasná, karty báječné, povídky skvělé, dobré, jedna i hrozná! chtěla jsem dát 3*, ale jako celek si to ty 4* nakonec zaslouží...
Nejlepší povídková sbírka, jakou jsem četla za poslední roky. S komentářem od Eslema nemohu souhlasit, právě uvedená povídka Bez Krásky a bez Zvířete byla naprosto luxusní, i když bylo třeba přečíst si ji pořádně a pro některé dost možná i několikrát, aby ji řádně pochopili. Černý samet zas někomu jinému mnoho neřekl, ale pro mě to byla velmi osobní záležitost, takže naprostá paráda a například taková Rubinova liečba byla naprosto perfektní a vůbec mi nevadilo, že byla slovensky.
Také jsem díky této sbírce "objevila" několik autorek, které jsem absolutně neznala (paní Štiblaříkovou, Novákovou, Molcarovou), a po zkušenosti s jejich povídkami do knih určitě zainvestuji. Už teď se těším na trilogii Blíženci právě od Julie Novákové:)
A Ženu se sovou už mám doma taky a vrhnu se na ni hned po dočtení aktuální knížky:)
Zajímavý a sympatický projekt, ke kterému mám jednu větší výhradu - je naddimenzovaný, což je patrné už z této první knihy. Autorek zapojených v projektu je prostě moc a leckteré jen zbytečně ředí kvalitu sborníku. Některé povídky se mi prostě nelíbily nebo mi nesedly (např. Bez Krásky a bez zvířete nebo odbytí mikrajdou od mé oblíbené Lenony Š.), ale nedá se upřít, že řemeslně byly odvedené poctivě. Pak tu byla skvělá Rubinova liečba a další třetinka velmi čtivých a povedených dílek od protřelých autorek jako LL, KF nebo JŠ, která si znovu řekla o můj obdiv svým výtvarným (velmi atmosférická obálka) i literárním talentem. A nakonec objem nakynul o pár dalších, které se vyloženě vezly. Černý samet, Nikdy neříkej nikdy a Srdce z kamene mají společný laciný námět a tuctové zpracování, které by slušelo spíš literární dílně. Především text spolueditorky ZH na prvních stránkách dokonce zápasí se slovosledem, a to prý prošel CKČ a ještě jde o revidovanou verzi.
V každém případě, kniha ženou doslova dýchá a nějak jsem po dočtení dostala chuť na Žambocha :-)
Po zkušenosti se sborníke Excelsior, gentlemani! jsem byla k podobným sborníkům trošku kritická, protože to nenapravily ani Legendy prokleté knihovny, nicméně mě přesvědčil fakt, že povídky kompletně pocházejí z ženských rukou. Některé povídky byly samozřejmě slabší, některé propracovanější a některé převyšovaly ostatní. Mezi skvosty této sbírky povídek, podle mě, patří určitě Případ osla canterburského, V mysli mojí vidíš stíny, Dům ocelových jehel a Srdce z kamene. Tyto povídky zajisté ve mně zanechaly dlouhodobé pocity, mezi další velmi povedené povídky určitě patří Rubinova liečba, Mizera z Mexika, Étuda pro výjimečnou mysl, Nikdy neříkej niikdy. Musím se přiznat, že u spousty povídek jsem nepřilnula k hlavním postavám, ale příběh mě naprosto pohltil. V některých povídkách je vyspělá technika, v některých kyberpunk, mágové, kouzla, nadpřirozeno... toto jsou fantasy povídky, které jsem hledala.
Štítky knihy
povídky tarot antologie česká fantasy duchové a přízraky české sci-fi slovenská fantasy slovenské sci-fiČást díla
Bez Krásky a bez zvířete
2016
Běžím daleko, žiju blízko
2016
Černý samet
2016
Dům ocelových jehel
2016
Étuda pro výjimečnou mysl
2016
Jak už to u povídkových sbírek bývá, a zvláště u těch poskládaných od různých autorů, tak zaujetí jednotlivými povídkami značně kolísá. Výhodou ale je, že si v ní každý najde, co mu vyhovuje. Jako představení českých/slovenských autorek fantastiky kvituji jako skvělý nápad. Již z jedné povídky poznáte, zda vám autorčin styl sedne či nikoliv.
A za celkové zpracování přidávám hvězdičku - úvodní medailonky, tarotové karty - skvělé provedení a nápad.
Nejvíce zaujaly povídky:
- Dům ocelových jehel
- Případ osla canterburského
- Rubinova liečba
- V mysli mojí vidíš stíny (Prequel, který i nalákal si přečíst celou sérii. Navíc pro mě s nostalgickým nádechem - čteno po návratu z Jizerek a Liberce.)