• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Zuzana Hloušková

Žena se sovou

„Tak jak to u povídek bývá, některé jsou opravdu dobré jiné mnou jen tak proletí a zítra si na ně ani nevzpomenu. Rozhodně však budu mít v hlavě tyto povídky - Lektvar správných žen, Běžící muž a Kamarádky navždycky.“... celý text
— whiolet

---

Žena se lvem

„Jak už to u povídkových sbírek bývá, a zvláště u těch poskládaných od různých autorů, tak zaujetí jednotlivými povídkami značně kolísá. Výhodou ale je, že si v ní každý najde, co mu vyhovuje. Jako představení českých/slovenských autorek fantastiky kvituji jako skvělý nápad. Již z jedné povídky poznáte, zda vám autorčin styl sedne či nikoliv. A za celkové zpracování přidávám hvězdičku - úvodní medailonky, tarotové karty - skvělé provedení a nápad. Nejvíce zaujaly povídky: - Dům ocelových jehel - Případ osla canterburského - Rubinova liečba - V mysli mojí vidíš stíny (Prequel, který i nalákal si přečíst celou sérii. Navíc pro mě s nostalgickým nádechem - čteno po návratu z Jizerek a Liberce.)“... celý text
— LuckaK.088

---

Žena se lvem

„Z třinácti povídek mě nejvíc zaujaly Případ osla canterburského, Rubinova liečba a V mysli mojí vidíš stíny.“
— cori

---

---

Nemožné se děje

„Mé první setkání s žánrem re-pre jsem si neskutečně užil! (ač jsem knížku koupil původně jen kvůli ujeté obálce se "Zrozením Venouše") Mozaika příběhů, které jsou spolu více či méně propojené, plné vtipu a narážek na existující svět v humorných parodických verzích, si skutečně zaslouží pozornost. Svět ovládají moderní technologie, domácí spotřebiče myslí za člověka, lidé už nevychází ven, neboť virtuální realita je mnohem zajímavější než svět okolo, lidé nepracují, neboť vše již zařídí roboti a umělá inteligence - ačkoliv to ne vždy dopadá úplně nejlíp. Touží toaster nebo záchod po volebním právu nebo vlastní politické straně? Může nadnárodní korporát ukrást moravským folklorním tanečníkům jejich klíčový taneční prvek? Co vše se může stát, když zapomenete restartovat počítač ovládající celé město a navíc se ztratí oblíbený robonetopýr Ťutík? Doporučuji tento titul, jsem nadšen z tohoto literární žánru a určitě se postarám o dokoupení předešlých dílů!“... celý text
— Kvetak1994

---

Žena s drakem

„Občas vidím lidi mluvit o tom, že svět má málo ženských autorek, nebo že nejsou tak úspěšné a že je v literatuře málo ženských vzorů, se kterými by se čtenářky mohly identifikovat, a že proto často obdivují spíše mužské postavy a obávám se, že i autory. Jestli jedním z důvodů nebude to, že když čtu, že hlavní ženská postava v povídce je krásná, má hřívu ohnivě rudých vlasů, zelené oči a je spojována se symbolikou lišky, tak to okamžitě skipnu dál, protože je mi jasný, že mě jak hrdinka, tak povídka bavit nebudou. Stejně tak totálně overpowered čarodějky. To se tam vyskytuje víckrát. Takový jev popsal pan Pratchett myslím v Klobouku s oblohou. Když nejste ta ženská liška, tak se o vás žádné příběhy psát nebudou. Měla jsem dojem, že většina povídek se spíše snaží dokonale vecpat do nějaké určité definice estetiky nebo subžánru, než přijít s originální myšlenkou. Jiné se příliš snaží šokovat. Ad Edita Dufková a její Křížové hřeby - jak asi působí např někde třeba na autorském čtení osobně jako člověk někdo, kdo stvoří a publikuje takto naturalistickou scénu, proč vůbec měla potřebu tohle napsat? Aby čtenáři zhořkla skladba, kterou při čtení poslouchal a pak si na to vždy vzpomene, nebo vzpomínky na cestu, při které ji četl? Dále je zapamatovatelná a navíc žánrově se vymykající (spíše psychologický horor, než fantasy) povídka Jak mizí víly od Šochové, která narozdíl od prací ve sbornících Mlok zvolila příjemně kratší formát. Není to pěkné čtení, ostatně otvírání tématu pedofilie A incestu zároveň ani být nemůže, ale dává za pravdu panu Sapkowskému, že nejhrůznějšími monstry jsou prostě jen lidé.“... celý text
— Ziriath