Žena s drakem přehled
* antologie , Zuzana Hloušková , Františka Vrbenská
Lehké fantazijno série
< 3. díl >
Přichází Žena s drakem, třetí svazek čtyřdílné antologie českých a slovenských autorek fantastiky. Užijte si opět pestrou paletu všemožných fantastických žánrů a těšte se na zajímavé hrdinky i hrdiny, kteří se vymykají známým klišé a mají schopnost svobodně jednat, chránit i ničit. Knihu doprovází stejně jako její předchůdkyně sada originálních 13 výkladových karet, vytvořených podle jednotlivých povídek a podoby autorek.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Žena s drakem. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (8)
Sbírka povídek, některé se mi líbily více, některé méně, některé jsem moc nepochopila. Obecně mi bohužel přijde, že české sborníky povídek jsou slátaniny a autoři často píšou tak, že se snaží jen šokovat.
Upřímně, ve srovnání se Ženou se lvem podstatně slabší výběr. Můj problém je, že u většiny povídek si už vzápětí po dočtení sborníku stěží dokážu vybavit, o čem vlastně pojednávaly. Čili dost průměrné kousky. Směrem k zapamatovatelnosti se vymyká Edita Dufková a Anna Šochová, každá z jiných důvodů. Komentátoři pode mnou, kteří získali pocit, že se hodně textů snaží šokovat a pohrávat s kontroverzními tématy (někdy mi přišlo, že až zbytečně), mají rozhodně pravdu.
Hodnotím sborník neúplný - ke své smůle jsem získala vadný výtisk (a pochopitelně ztratila doklad o koupi) s chybějícími stranami 61-92, zatímco povídku Darth Ziry (podle mě nejslabší kus v celé knize) mám dvakrát.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Žena s drakem v seznamech
v Právě čtených | 2x |
v Přečtených | 30x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Knihotéce | 56x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 10x |
Část díla
Jak mizí víly
2017
Jedno z tisíc očí
2017
Kapka krve dračí
2017
Kreslo
2017
Křížové hřeby
2006
Občas vidím lidi mluvit o tom, že svět má málo ženských autorek, nebo že nejsou tak úspěšné a že je v literatuře málo ženských vzorů, se kterými by se čtenářky mohly identifikovat, a že proto často obdivují spíše mužské postavy a obávám se, že i autory.
Jestli jedním z důvodů nebude to, že když čtu, že hlavní ženská postava v povídce je krásná, má hřívu ohnivě rudých vlasů, zelené oči a je spojována se symbolikou lišky, tak to okamžitě skipnu dál, protože je mi jasný, že mě jak hrdinka, tak povídka bavit nebudou. Stejně tak totálně overpowered čarodějky.
To se tam vyskytuje víckrát. Takový jev popsal pan Pratchett myslím v Klobouku s oblohou. Když nejste ta ženská liška, tak se o vás žádné příběhy psát nebudou.
Měla jsem dojem, že většina povídek se spíše snaží dokonale vecpat do nějaké určité definice estetiky nebo subžánru, než přijít s originální myšlenkou.
Jiné se příliš snaží šokovat. Ad Edita Dufková a její Křížové hřeby - jak asi působí např někde třeba na autorském čtení osobně jako člověk někdo, kdo stvoří a publikuje takto naturalistickou scénu, proč vůbec měla potřebu tohle napsat? Aby čtenáři zhořkla skladba, kterou při čtení poslouchal a pak si na to vždy vzpomene, nebo vzpomínky na cestu, při které ji četl?
Dále je zapamatovatelná a navíc žánrově se vymykající (spíše psychologický horor, než fantasy) povídka Jak mizí víly od Šochové, která narozdíl od prací ve sbornících Mlok zvolila příjemně kratší formát. Není to pěkné čtení, ostatně otvírání tématu pedofilie A incestu zároveň ani být nemůže, ale dává za pravdu panu Sapkowskému, že nejhrůznějšími monstry jsou prostě jen lidé.