Žena s labutí
Františka Vrbenská , * antologie , Zuzana Hloušková
Lehké fantazijno série
< 4. díl
Přichází Žena s labutí, finální svazek čtyřdílné antologie českých a slovenských autorek fantastiky. Opět obsahuje 13 povídek reprezentujících žánrovou pestrost literární fantastiky (klasická, historická, městská i humoristická fantasy, sci-fi, alternativní historie, postapo, aj.) a zároveň zobrazujících schopnost hrdinek a hrdinů ctít především lásku, harmonii a krásu!... celý text
Přidat komentář
Neuchvátilo mě to tak jako první dva sborníky, ale ani mě to nezklamalo jako ten minulý (ohnivě rudá dračice mi prostě nesedla). Je to tak někde mezi. Velmi se mi líbila pohádkově laděná Za chyby se platí, naprosto dokonale ulítlá Krakeniáda a historická romance Labutí kámen, která mě donutila oživit si dějepis a sjíždět články jmenovaných historických postav na Wiki.
Ta top považuji Kožešinu a hůl pokud autorka příběh rozvede do knihy, rozhodně si ji koupím.
El Instigator a Kruhy na hladině mě navnadily na světy, ve kterých se odehrávají, takže svou knihovnu asi brzy obohatím i o Strážce noci, a především o Noční labuť, protože mě zajímá, kde živá-neživá Nixariem sehnala minotaura.
Část díla
El Instigator
2018
Havraní rapsodie
2018
Kožešina a hůl
2018
Krakeniáda
2018
Kruhy na hladině
2018
Sborník jsem si koupila kvůli jedné povídce, a ačkoli ta moje očekávání předčila, kniha jako celek představovala ztrátu času.
Obálka je pěkná, ovšem nijak významně nekoresponduje s jednotlivými příběhy. Medailonky autorek mohly být zajímavé, ale ve čtečce se vůbec nedaly přečíst.
Klíč, podle něhož byly povídky vybrány, mi zůstává utajen, vedle naprostých skvostů jsem dvě vůbec nedokázala dočíst. Na druhou stranu z toho vyplývá, že si v té skrumáži nejspíš každý našel svého oblíbence.
Nedočetla jsem povídku El Instigator (ani nevím, co to je), církevní politikaření, nesympatické postavy a nanicovatý děj mě udolaly před půlkou, stejně jako povídka Ponechajte si, spousta stránek se skuhráním protivné ženštiny, která odmítá chlpaté čudo.
Překvapivě moc se mi líbila Kožešina a hůl, naprosto mě vtáhla do příběhu a jediné, co bych vytkla, je příliš useknutý závěr, a potom ještě pohádková Za chyby se platí, opět mě vtáhla a nemám, co bych vytkla.
Zavedené autorky Štarková, Hartmanová, Sněgoňová či Hauserová se moc nepředvedly, nanicovaté pokusy autorek typu one hit wonder mě taky moc neuchvátily.
Poslední povídka, Po oblakoch nikto nechodí obutý Jany Plauchové představuje jednoznačný vrchol sbírky. O několik koňských délek předstihuje všechny ostatní, takže ocenění hvězdami nemůže být z principu spravedlivé. Autorka zvolila kontroverzní téma, o němž není módní hovořit, a sice že ne každému je přáno. Celý problém nanesla nesmírně poeticky a lákavě, takže se čtenář společně s hrdiny zmítá v argumentech pro a proti. Zpracování je naprosto excelentní, všechny postavy mají hloubku, dialogy smysl a uvěřitelnost, popisy vtáhnou do prostředí a děj je strhující. Ani závažné, téměř filosofické úvahy nesnižují čtivost. Závěr v obou liniích byl naprosto dokonalý, v případě Faith jsem něco takového čekala, Tim mě překvapil.
Skvěle napsané.