Fangličkář aneb Kapsa hoří
Povídka od:
Václav Cibula
Z knihy:
Pražské figurky
Měl před sebou košík s pískem a v něm napíchané špejle s papírovými praporky, čili fangličky. Nenabízel, nevykřikoval. Když někdo koupil, vzal peníze ani se na něj nepodíval, sotva poděkoval. Řeči neměl rád. Pro ty fangličky mu říkali Fangličkář. Jmenoval se Kraus, ale to nikoho nezajímalo. Toto je jeho příběh.
Originální název:
„Vždycky si na něj vzpomenu,
když jdu ve větrném jarním dni kolem míst,
kde stávala Koňská brána.
Tady někde sedával
a jeho fangličky se třepetaly ve větru.“
Nemluva a tichý člověk ten Fangličkář. Buď seděl s košíkem a v něm v písku napíchané špejle s praporky a nebo chodil po hospodách a prodával tam. V létě za špatného počasí spával pod mosty v zimě v cihelnách na pokraji Prahy. Vůbec si takový život nedokážu představit. Sice ve mně pan Kraus vyvolává lítost, ale mám pocit, že on byl spokojen s tím jak žil. A kde že přišel k tý přezdívce Kapsa hoří? Inu, to se dočtete v tomto příběhu.
Citát. Kapsa hoří! Kapsa hoří!