Hříchy otců
Povídka od:
Clive Barker
Z knihy:
Druhá kniha krve, Knihy krve I-III
Povídka vypráví o strašlivých monstrech, která si přišla pro jednoho chlapce – svého syna.
The Skins of the Fathers
Rok vydání originálu: 1984
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Rozbieha sa to trochu divne, asi ako keď niekoho na opustenej ceste za mestom učíte šoférovať a neustále mu to skapína, lebo namiesto dvojky zaradí päťku. Ale akonáhle sa do toho dostanete, čaká vás slušná jazda. Tá štvrtá hviezda je trochu s prižmúrenými očami, ale myslím si, že dať tejto poviedke len 3* by nebolo fér. Na to je príliš rýchla, zbesilá a originálna. Barker má dar kombinovať horor s fantasy (a všeličo ďalšie) a disponuje absurdnými nápadmi, ktoré by od menej talentovaného autora boli smiešne. Uňho však budia rešpekt.
(SPOILER) Zdá se, že v Druhé knize krve neexistuje zlatá střední cesta. Povídky buď nadprůměrné nebo podprůměrné kvality, u "Hříchů" otců jsem se zrovna příšerně nudil. Bylo to lepší, než Pekelný závod, popis monster na pouštní pouti byl super, ale tohle není příběh na desítky stran. Je sice pravda, že celou knihu bych toho asi nezvládl, ale za ten otevřený konec si vyčítám, že jsem se vůbec namáhal přečíst si tuto povídku.
Barker a monstra v americkém Zapadákově… svým způsobem rozcvička na Noční rasu, taky z jedno z mnoha jeho děl, kde jsou příšery vnímány jinak, než je běžné. Úvod je skvělý, pak se děj vydá jinam, než jsem čekal, cestou vymete nejedno klišé, ale celkově působí svěže a zajímavě… s tou barvitou fantazií je to pastva pro vnitřní oko. P.S. Povídka by se správně měla jmenoval „Kůže otců“ (Skins), „Hříchy“ (Sins) se zdá být dost nešťastný přehmat.
Aj monštrá majú deti. Aj spisovatelia píšu kraviny. Toto chudokrvné dieťa preceňovaného spisovateľa je kravina - totálna. Clive, čo si bral, keď si toto písal? Asi nič, inak by to dopadlo lepšie.
Měl jsem z toho podobný pocit jako z Města v horách, i když je to úplně jiné a díky bohu heterosexuální.
Ale bylo to moc zdlouhavé. Narozdíl od Jacqueline, která nemá hluchá místa tady to bylo žvanění o ničem. Být povídka poloviční asi bych hodnotil lépe. Nakonec jediná opravdu zajímavá věc byl koitus a to že otčím musel být opravdu debil.