Lupič mrtvol / Lupiči mrtvol
Povídka od:
Robert Louis Stevenson
Z knihy:
Hrůzný stařec, Lupiči mrtvol, Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky), Podivuhodné příběhy, Pavilon na písčinách (11 povídek), Noční dobrodružství na ostrovech, Nehody Johna Nicholsona
Čtveřice přátel popijí v místní hospodě, když dorazí doktor Wolfe Macfarlane. Jeho jméno z otupělosti probudí Fettese, který se v návalu zlosti odhodlá zmíněného spatřit a při konfrontaci v něm skutečně pozná svého dávného kumpána. Příběh následně pokračuje vyprávěním o společném působení těchto dvou doktorů, kteří se jako asistenti pana K. v anatomické škole podíleli na shánění mrtvol k pitvám.
The Body Snatcher
Rok vydání originálu: 1884
Komentáře (10)
Přidat komentář
(SPOILER) Výborně napsaná povídka od Pana spisovatele. Bohužel pointa je trochu slabá. 75%, 25. 12. 2024.
Taková průměrná povídka o tom, jaká může být těžká práce shánět těla pro patology v 19. století - 55 %
Lehká a uvolněná a možná místy i trochu rozverná povídka o lupičích mrtvol.
Jenže, co dělat, když docházejí a studium nepočká? Prostě si je "vyrobit". Skvělé!
(Čteno ve sbírce Hrůzný stařec.)
Nezapře se autorovo mistrovství v psaní dobrodružných příběhů. Silnou stránkou povídky je klasické prostředí hřbitovů a márnic a člověk si připomene, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.
Už mi prošla rukou kniha Lupiči mrtvol od Dimmera a ta zůstala nedočtena. Bylo tam jaksi přehrobováno a přemrtvolováno. Ale tato povídka měla docela hezký závěr.
Příjemným způsobem mrazivá a napínavá povídka, přesto psána autorovým bravurním odlehčením a rozverností. Stevenson umí být prvotřídní vypravěč, což je celkem známo. Lupiči mrtvol jsou výborným příběhem o fenoménu, který ve své době působil skutečnou hrůzu. Dnes vyvolává jistou fascinaci, obdiv, možná trochu zarážející úsměv. Jakkoli hrůzné to bylo, zároveň jsme dnes zas mnoho vděčni nejen Lupičům mrtvol, nýbrž i jejich obětem.
Příběh Fettese a Macfarlana mi svou jistou odlehčeností připomíná příběh Burka a Hara, kteří skutečně nebyli fiktivními postavami, přesto se stali legendami. Navíc s určitým sklonem mé mysli k temnostem, nemohl jsem jinak, než si tuto povídku od začátku do konce jedině užít. Závěry u Stevensonových povídek jsou mi, přiznávám, někdy trochu záhadou a takovým přetržením nitě, nicméně průběh popisující praxi asistentů, vykradačů hrobů, zločinců v šedé zóně a hry se svědomím, to byl příjemný zážitek.