Pavilon na písčinách (11 povídek)

08.02.2025

V češtině vyšlo několik sbírek s povídkami Roberta Louis Stevensona, který se po době útlaku začal znovu (právem) řadit mezi velikány skotské literatury. Jedenáctka příběhů zahrnutá do Pavilonu na písčinách byla vyváženou směsí a příjemným dobrodružným počtením.

Nemá příliš smysl, abych se tu nějak zvlášť (a opakovaně) věnoval stále ohromujícímu (a velmi známému) Podivuhodnému případu dr. Jekylla a pana Hyda. Stejně jako tuto, znovu jsem si užil Markheima pyšnícího se brilantním rozhovorem s ďáblem. Pociťoval jsem pobavení i lehké mrazení v zádech u Lupičů mrtvol. Není ani moc důvodů, abych se blíže pozastavil nad lehce zapomenutelnými povídkami Osudné dveře, za nimiž je vždy nebezpečné tajemství, a příjemně pohádkovým Skřítkem v lahvi, jejichž hlavní motiv je znám v mnoha obměnách.

Chci se pozastavit nad překvapeními, tvořícími další čtvrtinu obsahu. Předně Olalla. Naprosto famózní záležitost s náznakem upírské tématiky a oním kouzlem "nevyřčeného", což je vynikající ingrediencí příběhů 19. století. Dobrodružství okolo Pavilonu na písčinách už patřilo do jiné kategorie, kdy čtenář z mysteriózních povídek první poloviny přejde do akčnějších a Stevensonovi přece bližších vod. Skvostem pak je novela Odliv. Jestli je někde autor jako ryba ve vodě, pak je to na moři. Příběh tří životních tragédů snažících se vyprostit z bídy pirátstvím nabízí nádherné popisy Jižních moří, námořnického života, živé postavy nejrůznějších charakterů i historie. Tady bylo nakrásně vidět, proč je Stevenson mistrem námořnických příběhů a autorem veleslavného Ostrova pokladů.

Ve zkratce řečeno, sbírka Pavilon na písčinách je příjemným čtivem. Odlehčeným, tematicky pestrým, literárně vytříbeným souborem. Ač jako u každé sbírky platí, že není od začátku do konce vrcholem, nabízí nejeden styčný bod od nějž se dá odrazit k plavbě velmi zážitkové.