Místnost / Izba
Povídka od:
Jean-Paul Sartre
Z knihy:
Zeď, Zeď / Nevolnost
Příběh pojednává o rodině Darbédatově. Stará nemocná matka potřebuje péči, vede pravidelné rozhovory se svým mužem Charlesem, které ji stresují. Jejich dcera Eva žije řadu let s duševně nemocným Pierrem, který jako ona neopouští byt. Eva se o něj stará a sdílí jeho osud. Pierrův stav se zhoršuje, trpí halucinacemi, ženu oslovuje Agáto a lékař Frachot mu dává poměrně krátký čas na to, než zcela opustí realitu...
La Chambre
Rok vydání originálu: 1936
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
Pocity, kdy nemůžete svého partnera opustit, ačkoliv byste za to dali cokoliv.
Jeví se velmi zvláštně, ale nakonec to člověk chápe.
A) Prožíváš čirý soucit s ostatními a máš potřebu obětovat svůj život pro druhé nebo jen trpíš spasitelským syndromem?
B) Máš rád jen sám sebe, chceš se bavit, užívat si a nehodláš ztrácet čas s nějakým kryplem, který ztrácí kontakt s realitou a pro společnost je jen přítěží?
Ať odpovíš kladně na otázku A nebo B, u obou vystává paraelně otázka C.
C) Jsi dostatečně silný a upevněný ve svém názoru abys dokázal čelit tlaku okolí, které se tě usilovně snaží přesvědčit o opaku?
Musím uznat, že Zeď je velice mrazivou povídkou.
Čekání na popravu, nejstrašlivější okamžiky života, kolem vás lidé, co mohou dále žít. Něco neuvěřitelného. Ne nadarmo tuším Fjodor Michailovič Dostojevskij toho času napsal, že poprava je mnohem horší, nežli vražda v parku. Neodvratnost popravy je to nejstrašlivější co člověka jenom může potkat. A ostatní mohou žít…
Konec je hrozivý. Člověk si chce jenom naposledy vystřelit ze svých nepřátel a přitom naprostým omylem učiní přesně to, co po něm chtějí. Nicotnost člověka je v celé povídce hmatatelný. Nezáleží na tom co uděláme, nebo jak moc se o něco snažíme. To je malicherné v proudu času, náhod, příčin a důsledků… Ách anoo, rozmilý to existencionalismus.