• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 21 knih

Nové komentáře u knih Jean-Paul Sartre

Nevolnost

„Moje první kniha od autora. Existencialismus je poměrně depresivní žánr, a proto ho příliš nevyhledávám, ale tu a tam mě přemůže zvědavost. "Nevolnost" je zajímavým románem - na tak krátkém prostoru jsem vůči knize cítil spoustu protichůdných emocí. Zamiloval jsem si metafory a některé myšlenky, líbila se mi filozofie a promyšlenost, otravovala mě hlavní postava a jeho okolí, a pak mě svým přesahem vyděsil závěr. Abych vysvětlil otravu: Kniha je o postavě, která nedělá nic a poflakuje se - pozoruje přírodu, pozoruje město, pozoruje lidi, ale sám se k ničemu příliš nemá a proto děj plyne velmi pomalu. Proto jsem původně zamýšlel, že udělím nižší hodnocení. Nicméně závěr (a hlavně setkání s Annou) můj dojem vylepšil, jelikož jsem pochopil, že Sartrovi JDE o to, abychom se nudili s hlavní postavou a zkrátka si jeho život vyzkoušeli s ním. Tím pádem je kniha geniální... Jen se někdy hůře čte. Autor mě bavil a rád se podívám po jeho dalších knihách, ale hádám, že dříve než za čtvrt roku to nebude.“... celý text
— capricorn__

---

Moderná francúzska dráma

„Vůbec nevadí, že má kniha v názvu moderní a přitom je stará. Tyhle hry jsou moderní i dneska, a vidět je na jevišti musí být skvělé.“
— ŽralokPeet

---

Sešity z podivné války

„Tak JPS byl dost nesnesitelný týpek. Poznámky k Heideggerovi jsou sice slušné, ale člověk si nemůže být jistý, jestli pro něj bylo zvládnutí Bytí a času důležitější než ty jeho psycho-literární sondy ... nebo než drbání kumpánů a bejvalek :-)“... celý text
— PMR

---

---

Uragán nad cukrem

„Kniha má svoji hodnotu spíše jako studijní materiál a demonstruje sympatie západoevropských levicových intelektuálů diktátory, kteří své uchopení moci označovali za revoluci proti kapitalismu a kolonialismu. Sartre byl v tomto směru často ochotný ospravedlňovat diktátorské režimy ať už na Kubě, Číně či v Africe. Problémem těchto reportáží spatřuji v autorově nedůvěryhodnosti. Již dříve navštívil Sartre Sovětský Svaz a v roce 1954 poskytl lživé svědectví pro deník Libération. Teprve od dvacet let později přiznal, že lhal. Z tohoto důvodu si čtenář nemůže být jistý, jestli si autor popisované události vymýšlel nebo se skutečně udály (viz Castrova inspekční cesta, při níž opravuje lidem ledničky nebo kreslí plány nových budov zpaměti). Sartre bohužel uznával zásadu, že účel světí prostředky. V Sartrově adoraci kubánských revolucionářů (neboli lidí-orchestrů) je dle mého názoru možné pozorovat prvky jeho existencialistické filosofie, navzdory tomu, že Kubánský režim byl postavený na kolektivizaci a potlačení individuality. Castro a kubánský lid jako entita se měli vzbouřit proti danému stavu věcí a prokázat, že lidé mají volbu změnit svými činy svůj osud. Reportáže byli napsány v roce 1960, tedy ještě před příklonem Castra ke komunismu, ale i tak je kniha důkazem naivity 60. let, které se samozřejmě netýkala pouze Sartra.“... celý text
— Rilian

---

Existencialismus je humanismus

„Městská knihovna v Praze má t.č. k půjčení jeden svazek. Až ho někdo ukradne nebo ztratí, tak to bude strašná škoda pro poměrně lidnaté město, které tato knihovna obsluhuje (ne, že by to v méně lidnatých místech bylo bývalo méně pochmurné). V existencialismu nacházím výpověď o svobodě, která nehledá své limity ve vztahu k společnosti a státu, což je kontext, ve kterém se s termínem svobody nejčastěji setkáváme, ale která naléhá na individuum, aby uzřejmilo svobodu uvnitř sebe. Tak to je i proto hezké, že máme knihovny a máme v nich knihy.“... celý text
— seethelight