PMR komentáře u knih
No, já to nechci kritizovat - je to fikce a tak...
Ale stejně: Čím míň se to podobá válce růží, tím míň mi to přijde zajímavé...
Tak je to takové "germanic" a pro dětského čtenáře to nemá moc šanci třeba proti Roaldu Dahlovi (to je tak zhruba stejné časové období) ... nicméně nostalgie vládne knihám :-)
Umím si představit, že nějaký student Heideggera by s knihou mohl mít určité problémy, pokud by se příliš nebo příliš málo držel Heideggerových textů.
Je to prostě už reflektovaná sumarizace.
Ale mně je to sympatické, i když je to hodně krátké ... a při čtení jsem si nemohl nevzpomenout na smrtící termín z Monty Pythona: "plážová sumarizace Prousta" :-)
Tak JPS byl dost nesnesitelný týpek.
Poznámky k Heideggerovi jsou sice slušné, ale člověk si nemůže být jistý, jestli pro něj bylo zvládnutí Bytí a času důležitější než ty jeho psycho-literární sondy ... nebo než drbání kumpánů a bejvalek :-)
(SPOILER) Tak nějak tuším, že podobně skončíme všichni.
Jenom doufám, že já svoji kočku nikdy neupeču :-)
MH asi myslel ještě mnohem víc v imperativech, než jsem si myslel.
Je docela zajímavé, jak někdo může sestavit takovu změť příkazů, zákazů, pokynů atd. a myslet si, že "existuje určité vědění vědoucích, kteří v národě existují kvůli sobě samým" (170).
Bohužel ale ta kniha bude čtena nejspíš jenom jako kniha o nacismu.
Spojovat se s nacisty byl teda mimořádně pitomý nápad. Bohužel se to nedá ani moc komentovat, protože by to vedlo ke konstrukcím nějakého "lepšího" nacionálního socialismu - což je zbytečné a absurdní.
Na druhou stranu zrovna dnešní doba má tu "výhodu", že není tak těžké pochopit, že někdo mohl podcenit Hitlera (nebo Putina)...
Autor je skutečný svéráz.
U čtenářů, kteří mají povědomí o principech a reáliích, které určovovaly fungování skutečných historických / středověkých / společenství, zřejmě knihy způsobí prudké alergické reakce. Ale ta odzbrojující naivita, se kterou autor lepí kapitolu za kapitolou, je prostě kouzelná.
Jinak seriál mi přijde zbytečný, ale soundtrack má skvělý.
(Tak aspoň k něčemu je HBO dobré :-)
Autor očividně psal knihu v mimořádně tíživé situaci, a tak je její celkové vyznění dané. Člověku je ale ještě navíc mnohé děsivě povědomé.
"Studuji-li všechny formuláře, které jsem v těch letech vyplnil, prohlášení, ... daňová přiznání, ... , pak teprve cítím, kolik lidské cti bylo ztraceno v tomto století, o němž jsme jako mladí lidé snili jako o století svobody..."
"Proti každé formě se revoltovalo jen z pouhé chuti revoltovat, dokonce proti vůli přírody, proti věčné polaritě pohlaví..."
... a navíc ještě ty války.
Je trochu zarážející, že se ten holokaust objevuje v knize už od první kapitoly, kdy byla Friedl ještě malá a nikdo si nic takového ani neuměl představit. To není moc historické. Ale je to taková umělecká kniha...
Myslím, že kniha určitě nepatří mezi ty autorovy nejvydařenější. Hegelovská tematika je vůbec dost nebezpečná a Hegelovy knihy by měly nejspíš obsahovat varování ministra (pro případ, že by je někdo čistě náhodou chtěl číst :-) ... prostě se z nich blbne.
V autorově případě se jedná o značně psychotickou syntézu všeho se vším a já jenom čekal, kde se v textu objeví příslovečné "století páry".
Apollón a Dionýsos jsou tedy spíše provizorní kategorie,
ale řecká tragedie je tak zarážející fenomén, že je každá rada dobrá...
"Írelíček se neobává, že bude souzen za to, že není takovým velikým světcem, jako byl Mojžíš nebo Abraham," řekl reb Írele sám o sobě. "Írelíček se však velmi bojí, že bude souzen za to, že není takovým Írelíčkem, jakým Írelíčkem by měl být."
... konečně nějaká pořádná reflexivní struktura :-)
Autor je sice výborný filosof, ale kniha je napsaná tak nějak pseudotechnicky, tak je to dost utrpení číst. Třeba učení autor charakterizuje jako: uzavření minusově známých systémových mezer ap.
Kromě toho je v knize řada míst, na kterých se člověk prostě zasekne:
"...neexistuje ani jediný jev masové psychiky, který by vykazoval nějaké spojení či příbuznost s vědeckým myšlením."
"Základní struktura každého systému je logická, i když ne vždy racionální."
Já se tedy můžu dohadovat, co autor podobnými vyjádřeními myslel, ale přijde mi to prostě ulítlé...
V každé kapitole je několik zajímavých momentů.
Nicméně, kdybych já potkal někoho, kdo se trápí rezignací, tak bych mu do ruky rozhodně žádného Hegela nedával. Myslím, že poslední slovo světového ducha je také tím posledním, co člověk potřebuje slyšet :-)
Moc hezké.
Co se týče stylu, tak EF o celá desetiletí předběhl dobu.
Ale myslím, že dnes už by nejspíš tu knihu napsal jinak.
Psát lehkou rukou o vážných věcech je prostě ošidné a riziko povrchnosti je velké. V případě EF jde spíš o metodu, jak se dobrat duchovního jádra dějinných fenoménů, ale takhle psát může jenom málokdo.
Kromě jiného se pak ty myšlenky také obtížněji pamatují.
Jenom pro nadšence. AJ si očivině nijak moc nelámal hlavu s tím, že to po něm bude muset taky někdo číst :-)
Studie je hezky připravená.
Heideggerovská řecko-němčina je vyhlášené psycho a chce to velké nadšení, aby se tím někdo zabýval...
Jinak antika je obecně vždycky tak trochu o leštění náhrobních kamenů a MH takhle kupodivu po určitou dobu prostě také pracoval. Vlastně ale není ani tak důležité, jak a proč se z něho stal takový "leštitel hrobů", důležitější je, že tak zůstalo zachované z filosofie aspoň něco :-)
Myslím, že kniha je dost eklektická. Mně osobně je to sympatické, nicméně výroky analytických filosofů na adresu jiných škol/tradic jsou přeci jenom dost jednoznačně odmítavé, tak to třeba může někomu vadit ...
(Ale třeba se to mění :-)
Knížka se čte dobře až zhruba od půlky.
Na začátku je takový úvod do Husserla, ale ten je podaný skoro stejně složitě jako samotné Husserlovy knihy - tak to už člověk může vzít rovnou z nich. Já myslím, že by úplně stačilo říct, že když chce vědec vykládat vědu obecně, tak se nemůže úplně řídit vědou samotnou, a proto jsou Husserlovy výsledky z vícero důvodů zvláštní...
Tak je to samozřejmě lež jak věž.
Ale je dobré vědět, co tento guru dezinformace napsal (resp. vydával za svoje dílo). Když už nic jiného, tak je pak člověk o něco méně překvapený, když narazí na stále totéž (odmítání parlamentarismu, nadřazený národ, konspirace fiktivního nepřítele, ...)