capricorn__ komentáře u knih

"Dharmoví tuláci" jsou zajímavou knihou. Překvapilo mě, kolik emocí se v tomto románu nachází a jak kontrastní jsou: Chvílemi autor oplývá životem, jindy je předmětem smrt a nadpozemskost. Přítomné jsou také popisy přírody, hor či cest a rozhovorů s přáteli.

Mně se kniha však četla opravdu špatně. S beatnickou literaturou mám kontrastní vztah - nelíbí se mi romány, ale zato mám moc rád poezii. Od Kerouaca jsem četl "Na cestě" a kniha se mi také příliš nelíbila. Hádám, že mi na beatnické literatuře vadí hlavně absence nějakého mustru; stránky a kapitoly bývají neuchycené, popis prostředí to samé... Vím, že o tom celý tento styl psaní je (nenechat se ničím svazovat), ale pro mě bohužel nefunguje, jelikož mi to připadá chaotické.

Životní styl stoupenců mě fascinuje (a svým způsobem i přitahuje - proto se k němu čas od času vracím), líbí se mi, že se snažili vzepřít systému a nenechat se jím zotročit. Vždy mě ale u čtení napadá, že svým "odhozením konvencí" akorát hází odpovědnost na ostatní lidi, od kterých potřebují peníze/majetek. Taky se mi nelíbí propojení duchovna s drogami či alkoholem, které z nějakého důvodu dává autorům smysl.

Nejvíce se mi líbil doslov - ten ale nebyl psaný Kerouacem. :)

1 23.01.2025

(Letošní čtenářská výzva se na tuto knihu vyloženě hodila.)

Nicholas Sparks by si mohl podat ruku s R. J. Wallerem: Oba píší podobným stylem psaní, používají barevné metafory, umí zamilování a hlubokou lásku skrz jazyk rozložit do mnoha odlišných barev a podat skrz ně příběh emocionální, zasněný, lehce odtržený od reality a trochu uvzdychaný (to nemyslím ve zlém).

Někdy jsou takové příběhy vítané - jen si nedokážu představit, že bych je četl pořád/často po sobě.

A teď už ke knížce jako takové: Prvně jsem viděl filmové zpracování, proto jsem pochopitelně srovnával a od prvních řádků si představoval hlavní filmové hrdiny a prostředí. Film i kniha se příliš neliší, ale všiml jsem si, že film je o dost dramatičtější (v románu na sebe Noah a Allie vůbec nekřičí) - kniha je pozvolnější, melancholičtější, ale zato trochu uzavřenější. Stránky ubíhají velmi rychle, každá z nich je emoční a jsou určité věty, které jsou velmi moudré a rád se k nim vrátím.

SPOILER: Na knize se mi nejvíce líbí, že je v ní lépe popsán charakter Lona a autor ho lépe představil jako člověka, který se k Allie nehodí a škodí jí. Ve filmu mi ho upřímně bylo docela líto, protože se k ní nechoval špatně a udělal pro ni, co mohl. (Můj názor tedy...)

Hvězdičky strhávám za závěr, který mi připadal vůči tempu celé knihy trochu zdlouhavý. Taky jsou pasáže, nad kterými jsem protáčel očima, viz. (přeformulováno): "Já vím, že ty jsi jistě měl partnerky během našeho odloučení, ale já ti zůstala věrná."

Ve výsledku mě kniha bavila, přečetl jsem ji rychle a těšil se na ni. Nicholas Sparks se prý inspiroval příběhem své tchýně a tchána a jeho emoční zaujetí je v knize znát. :)

2 19.01.2025

G. G. Márquez se postupně stává jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Každý jeho příběh je protkán kombinací citlivosti a brutality, krásných scenérií, ale i krutých scén a barvitého, evokativního jazyka.

Nejprve jsem měl při čtení poměrně zmatek, jelikož se na malém počtu stran objevuje velké množství postav, každopádně autor se každé z nich věnuje a je schopen ji vymezit od ostatních, takže si ji pak čtenář těžko s někým splete. Téma se točí hlavně kolem kolektivní viny, ale lze také poukázat na otázku víry, citů a osudu (což jsou otázky Márquezovi velmi blízké).

Ze čtení jsem nadšený: ačkoliv je příběh opravdu útlý a lze přečíst tedy velmi rychle, výsledný dojem je natolik výrazný, že věřím, že si ho s sebou budu nosit několik dalších týdnů.

7 10.01.2025

Román mě bohužel neoslovil. Začátek byl perfektní; nechybělo v něm napětí, atmosféra zašlé hospody, kam se schází samí zvláštní lidé, byla napsána bravurně. Také se mi líbily popisy hlavních postav. Každopádně se příběh po pár kapitolách ubral směrem romantických knih a ona tajemná zápletka najednou stála v pozadí, což mi připadá jako ohromná škoda. Kromě toho mi od půlky příběhu tito padouši, kteří na začátku budili respekt a strach, připadali trapní a hloupí. Konec už jsem jen prolítl očima, doufal jsem v nějaké překvapení, ale nic takového nepřišlo.

Měl jsem od knihy velká očekávání: "Mrtvá a živá" je úžasný román, stejně tak i autorčiny povídky. Tato kniha byla až překvapivě bezvýrazná.

3 06.01.2025

Tato povídková kniha byla příjemným překvapením. Vůbec nic jsem od ní neočekával, ale nadchla mě. Jednotlivé příběhy jsou velmi lehko stravitelné, moc mě bavily živé dialogy, popisy emocí či duševních pochodů. Také jsem si užíval nastavené scenérie - autor miloval luxus, krásu a přepych. Obvykle se zaobírá láskou (v těch nejrůznějších podobách), ale tu a tam zabrousí i k tématům nemocí, mortality či zmařených snů.

Nejvíce mě zaujaly povídky: Kdo nešetří, má za tři; Magnetizmus a Bouřlivá plavba.

1 26.12.2024

Autorovy knihy mám moc rád, dokonce i ty, které jsou na databázi knih hodnoceny nižším počtem hvězd. Do "Vzorových dnů" jsem se bohužel vůbec nedokázal začíst. Všechny tři příběhy jsou zajímavé: Bavilo mě pozorovat odlišné éry, které jsou propojovány motivy, filozofií, ale i postavami. Také jsem si užil autorův typicky poetický styl psaní, který v této knize výrazně kontrastuje s "industrializací", městským životem a i jistou brutalitou.

Kámen úrazu přichází však v jednotlivých příbězích. Každý z nich mi připadal nedotažený do konce a závěr mi nikdy nepřišel jako závěr, spíš jako taková drastická stopka.

Do prvního příběhu jsem se zpočátku nedokázal ponořit, ale v druhé části jsem jej ocenil. Užil jsem si mystično a dokázal si zvyknout na depresivní atmosféru. Druhý příběh mě bavil nejvíce a nemám, co bych mu příliš vytkl (až na ten přetržený závěr, opět) - autor zde vyšel mimo svoji komfortní zónu a uvítal bych, pokud by se tímto směrem vydal i v některých svých jiných knihách.

Největší problém mám však se třetím příběhem. Do toho jsem se nedokázal začíst, nezajímal mě a upřímně jsem nechápal, o co tam vůbec jde. Líbí se mi, že autor zabrousil ke sci-fi, avšak tento příběh se příliš vleče a připadalo mi, že se ke dvěma předchozím příběhům ani příliš nehodí.

Výsledný dojem z knihy je poměrně vlažný: Přesah a myšlenky autor zvládl, dílo JE promyšlené, ale provedení místy bohužel pokulhává. Věřím, že se vrátím k dalším autorovým knihám, ale tuto pravděpodobně vynechám (třetí příběh určitě).

3 21.12.2024

Jako u každé povídkové knihy jsou některé povídky průměrné, jiné skvělé (ještě jsem nečetl žádnou takovou knihu, kde by se mi líbily všechny příběhy). Ve výsledku jde ale o působivou knihu, k některým povídkám se mám v plánu vrátit v budoucnu, jelikož si nejsem jistý, jestli mi něco neuniklo.

Každý příběh pojednává o něčem jiném, každopádně je spojuje mystično, časté jsou také otázky mortality, lásky, náboženství či okultismu, ale i komentování tehdejší politické situace. Většina příběhů se také odehrává v exotických lokalitách.

G. G. Márquez je působivý autor, který píše velmi evokativně. Během čtení povídek jsem si všiml, že velmi zajímavě pracuje s napětím - ve chvíli, kdy si čtenář myslí, že "se nic neděje", právě čte stěžejní část příběhu. Také mě vždycky překvapilo, že autor na jedné stránce popisuje nádhernou mořskou scenérii a jen o odstavec níže tam vtiskne nějakou brutalitu.

Nejvíce mě zaujaly povídky: María dos Prazeres, Tramontana, Šťastné léto paní Forbesové a Světlo je jako voda (v této povídce jsem žasl nad tím, kolik toho autor dokázal vepsat do tak krátkého prostoru).

Za sebe doporučuju - podle mě jde o skvělé dílo, pokud někdo chce začít číst tohoto autora.

3 15.12.2024

Velmi zajímavá kniha, u které mě zaujal nejvíce její přesah (k tomu mi dopomohl i doslov). Líbí se mi, že ačkoliv je "Sběratel" thrillerem, distancuje se od popisů násilí, krve či jiných brutalit - autor sází na psychologickou stránku, v tomto ohledu je velmi naturalistický.

Bavily mě střídající se úhly pohledu, díky kterými čtenář může oběma hlavním postavám lépe vidět do hlavy: Psychopatický únosce postrádá empatii, popisuje vše povrchně, vnímá žijící bytosti "plasticky" a citlivá umělkyně střídá zcela kontrastní nálady, vrací se do minulosti, přemítá nad budoucností... To je velmi dobrý čtenářský zážitek, psychologii zvládl autor na jedničku.

Jedinou hvězdičku strhávám za to, že mi občas připadal román zbytečně zdlouhavý. Jinak mě kniha bavila a přiměla, abych se zaměřil i na další autorovy knihy.

10 13.12.2024

Číst "Hotel New Hampshire" je jako jet rychlou horskou dráhou s prudkými sešupy, kdy se návštěvník točí všemi směry, chvílí cítí radost, někdy se směje, jindy má strach a občas si přeje, aby mohl ze sedačky odejít a jízdu přerušit. Ale když se dostane na konec, řekne, že to stálo za to.

Nebo takhle to hodnotím aspoň já.

Myslel jsem si, že od Irvinga jsem zvyklý na všechno, ale v případě tohoto románu mě opět přesvědčil o omylu. V této knize je bizarností požehnaně (viz štítky), ale hlavním tématem knihy je tu otázka znásilnění. To je samo o sobě velmi těžké téma - a není jediné, které je čtenáři servírováno. (Irving jimi opravdu nešetřil jako medvědy.) Největší záhadou pro mě zůstává, že autor se všem hutným tématům sice věnuje velmi hluboce a lidsky, ale přesto je schopen čtenáře vymáchat v nějakém nemyslitelném traumatu, a pak o stránku později vytvořit scénu, která je směšná a - opět - bizarní. A přesto čtenář nemá dojem, že by tyto těžkosti zlehčoval nebo zesměšňoval...

Jinak nevím, jak "Hotel New Hampshire" popsat, je to zkrátka jedinečný zážitek, který ve čtenáři vyvolá desítku protichůdných dojmů. Hádám, že hlavní poselství knihy je: Hlavně se z toho všeho nepo...

8 09.12.2024

Musím se přiznat, že případ jako takový mě příliš nenadchnul (připadá mi, že už jsem ho četl několikrát v mnoha jiných detektivkách), ale i přesto jsem knihu nedokázal pustit z ruky. Rowlingová umí psát opravdu bravurně!
Kromě toho mě zaujali i oba detektivové, a tak jsem se spíš zajímal o jejich osobní životy než vypátrání vraha (kterého jsem kupodivu uhádl!).

Kdo má rád v detektivkách stalkery, prostředí striptýzových klubů a opravdu bizarní úchylky, bude z třetího dílu nadšený.

6 04.12.2024

Hemingwayovi jsem nikdy nemohl přijít na chuť, ale jeho prvotina, "Fiesta", mě zaujala už od první stránky. Příběh jako takový je velmi jednoduchý a pro autora poměrně typický: Býci, Španělsko/Francie, nešťastné lásky a cit ke psaní. Vše ve "Fiestě" se točí kolem postavy Brett, která vždy rozmíchá karty a pak zmizí. Nejvíce si na této knize cením precizně popsaného klimatu ztracené generace - skoro jsem měl pocit, že se v ději nacházím s postavami. Příběhem proplouvá nuda, radost, naděje, alkohol a cigarety, ale i nekonečná melancholie a snaha naplnit své sny. Za sebe tedy rozhodně doporučuju!

2 29.11.2024

Postapokalyptický román, který se povznáší nad dlouhé popisy a nechává čtenáře použít vlastní imaginaci. Čtenář se nedozví, proč je Země v takovém stavu, v jakém je. Nedozví se ani pořádně to, kdo jsou hlavní postavy zač, čím byly před katastrofou - dokonce je nezná ani jménem. Největší předností této knihy je autorův strohý styl psaní: Vše popíše bez příkras (přírodu, počasí, emoce...), ale zároveň dostatečně barevně na to, aby čtenář viděl před očima to, co autor chce, aby viděl. Kniha je tedy velmi surová, tísnivá, studená a především atmosferická - čtenář cestuje s mužem a jeho synem a zažívá s nimi jejich trápení. Na svůj žánr je to velmi precizně napsané dílo, jen opravdu beznadějné.

20 27.11.2024

Velmi působivá, surová kniha s pozvolným tempem, která se postupně dostává čtenáři pod kůži. Děj je velmi depresivní a ponurý, obsahuje lásku, zmařená přání, ale i rasismus. Toni Morrison skvěle dokáže popsat emoce a dovede i tu méně příznivou postavu přiblížit tak, aby s ní čtenář souzněl. Bohužel mi však na knize vadilo tempo, které mi připadalo místy velmi pomalé. Také mě občas rušilo časté měnění pohledu postav. Takže ve výsledku tak padesát na padesát.

1 24.11.2024

Nechápu jak, ale našel jsem si k Bukowskému cestu. Snad za to může jeho spisovatelské sebevědomí a BRUTÁLNÍ upřímnost, kterou by se většina autorů snažila zamazat vyumělkovaným stylem psaní.
"Škvár" mě tedy moc bavil. Postavy a okolí je tradičně dekadentní, ale v této novele dominují i nadpřirozené prvky a otázky mortality. Vůbec nevím, kam vlastně dílo zařadit a o čem i pojednávalo... zkrátka "Škvár". Parodie na další literární žánry (pokud to takhle můžu nazvat) mě moc bavila.
Takže, i když jsem to nikdy nečekal, s čistým štítem dávám 5 hvězdiček. :)

5 21.11.2024

O divadelní hře jsem doposud nic nevěděl, a tak jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Ihned jsem byl vtažený do děje a do postav, taky se mi líbil autorův smysl pro humor a živé rozhovory. Vše vypadá navenek klidně a jemně, ale příběh postupně graduje a konec je velmi silný, přesah jako takový je stále aktuální. Otázka morálky je na tak krátkém prostoru bravurně zachycená.

7 18.11.2024

Moje první kniha od autora. Existencialismus je poměrně depresivní žánr, a proto ho příliš nevyhledávám, ale tu a tam mě přemůže zvědavost. "Nevolnost" je zajímavým románem - na tak krátkém prostoru jsem vůči knize cítil spoustu protichůdných emocí. Zamiloval jsem si metafory a některé myšlenky, líbila se mi filozofie a promyšlenost, otravovala mě hlavní postava a jeho okolí, a pak mě svým přesahem vyděsil závěr.
Abych vysvětlil otravu: Kniha je o postavě, která nedělá nic a poflakuje se - pozoruje přírodu, pozoruje město, pozoruje lidi, ale sám se k ničemu příliš nemá a proto děj plyne velmi pomalu. Proto jsem původně zamýšlel, že udělím nižší hodnocení. Nicméně závěr (a hlavně setkání s Annou) můj dojem vylepšil, jelikož jsem pochopil, že Sartrovi JDE o to, abychom se nudili s hlavní postavou a zkrátka si jeho život vyzkoušeli s ním.
Tím pádem je kniha geniální... Jen se někdy hůře čte.
Autor mě bavil a rád se podívám po jeho dalších knihách, ale hádám, že dříve než za čtvrt roku to nebude.

1 18.11.2024

Velmi precizní thriller, který je velmi poutavý a celou dobu napínavý. Autor umí skvěle navodit atmosféru a nechat čtenáře v pochybách. Líbí se mi i jeho postavy, jejich psychologie je velmi dobře zpracována. Také hodnotím jako velký plus popsání právních/sociálních záležitostí, kterých je v knize hodně, ale neruší. Hvězdičku strhávám jenom za jistou předvídatelnost, která nastává někdy v druhé polovině.

Pokud se chcete začíst do knihy, kterou po prvních stránkách nebudete moci pustit z ruky, tohle je ta pravá! :)

5 14.11.2024

Druhý pokus s přečtením této knihy dopadl podstatně lépe! :)
Do příběhu jsem se tentokrát ponořil o něco rychleji a také jsem se lépe orientoval v ději a spoustě jmen. "Idiot" je rozdělen na čtyři části, přičemž 2. je jednoznačně tou nejnudnější, nejrozvláčnější a dle mého názoru s přebytečnou linií. Kdežto 3. a 4. jsou napsány úžasně! Posledních pár kapitol jsem knihu nedokázal pustit z rukou. Závěr jsem nečekal a hodně mě překvapil. Nejlépe hodnotím samozřejmě přesah, aktuální i dodnes.

5 10.11.2024

Úžasná kniha povídek. Každý z příběhů je napsán velmi poutavě, navzájem se od sebe liší, ale propojuje je tajemná atmosféra, o kterou se autorka zasluhuje různými způsoby. Někdy hraje na strašidelné scény, jindy na atmosféru, ale typické jsou i psychologické intriky či nadpřirozeno - za každé okolnosti stránky ubíhají samy a touha dozvědět se pointu neodchází do poslední věty. Do podzimního počasí se kniha hodí perfektně.

Bavily mě všechny příběhy, ale pokud bych je měl seřadit od nejlepšího po ten nejhorší, pak bych to udělal následovně:
- Ptáci
- Teď se nedívej
- Nechoďte po půlnoci
- Modré čočky
- Jabloň
- Alibi

8 07.11.2024

Velmi povedený román. Kniha je velmi krátká a svižná, přesto čtenáře vtáhne do děje. Už u "Rosemary má děťátko" jsem se přesvědčil o tom, že autor umí perfektně nastavit tísnivou a strašidelnou atmosféru. To se mu povedlo i u tohoto díla, které je sice pozvolnější, napětí nabývá postupně, ale konec je stejně strhující. Klidně bych uvítal, kdyby se autor o něco více rozepsal. Nejvíce se mi líbí přesah, který román má a na který jen tak nezapomenu - hlavní myšlenka je stále aktuální.

2 27.10.2024