capricorn__
komentáře u knih
Dvanáct povídek o poutnících
Gabriel García Márquez
Jako u každé povídkové knihy jsou některé povídky průměrné, jiné skvělé (ještě jsem nečetl žádnou takovou knihu, kde by se mi líbily všechny příběhy). Ve výsledku jde ale o působivou knihu, k některým povídkám se mám v plánu vrátit v budoucnu, jelikož si nejsem jistý, jestli mi něco neuniklo.
Každý příběh pojednává o něčem jiném, každopádně je spojuje mystično, časté jsou také otázky mortality, lásky, náboženství či okultismu, ale i komentování tehdejší politické situace. Většina příběhů se také odehrává v exotických lokalitách.
G. G. Márquez je působivý autor, který píše velmi evokativně. Během čtení povídek jsem si všiml, že velmi zajímavě pracuje s napětím - ve chvíli, kdy si čtenář myslí, že "se nic neděje", právě čte stěžejní část příběhu. Také mě vždycky překvapilo, že autor na jedné stránce popisuje nádhernou mořskou scenérii a jen o odstavec níže tam vtiskne nějakou brutalitu.
Nejvíce mě zaujaly povídky: María dos Prazeres, Tramontana, Šťastné léto paní Forbesové a Světlo je jako voda (v této povídce jsem žasl nad tím, kolik toho autor dokázal vepsat do tak krátkého prostoru).
Za sebe doporučuju - podle mě jde o skvělé dílo, pokud někdo chce začít číst tohoto autora.
Sběratel
John Fowles
Velmi zajímavá kniha, u které mě zaujal nejvíce její přesah (k tomu mi dopomohl i doslov). Líbí se mi, že ačkoliv je "Sběratel" thrillerem, distancuje se od popisů násilí, krve či jiných brutalit - autor sází na psychologickou stránku, v tomto ohledu je velmi naturalistický.
Bavily mě střídající se úhly pohledu, díky kterými čtenář může oběma hlavním postavám lépe vidět do hlavy: Psychopatický únosce postrádá empatii, popisuje vše povrchně, vnímá žijící bytosti "plasticky" a citlivá umělkyně střídá zcela kontrastní nálady, vrací se do minulosti, přemítá nad budoucností... To je velmi dobrý čtenářský zážitek, psychologii zvládl autor na jedničku.
Jedinou hvězdičku strhávám za to, že mi občas připadal román zbytečně zdlouhavý. Jinak mě kniha bavila a přiměla, abych se zaměřil i na další autorovy knihy.
Hotel New Hampshire
John Irving
Číst "Hotel New Hampshire" je jako jet rychlou horskou dráhou s prudkými sešupy, kdy se návštěvník točí všemi směry, chvílí cítí radost, někdy se směje, jindy má strach a občas si přeje, aby mohl ze sedačky odejít a jízdu přerušit. Ale když se dostane na konec, řekne, že to stálo za to.
Nebo takhle to hodnotím aspoň já.
Myslel jsem si, že od Irvinga jsem zvyklý na všechno, ale v případě tohoto románu mě opět přesvědčil o omylu. V této knize je bizarností požehnaně (viz štítky), ale hlavním tématem knihy je tu otázka znásilnění. To je samo o sobě velmi těžké téma - a není jediné, které je čtenáři servírováno. (Irving jimi opravdu nešetřil jako medvědy.) Největší záhadou pro mě zůstává, že autor se všem hutným tématům sice věnuje velmi hluboce a lidsky, ale přesto je schopen čtenáře vymáchat v nějakém nemyslitelném traumatu, a pak o stránku později vytvořit scénu, která je směšná a - opět - bizarní. A přesto čtenář nemá dojem, že by tyto těžkosti zlehčoval nebo zesměšňoval...
Jinak nevím, jak "Hotel New Hampshire" popsat, je to zkrátka jedinečný zážitek, který ve čtenáři vyvolá desítku protichůdných dojmů. Hádám, že hlavní poselství knihy je: Hlavně se z toho všeho nepo...
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Musím se přiznat, že případ jako takový mě příliš nenadchnul (připadá mi, že už jsem ho četl několikrát v mnoha jiných detektivkách), ale i přesto jsem knihu nedokázal pustit z ruky. Rowlingová umí psát opravdu bravurně!
Kromě toho mě zaujali i oba detektivové, a tak jsem se spíš zajímal o jejich osobní životy než vypátrání vraha (kterého jsem kupodivu uhádl!).
Kdo má rád v detektivkách stalkery, prostředí striptýzových klubů a opravdu bizarní úchylky, bude z třetího dílu nadšený.
Fiesta
Ernest Hemingway
Hemingwayovi jsem nikdy nemohl přijít na chuť, ale jeho prvotina, "Fiesta", mě zaujala už od první stránky. Příběh jako takový je velmi jednoduchý a pro autora poměrně typický: Býci, Španělsko/Francie, nešťastné lásky a cit ke psaní. Vše ve "Fiestě" se točí kolem postavy Brett, která vždy rozmíchá karty a pak zmizí. Nejvíce si na této knize cením precizně popsaného klimatu ztracené generace - skoro jsem měl pocit, že se v ději nacházím s postavami. Příběhem proplouvá nuda, radost, naděje, alkohol a cigarety, ale i nekonečná melancholie a snaha naplnit své sny. Za sebe tedy rozhodně doporučuju!
Cesta
Cormac McCarthy
Postapokalyptický román, který se povznáší nad dlouhé popisy a nechává čtenáře použít vlastní imaginaci. Čtenář se nedozví, proč je Země v takovém stavu, v jakém je. Nedozví se ani pořádně to, kdo jsou hlavní postavy zač, čím byly před katastrofou - dokonce je nezná ani jménem. Největší předností této knihy je autorův strohý styl psaní: Vše popíše bez příkras (přírodu, počasí, emoce...), ale zároveň dostatečně barevně na to, aby čtenář viděl před očima to, co autor chce, aby viděl. Kniha je tedy velmi surová, tísnivá, studená a především atmosferická - čtenář cestuje s mužem a jeho synem a zažívá s nimi jejich trápení. Na svůj žánr je to velmi precizně napsané dílo, jen opravdu beznadějné.
Jazz
Toni Morrison
Velmi působivá, surová kniha s pozvolným tempem, která se postupně dostává čtenáři pod kůži. Děj je velmi depresivní a ponurý, obsahuje lásku, zmařená přání, ale i rasismus. Toni Morrison skvěle dokáže popsat emoce a dovede i tu méně příznivou postavu přiblížit tak, aby s ní čtenář souzněl. Bohužel mi však na knize vadilo tempo, které mi připadalo místy velmi pomalé. Také mě občas rušilo časté měnění pohledu postav. Takže ve výsledku tak padesát na padesát.
Škvár
Charles Bukowski
Nechápu jak, ale našel jsem si k Bukowskému cestu. Snad za to může jeho spisovatelské sebevědomí a BRUTÁLNÍ upřímnost, kterou by se většina autorů snažila zamazat vyumělkovaným stylem psaní.
"Škvár" mě tedy moc bavil. Postavy a okolí je tradičně dekadentní, ale v této novele dominují i nadpřirozené prvky a otázky mortality. Vůbec nevím, kam vlastně dílo zařadit a o čem i pojednávalo... zkrátka "Škvár". Parodie na další literární žánry (pokud to takhle můžu nazvat) mě moc bavila.
Takže, i když jsem to nikdy nečekal, s čistým štítem dávám 5 hvězdiček. :)
Tramvaj do stanice Touha
Tennessee Williams (p)
O divadelní hře jsem doposud nic nevěděl, a tak jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Ihned jsem byl vtažený do děje a do postav, taky se mi líbil autorův smysl pro humor a živé rozhovory. Vše vypadá navenek klidně a jemně, ale příběh postupně graduje a konec je velmi silný, přesah jako takový je stále aktuální. Otázka morálky je na tak krátkém prostoru bravurně zachycená.
Nevolnost
Jean-Paul Sartre
Moje první kniha od autora. Existencialismus je poměrně depresivní žánr, a proto ho příliš nevyhledávám, ale tu a tam mě přemůže zvědavost. "Nevolnost" je zajímavým románem - na tak krátkém prostoru jsem vůči knize cítil spoustu protichůdných emocí. Zamiloval jsem si metafory a některé myšlenky, líbila se mi filozofie a promyšlenost, otravovala mě hlavní postava a jeho okolí, a pak mě svým přesahem vyděsil závěr.
Abych vysvětlil otravu: Kniha je o postavě, která nedělá nic a poflakuje se - pozoruje přírodu, pozoruje město, pozoruje lidi, ale sám se k ničemu příliš nemá a proto děj plyne velmi pomalu. Proto jsem původně zamýšlel, že udělím nižší hodnocení. Nicméně závěr (a hlavně setkání s Annou) můj dojem vylepšil, jelikož jsem pochopil, že Sartrovi JDE o to, abychom se nudili s hlavní postavou a zkrátka si jeho život vyzkoušeli s ním.
Tím pádem je kniha geniální... Jen se někdy hůře čte.
Autor mě bavil a rád se podívám po jeho dalších knihách, ale hádám, že dříve než za čtvrt roku to nebude.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Velmi precizní thriller, který je velmi poutavý a celou dobu napínavý. Autor umí skvěle navodit atmosféru a nechat čtenáře v pochybách. Líbí se mi i jeho postavy, jejich psychologie je velmi dobře zpracována. Také hodnotím jako velký plus popsání právních/sociálních záležitostí, kterých je v knize hodně, ale neruší. Hvězdičku strhávám jenom za jistou předvídatelnost, která nastává někdy v druhé polovině.
Pokud se chcete začíst do knihy, kterou po prvních stránkách nebudete moci pustit z ruky, tohle je ta pravá! :)
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Druhý pokus s přečtením této knihy dopadl podstatně lépe! :)
Do příběhu jsem se tentokrát ponořil o něco rychleji a také jsem se lépe orientoval v ději a spoustě jmen. "Idiot" je rozdělen na čtyři části, přičemž 2. je jednoznačně tou nejnudnější, nejrozvláčnější a dle mého názoru s přebytečnou linií. Kdežto 3. a 4. jsou napsány úžasně! Posledních pár kapitol jsem knihu nedokázal pustit z rukou. Závěr jsem nečekal a hodně mě překvapil. Nejlépe hodnotím samozřejmě přesah, aktuální i dodnes.
Ptáci a jiné povídky
Daphne du Maurier
Úžasná kniha povídek. Každý z příběhů je napsán velmi poutavě, navzájem se od sebe liší, ale propojuje je tajemná atmosféra, o kterou se autorka zasluhuje různými způsoby. Někdy hraje na strašidelné scény, jindy na atmosféru, ale typické jsou i psychologické intriky či nadpřirozeno - za každé okolnosti stránky ubíhají samy a touha dozvědět se pointu neodchází do poslední věty. Do podzimního počasí se kniha hodí perfektně.
Bavily mě všechny příběhy, ale pokud bych je měl seřadit od nejlepšího po ten nejhorší, pak bych to udělal následovně:
- Ptáci
- Teď se nedívej
- Nechoďte po půlnoci
- Modré čočky
- Jabloň
- Alibi
Stepfordské paničky
Ira Levin
Velmi povedený román. Kniha je velmi krátká a svižná, přesto čtenáře vtáhne do děje. Už u "Rosemary má děťátko" jsem se přesvědčil o tom, že autor umí perfektně nastavit tísnivou a strašidelnou atmosféru. To se mu povedlo i u tohoto díla, které je sice pozvolnější, napětí nabývá postupně, ale konec je stejně strhující. Klidně bych uvítal, kdyby se autor o něco více rozepsal. Nejvíce se mi líbí přesah, který román má a na který jen tak nezapomenu - hlavní myšlenka je stále aktuální.
Krvavý duben
Ismail Kadare
Nebýt čtenářské výzvy, asi bych se ke knize nedostal. A to by byla škoda.
Autor píše velmi čtivě, umí skvěle nastavit atmosféru a popsat prostředí - nejvíce mě zaujaly popisy přírody a počasí. Román se ne vždy četl lehko: v knize se nachází spousta detailních informací o krevní mstě, proto bych potenciálním čtenářům doporučil, aby si o tématu přečetli už něco předem, jelikož pak se kniha lépe vstřebává. (A také jim doporučuji nečíst celou anotaci - bohužel je v ní vyzrazen celý děj.) Nejvíce se mi líbil úplný začátek a pak samotný závěr. Věřím, že "Krvavý duben" nezapomenu.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Před čtením jsem věděl, do čeho jdu, tenhle žánr mě moc neláká, každopádně jsem ty hezké obálky vídal často na databázi/v knihkupectvích, až jsem si na ně chtěl udělat vlastní názor.
Příběh se čte velmi rychle, je nenáročný, oddechový a místy i vtipný. S postavami jsem dost bojoval - ne nutně proto, že by byly protivné (o to autorce bezpochyby šlo), ale připadaly mi velmi ploché a jednotvárné. Nejvíce jsem si oblíbil Chorvaty, škoda, že jim bylo věnováno tak málo prostoru. Více se mi líbila první část, ta druhá je taková "předramatizovaná", ale samotný konec byl fajn.
Nechce se mi knihu příliš kritizovat, protože vím, že nejsem cílovka a přilákala mě zvědavost, každopádně mě nejvíce asi mrzí to, že oblast Chorvatska je dost opomenutá a nehraje tak velkou roli - příběh by se mohl stejně tak odehrávat s pár změnami na Sardínii, Maltě nebo Mallorce a mělo by to ten samý efekt. Autorka sice jmenuje konkrétní místa, ale nikdy do detailů; v částech textu, kde se přímo nabízelo, aby se rozepsala - dojmy, barvami, prostředím, lidmi či trochu naťukla historii - to nechala být. Osobitost země je v knize vystižena velmi podprůměrně, přitom Chorvatsko je velmi specifické. (Děj se odehrává hlavně na jachtě, já vím, ale přeci jen autorka sází hlavně na místa, je to její značka.)
Ačkoliv dávám průměrné hodnocení, knihu jsem přečetl bezbolestně velmi rychle a zabavila mě. Hádám, že až si přečtu nějaký příliš drsný thriller nebo budu potřebovat něco na dovolenou, ještě se k autorce vrátím. Takhle do podzimního nachlazení se skvěle hodila! :)
Čas odejít
Jodi Picoult
"Čas odejít" byla moje premiéra, co se tvorby autorky týče. Zpočátku jsem se nemohl začíst, jelikož jsem měl poměrně zmatek v dějových liniích a postavách, každopádně cca od strany 100 jsem knihu skoro nedokázal odložit. Docela jsem bojoval s hlavními postavami, jelikož pro mě byly těžko přístupné (po konci knihy už chápu proč), ale bavila mě představená témata: pátrání, nadpřirozeno, ale i exotická tématika sloní rezervace a celkově odkrývání tajemství těchto zvířat. Níže v komentářích se rozebírá konec a onen "wow efekt" - ten mě velmi překvapil, každopádně každý, kdo má za sebou pár základních hororových/nadpřirozených snímků, s ním je už seznámen. (Kvůli tomu, jak je závěr "křehký" je bohužel nemůžu jmenovat.) Ve výsledku jsem s knihou velmi spokojený, dostal jsem víc, než jsem očekával - předně jsem nečekal, že nad příběhem budu tolik přemýšlet. Rád se zaměřím na další autorčiny knihy.
Vše, co jsme si nikdy neřekli
Celeste Ng
Tato kniha je ve shrnutí velmi detailním mikro pohledem na osud jedné americké rodiny, která je postižena smrtí své dcery/sestry. Ač na téma rodinných vztahů, "tygřích rodičů", problémů dětí a dospívajících či rasových problémů byla napsána spousta knih, tato mezi nimi vyčnívá. Od Celeste Ng jsem četl "Ohníčky všude kolem" a tehdy mě nadchly její vypravěčské schopnosti, její um vystihnout emoce a postoje velmi surově. I toto bylo v její prvotině přítomné, nicméně "Vše, co jsme si nikdy neřekli" je podstatně depresivnější a hutnější. Jde o beznadějný příběh, kdy byste nejraději se všemi postavami zatřásli jen proto, aby vám jich o pár stránek později bylo líto. Jde o velmi uvěřitelný příběh - určitě takové existují i v realitě. Posledních asi padesát stránek je asi nejlepších, plných hlubokých emocí a perfektně uzavřeného příběhu.
Zmatení citů
Stefan Zweig
Autora jsem před čtením vůbec neznal, proto jsem nevěděl, co od knihy mohu očekávat. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen. Styl psaní je velmi propracovaný, autor si umí hrát s jazykem, metaforami a dokonale se mu daří vystihnout lidské emoce. Nevím, do jaké míry se autor nechal inspirovat svým životem (protože emoční zaujatost je velmi znatelná), každopádně všechny postavy jsou popsány velmi lidsky a uvěřitelně, dokonce se o ně čtenář zajímá, ačkoliv je ne vždy dokáže pochopit. Všechny povídky jsou odlišné, nicméně je spojuje "emoční neodkladnost" a i jistá dávka hysterie. Autor se věnuje dopodrobna každé emoci a prostředí, a přesto stránky mizí samy. Je pro něj taky typické, že čtenáře zcela stáhne do "víru příběhu", a pak ho jen tak pustí, zcela nepřipraveného.
Amok - 5/5 - velmi silná povídka s velmi náročným tématem a problematikou
Dopis neznámé - 4/5 - nápad není příliš originální, ale zpracování ojedinělé a velmi srdceryvné
Zmatení citů - 4/5 - líbilo se mi vše, jen jsem doufal, že se konec ubere jiným směrem
Čtyřiadvacet hodin - 5/5 - téma závislosti velmi dobře zpracováno
Šachová novela - 5/5 - skvělé postavy, ale i prostředí - závěr byl bravurní!!
Afterdark
Haruki Murakami
Trochu jiný Murakami, než na kterého jsem zvyklý, ale přesto s podobnými znaky a rozebíranými tématy. Moc se mi líbí čtivost, psychologie postav a dialogy, dostat se na konec není žádný problém. Zaujala mě i atmosféra, trochu jsem měl dojem, jako bych "četl Quentina Trantina". :)
Každopádně hvězdu strhávám za závěr, který mi bohužel nezodpověděl všechny otázky, které jsem si během četby kladl (a doslov také příliš nepomohl).
