capricorn__ komentáře u knih
Zajímavá kniha, od autora ji řadím k těm lepším. Moc se mi líbí, jakým způsobem se Coelho věnoval psychologii hlavní postavy, ale i popisu prostředí. Děj ubíhal velmi rychle, v žádné chvíli jsem se nenudil, deníky mě moc bavily. První část každopádně hodnotím o něco lépe než tu druhou, připadalo mi, že se toho více dělo a autor méně filozofoval. Hvězdičku strhávám za jistou "vyumělkovanost", kterou vytýkali i někteří přede mnou - příběh jako takový je nádherný, ale velmi těžko uvěřitelný.
Kniha je skvělá, pokud se chcete dozvědět, jakým způsobem se Frida vyjadřovala, jak přemýšlela a jak reagovala na kontroverzního Diega, do kterého byla bezhlavě zamilovaná, či jak snášela těžká onemocnění. O jednotlivých obrazech se toho příliš nedozvíte, stejně tak o dějových liniích jejího života. Proto knihu doporučuju čtenářům, kteří už o Fridě něco ví - pokud půjdete do této knihy s tím, že se dozvíte detaily o místě původu, o tom, jak se proslavila,... pak budete zklamáni.
Silná kniha, člověk skoro nevěří, že je možné, aby se něco takového dělo v 21. století. Nemluvím jen o hladomoru, bídě a nedostatku léků, ale i např. o omezených účesech, vysokých školách či povolení/zákazech k řízení aut. O KLDR toho vím hodně, ale i přesto jsem se z knihy dozvěděl spoustu nových informací. Celkově hodnotím jako velmi přínosné, jak je kniha stylizována, díky čemuž nemizí surovost a pravda, líbí se mi, že autorka použila rozhovory s lidmi z odlišných sociálních tříd. Nakonec mě jednotlivé osudy tolik pohltily, že jsem knihu přečetl ve dvou dnech.
Působivý román, který plynul tak rychle, že nikdy nepřišla chvíle nudy. Klobouk dolů autorce, že toto je její prvotina. Nejvíce se mi líbí celková promyšlenost příběhu, hlavních postav, jejich osudů a návaznosti. Autorka se v žádném popisu nezdržuje, jde obratně z místa, skoro to někdy vypadá, jako film přepsaný do knihy. Příběh sice působí jako velmi všední, ale přitom je velmi komplexní, snad tomu dopomáhá i délka knihy. Kniha mě velmi bavila, jediné, za co strhávám hvězdičku, je jakási "šroubovanost" některých dějových linií, předně pak u Sarah. Občas je ze čtení docela znát, jaké postavy má autorka raději a věnuje jim více pozornosti. :)
Povídky mě moc nenadchnuly, chyběla mi v nich hloubka, přiblížení postav, styl psaní... Skoro mi připadalo, jako by šlo o autorovy poznámky. Od autora jsem přečetl zatím jen tuto knihu a ještě "Komu zvoní hrana", proto vím, že umí psát lépe.
Román je sám o sobě velmi zvláštní, z postav cítím sympatie pouze k Fermině Dazové, všechny ostatní mi vadily svými pohnutkami a někdy i přemýšlením. (K ženám se opravdu nechovají dobře.) "Láska za časů cholery" je mým druhým dílem od Márqueze, poprvé jsem četl "Sto roků samoty", kde mě autor zmátl množstvím postav a myšlenka se tak pro mě ztratila. Tato kniha se čte lépe, ale rád bych potenciální čtenáře varoval před tím, že román se zdá být podstatně delším, než ve skutečnosti je, protože v knize takřka chybí přímá řeč a autor vše popisuje do největšího detailu. Mě kniha nadchla, protože se mi líbí, jakým způsobem autor popisuje prostředí a kulturu, jeho metafory jsou velmi nevšední. Přesně ale chápu důvody, kterými může někoho rozčilovat.
Velmi zajímavá, ojedinělá kniha, která si mě získala už anotací. Zajímavé je, že mé nadšení nezničily ani aspekty knihy, které by mě obvykle u čtení rozčilovaly: tedy především nedostatečná hloubka postav, detailní popisy práce... Film raději oželím, ale ke knize se rád vrátím. Jen příliš nechápu, že román dostal cenu fantasy...
Toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od Irvinga přečetl. První byla "Pravidla moštárny", která se rychle zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy. Počítal jsem, hlavně podle hodnocení, že "V jedné osobě" bude o něco horší, ale zaujal mě nápad. K hlavní postavě jsem si taky našel cestu, i když jsem jí ne vždycky rozuměl. Nejlépe hodnotím autorovy vyprávěčské schopnosti, dialogy a hloubku postav. Byť v knize není tolik přímé řeči, nikdy jsem se nenudil. Hvězdu nicméně strhávám za jistou nelogičnost příběhu, která mě ke konci začala rozčilovat. Nepíšu nyní ani tolik o tom, že autor koncentruje velké množství LGBT+ lidí do maloměsta (což je velmi nepravděpodobné), ale o tom, že spousta těchto postav končí prakticky stejně, z čehož mi připadalo, jako kdyby autor nevěděl, co si s nimi počít. Nebýt závěru, dám pět hvězdiček. Ve výsledku mě ale kniha velmi bavila.
Velmi zajímavá kniha. Začátek se trochu vlekl, ale s přibývajícími stranami příběh nabíral na intenzitě. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, ale i vylíčení anglického prostředí a rozporuplných emocí. Styl psaní mě taky nadchl, kniha nepůsobí, že by byla napsaná ve třicátých letech. Konec pro mě příliš překvapivý nebyl (komentáře na Databázi prozrazují bohužel až moc), ale i tak jsem si ho moc užil.
Jedna z knih, ve které hlavní postava nepřipadá čtenáři jako postava, ale jako reálný člověk. Vykreslení psychologie Jany Eyrové, její kladné i záporné stránky, ale i dalších hlavních postav, se Charlotte velmi povedlo. Moc se mi líbí celková kompozice příběhu, zaujal mě i nápad, neotřelé popisy lásky a lidských myšlenek. Kladně hodnotím i styl psaní, ve kterém se hezky míchá poetičnost, ale i jistá přímočarost. Každé slovo v románu má své místo, stejně jako postava. Dialogy mě taky velmi bavily. Nejlépe hodnotím konec, ten se je opravdu nádherný. Vím, že ke knize se někdy zase vrátím.
Půl na půl. Prvních padesát stran jsem přečetl jedním dechem, jak mě kniha bavila, pak jsem dalších třicet ztratil zájem, a tato fáze byla nahrazena dalším ponořením se do knihy, abych v závěru cítil zmatení. Holden je opravdu zajímavá, nezapomenutelná hlavní postava, a kupodivu jsem si k němu dokázal během čtení najít cestu. Líbí se mi, jak popisuje prostředí a lidi okolo sebe. Styl psaní mě docela otravoval, ale chápu, proč je tak kniha napsaná. S čím jsem nejvíc bojoval, byly nerealistické příhody, do kterých se Holden zapletl - někdy se choval a přemýšlel jako o dost starší člověk, někdy zase o dost mladší. Hlavu mi docela zamotal konec, který byl velmi useknutý a já si říkal: "Aha??" Jsem rád, že jsem si tuto klasiku přečetl, ale chyběla mi v ní větší hloubka a surovost, která mi v případě Salingera připadala dost vlažná. Bukowskiho taky příliš nemusím, ale v konfliktních postavách, jež se potloukávají pubertou, je lepší. Za mě zkrátka průměr. Nevím, jestli se ke knize někdy vrátím.
Jedna z knih, o které si nedovedu představit, že bych se k ní ještě někdy vrátil. Zároveň jsem velmi pyšný na to, že se Čechy mohou pyšnit takovým románem a spisovatelským talentem. Kaplický odvrací pozornost od naturalistických popisů mučení, ale spíš se zaobírá postavami a celkovou atmosférou, jež je velmi hutná a bezvýchodná, zároveň strašidelná v tom, že si čtenář během čtení uvědomí, že lidé se jen tak nepoučí. Děj je předvídatelný, v půlce je každý schopen odhadnout, jak všechno dopadne, ale zajímavé jsou myšlenkové pochody důležitých lidí, kteří v procesech byli zapojeni, a kteří podlehli zbabělosti a strachu, a taky těch, kteří jsou vlivem nátlaků zcela odevzdáni děsivé hře o moc a peníze. O této části historie příliš nevím, o čarodějnických procesech jsem měl zcela jiné představy: například jsem měl za to, že procesy byly rychlé, že na ně nebyla potřeba taková spousta lidí a, hlavně, že nebyly tak dobře finančně ohodnocené. Skvělá, hutná kniha, nemohl jsem ji přestat číst.
Bohužel mě kniha příliš neoslovila. Začátek byl velmi slibný, ale pak jsem ztratil zájem. Styl pro humor autora hodnotím tak 50 na 50, někdy mě opravdu pobavil, jindy mi přišel na sílu. Nápad je zajímavý, ostatně kvůli tomu jsem začal sérii číst - líbilo se mi pojetí "sarkastického Sci-Fi", které si dělá srandu z lidí. Největší počet hvězdiček nakonec ale strhávám za strohost. Myslím si, že by se mi kniha líbila více, kdybych věděl více o hlavních postavách a kdyby mi autor poskytl i nějaké detailnější informace o prostředí, ve kterém se postavy nachází. Dialogy jsou někdy... takové neúplné, o ničem. Připadalo mi, jako kdybych četl komiks bez obrázků. Uvidím, jestli si přečtu další díly ze série.
Příjemné překvapení. Pokud existuje kniha, kterou mám na seznamu už možná pět let, ale vždy jsem se jí vyhýbal, pak je to právě tato. Vždycky jsem si ji chtěl přečíst, ale měl jsem strach, že budu zklamaný. Očekával jsem příliš přeslazený příběh, kýčovité rozhovory a vyumělkovaný konec. A ejhle, mě to moc bavilo! Příběh sám o sobě je velmi snový, věřím, že dívek s osudy Elizabeth po světě v té době opravdu moc nechodilo. Moc se mi líbí styl psaní, kladně hodnotím dialogy. Taky mě zaujalo, že všechny postavy mi připadají hluboké, byť jsou popsány a chovají se poněkud ironicky a tak, že jejich charakterové vlastnosti jsou dotáhnuty do extrému. Popis doby je taky skvělý, myšlenkové pochody matek vdávajících dcer mi připadají úsměvné. Trochu škoda, že jsem se knize tak dlouho vyhýbal, nicméně za sebe doporučuji dál!
Skvěle napsáno. Nejlépe na knize hodnotím propracované dialogy, které jsou velmi uvěřitelné a velmi čtivé, autorce se podařilo každou z postav nechat mluvit "po svém", což je skvělé. Líbí se mi, že detektivka není příliš dlouhá, nejsou v ní zbytečné odbočky či dějové linie, které by knihu zbytečně zamotaly - Agatha Christie následuje pouze vraždu a její vyšetřování, nic kolem. Hlavní postavy jsou velmi dobře vykreslené a i přes jejich vysoký počet se mezi nimi čtenář docela snadno vyzná. Nápad je taky skvělý. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je samotné rozuzlení příběhu, příliš mi nesedlo.
Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.
Agathu Christie jsem měl na sezamu dlouho a teď mě mrzí, že jsem s knihami začal až v tuto chvíli. To, jak moc ovlivnila detektivní žánr, je zřejmé. I přesto, že mám z detektivních knih načteno už hodně, mě tato velmi překvapila, byla napínavá, strašidelná a já ji přečetl skoro jedním dechem. Všechny postavy promyšlené, děj taky - někdy mi dokonce připadalo, jako kdyby Christie přesně věděla, jak manipulovat s čtenářem, protože kdykoliv jsem měl nějaké pochybnosti nebo byl přesvědčený, že vím, jakým směrem kniha půjde, zamotala mi hlavu. Přitom děj je poměrně prostý, ne dlouhý, konec, pokud se nad tím tak zamyslím, možná až moc zamotaný a i předvídatelný, ale to mu nic nebere na literárním zážitku. Vím jistě, že toto není poslední kniha, kterou od Christie čtu.
Poslední měsíc objevuji současné české autory a zabrousil jsem i k Třeštíkové, jejíž knihy pravidelně vidím na Databázi a samotná autorka je často vidět i na bulvárních plátcích, proto jsem si řekl, že zkusím jednu z jejích knih a uvidím, jak mi sedne. Vybral jsem "Osm" kvůli nejvyššímu hodnocení.
A.
Au.
Tohle bolelo. Zasekl jsem se asi v půlce, kdy jsem si řekl, že dál už zkrátka nemůžu. Tohle byl příběh absolutně o ničem. Třeštíková mi trochu připomíná českou verzi Liane Moriarty, ale ta se mi čte o něco lépe (byť ji taky moc nemusím). Ze začátku mě chytla detektivní zápletka, ale ta stejně v knize figuruje jako kulisa. Zbytek je jen samá nevěra, nenávist, pomlouvání, závidění, detailní popisy zbytečností... Hlavní postavy této knihy jsou přesně ty typy lidí, kterým se v reálném světě snažím vyhýbat, co to jde. Kromě toho mě rozčiloval i jazyk, hovorová čeština, kapitoly, které neříkaly nic jiného, než že je někdo nespokojený a jak nesnáší vše kolem sebe (včetně sebe samotného). Práce detektivů mi - po přečtení mnoha detektivních knih - připadala úsměvná.
Asi chápu, že některým lidem se tento styl psaní líbí, ale já takovou literaturu zkrátka nedokážu strávit a ocenit. Bohužel. Hvězdičku dávám za fakt, že, byť se mi autorčin styl psaní nelíbí, stejně je originální a svým způsobem nepřehlédnutelný. Další knihy raději vynechám.
Na prvotinu velmi dobrý počin, v úrovni současné české literatury jde o velmi kvalitní dílo. Celá kniha je velmi čtivá, posledních asi čtyřicet stran uteklo jako voda. Nejkladněji hodnotím hlavní myšlenku, nápad a i zpracování, hlavní postavy jsou taky skvělé, velmi uvěřitelné a lidské. Konec je možná příliš zrychlený a jaksi abstraktní, ale to je u magického realismu velmi časté. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je jazyk. Vím, že dílo je vyprávěno z pozice studentky, ale mně opravdu nejde číst hovorový jazyk v románech. (Pro tento žánr a příběh by se spisovný jazyk hodil více.) Doporučuju, Magnesia Litera je zasloužená!
Knihu jsem přečetl rychleji, než jsem si přál. Nejlépe ze všeho hodnotím jazyk a atmosféru, tyto dvě oblasti má autor zvládnuté na jedničku. Každá kapitola mi připadala jiná, ale přitom všechny zapadaly do sebe. Rád se k "Pálence" ještě někdy vrátím, má v sobě jistou nadčasovost, která mě zaujala.