V jedné osobě
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169317/bmid_v-jedne-osobe-fK0-169317.jpg
4
579
579
Nový román jednoho z nejúspěšnějších amerických spisovatelů současnosti mnohé překvapí. Poprvé od Modlitby za Owena Meanyho je vyprávěn v první osobě – a jeho tématem je homosexualita a sadomasochistické praktiky. Pojednává o šedesátiletém bisexuálovi jménem William, který vzpomíná na svůj nezřízený život v padesátých a šedesátých letech. John Irving otevřeně přiznal, že román V jedné osobě napsal pro svého jednadvacetiletého syna, který je gay. Dílo ukazuje, že i v sedmdesáti letech dokáže Irving přijít s naprosto nečekaným tématem.... celý text
Přidat komentář
Veľmi silná kniha. Bolo príjemné čitať o tejto téme bez zbytočnej agresivity, nutnosti sa stoj čo stoj presadzovať a obmedzovať tým druhých. John Irving o pár rokov predbehol dobu a veľmi by ma zaujímalo ako by sa staval k tomu, ako nakoniec všetko dopadlo v reálnom nefiktívnom svete. Od prvej po poslednú stránku ma dej duržiaval veľmi zaujatého. Nádherné myšlienky, z ktorých mnohé som si musel zapísať. Prepojenia deja s Flaubertom a Shakespearom boli úplne úžasné. Toľko zrozumiteľnej symboliky! Je to kniha, ktorú si určite zase o 20 rokov prečítam veľmi rád a pozriem sa na ňu zase z iného uhla pohľadu.
Jako vždy u Irvinga velmi solidní čtení, pohybuje se v jemu známých hranách, v e fludnim prostředí, kde krystalizuje jeho osobitý přístup k románu zakotvený v tolik známé a dobré anglické půdě. Příběh který vás odsune do toho neuniknitelného času dospívání, proměn i představ, na prkna která znamenají život a do náruče bouře zvaný Shakespear.
Navíc je zde postava která pracuje v knihovně.
Toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od Irvinga přečetl. První byla "Pravidla moštárny", která se rychle zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy. Počítal jsem, hlavně podle hodnocení, že "V jedné osobě" bude o něco horší, ale zaujal mě nápad. K hlavní postavě jsem si taky našel cestu, i když jsem jí ne vždycky rozuměl. Nejlépe hodnotím autorovy vyprávěčské schopnosti, dialogy a hloubku postav. Byť v knize není tolik přímé řeči, nikdy jsem se nenudil. Hvězdu nicméně strhávám za jistou nelogičnost příběhu, která mě ke konci začala rozčilovat. Nepíšu nyní ani tolik o tom, že autor koncentruje velké množství LGBT+ lidí do maloměsta (což je velmi nepravděpodobné), ale o tom, že spousta těchto postav končí prakticky stejně, z čehož mi připadalo, jako kdyby autor nevěděl, co si s nimi počít. Nebýt závěru, dám pět hvězdiček. Ve výsledku mě ale kniha velmi bavila.
Irving je brilantní vypravěč. Skáče v čase odbočuje, větví se a zase se vrací a to s takovou lehkostí, že stále žasnu a obdivuji ten jeho styl. Zase tu máme divného hrdinu, chce se nám ho zaškatulkovat a ohodnotit, ale Irving nám celou dobu ukazuje, že to dělat nemáme. Nicméně na konci, když už hrdinu snad opravdu všichni známe, máme právo si udělat názor a přidělit mu škatulku. Nakonec i já mu ji přidělil, ale tipl bych si, že většina lidí, stejně jako já, skončí u štítku "jiný" a možná "divný". Beru si jasné poselství knihy v tom, že tyto divné a jiné lidi máme nechat být jinými a nehodnotit je dřív než je opravdu poznáme.
Už to bude pomalu 20 let, kdy především díky Garpovi začala Irvingománie. Sám jsem jich tenkrát zvládl 9 a řekl si dost. Vytvořil se ve mě blok a trval až dodnes, kdy jsem si řekl, že zase něco zkusím. Volil jsem náhodně, dle místního hodnocení. Po pár stranách jsem byl najednou o 15 let zpátky. Zase ta známá témata - chybějící otec, zápasníci, LGBT atd. Číst se to dá, ale už zas tak moc nezaujme. Kupodivu poměrně optimistický závěr. Tak nevím, jestli ještě v sobě najdu chuť na některou z těch posledních 7 knih.
Sice psáno v ich-formě, ale V jedné osobě nemá jeden velký příběh nebo jednu hlavní zápletku, nýbrž několik menších, které se různě proplétají. Jednotící téma je jednoduché: Přes různost sexuálních preferencí jsme všichni lidi, nikoho neškatulkujte, mějte se rádi. Není to ale nijak násilný aktivismus, naopak příjemné čtení o zajímavých lidech. Výskyt LGBT na metr čtvereční je samozřejmě neuvěřitelný, ale jednotlivě by se každý příběh mohl stát, Irving jen využívá možnost ukázat všechny možné typy a osudy "těch druhých" a díky tomu, jak dobrý je spisovatel, nejen že je to opravdu působivá apologie, ale ještě je to vtipné, dojemné a velmi lidské.
P.S. po přečtení komentářů: Divadlo mi vůbec nepřišlo nudné, naopak. Divadlo je zrcadlo a tady bylo navíc zábavné nahlédnutí do zákulisí amatérských souborů. O lidech obecně se nejvíc dozvíte z Shakespeara a o lidech konkrétně se nejvíc dozvíte při zkoušení (ne nutně Shakespearových her).
Příběh byl plynule odvyprávěný, zajímavý styl. I když mám k tomu tématu výhrady, (v posledních letech se o tomhle mluví až otravně moc) , nepřišlo mi že to psal jako bezmyšlenkovitou podporu, jak bývá tak časté. Naopak.
Viděl jsem v tom kritiku. Ano, svoboda je to nejdůležitější, ale nezapomínejte na zodpovědnost kterou tato svoboda vyžaduje. Když je jí moc a mravy jsou uvolněné, vždycky to dopadne špatně.
I přesto , že tato kniha pro něj nejspíš byla do určité míry osobní, zůstal v roli pozorovatele. Tohle kvalitní spisovatel prostě musí umět, jinak sklouzne k lacinému moralizování a to je pak hodně zlý.
(Můj první Irving a jakmile jsem ji dočetl, běžel jsem do antikvariátu pořídit další.)
Především první polovina kniha je úžasná, druhá mě nadchla o něco méně. Ve výsledku je to ale kvalitní dílo a divadelní pasáže mi nevadily, naopak.
Opět kontroverzní téma, pro mě úplně cizí prostředí a klasický Irvingův styl psaní, kvůli kterému ho nijak zvlášť nedoporučuji dál, protože si myslím, že jednoduše není pro každého. Mně se ale strašně líbí a v tomto díle to nebylo jinak. Zprostředkovaný pohled na svět očima člověka, který na rozdíl od většiny populace nemá jednoduchý ani úplně běžný život.
Pár poznámek:
- K stížnostem zdejších čtenářů na nezáživnost představení amatérského divadla - autor to předesílá povzdechem: "Doby se změnily. Studenti dnes nečtou Shakespeara, jako jsme ho četli my." (Musím potvrdit, že my ho fakt četli a dokonce jsme se o to snažili i v originále!)
- Je zajímavé, že divadlo hraje roli také v jiném románu o sexu - Portnoyovo divadlo od Ph. Rotha. Ale Rothův hrdina není gay. Ale není o nic míň otevřený než hrdina Irvingův. A pokud se někdo diví, že ve V jedné osobě jsou samí LGBT, no je to tím, že tahle kniha je právě o hledání sama sebe takového člověka. Jestli jste hráli někdy divadlo, určitě víte, co všechno vám tato činnost o sobě řekne. I Sabbath ho používal k poznání světa. Až si přečtete něco z toho Shakespeara, dáte mi zapravdu.
- "Můj milý hochu, prosím, nepřisuzuj mi žádnou nálepku - nezařazuj mě do žádné kategorie dřív, než mě poznáš." (Slečna Frostová). Moc důležitá poznámka, i když poznat v této knize, kdo je kdo, je poněkud svízelné. Také překvapivé a napínavé. Jsou zde moc hezky vypsána nebezpečí dospívání a sledovat stárnutí hrdinů je dojemné.
- Ale nakonec se to povede: "My už jsme to, co jsme, že?" (Franny) Posuny hrdinů v čase jsou někdy drsné, avšak vidíme, že ač jsou poměry v rodině hrdiny všelijaké, drží stále basu, a to platí i o přátelích a bývalých láskách. Je důležité najít sebe sama a vědět, co jsem zač. I když odkrývání vlastní identity je hodně bolestné a nezřídka se za ně platí smrtí (AIDS ap). Myslím, že právě to chtěl autor vzkázat svému synovi.
- Otázku jak hodně je svět pokřivený a co považujete za normální si zodpovězte sami. John Irving určitě miloval svého syna!
-Možná je škoda, že česky dosud nevyšel Giovanniho pokoj. Baldwin je skvělý spisovatel. V knize zmiňovanou Sezónu v pekle (Rimbaud) si ovšem přečíst můžete. Nic sexuálního v ní však nehledejte.
Děkuji za pozornost.
Nemuzu si pomoct, ale mela jsem sileny problem se knihou prokousat. Nakonec jsem to zvladla, ale ani nevim, zda me to vubec tesi. Rozsahle detaily jednotlivych divadelnich predstaveni me k smrti nudily a nebavily. Ani zasazeni do nezazivneho pribehu nepomahalo...
Skoro to pusobi, ze temer kazdy z okoli hlavniho hrdiny byl snad gay nebo transka.. trosku prehnane, ne? Cist to jako pubertak, tak mam asi dost pokrivene vnimani sveta. Kapitola s AIDS byla snad aspon trochu poucna.
Na druhou stranu tech preoperovanych "bezpohlavnich" osob, nebo jak se tomu rika, v soucasne dobe je nejak moc... kdyz se tomu nekde v tv show rekne "monster", tak je z toho halo. No, to by me zajimalo, co by k tomu rekl pan Irving?
Irving jako vždy nezklamal, jeho kontroverzní téma mě baví vždy. Tentokrát jsem ale měla chuť číst třeba dvakrát pasáž o epidemii AIDS, která byla velmi konkrétní a reálná a opravdu to pro mě byla Top část celé knihy.
Knihou jsem se ze začátku nemohla vůbec prokousat, v poslední době jsem četla víceméně detektivky nebo knihy, které mě vždy hned vtahly do děje. Zde to trvalo trochu déle.
Četla jsem tu v některém komentáři, že ctenarku moc nezaujaly pasáže o divadle, musím říct, že mě to občas dost rozhodilo a na některé části týkající se divadelních her jsem se musela hodně soustředit, abych se zorientovala, kdo koho hraje apod :-D takže na jednu stranu se člověk zase něco dozví, ale stojí ho to hodně sil , ha ha.
Pasáž o AIDS mě nicméně vtahla do děje asi nejvíc.
Tato kniha byla po dlouhatanske době můj další Irving, kdysi dávno jsem četla Garpa, Mostarnu a Imaginární přítelkyni, takže už jsem jeho styl pozapomněla, každopádně i když nedávám plný počet, těším se na další knihy, které mám doma, a sice Owena Meanyho a Rok vdovou.
Dlouho jsem od Irvinga nic nečetla, ale je to návrat ke staré lásce. Vodí si mě na provázku až do konce, na který netrpělivě čekám, kdy se konečně dozvím víc. A ani nevadí, že to zas tak moc nebylo. Naprosto originální příběh jednoho života, který pluje vlastně tak lehce, alespoň co se textu týká. U Irvinga mi ani ty "sprosťárny" nevadí, patří to k věci a k příběhu.
Jako vždy u Irvinga v hlavní roli spisovatelé a kontravezní sex. Přidej k tomu originální postavy a lásku k nevhodným osobám... kniha mě bavila od počátku do konce, zasáhla mě hlavně část s AIDS.
Víte někdo, co se stalo s tou kachnou?
Pro mne trošku slabší Irving. Americká historie od 50 let z queer osoby. Zajímavou se pro mne stávala až v poslední třetině, kde se objevila nemoc AIDS.
po delší době (naposledy jsem od Irvinga četla Rok vdovou) knížka, která mi od něj fakt sedla...četla se dobře, takový mír a klid navzdory kontroverznímu tématu, které bylo hlavní myšlenkou...pravda, občas jsem měla pocit, jak kdyby ani žádní hetero lidi neexistovali ;) ale....to je přeci Irving..když už, tak všeho moc !...
klasická Irvingovská kostra - "jiný" hlavní hrdina, ( "To Kittredge zastavilo ve dveřích. Než běžel dál, podíval se na mě, lekl jsem se toho pohledu, protože mi přišlo, že v jeho hezké tváři vidím narosté pochopení i hluboké pohrdání. Jakoby Kittredge náhle o mně věděl všechno – nejen, kdo jsem a co skrývám, ale všechno, co mě v budoucnosti čeká. (Mou hrozivou Zukunft, jak by to nazval Rilke.) „ty jsi zvláštní chlapec, Vílo, viď?“ vystřelil na mě Kittredge. Ale běžel dál, nečekal na odpověď, jen v tom běhu na mě zavolal : „vsadím se, že každej z tvejch zasranejch andělů bude děsivej !“) vyrůstající bez biologického otce, který je zahalen tajemstvím..
střední škola, psaní, zápas, osudová kamarádka z dětství, Vídeň taky, medvědi v trochu jiné formě, svérázné postavičky ( "Náš režisér Nils Borkman do té doby nenašel vyzyvatele. Výše zméněný Nor byl také obchodním partnerem dědy Harryho a jako takový – lesník, dřevorubec a dramaturg zároveň - byl přímo ztělesněním skandinávské deprese a melancholických předtuch...Něco vážného, aby to odpovídalo ročnímu období, kdy umírají lísty, řekl Borkman – lísty naznačovalo, že obvykle dokáže anglicky mluvit srozumitelně, ale nepřesně. (To byl Nils v kostce – srozumitelný, ale nepřesný.)"...a sex...toho bylo dost, v různých formách (díky Irvingovi, že se nerozepisoval podrobně, o jistých praktikách číst nemusím ....stačilo posledně v Prázdnu rodiny...)
a taky osvěta, možná celkově smutná poslední třetina, kde pořád někdo umírá (ano, to je taky součást pravidelné kostry - smrt v rodině, tragická...a pak následována dalšími....)...a hlavní hrdina, William Abbott, s odstupem, kterým se brání větší citové ujmě, sleduje a účastní se rozmachu epidemie AIDS.v náručí mu umírá několik kamarádů...je ukázána taky tragedie celých rodin (kamarád z dětství a také bývalý milenec Tom Atkins, nyní žijící v manželství, se dvěmi dětmi, ale také pořád vedoucí dvojí život...který ho dovedl k tomu, že nakazil i svoji ženu...a tak, po těžkých 2 letech zůstávají 2 sirotci, holka se nikdy s traumatem nevyyrovná a páchá sebevraždu...kluk žje dál....)
a i tahle část Williamova života je pryč, až končíme přelomem do důchodu kdy sám William pdporuje "jiné" děti a studuje s nimi Shakepsearovy hry na své bývalé střední škole...
konec s mladým Kittredgem byl takový trochu o ničem, po tom, co celý příběh nesl v sobě...ale i tak...sedlo mi to, celé, opět spousta pěkných myšlenek, spousta zamyšlení, ba i smíchu..Irving v jeho nejlepší formě, aspoň pro mě...a to rozhodlo, že dám fakt 5*
a ještě pár citátů závěrem :
„Slečna Frostová,“ opakovala babička se sílícím opovržením. „Viky, Viky,“ napomenul jí děda Harry. Znělo to jako dva rychlé políčky.
"Když jsem se vrhal do četby „s bezohledným zoufalstvím lupiče pustošícího zámek“, jak to slečna Frostová nazývala, řekla mi jednoho dne : „zpomal, Williame. Vychutnávej, nehltej. A když se ti nějaká kniha hodně líbí, ulož si jednu skvělou větu – třeba svou oblíbenou větu – do paměti. Tak si budeš pamatovat i jazyk příběhu, který tě dohnal k slzám.“
"pochopil jsem, že se nemám dívat, jak slečna Frostová odchází. Čas od času člověk ví, kdy někoho vidí naposled."
"tak to jste možná znal tohohle pána", řekla stará ošetřovatelka, přejela rukou nad nebožtíkem na vozíku, ale nedotkla se ho. "Řekla bych, že ten nečeká jenom v jedný frontě!" dodala a vydechla překvapivě táhlý oblak cigaretového kouře. Měla na sobě lyžařskou bundu a starého kulicha, ale ruce měla holé - rukavice by jí překáželi při kouření. Právě začínalo sněžit - k zemi klesaly rozptýlené vločky, ale nestačily ještě na mrtvém vytvořit souvislou vrstvu."
"Stalo se to pouze jednou, ale sačilo to, abych si vybavil dobu, kdy i já jsem ji bezvýhradně miloval. A nyní, po všech těch letech, kdy jsem ztratil její náklonnost a domníval jsem se, že už ji nemiluju, jsem po ní dokázal truchlit . tak, jako bychom zřejmě měli truchlit po svých rodičích, když odejdou."
a minimálně jedna hvězda patří skvělé obálce. Doporučuji !!!
Štítky knihy
homosexualita americká literatura sexualita transsexualita, změna pohlaví společenské romány BDSM transgender LGBT, queer, LGBT+ transvestitismus, crossdressingAutorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
No tak tady jsem se svým výběrem knížky šlapla vedle.
Vůbec mě to nevtáhlo do děje... nemohla jsem se začít a vlastně jsem se nutila v pokračování.
Pro mě těžké čtení.
Tento autor není nic pro mě i když podle recenzí je vidno ,že své příznivce má.
Nojo sto lidí sto chutí.
Odkládám do nedočtených.