capricorn__ přečtené 477

Kočka na rozpálené plechové střeše 2012, Tennessee Williams (p)

Rychlé čtení, přesto velmi výrazné. Divadelní hra se dotýká spousty společenských témat, která jsou aktuální i nyní: Dědictví, alkoholismus,..., ale předně lhaní a potlačování. Všechny postavy mi byly něčím nesympatické, ale přesto jsem je dokázal pochopit (na tohle je Tennessee Williams mistr). Rád se k dílu někdy vrátím, moc mě bavilo, o trochu více než "Tramvaj do stanice Touha".... celý text

Příběh kriminálního rady 1975, Ladislav Fuks

Kdo se bude na knihu dívat jako na standartní detektivku, bude zklamaný. Toto byl čtvrtý román, který jsem od Fukse přečetl a ověřil jsem si, že jeho díla se vždy pohybují v temných sférách společnosti, ve kterých hlavní postava stojí na pomezí reality a svého vlastního uvažování. Přítomná je brutalita a vyostřené mezilidské vztahy. To v této knize figurovalo také - přesto bych si nedovolil prohlásit, že mě "Příběh kriminálního rady" nepřekvapil. Téma se točí kolem nepříznivého vztahu otce a syna a vraždy dětí. Od začátku čtenář ví, že se v tomto rodinném vztahu schyluje ke katastrofě. Konec mě tedy příliš nepřekvapil, ale přesto zasáhl. Úzkost a nesnáze se postupně stupňují s každou kapitolou a v posledních větách čtenář zůstane úplně vyždímaný. Román, po kterém je určitě potřeba nějaká oddechová literatura.... celý text

Všechny řitě světa i ta má 2013, Charles Bukowski

Na Bukowského styl psaní jsem si už víceméně zvykl, proto jsme věděl, že i jeho povídky budou pocházet z podsvětí lidské společnosti - za to tedy hvězdy nestrhávám. Vadí mi formát jednotlivých povídek: Většina příběhů je velmi krátká, proto než se něco začne dít, povídka už končí. Bukowski také využívá vesměs podobná témata (dostihy, sex, drogy, boxování, násilí...), proto se mi některé příběhy slily do sebe. Nejvíce se mi líbily povídky: Ďábel byl celý žhavý, Tohle zabilo Dylana Thomase, Jak milují mrtví.... celý text

Bez peří 1995, Woody Allen (p)

Vůbec jsem nevěděl, co mám od knihy čekat, a o to více mě nadchnula. Jednotlivé povídky jsou protkané humorem, zajímavými metaforami a jasným-a-stručným stylem psaní. Věřím ale, že kniha není pro každého: Povídky sází na bizarnost a nic neberou vážně. Zajímá mě, jestli Woody Allen psal stylem, že začal jednotlivou povídku a zkrátka se nechal unést nápadem nebo jestli si vše pečlivě naplánoval.... celý text

Dveře do léta 1984, Robert A. Heinlein

Tohle bylo příjemné překvapení! :) Kniha mě vtáhla od prvních řádků a nepustila, než jsem se dostal na konec. Hlavní postava mi byla sympatická a děj ještě víc. Autor otevřel spoustu známých sci-fi nápadů: Cestování časem, "zamrznutí lidí"..., ale vtiskl do nich svůj smysl pro humor a napínavý děj. Je to oddechová kniha, která se čte velmi příjemně (i na zvolená témata) a ke které se rád zase někdy vrátím. Určitě se také zaměřím na další autorovy knihy - zvláště pak, jestli je píše v podobném stylu.... celý text

Něžná (1 povídka) 1989, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Příběh sice krátký, ale to mu nic neubírá na kvalitě. Děj mi trochu připomíná "Zápisky z podzemí", ale v rámci této povídky jde autor rychleji "k věci". Vypravěč příběhu je nepříjemný a krutý - nevyhnutelný konec je jasný už v prvních kapitolách, a o to je pátrání po příčině napínavější. Samotný závěr mě hodně překvapil.... celý text

Lunapark v hlavě 1962, Lawrence Ferlinghetti (p)

I’m Your Man: Život Leonarda Cohena 2020, Sylvie Simmons

Vyhoďme ho z kola ven 2010, Ken Kesey

Kde zpívají raci 2020, Delia Owens

Kya je velmi zajímavou postavou. Má v sobě divokost Mauglího, ale taky čistotu a nevinnost Johna Coffeyho ze "Zelené míle". Její život je krutý a náročný, přesto jí nechybí odhodlání a touha se ze své situace vymanit. Příběh je velmi čtivý a místy i napínavý - shodnu se s dalšími uživateli, že popisy přírody jsou na knize to nejkrásnější. Na to, že to je autorčina prvotina, je to napsáno opravdu moc hezky! Jedinou hvězdičku strhávám za "pornografii s utrpením", která mě od půlky knihy už začala trochu rozčilovat. Delia Owens udělala centrem příběhu postavu, která "je stvořená pro to, aby byla shozena": Kya nemá nic, všichni od ní utekli a všichni jí opovrhují - souzněl jsem s ní a fandil jí, pochopitelně mi jí bylo líto, nicméně jsem se trochu zlobil na autorku za to, že si v jejím neštěstí tolik libovala, aby čtenáře potrápila.... celý text

Smrtící bílá 2019, Robert Galbraith (p)

Je jedno, jak velkou "bichli" autorka napíše, stejně ji vždy přečtu rychle, jelikož zkrátka potřebuju znát vyřešení případu. :) Tento mi nejprve příliš nesedl, zápletka mi připadala poměrně mdlá a nezajímavá a kromě toho jsem se ztrácel ve spoustě postav a tom, jak spolu navzájem souvisí. Nejsem také úplně největším fandou detektivek s politickým prostředím. Cca od strany 250 však začíná být detektivní příběh napínavější a od té strany jsem rozuzlení nemohl dostat z hlavy. Autorka má rozhodně cit pro horor a mysterii, proto jí tento žánr velmi dobře sedl. Rozuzlení mě nakonec poměrně rozesmálo, jelikož na to, jak je tento příběh stavěn a co všechno se v něm odehrává, je konečné řešení případu až banální. (O to víc smekám před autorkou.)... celý text

Zločin a trest 2022, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Těch pět set stran uteklo až příliš rychle. Nejvíce se mi na knize líbí především nadčasovost, vypadá to, že kdyby se příběh lehce poupravil, Sibiř se smázla, slovník postav pozměnil, stejně by mohl být vydán dnes a lehce by zapadl. Nechci hodnotit pouze Raskolnikova, na kterého pořád nemám stálý názor, protože se během knihy několikrát pozměnil, ale i další skvěle napsané postavy, které byly velmi uvěřitelné a lidské. Před čtením jsem věděl, o čem příběh bude, matně jsem si vybavoval i průběh knihy, ale i tak mi to vůbec nezkazilo zážitek z četby. Dostojevský je mistr na psychologii postav a hlavní myšlenka je podaná skvěle. Byť "Zločin a trest" spadá pod realismus, autor vše vylíčí dopodrobna, stejně se mu podařilo do knihy vepsat filozofii a životní otázky, které se vrací i dlouho po přečtení.... celý text

Zlatý řez 2006, Mario Livio

Maurice 2005, Edward Morgan Forster

Krásná kniha, moc se mi líbí načrtnuté hlavní postavy a jejich uchopení ve světě kolem. Moc jsem se na román těšil, tak jsem rád, že očekávání byla naplněna. Jediné, za co strhávám hvězdičku, jsou ženské postavy - ty jsou hůře čitelné, protože je charakterizuje jistá hysteričnost a labilita. Od půlky knihy jsem čekal, že autor půjde "určitým směrem" a už jsem očekával předpokládaný závěr, ale nakonec jsem byl příjemně překvapený. Napsat takový román ve své době muselo být dost odvážné.... celý text

Vždyť je to hračka 2002, Agatha Christie

Je velké štěstí, že Agatha Christie napsala tolik knih, protože měla obrovský talent. K této detektivní knize jsem se dostal skrz čtenářskou výzvu a šlo o velmi milé překvapení. :) Autorka se ničím nezdržuje, hned čtenáře vtáhne do děje, načrtne spoustu výrazných postav, vhodí do toho mysterii, anglický venkov a neustálý pocit nejistoty a podezírání a stránky mizí skoro samy. Určitě jsem to už podotkl během komentování některé její jiné knihy, ale Agatha Christie byla mistryní v dialozích - všechny jsou k věci, posouvají děj rychle dopředu a zároveň zamotávají čtenáři hlavu. Rozuzlení mě ve výsledku nepřekvapilo, ale bavil mě způsob, jakým se k vrahovi došlo. Také mě zaujala postava policisty Lukeho. Ten je oproti jiným vyšetřovatelům poněkud naivnější a trochu roztržitější, ale o to uvěřitelnější. Bavilo mě to moc.... celý text

Anna Karenina 2024, Lev Nikolajevič Tolstoj

Ruský realismus je mi moc blízký. Nejen, že jsou knihy z tohoto období kvalitní a nadčasové, ale zároveň se díky nim mohu naučit o dalších oborech mimo literaturu. Mezi ty patří například historie, sociologie či psychologie (to spíše u Dostojevského), protože tito autoři perfektně vystihují, jaká je společnost dané doby, co pro ni bylo typické, což pomůže člověku lépe pochopit historické události a co k nim vedlo. "Anna Karenina" je jedno z děl, které mě chytlo od začátku do konce, a to jsem se bál, že se budu nudit. Co mně na knížce dost fascinuje (a co si taky myslím, že jí přidalo na popularitě), je, že kdykoliv o "Anně Karenině" mluvím, dotyčný vždycky vypíchne nějakou postavu a řekne: "S touhle se ztotožňuju nejvíc." A je jedno, jestli to je přímo Anna, Levin nebo třeba Kitty. To mě dost fascinuje, protože knížka byla napsaná v 19. století, a i přesto je její téma relevantní a (nejspíš) se způsob myšlení lidí tolik neliší.... celý text

Dharmoví tuláci 2002, Jack Kerouac

"Dharmoví tuláci" jsou zajímavou knihou. Překvapilo mě, kolik emocí se v tomto románu nachází a jak kontrastní jsou: Chvílemi autor oplývá životem, jindy je předmětem smrt a nadpozemskost. Přítomné jsou také popisy přírody, hor či cest a rozhovorů s přáteli. Mně se kniha však četla opravdu špatně. S beatnickou literaturou mám kontrastní vztah - nelíbí se mi romány, ale zato mám moc rád poezii. Od Kerouaca jsem četl "Na cestě" a kniha se mi také příliš nelíbila. Hádám, že mi na beatnické literatuře vadí hlavně absence nějakého mustru; stránky a kapitoly bývají neuchycené, popis prostředí to samé... Vím, že o tom celý tento styl psaní je (nenechat se ničím svazovat), ale pro mě bohužel nefunguje, jelikož mi to připadá chaotické. Životní styl stoupenců mě fascinuje (a svým způsobem i přitahuje - proto se k němu čas od času vracím), líbí se mi, že se snažili vzepřít systému a nenechat se jím zotročit. Vždy mě ale u čtení napadá, že svým "odhozením konvencí" akorát hází odpovědnost na ostatní lidi, od kterých potřebují peníze/majetek. Taky se mi nelíbí propojení duchovna s drogami či alkoholem, které z nějakého důvodu dává autorům smysl. Nejvíce se mi líbil doslov - ten ale nebyl psaný Kerouacem. :)... celý text

Zápisník jedné lásky 2013, Nicholas Sparks

(Letošní čtenářská výzva se na tuto knihu vyloženě hodila.) Nicholas Sparks by si mohl podat ruku s R. J. Wallerem: Oba píší podobným stylem psaní, používají barevné metafory, umí zamilování a hlubokou lásku skrz jazyk rozložit do mnoha odlišných barev a podat skrz ně příběh emocionální, zasněný, lehce odtržený od reality a trochu uvzdychaný (to nemyslím ve zlém). Někdy jsou takové příběhy vítané - jen si nedokážu představit, že bych je četl pořád/často po sobě. A teď už ke knížce jako takové: Prvně jsem viděl filmové zpracování, proto jsem pochopitelně srovnával a od prvních řádků si představoval hlavní filmové hrdiny a prostředí. Film i kniha se příliš neliší, ale všiml jsem si, že film je o dost dramatičtější (v románu na sebe Noah a Allie vůbec nekřičí) - kniha je pozvolnější, melancholičtější, ale zato trochu uzavřenější. Stránky ubíhají velmi rychle, každá z nich je emoční a jsou určité věty, které jsou velmi moudré a rád se k nim vrátím. SPOILER: Na knize se mi nejvíce líbí, že je v ní lépe popsán charakter Lona a autor ho lépe představil jako člověka, který se k Allie nehodí a škodí jí. Ve filmu mi ho upřímně bylo docela líto, protože se k ní nechoval špatně a udělal pro ni, co mohl. (Můj názor tedy...) Hvězdičky strhávám za závěr, který mi připadal vůči tempu celé knihy trochu zdlouhavý. Taky jsou pasáže, nad kterými jsem protáčel očima, viz. (přeformulováno): "Já vím, že ty jsi jistě měl partnerky během našeho odloučení, ale já ti zůstala věrná." Ve výsledku mě kniha bavila, přečetl jsem ji rychle a těšil se na ni. Nicholas Sparks se prý inspiroval příběhem své tchýně a tchána a jeho emoční zaujetí je v knize znát. :)... celý text

Ženský 2013, Charles Bukowski

Brány vnímání 1996, Aldous Huxley