capricorn__
přečtené 439
Škvár
2015,
Charles Bukowski
Nechápu jak, ale našel jsem si k Bukowskému cestu. Snad za to může jeho spisovatelské sebevědomí a BRUTÁLNÍ upřímnost, kterou by se většina autorů snažila zamazat vyumělkovaným stylem psaní. "Škvár" mě tedy moc bavil. Postavy a okolí je tradičně dekadentní, ale v této novele dominují i nadpřirozené prvky a otázky mortality. Vůbec nevím, kam vlastně dílo zařadit a o čem i pojednávalo... zkrátka "Škvár". Parodie na další literární žánry (pokud to takhle můžu nazvat) mě moc bavila. Takže, i když jsem to nikdy nečekal, s čistým štítem dávám 5 hvězdiček. :)... celý text
Nevolnost
1993,
Jean-Paul Sartre
Moje první kniha od autora. Existencialismus je poměrně depresivní žánr, a proto ho příliš nevyhledávám, ale tu a tam mě přemůže zvědavost. "Nevolnost" je zajímavým románem - na tak krátkém prostoru jsem vůči knize cítil spoustu protichůdných emocí. Zamiloval jsem si metafory a některé myšlenky, líbila se mi filozofie a promyšlenost, otravovala mě hlavní postava a jeho okolí, a pak mě svým přesahem vyděsil závěr. Abych vysvětlil otravu: Kniha je o postavě, která nedělá nic a poflakuje se - pozoruje přírodu, pozoruje město, pozoruje lidi, ale sám se k ničemu příliš nemá a proto děj plyne velmi pomalu. Proto jsem původně zamýšlel, že udělím nižší hodnocení. Nicméně závěr (a hlavně setkání s Annou) můj dojem vylepšil, jelikož jsem pochopil, že Sartrovi JDE o to, abychom se nudili s hlavní postavou a zkrátka si jeho život vyzkoušeli s ním. Tím pádem je kniha geniální... Jen se někdy hůře čte. Autor mě bavil a rád se podívám po jeho dalších knihách, ale hádám, že dříve než za čtvrt roku to nebude.... celý text
Tramvaj do stanice Touha
2012,
Tennessee Williams (p)
O divadelní hře jsem doposud nic nevěděl, a tak jsem vůbec netušil, do čeho jdu. Ihned jsem byl vtažený do děje a do postav, taky se mi líbil autorův smysl pro humor a živé rozhovory. Vše vypadá navenek klidně a jemně, ale příběh postupně graduje a konec je velmi silný, přesah jako takový je stále aktuální. Otázka morálky je na tak krátkém prostoru bravurně zachycená.... celý text
Slušní lidé
2021,
J. P. Delaney (p)
Velmi precizní thriller, který je velmi poutavý a celou dobu napínavý. Autor umí skvěle navodit atmosféru a nechat čtenáře v pochybách. Líbí se mi i jeho postavy, jejich psychologie je velmi dobře zpracována. Také hodnotím jako velký plus popsání právních/sociálních záležitostí, kterých je v knize hodně, ale neruší. Hvězdičku strhávám jenom za jistou předvídatelnost, která nastává někdy v druhé polovině. Pokud se chcete začíst do knihy, kterou po prvních stránkách nebudete moci pustit z ruky, tohle je ta pravá! :)... celý text
Idiot
2024,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Druhý pokus s přečtením této knihy dopadl podstatně lépe! :) Do příběhu jsem se tentokrát ponořil o něco rychleji a také jsem se lépe orientoval v ději a spoustě jmen. "Idiot" je rozdělen na čtyři části, přičemž 2. je jednoznačně tou nejnudnější, nejrozvláčnější a dle mého názoru s přebytečnou linií. Kdežto 3. a 4. jsou napsány úžasně! Posledních pár kapitol jsem knihu nedokázal pustit z rukou. Závěr jsem nečekal a hodně mě překvapil. Nejlépe hodnotím samozřejmě přesah, aktuální i dodnes.... celý text
Ptáci a jiné povídky
2019,
Daphne du Maurier
Úžasná kniha povídek. Každý z příběhů je napsán velmi poutavě, navzájem se od sebe liší, ale propojuje je tajemná atmosféra, o kterou se autorka zasluhuje různými způsoby. Někdy hraje na strašidelné scény, jindy na atmosféru, ale typické jsou i psychologické intriky či nadpřirozeno - za každé okolnosti stránky ubíhají samy a touha dozvědět se pointu neodchází do poslední věty. Do podzimního počasí se kniha hodí perfektně. Bavily mě všechny příběhy, ale pokud bych je měl seřadit od nejlepšího po ten nejhorší, pak bych to udělal následovně: - Ptáci - Teď se nedívej - Nechoďte po půlnoci - Modré čočky - Jabloň - Alibi... celý text
Stepfordské paničky
2010,
Ira Levin
Velmi povedený román. Kniha je velmi krátká a svižná, přesto čtenáře vtáhne do děje. Už u "Rosemary má děťátko" jsem se přesvědčil o tom, že autor umí perfektně nastavit tísnivou a strašidelnou atmosféru. To se mu povedlo i u tohoto díla, které je sice pozvolnější, napětí nabývá postupně, ale konec je stejně strhující. Klidně bych uvítal, kdyby se autor o něco více rozepsal. Nejvíce se mi líbí přesah, který román má a na který jen tak nezapomenu - hlavní myšlenka je stále aktuální.... celý text
Krvavý duben
2007,
Ismail Kadare
Nebýt čtenářské výzvy, asi bych se ke knize nedostal. A to by byla škoda. Autor píše velmi čtivě, umí skvěle nastavit atmosféru a popsat prostředí - nejvíce mě zaujaly popisy přírody a počasí. Román se ne vždy četl lehko: v knize se nachází spousta detailních informací o krevní mstě, proto bych potenciálním čtenářům doporučil, aby si o tématu přečetli už něco předem, jelikož pak se kniha lépe vstřebává. (A také jim doporučuji nečíst celou anotaci - bohužel je v ní vyzrazen celý děj.) Nejvíce se mi líbil úplný začátek a pak samotný závěr. Věřím, že "Krvavý duben" nezapomenu.... celý text
Mrtvá a živá
2011,
Daphne du Maurier
Velmi zajímavá kniha. Začátek se trochu vlekl, ale s přibývajícími stranami příběh nabíral na intenzitě. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, ale i vylíčení anglického prostředí a rozporuplných emocí. Styl psaní mě taky nadchl, kniha nepůsobí, že by byla napsaná ve třicátých letech. Konec pro mě příliš překvapivý nebyl (komentáře na Databázi prozrazují bohužel až moc), ale i tak jsem si ho moc užil.... celý text
Pláž v Chorvatsku
2020,
Julie Caplin
Před čtením jsem věděl, do čeho jdu, tenhle žánr mě moc neláká, každopádně jsem ty hezké obálky vídal často na databázi/v knihkupectvích, až jsem si na ně chtěl udělat vlastní názor. Příběh se čte velmi rychle, je nenáročný, oddechový a místy i vtipný. S postavami jsem dost bojoval - ne nutně proto, že by byly protivné (o to autorce bezpochyby šlo), ale připadaly mi velmi ploché a jednotvárné. Nejvíce jsem si oblíbil Chorvaty, škoda, že jim bylo věnováno tak málo prostoru. Více se mi líbila první část, ta druhá je taková "předramatizovaná", ale samotný konec byl fajn. Nechce se mi knihu příliš kritizovat, protože vím, že nejsem cílovka a přilákala mě zvědavost, každopádně mě nejvíce asi mrzí to, že oblast Chorvatska je dost opomenutá a nehraje tak velkou roli - příběh by se mohl stejně tak odehrávat s pár změnami na Sardínii, Maltě nebo Mallorce a mělo by to ten samý efekt. Autorka sice jmenuje konkrétní místa, ale nikdy do detailů; v částech textu, kde se přímo nabízelo, aby se rozepsala - dojmy, barvami, prostředím, lidmi či trochu naťukla historii - to nechala být. Osobitost země je v knize vystižena velmi podprůměrně, přitom Chorvatsko je velmi specifické. (Děj se odehrává hlavně na jachtě, já vím, ale přeci jen autorka sází hlavně na místa, je to její značka.) Ačkoliv dávám průměrné hodnocení, knihu jsem přečetl bezbolestně velmi rychle a zabavila mě. Hádám, že až si přečtu nějaký příliš drsný thriller nebo budu potřebovat něco na dovolenou, ještě se k autorce vrátím. Takhle do podzimního nachlazení se skvěle hodila! :)... celý text
Čas odejít
2015,
Jodi Picoult
"Čas odejít" byla moje premiéra, co se tvorby autorky týče. Zpočátku jsem se nemohl začíst, jelikož jsem měl poměrně zmatek v dějových liniích a postavách, každopádně cca od strany 100 jsem knihu skoro nedokázal odložit. Docela jsem bojoval s hlavními postavami, jelikož pro mě byly těžko přístupné (po konci knihy už chápu proč), ale bavila mě představená témata: pátrání, nadpřirozeno, ale i exotická tématika sloní rezervace a celkově odkrývání tajemství těchto zvířat. Níže v komentářích se rozebírá konec a onen "wow efekt" - ten mě velmi překvapil, každopádně každý, kdo má za sebou pár základních hororových/nadpřirozených snímků, s ním je už seznámen. (Kvůli tomu, jak je závěr "křehký" je bohužel nemůžu jmenovat.) Ve výsledku jsem s knihou velmi spokojený, dostal jsem víc, než jsem očekával - předně jsem nečekal, že nad příběhem budu tolik přemýšlet. Rád se zaměřím na další autorčiny knihy.... celý text
Vše, co jsme si nikdy neřekli
2016,
Celeste Ng
Tato kniha je ve shrnutí velmi detailním mikro pohledem na osud jedné americké rodiny, která je postižena smrtí své dcery/sestry. Ač na téma rodinných vztahů, "tygřích rodičů", problémů dětí a dospívajících či rasových problémů byla napsána spousta knih, tato mezi nimi vyčnívá. Od Celeste Ng jsem četl "Ohníčky všude kolem" a tehdy mě nadchly její vypravěčské schopnosti, její um vystihnout emoce a postoje velmi surově. I toto bylo v její prvotině přítomné, nicméně "Vše, co jsme si nikdy neřekli" je podstatně depresivnější a hutnější. Jde o beznadějný příběh, kdy byste nejraději se všemi postavami zatřásli jen proto, aby vám jich o pár stránek později bylo líto. Jde o velmi uvěřitelný příběh - určitě takové existují i v realitě. Posledních asi padesát stránek je asi nejlepších, plných hlubokých emocí a perfektně uzavřeného příběhu.... celý text
Zmatení citů
2016,
Stefan Zweig
Autora jsem před čtením vůbec neznal, proto jsem nevěděl, co od knihy mohu očekávat. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen. Styl psaní je velmi propracovaný, autor si umí hrát s jazykem, metaforami a dokonale se mu daří vystihnout lidské emoce. Nevím, do jaké míry se autor nechal inspirovat svým životem (protože emoční zaujatost je velmi znatelná), každopádně všechny postavy jsou popsány velmi lidsky a uvěřitelně, dokonce se o ně čtenář zajímá, ačkoliv je ne vždy dokáže pochopit. Všechny povídky jsou odlišné, nicméně je spojuje "emoční neodkladnost" a i jistá dávka hysterie. Autor se věnuje dopodrobna každé emoci a prostředí, a přesto stránky mizí samy. Je pro něj taky typické, že čtenáře zcela stáhne do "víru příběhu", a pak ho jen tak pustí, zcela nepřipraveného. Amok - 5/5 - velmi silná povídka s velmi náročným tématem a problematikou Dopis neznámé - 4/5 - nápad není příliš originální, ale zpracování ojedinělé a velmi srdceryvné Zmatení citů - 4/5 - líbilo se mi vše, jen jsem doufal, že se konec ubere jiným směrem Čtyřiadvacet hodin - 5/5 - téma závislosti velmi dobře zpracováno Šachová novela - 5/5 - skvělé postavy, ale i prostředí - závěr byl bravurní!!... celý text
