capricorn__ přečtené 482

Anna Karenina 2024, Lev Nikolajevič Tolstoj

Ruský realismus je mi moc blízký. Nejen, že jsou knihy z tohoto období kvalitní a nadčasové, ale zároveň se díky nim mohu naučit o dalších oborech mimo literaturu. Mezi ty patří například historie, sociologie či psychologie (to spíše u Dostojevského), protože tito autoři perfektně vystihují, jaká je společnost dané doby, co pro ni bylo typické, což pomůže člověku lépe pochopit historické události a co k nim vedlo. "Anna Karenina" je jedno z děl, které mě chytlo od začátku do konce, a to jsem se bál, že se budu nudit. Co mně na knížce dost fascinuje (a co si taky myslím, že jí přidalo na popularitě), je, že kdykoliv o "Anně Karenině" mluvím, dotyčný vždycky vypíchne nějakou postavu a řekne: "S touhle se ztotožňuju nejvíc." A je jedno, jestli to je přímo Anna, Levin nebo třeba Kitty. To mě dost fascinuje, protože knížka byla napsaná v 19. století, a i přesto je její téma relevantní a (nejspíš) se způsob myšlení lidí tolik neliší.... celý text

Dharmoví tuláci 2002, Jack Kerouac

"Dharmoví tuláci" jsou zajímavou knihou. Překvapilo mě, kolik emocí se v tomto románu nachází a jak kontrastní jsou: Chvílemi autor oplývá životem, jindy je předmětem smrt a nadpozemskost. Přítomné jsou také popisy přírody, hor či cest a rozhovorů s přáteli. Mně se kniha však četla opravdu špatně. S beatnickou literaturou mám kontrastní vztah - nelíbí se mi romány, ale zato mám moc rád poezii. Od Kerouaca jsem četl "Na cestě" a kniha se mi také příliš nelíbila. Hádám, že mi na beatnické literatuře vadí hlavně absence nějakého mustru; stránky a kapitoly bývají neuchycené, popis prostředí to samé... Vím, že o tom celý tento styl psaní je (nenechat se ničím svazovat), ale pro mě bohužel nefunguje, jelikož mi to připadá chaotické. Životní styl stoupenců mě fascinuje (a svým způsobem i přitahuje - proto se k němu čas od času vracím), líbí se mi, že se snažili vzepřít systému a nenechat se jím zotročit. Vždy mě ale u čtení napadá, že svým "odhozením konvencí" akorát hází odpovědnost na ostatní lidi, od kterých potřebují peníze/majetek. Taky se mi nelíbí propojení duchovna s drogami či alkoholem, které z nějakého důvodu dává autorům smysl. Nejvíce se mi líbil doslov - ten ale nebyl psaný Kerouacem. :)... celý text

Zápisník jedné lásky 2013, Nicholas Sparks

(Letošní čtenářská výzva se na tuto knihu vyloženě hodila.) Nicholas Sparks by si mohl podat ruku s R. J. Wallerem: Oba píší podobným stylem psaní, používají barevné metafory, umí zamilování a hlubokou lásku skrz jazyk rozložit do mnoha odlišných barev a podat skrz ně příběh emocionální, zasněný, lehce odtržený od reality a trochu uvzdychaný (to nemyslím ve zlém). Někdy jsou takové příběhy vítané - jen si nedokážu představit, že bych je četl pořád/často po sobě. A teď už ke knížce jako takové: Prvně jsem viděl filmové zpracování, proto jsem pochopitelně srovnával a od prvních řádků si představoval hlavní filmové hrdiny a prostředí. Film i kniha se příliš neliší, ale všiml jsem si, že film je o dost dramatičtější (v románu na sebe Noah a Allie vůbec nekřičí) - kniha je pozvolnější, melancholičtější, ale zato trochu uzavřenější. Stránky ubíhají velmi rychle, každá z nich je emoční a jsou určité věty, které jsou velmi moudré a rád se k nim vrátím. SPOILER: Na knize se mi nejvíce líbí, že je v ní lépe popsán charakter Lona a autor ho lépe představil jako člověka, který se k Allie nehodí a škodí jí. Ve filmu mi ho upřímně bylo docela líto, protože se k ní nechoval špatně a udělal pro ni, co mohl. (Můj názor tedy...) Hvězdičky strhávám za závěr, který mi připadal vůči tempu celé knihy trochu zdlouhavý. Taky jsou pasáže, nad kterými jsem protáčel očima, viz. (přeformulováno): "Já vím, že ty jsi jistě měl partnerky během našeho odloučení, ale já ti zůstala věrná." Ve výsledku mě kniha bavila, přečetl jsem ji rychle a těšil se na ni. Nicholas Sparks se prý inspiroval příběhem své tchýně a tchána a jeho emoční zaujetí je v knize znát. :)... celý text

Ženský 2013, Charles Bukowski

Brány vnímání 1996, Aldous Huxley

Kronika ohlášené smrti 2005, Gabriel García Márquez

G. G. Márquez se postupně stává jedním z mých nejoblíbenějších autorů. Každý jeho příběh je protkán kombinací citlivosti a brutality, krásných scenérií, ale i krutých scén a barvitého, evokativního jazyka. Nejprve jsem měl při čtení poměrně zmatek, jelikož se na malém počtu stran objevuje velké množství postav, každopádně autor se každé z nich věnuje a je schopen ji vymezit od ostatních, takže si ji pak čtenář těžko s někým splete. Téma se točí hlavně kolem kolektivní viny, ale lze také poukázat na otázku víry, citů a osudu (což jsou otázky Márquezovi velmi blízké). Ze čtení jsem nadšený: ačkoliv je příběh opravdu útlý a lze přečíst tedy velmi rychle, výsledný dojem je natolik výrazný, že věřím, že si ho s sebou budu nosit několik dalších týdnů.... celý text

Hospoda Jamajka 2019, Daphne du Maurier

Román mě bohužel neoslovil. Začátek byl perfektní; nechybělo v něm napětí, atmosféra zašlé hospody, kam se schází samí zvláštní lidé, byla napsána bravurně. Také se mi líbily popisy hlavních postav. Každopádně se příběh po pár kapitolách ubral směrem romantických knih a ona tajemná zápletka najednou stála v pozadí, což mi připadá jako ohromná škoda. Kromě toho mi od půlky příběhu tito padouši, kteří na začátku budili respekt a strach, připadali trapní a hloupí. Konec už jsem jen prolítl očima, doufal jsem v nějaké překvapení, ale nic takového nepřišlo. Měl jsem od knihy velká očekávání: "Mrtvá a živá" je úžasný román, stejně tak i autorčiny povídky. Tato kniha byla až překvapivě bezvýrazná.... celý text

Déšť z plané růže 1994, John Keats

Datlovník v meruňkovém sadu 2013, Ťü-i Po

Takový pěkný pár 1982, Francis Scott Fitzgerald

Tato povídková kniha byla příjemným překvapením. Vůbec nic jsem od ní neočekával, ale nadchla mě. Jednotlivé příběhy jsou velmi lehko stravitelné, moc mě bavily živé dialogy, popisy emocí či duševních pochodů. Také jsem si užíval nastavené scenérie - autor miloval luxus, krásu a přepych. Obvykle se zaobírá láskou (v těch nejrůznějších podobách), ale tu a tam zabrousí i k tématům nemocí, mortality či zmařených snů. Nejvíce mě zaujaly povídky: Kdo nešetří, má za tři; Magnetizmus a Bouřlivá plavba.... celý text

Stepní vlk 2006, Hermann Hesse

Vzorové dny 2006, Michael Cunningham

Autorovy knihy mám moc rád, dokonce i ty, které jsou na databázi knih hodnoceny nižším počtem hvězd. Do "Vzorových dnů" jsem se bohužel vůbec nedokázal začíst. Všechny tři příběhy jsou zajímavé: Bavilo mě pozorovat odlišné éry, které jsou propojovány motivy, filozofií, ale i postavami. Také jsem si užil autorův typicky poetický styl psaní, který v této knize výrazně kontrastuje s "industrializací", městským životem a i jistou brutalitou. Kámen úrazu přichází však v jednotlivých příbězích. Každý z nich mi připadal nedotažený do konce a závěr mi nikdy nepřišel jako závěr, spíš jako taková drastická stopka. Do prvního příběhu jsem se zpočátku nedokázal ponořit, ale v druhé části jsem jej ocenil. Užil jsem si mystično a dokázal si zvyknout na depresivní atmosféru. Druhý příběh mě bavil nejvíce a nemám, co bych mu příliš vytkl (až na ten přetržený závěr, opět) - autor zde vyšel mimo svoji komfortní zónu a uvítal bych, pokud by se tímto směrem vydal i v některých svých jiných knihách. Největší problém mám však se třetím příběhem. Do toho jsem se nedokázal začíst, nezajímal mě a upřímně jsem nechápal, o co tam vůbec jde. Líbí se mi, že autor zabrousil ke sci-fi, avšak tento příběh se příliš vleče a připadalo mi, že se ke dvěma předchozím příběhům ani příliš nehodí. Výsledný dojem z knihy je poměrně vlažný: Přesah a myšlenky autor zvládl, dílo JE promyšlené, ale provedení místy bohužel pokulhává. Věřím, že se vrátím k dalším autorovým knihám, ale tuto pravděpodobně vynechám (třetí příběh určitě).... celý text

Na plechárně 2002, John Steinbeck

Dvanáct povídek o poutnících 2000, Gabriel García Márquez

Jako u každé povídkové knihy jsou některé povídky průměrné, jiné skvělé (ještě jsem nečetl žádnou takovou knihu, kde by se mi líbily všechny příběhy). Ve výsledku jde ale o působivou knihu, k některým povídkám se mám v plánu vrátit v budoucnu, jelikož si nejsem jistý, jestli mi něco neuniklo. Každý příběh pojednává o něčem jiném, každopádně je spojuje mystično, časté jsou také otázky mortality, lásky, náboženství či okultismu, ale i komentování tehdejší politické situace. Většina příběhů se také odehrává v exotických lokalitách. G. G. Márquez je působivý autor, který píše velmi evokativně. Během čtení povídek jsem si všiml, že velmi zajímavě pracuje s napětím - ve chvíli, kdy si čtenář myslí, že "se nic neděje", právě čte stěžejní část příběhu. Také mě vždycky překvapilo, že autor na jedné stránce popisuje nádhernou mořskou scenérii a jen o odstavec níže tam vtiskne nějakou brutalitu. Nejvíce mě zaujaly povídky: María dos Prazeres, Tramontana, Šťastné léto paní Forbesové a Světlo je jako voda (v této povídce jsem žasl nad tím, kolik toho autor dokázal vepsat do tak krátkého prostoru). Za sebe doporučuju - podle mě jde o skvělé dílo, pokud někdo chce začít číst tohoto autora.... celý text

Sběratel 1988, John Fowles

Velmi zajímavá kniha, u které mě zaujal nejvíce její přesah (k tomu mi dopomohl i doslov). Líbí se mi, že ačkoliv je "Sběratel" thrillerem, distancuje se od popisů násilí, krve či jiných brutalit - autor sází na psychologickou stránku, v tomto ohledu je velmi naturalistický. Bavily mě střídající se úhly pohledu, díky kterými čtenář může oběma hlavním postavám lépe vidět do hlavy: Psychopatický únosce postrádá empatii, popisuje vše povrchně, vnímá žijící bytosti "plasticky" a citlivá umělkyně střídá zcela kontrastní nálady, vrací se do minulosti, přemítá nad budoucností... To je velmi dobrý čtenářský zážitek, psychologii zvládl autor na jedničku. Jedinou hvězdičku strhávám za to, že mi občas připadal román zbytečně zdlouhavý. Jinak mě kniha bavila a přiměla, abych se zaměřil i na další autorovy knihy.... celý text

Hotel New Hampshire 2003, John Irving

Číst "Hotel New Hampshire" je jako jet rychlou horskou dráhou s prudkými sešupy, kdy se návštěvník točí všemi směry, chvílí cítí radost, někdy se směje, jindy má strach a občas si přeje, aby mohl ze sedačky odejít a jízdu přerušit. Ale když se dostane na konec, řekne, že to stálo za to. Nebo takhle to hodnotím aspoň já. Myslel jsem si, že od Irvinga jsem zvyklý na všechno, ale v případě tohoto románu mě opět přesvědčil o omylu. V této knize je bizarností požehnaně (viz štítky), ale hlavním tématem knihy je tu otázka znásilnění. To je samo o sobě velmi těžké téma - a není jediné, které je čtenáři servírováno. (Irving jimi opravdu nešetřil jako medvědy.) Největší záhadou pro mě zůstává, že autor se všem hutným tématům sice věnuje velmi hluboce a lidsky, ale přesto je schopen čtenáře vymáchat v nějakém nemyslitelném traumatu, a pak o stránku později vytvořit scénu, která je směšná a - opět - bizarní. A přesto čtenář nemá dojem, že by tyto těžkosti zlehčoval nebo zesměšňoval... Jinak nevím, jak "Hotel New Hampshire" popsat, je to zkrátka jedinečný zážitek, který ve čtenáři vyvolá desítku protichůdných dojmů. Hádám, že hlavní poselství knihy je: Hlavně se z toho všeho nepo...... celý text

Básně II. 1985–1986: Někdy jste tak sami, až to prostě dává smysl 2003, Charles Bukowski

Pygmalión 2007, George Bernard Shaw

Faktótum 1992, Charles Bukowski

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Musím se přiznat, že případ jako takový mě příliš nenadchnul (připadá mi, že už jsem ho četl několikrát v mnoha jiných detektivkách), ale i přesto jsem knihu nedokázal pustit z ruky. Rowlingová umí psát opravdu bravurně! Kromě toho mě zaujali i oba detektivové, a tak jsem se spíš zajímal o jejich osobní životy než vypátrání vraha (kterého jsem kupodivu uhádl!). Kdo má rád v detektivkách stalkery, prostředí striptýzových klubů a opravdu bizarní úchylky, bude z třetího dílu nadšený.... celý text