capricorn__ přečtené 439

Pustina a jiné básně 1967, Thomas Stearns Eliot

Vlny 2019, Virginia Woolf

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

"Osamělost prvočísel" je velmi hutná, beznadějná a temná kniha. Ačkoliv se autor zaobírá opravdu náročnou tématikou a otevírá velmi obtížné životní otázky k zodpovězení, styl psaní (velmi stručný, takřka bez souvětí) nutí čtenáře číst dál. Líbí se mi, jakým způsobem autor bere čtenáře do úvah hlavních postav a seznamuje je s tím, co se odehrává v jejich hlavě a jakým způsobem takové pochody ovlivnily zážitky z dětství - to je velmi působivé. Můj problém s románem každopádně spočívá v tom, že spousta postav je jaksi jednovrstvá a chová se tak, aby určitým způsobem podtrhla chování Alice a Mattia. Možná by knize prospělo, pokud by se autor v určitých chvílích rozepsal více a z vedlejších postav udělal lidské charaktery, zaměřil se na odlišnou stránku, která není čtenářům představena a která by z nich udělala komplexní charaktery. Úplně největší počet hvězdiček však strhávám za závěr. Nevím, jestli autor cíleně toužil vytvořit uvnitř čtenářovy hlavy chuť zatřást s hlavními postavami a ukázat jim, jak si v životě škodí, nicméně mě takový konec odradil a pokazil zážitek z románu. Naděje v této knize opravdu neexistuje...... celý text

Apokryfy 2009, Karel Čapek

Nebudu hodnotit hvězdičkami, jelikož se mi některé texty opravdu zalíbily, ale jiné mě minuly a já si z nich příliš neodnesl. (Takže třeba další čtení můj názor ovlivní.) Karel Čapek byl úžasným spisovatelem, líbí se mi jeho smysl pro humor, použité metafory a nadčasovost.... celý text

Rok vdovou 2007, John Irving

Jedna z nejzvláštnějších knih, které jsem kdy přečetl. Zprvu jsem byl odrazen nadměrnými sexuálními scénami, fetišismem či úchylkami a zvrácenostmi a kvůli tomu měl v plánu hodnotit podstatně nižším počtem hvězd. Tuto větu píšu u každého komentáře Irvingovy knihy, ale autor je opravdu dobrým vypravěčem, proto i ty nudnější pasáže dokáže napsat poutavě. (Začátek a konec jsou super, prostředek je místy táhlejší.) Hlavní postavy mi všechny byly nesympatické, něčím mi vadily, ale přesto mě jejich vývoj zajímal. Děj je velmi zamotaný, nepředvídatelný a grafický. Na "Pravidla moštárny" či "Modlitba za Owena Meanyho" tento román rozhodně nemá, ale nakonec mě bavil.... celý text

Malé ženy 2009, Louisa May Alcott

Konečně jsem se díky čtenářské výzvě odhodlal knihu otevřít. Byl jsem poměrně skeptický (i kvůli některým komentářům níže), nicméně mě román bavil. První část knihy se četla lépe než ta druhá - mládí dívek (malých žen...) bylo znázorněno lidštěji a emotivněji. Moc se mi líbí popsaný charakter všech postav a to, jakým způsobem se vyvíjely. Každopádně mě poměrně zklamal konec a to, jakým způsobem autorka završila vyprávění. Z "Malých žen" je hodně cítit, že jde o román z devatenáctého století a že některá moudra té doby v současném světě nefungují. I přesto jde o velmi zajímavou knihu, stojím si za tím, že by si ji měl přečíst každý.... celý text

Jako hvězdy v temné noci 2020, Jojo Moyes

S knihami Jojo Moyes mám trochu problémy, k této jsem se dostal hlavně skrz letošní čtenářskou výzvu. Musím uznat, že s tímto románem si dala autorka hodně záležet, je propracovaný, určité dějové linky jsou popsány velmi živě a moc se mi líbí popsání hlavních postav. Kromě toho mě zaujalo, že si vybrala tuto část historie, o které spousta lidí neví a která je velmi zajímavá. Také se mi líbí, že "Jako hvězdy v temné noci" nejsou tolik orientovány na lásku či milostné vztahy (byť se v knize pochopitelně nachází), ale spíš na knihy a to, jaké mají význam pro lidi.... celý text

Domov na konci světa 2005, Michael Cunningham

"Domov na konci světa" je zvláštní kniha, protože mě rozčilovala stejně tak, jako mě bavila a poutala. První část románu se mi zdála rozhodně lepší, více mě vtáhla do děje a přiblížila k postavám, ke kterým jsem si našel cestu. Pokud je na něco Cunningham mistr, pak právě na vykreslení postav - u všech jeho knih jsem měl pocit, že to nejsou postavy, ale opravdoví lidé kvůli tomu, jak lidsky se chovaly a jaký měly promyšlený charakter. V druhé části jsem skoro všechny postavy něčím nenáviděl, protože mě frustrovaly - přesně ale vím, že archetypy těchto postav ve skutečném životě opravdu existují. Kvůli tomu se mi kniha těžko četla: věděl jsem totiž, že si postavy "něčím" ubližují a rozčilovalo mě tomu přihlížet (nevím, jestli to tak Cunningham zamýšlel). Kniha pod mýma rukama utekla příliš rychle, konec byl hezký, nicméně bych se nezlobil, kdyby přišel až třeba za dalších sto stránek. Určitě doporučuju, ale nevím, jestli se ke knize někdy chci vrátit.... celý text

Tulák po hvězdách 2001, Jack London

"Tulák po hvězdách" má pohádkový název, ale velmi temný a hutný děj, který se nedal číst rychle. Postava Darrella Standinga je tak opravdově napsaná, popisy děje tak trefné a barevné, že jsem měl během čtení pocit, že Standing byl opravdovým člověkem a že s ním zažívám přesně to, co zažívá on (což není vůbec příjemné). Cesty do minulosti mě moc bavily, příjemně obohatily postavu Standinga a tím ho i "nadnesly" do nových rozměrů, kam se obvykle postavy románů nedostávají. Přesah knihy je mrazivý a hlavní myšlenka je neobvyklá a velmi dobře uchopená. Hvězdičku strhávám za některé příběhy z minulosti, které na mě byly příliš dlouhé...... celý text

Kvílení 1990, Allen Ginsberg

Mé druhé setkání s beatnickou literaturou (první bylo "Na cestě" od Kerouacka) dopadlo podstatně lépe. Líbí se mi styl psaní Ginsberga, jeho poezie je velmi evokativní, a i když příliš nedokážu pochopit styl život, který vedl (či se ztotožnit s jeho filozofií), stejně ve mně jeho dílo něco vyvolalo a zanechalo. Rád se k této sbírce někdy vrátím. Nejvíce se mi líbila "Samoobsluha v Kalifornii".... celý text

Tatér z Osvětimi 2019, Heather Morris

Z této knihy jsem dost rozpolcen. Protože pokud zůstanu u knihy jako takové, pak mě velmi bavila, nakonec jsem ji přečetl za dva dny a k Laleovi jsem se rád vracel, protože mě zajímalo, jak příběh jeho a Gity skončí a moc jsem jim fandil. Nakonec jsem si i zvykl na styl psaní autorky, který mě na začátku docela rozčiloval, protože hodně přeskakovala události nebo se někdy stávalo, že zakončila nějakou část, ale ta další už takřka nenavazovala nebo nenavazovala vůbec. Líbí se mi, že jsem se mohl (poprvé) setkat s výpovědí člověka, který prožil koncentrační tábor z "jiné" sféry, než na kterou jsem zvyklý. Co mi však na knize vadilo, byla strohost popisů emocí, událostí, ale i prostředí. Autorka píše opravdu velmi zrychleně a příliš se nikde nezastaví, nicméně u této knihy bych to uvítal, vůbec by mi nevadilo, kdyby byla třeba i o 200 stran delší. Vím, že příběh je založen na Laleovi a Gitě, nicméně zasazení příběhu občas bylo neosobní a někdy mi dokonce připadalo, že Osvětim je popsána velmi nadneseně, snad i snesitelně. (SPOILER: Například když Lale v závěru pracuje pro ruské vojáky - jak je možné, že tak snadno přijme jejich úkoly? Vrátil se z koncentračního tábora, musel být oslabený a kromě toho si procházet dost silnou posttraumatickou stresovou poruchou. Kde se tohle všechno projevuje? Vojáci měli pistole, byli hlasití, válka ještě neukončená, on nebyl u své rodiny... Nepřipadá mi realistické, že by nevykazoval nějaké známky čerstvého traumatu, například v reakci na hlasité zvuky, křik lidí nebo prudké změny světla.) Dál na knize také hodnotím záporně překroucená historická fakta a určité momenty, které nedávaly z hlediska událostí 2. světové války/koncentračních táborů smysl. Nejsem odborník na toto téma, ale i tak jsem se u určitých chvil zarazil (viz - SPOILERY - americké letadlo, pašování jídla, rozloučení Lalea a Gity před odchodem z Osvětimi...). Obvykle mi tolik nevadí, když se historická fakta "překrucují" či "lehce pozměňují kvůli příběhu", ale zrovna toto historické období by dle mého mělo zůstat takové, jaké je.... celý text

Listopád 2021, Alena Mornštajnová

Velmi hutná knížka na přečtení, která je ale zároveň velmi napínavá a čtivá. Byl jsem poměrně skeptický vůči této "paralelní realitě", ale autorka měla dystopickou budoucnost velmi dobře promyšlenou a byla důvěryhodná. Hlavní postavy mě nejprve nezaujaly, ale nakonec jsem si k nim našel cestu. Z knihy si odnáším především emoce tísně a soucitu, "Listopád" je velmi důležitým románem.... celý text

Plavba 2023, Virginia Woolf

"Plavba" je velmi krásným a hlubokým románem, skoro se mi nechce věřit, že jde o první knihu V. Woolfové. V této knize se nenachází proud vědomí v takové podobě jako např. v "K majáku" či "Paní Dallowayové", pro který je spisovatelka známá. I přesto se v "Plavbě" nachází cit pro rozmanitý vnitřní svět postav, plynulé přeskakování mezi nimi, ale i pokrokové myšlenky, filozofické přemítání nad životem a smrtí a evokativní metafory. Knihu bych určitě doporučil někomu, kdo teprve s romány autorky začíná.... celý text

Dvacet tisíc mil pod mořem 1937, Jules Verne

Mé první setkání s Vernem dopadlo velmi dobře. Měl jsem strach, že se u knihy budu nudit, každopádně jsem byl okamžitě vtažen do děje. Autor je velmi dobrým vypravěčem a umí skvěle popisovat prostředí, proto mi nedělalo problém vidět před očima to, co znázorňoval. Jediné, za co strhávám hvězdu, je jakási "absence děje" v druhé části knihy, kdy jsem se trochu nudil nad opakujícími se situacemi. Každopádně mě román velmi bavil, postava kapitána Nema je nezapomenutelná (z dobrého, ale i špatného ohledu).... celý text

Monology 1964, Milan Kundera

Ohníčky všude kolem 2017, Celeste Ng

Tato kniha mě pohltila a nepustila, dokud jsem neznal, jak příběh skončí. "Ohníčky všude kolem" je velmi zvláštní román, celou dobu jsem cítil, že čtu již známé dílo: chvilkami jsem v knize poznal kousek filmu "Americká krása", chvílemi zase hysterii ze "Sedmilhářek" a kvůli poetickému stylu psaní i celkovou tvorbu Michaela Cunninghama. Autorka perfektně a realisticky vystihla hlavní postavy, to, jak zapadají do prostředí Shaker Heights a jak se v něm vyvíjí závisle na sobě navzájem. Děj probíhal bravurně, postupně gradoval, až nakonec přišel konec. Na relativně krátkém prostoru Celeste Ng otevřela spoustu morálních otázek, na které neposkytuje odpovědi - spíš nechá čtenáře, aby na ně přišel sám či se alespoň pokusil zamyslet nad opačnou stranou, pokud je již v nějakém názoru pevně zakotvený. To mě velmi zaujalo. Rád se k této knize vrátím.... celý text

Když jedné zimní noci cestující 1998, Italo Calvino

Tato kniha obsahuje vše, co by se mi na knize obvykle líbilo: Originální nápad, experimentální styl vyprávění, zajímavé perspektivy a ještě do toho hluboké filozofické postřehy. Bohužel jsem se ale s knihou nedokázal příliš spřátelit, a to i přesto, kolikrát Calvino dával důraz na čtenáře a jeho čtenářský prožitek. Nejsem velký fanda -du formy, něčím mě ruší, a kromě toho jsem se několikrát ztratil v liniích příběhu a nebyl jsem schopen rozklíčovat, co jimi autor chce říct. Na druhou stranu se mi líbily některé scény či myšlenky. Kniha mě bavila, do čtení jsem se nenutil, ale zároveň jsem si z knihy příliš neodnesl. Takže je to opravdu tak nějak 50 na 50. Třeba jí dám někdy ještě šanci, a pak budu mluvit jinak...... celý text

Kříže u cesty 2009, Jeffery Deaver

Bohužel mě tato detektivní kniha nezaujala. Dostal jsem se k ní skrz čtenářskou výzvu + mě lákalo přečíst si konečně něco od Deavera, kterého jsem na databázi zahlédl několikrát. Nejprve jsem byl zaujat detektivní zápletkou v internetovém prostředí, ale - jak uvedlo několik uživatelů níže - nyní je internet na úplně jiném místě, proto dlouhé stránky vysvětlující tento fenomén působí velmi zastarale a nezáživně (za což Deaver samozřejmě nemůže). Autor má velmi poutavý styl psaní, nicméně na mě byl příliš zdlouhavý, vedlejší linie o rodině Danceové se mi zdála zbytečná. Postavy mi připadaly nezáživné a řešení případu mnohdy velmi amatérské. Možná dám každopádně autorovi ještě někdy šanci.... celý text

Božská rovnice: Hledání teorie všeho 2022, Michio Kaku

Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) 2014, Haruki Murakami

Pravděpodobně nejzmatenější kniha od Murakamiho, kterou jsem doposud četl. Když jsem román dočetl, musel jsem se na internetu podívat na různé doslovy či vysvětlení děje, protože mi samotný závěr příliš odpovědí neposkytl. Díky vysvětlení se každopádně román v mých očích velmi pozvedl. "Kronika ptáčka na klíček" je velmi náročnou knihou na čtení, nejen, že je velmi dlouhá, ale vyskytuje se v ní spousta postav, dějových odboček (reálných, nereálných, přítomných, ale i těch minulých), ale i otevřených témat (sexuální zneužívání, velmi naturalisticky popsány scény z druhé světové války). Mně kniha bavila, Murakami umí psát velmi dobře, každopádně věřím, že by se mi "Kronika..." líbila více, pokud by autor nějakou dějovou linku vynechal, zestručnil či naopak dovysvětlil.... celý text