• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Edward Morgan Forster

Rodinné sídlo

„Autor mě nepochybně cit pro tempo, uměl pracovat z časem a rozložit situace do extrémně působivé koláže. V dialogách, leckdy až lakonických dokazal být neuvěřitelně přesný a nastavené zrcadlo stále drží pohromadě jako by jím čas vůbec nezachvěl. A přesto doslo k obrovským otřesům.“... celý text
— Atuin

---

Pokoj s vyhlídkou

„To jsou tak vzlétne, lehce napsané a ničím nerušivé věty. To je tak vzdušné a plné jiskry, plyne to jako zpočátku řeka Arno, hazí to do ní stejné stíny a stejně milé vzezření. Je to obraz kde scény a dialogy jsou pěkně posazené a kopírují lehkou ruku autora a s níž jí kopíruje i překlad. Čteno v polském překladu jako Pokój s widokiem, ale ráda bych si přečetla i českou verzi už jen oro tu lehkost slova a přemíru citu pro něj, nen ji nemohu sehnat. Knihu ovšem mohu doporučit. Je to velice příjemné čtení.“... celý text
— Atuin

---

Rodinné sídlo

„Nebýt úžasných filmů Jamese Ivoryho, asi bych se k Forsterovi nedostala tak brzo... Ale když vidíte úchvatný Pokoj s vyhlídkou nebo Howard´s End, pak zkrátka zatoužíte po literární předloze. A Rodinné sídlo byl věru krásný zážitek, přestože u nás vyšel pouze jednou s už dosti starým překladem Hany Skoumalové (hlavně se nedejte odradit úvodní kapitolou). Popsat hlavní motiv Rodinného sídla je vlastně docela těžké, protože je to příběh trochu o lásce romantické i pragmatické, trochu o sociálních rozdílech ve společnosti, ale také o duchu místa a kráse přírody. . Hlavní postavy - sestry Schlegelovy - jsou trochu potrhlé dámy, po otci napůl Němky, které patří k vyšší střední vrstvě. Té vrstvě, která vlastně nemá starost o peníze, žije z jakýchsi nevyčerpatelných dividend a dědictví, nikdy nemusí pracovat a jezdí na výlety po Evropě a má spoustu času chodit na koncerty, výstavy a debatní kroužky. Pak jsou tady Wilcoxovi, vyšší vrstva, která si díky koloniálnímu obchodu v západní Africe vydělala velké jmění (už zde je v zárodku cítit Forsterova kritika anglického imperialismu, který rozpracoval ve vrcholném díle Cesta do Indie) a nemá potřebu zabývat se problémy svých dělníků, na kterých podnik stojí. Právě k nejnižší vrstvě patří poslední okruh postav a to jsou Bastovi, kteří touží po lepším životě, ale brána jim zůstává uzavřena. . Právě sestry Schlegelovy chtějí jaksi spojit nespojitelné - svět, kde "láska znamená věno a smrt dědické poplatky", tedy Wilcoxovi a svět, kde je špína a hladovění (Bastovi). Sestry Schlegelovy sice chtějí činit dobro, ale do obou neslučitelných světů vnáší akorát chaos. Pro Henryho Wilcoxe je to jasně dané: "jsou prostě bohatí a chudí, vždycky byli a vždycky budou. Jen mi ukažte, kdy si byli lidi rovni", zatímco Helena Schlegelová "si netroufá boháčům nadávat, protože je sama bohatá, ale má sto chutí. Má v hloubi duše takovou divnou představu, že chudoba je jaksi 'skutečná'". . A nad tím vším lidským přetahováním ční motiv rodinného sídla, jeho tajemného ducha, který dlí ve starém vilínu, révě a orosené trávě, motiv nesmrtelné přírody, které tady vždycky byla a bude, povznesena nad pozemské hemžení. A právě Forsterova poetická jemnost dělá z celého románu krásný zážitek. Ne nadarmo se o něm Truman Capote vyjádřil jako o nejlepším anglickém romanopisci 20. století.“... celý text
— Carlita.cte

---

---

Izba s vyhliadkou

„Za svůj život napsal Forster pouze pět románů, nejznámější z nich je bezesporu Cesta do Indie, ale známé je také Rodinné sídlo (Howard´s End) a Pokoj s vyhlídkou, který do češtiny nikdy přeložen nebyl. Zatímco jiné členy Bloomsbury Group jako V. Woolfovou a Jamese Joyce všichni znají, na E.M. Forstera se někdy zapomíná, jakoby i sama kritika objevila tohoto moderního spisovatele až se značným zpožděním. . Zdá se, že E.M. Forster vychází z klasického anglického románu, ale myšlenky které si v něm dovolí říkat a témata, která v něm rozvíjí už patří skutečně do moderní éry 20. století. V pokoji s vyhlídkou je námětem omezenost povýšených středních vrstev anglických turistů, kteří s uchvácením objevují krásy renesanční Itálie, avšak zároveň pohrdají jižním národem. V dalším plánu je pak probuzení a osvobození mladé dívky Lucy Honeychurchové z klamu nepsaných pravidel anglické společnosti, která v ženě vidí jen poslušnou a zbožnou manželku bez vlastního názoru a vášně. Je to vlastně příběh o lásce, ale také o lidské omezenosti vyvěrající z obsedantního nutkání nezproneveřit se společenské vrstě. Z toho také pramení bolestné jindy úsměvné odmítání pravých a jemných krás života, které tady ztělesňuje otec a syn Emersonovi (kterými ostatní samozřejmě náležitě opovrhují). . Je to velmi anglický román a nebudu říkat, že toho taktu a jinotajnosti i na mě nebylo chvilkami moc. Přesto vám vřele mohu doporučit film od Jamese Ivorho, kde je každý záběr jako umělecké dílo a hlavně zachycení první části románu ve Florencii je zkrátka úchvatné.“... celý text
— Carlita.cte

---

Kam se bojí vkročit andělé

„Kniha príliš dobrá na to, aby som na ňu zabudol, ale nie dosť dobrá na to, aby som sa k nej ešte niekedy vrátil. Príbeh je veľmi dobre vymyslený, ale spracovanie je príliš "anglické" v tom najhoršom slova zmysle slova. Chýba tomu rozprávačské umenie Dickensa, alebo skratkovitá invencia Virginie Woolfovej. Po celý čas som sa pohyboval v pásme troch hviezdičiek, až záver to posunul na konečné, aj keď nesmelé štyri hviezdičky. Nakoľko je to prvotina, dám ešte autorovi jednu šancu, ale takú tak trochu obozretnú...“... celý text
— newtory