seethelight komentáře u knih
Nedočetla jsem. Bylo to pro me strašně těžko srozumitelné. Filozofii se věnuju jako koníček jen pár let. Tento komentář píšu jako opatrné varování pro amatérské zájemce o Hegela.
Zkusím raději méně ambiciózního Hegela od Petera Singera (Argo).
Praví se, že Hospodin nabízel Tóru mnoha kmenům, ale až Židé prchající z Egypta její poslání přijali, čímž zajistili pokračování světa. Židovský národ již před svým Bohem obstál, není teprve zkoušen, a svým aktivním jednáním pomáhá Bohu udržovat svět a existenci. To důležité se děje za života.
Polovinu knihy tvoří přístup ke studiu Tóry, což mě nadchlo vůbec nejvíc. Už chápu, proč se nepřekládá z hebrejštiny a proč mají takový význam čísla.
Publikaci bych doporučila komukoliv, kdo je laik a jeho výchozí pozice je zájem o religionistiku.
Mladá žena Zaza má bohatý vnitřní svět. Matka a rigidní křesťanská etika jí zabraňují autenticky prožívat samu sebe a mít vlastní projekty. Tento vybrakovaný mladý člověk umírá jako pravý hrdina existencialismu - na nedostatek niterné svobody.
Pro Simone je Zaza múzou, jsou to téměř milostné řádky. Krásně se to čte.
Sympatická publikace. Kniha slouží i jako sytý úvod do základní onkologické terminologie a léčebného managementu, tudíž si dokážu představit, že nově nemocného (/jeho blízkého) srozumitelně zorientuje po nových slovech a dějích.
Ocenila jsem opatrné a pokorné rámovaní kapitoly o smrti a že v tíhnutí k alternativní medicíně nalézá i výzvu k posilování lékařsko-pacientské důvěry.
Přivítala bych více rad pro profesní komunikaci, praktických ukázek aj.
Perfektní první publikace pro posluchače medicíny a ty, kteří vystačí s nižším středním rozsahem problematiky. Je velmi názorná, psaná téměř banálně: jde začátečníku naproti.
Nesouhlasím s postřehem níže, že je EKG snadné. To vůbec nedoufejte. Padesátkrát a stale napoprvé; zato velmi štědře odměňuje trpělivé :)
Četné sentimentální kapitoly z minulosti, v přítomnosti se vůbec nic neděje; až je najednou po všem. Motivace Amy nejsou srozumitelné. Ta vstupuje do děje se silným postojem, který bez vysvětlujícího impulzu opouští na posledních 30 stranách. Ti dva spolu v rovině přítomnosti nemají dotyk nebo delší dialog, podotýkám. Obšírné líčení organizace svatby, které ukrajuje snad 50 % knihy, mě zoufale nebavilo.
Kniha není neumětelství, nemusíte se bát pocitů trapnosti. Jen nefunguje, jak by měla, je mdlá a není nězná ani hřejivá.
Chlapec zbožně obdivuje otce. Chlapec potkává bodré lidi. Chlapec přimyká k přírodě. Hendikep znesnadňuje poznávání přírody, ale neodlučuje chlapce od jeho toulek. Obyvatelé buše se dělí na ty, kteří hendikep neberou v potaz a na ty, kteří ho komentují a zasahují do chlapcovy svébytnosti.
Alan Marshall napadal sentimentální vztah k hendikepovaným. Téma je dnes aktuální, přemýšlíme o ableismu. /Jako dětská literatura je to už příliš rozvláčné, vztah dnešního školáčka k literatuře bych tím nedráždila.
Městská knihovna v Praze má t.č. k půjčení jeden svazek. Až ho někdo ukradne nebo ztratí, tak to bude strašná škoda pro poměrně lidnaté město, které tato knihovna obsluhuje (ne, že by to v méně lidnatých místech bylo bývalo méně pochmurné).
V existencialismu nacházím výpověď o svobodě, která nehledá své limity ve vztahu k společnosti a státu, což je kontext, ve kterém se s termínem svobody nejčastěji setkáváme, ale která naléhá na individuum, aby uzřejmilo svobodu uvnitř sebe. Tak to je i proto hezké, že máme knihovny a máme v nich knihy.
Tónem ironizující čtení o jinak neodlehčené skutečnosti toho, že kdo bude chtít zachránit ztýraný svět, bude muset změnit náš společný náhled na struktury státu, trhu a byrokracie. Některé kapitoly mi přišly slabší (televize, politické strany).
Tato čtenářka se ještě víc přesvědčila o tom, že se bude snažit být pružná a vřelá, nacházet ideály, pro která se dá trpělivě snášet, ale že modernímu člověku nedá své požehnání (o které, nutno říct, nikdy nežádal) ani energii, či důvěru.
Nenapadlo mě, že ještě v šedesátých letech nerušeně kvetl paternalistický medicínský model (reprezentovaný např. nesdělovaním prognózy nemocnému) a vlastně mě zklamalo, že ho filozofka emancipace nereflektovala. Kdo jiný měl předznamenat posun?
Literárně je to výborné, výpověď je upřímná a svobodná. A krátká. Bývala bych ráda četla dál.
V bití se do prsou ukrývá obraz velké křehkosti. Kniha je exhibicí člověka, který touží přesvědčit sebe i druhé, že má rozum, intelekt a duši. (Čtenářka nemůže a nechce tvrdit opak.) Není to vůbec ryzí.
Kniha má 3 přínosné polohy, první, že ohraničuje ženskou sexualitu jako rozdílnou od mainstreamové unisex sexuality a kriticky rozbírá obrazy ženské sexuality v kultuře, druhá, že hodně validuje a nikdy není normativní, a třetí, že je překvapivě praktická. Na internetu jsou ke stažení přítomné pracovní listy, což je fajn.
Mínusy za trapné zpovědi smyšlených kamarádek a vágní repetitivní pasáže. Pod čarou: slovenský překlad anatomických struktur z angličtiny je nedobrý.
Považujte to za druhý díl, kdy prvním je Mýtus o Sisyfovi. Pokochejte se, kam Camus za necelou dekádu pokročil a buďte lítostiví, že nám jedna ponurá autonehoda upřela třetí dějství, kde by třebas došel ještě dál.
Kniha funguje dobře jako životopis, ale neočekávejte filozofický vhled do Marxových myšlenek. Všechno psané před vás položí jako historický pomník - /myšlenkově vás to nebude skoro nic stát/ - což se podle mě vůbec nehodí, jelikož s Marxem se chceme alespoň jednou v životě intelektuálně utkat. Nebo ne? Tak vám to říkám, abyste taky nebyli zklamaní. Promýšlet tedy jděte do jiné publikace, např. do Dějin a významu dějin od Lowithe, doporučuji.
Löwithova filozofie dějin je téměř výukový text. Představte si, že o filozofii dějin nic nevíte a máte právě tuto knihu. Během ní se seznámíte s asi 10 mysliteli a jejich koncepcí filozofie dějin. Nebudou seřazení chronologicky: neučíte se být historiky, učíte se na dějiny nazírat. A během té exkurze zjistíte, jak se tyto dvě polohy liší.
Bylo to přístupné čtení a toho si moc cením.
Bylo to ponižující střetnutí a nebýt na internetu dostupné akademické eseje, která toto dílo rozebírala, tak vlastně moc nevím, o čem jsem četla. Příšerně složité. Musela bych přijít už kompletně vpravená do problematiky.
Nevím, jak moc je to chyba překladu, ale tak hrozné přímé řeči jsem dlouho nepotkala, trhá to uši. Příběh bez nápadu. Hlavní hrdinka mělká jako miska s instantní polévkou. Hlavní hrdina: no, takový povědomý.
Sdělení naléhavé a ryzí, neseděla mi forma. Místy jsem přemýšlena, jestli to není vina překladu. Většinu četby jsem se soustředila na syntax a nepřiléhavá slovní spojení. Čtenářský zážitek spíš špatný.
Nedobré, mělké, úvod z úvodu.
Autorka je tak fascinována Biblí a Hippokratovou přísahou, až je reprodukuje jako axiomy. Prostoru pro úvahy v etice moc nezbývá. Srovnávat holocaust a holandské právo na eutanazii je možné, ale musíte čestně přiznat, kde se vám to rozchází: argumentovat.
Text je příliš názorový na to, aby se dal chápat jako akademický, ale taky příliš mělký na to, aby sloužil jako naučný pro klinickou praxi. Nic jsem se nedozvěděla.
Po přečtení knihy jsem jí dala 3 hvězdičky - moc mě nenadchla. Dnes, po několika únavných letech, které mi přijdou jako celý život, si se zvláštní určitostí stále pravidelně vybavuju onu zvláštní melancholii, které se ukrývá v Břízách na podzim.
Hodnocení zvedám na 4.