Existencialismus je humanismus
Jean-Paul Sartre
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26942/mid_existencialismus-je-humanismus-MYt-26942.jpg
4
114
114
Slavný text známého francouzského filosofa a spisovatele poskytuje skvělý vhled do povahy jednoho z nejvlivnějších myšlenkových směrů 20. století. Srozumitelně a stručně, místy snad až lapidárně zde Sartre nastiňuje, oč existenciálním myslitelům jde. Ke slovu přicházejí témata jako úzkost, svoboda volby, morálka, zodpovědnost, svědomí, Bůh a mnohá další. Tento text z roku 1945 je svého druhu „manifestem“ existencialismu a jako takový patří bezesporu k základním filosofickým textům vůbec.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2004 , VyšehradOriginální název:
L'existentialisme est un humanisme, 1945
více info...
Přidat komentář
"Existencialismus je humanismus" představuje především vynikající, dnes již klasickou propedeutiku do celého Sartrova díla. Nicméně, na to je třeba upozornit, v žádném případě nevyčerpává celé bohatství Sartrova myšlení, natož aby pokrývala existencialismus coby samostatný směr filosofie (pro angloamerické myslitele ostatně i toto tvrzení o filosofii existencialismu bude poněkud suspektní...).
Je to původně přednáška, takže se obejde bez rozsáhlého poznámkového aparátu, text je věru koncentrovaný a čtenář si vystačí opravdu jen se základním pojmovým aparátem (essence, existence, ontologie). Co velmi přispívá ke čtivosti je množství velice živých příkladů, které neobyčejně oživují úvahy a činí je průzračnými a jasnými.
"Existencialismu" neobyčejně prospělo, že Sartre byl i literát (a nikterak špatný!), který své filosofické úvahy dokázal velmi přirozeně vtělit do beletristické podoby.
Každopádně pojmy "vrženost", "absurdno", "lidský projekt", "pojetí "odsouzení ke svobodě (a k volbě)", tvrzení o unikátnosti lidské zkušenosti, u které existence předchází essenci, to je vše představuje velké bohatství podnětů k vlastnímu uvažování, skryté v malé knížečce.
Až pak doporučuji vrhnout se na "Cesty ke svobodě" (I-II. díl vyšly u nás, III. tuším už nikoliv) a konfrontovat na příběhu, na vyprávění jejich platnost.
Nu, a pak může (třeba) dojít na monumentální "Bytí a nicotu".
Výborný a srozumitelný úvod do Sartrova nesrozumitelného díla. Jen mě docela pobuřuje, že Sartre mluví jménem celého existencialismu - taky že se proti tomu Heidegger oprávněně ohradil.
Tuto Sartrovu přednášku skutečně asi nejlépe vystihují slova "manifest existencialismu", nebo spíše "manifest existencialismu pro všechny zájemce". Sartre se totiž odklání od přílišné odbornosti a místo toho se věnuje uvádění věcí na pravou míru. Ve své době pro širší veřejnost reprezentovaly existencialismus černé roláky a ztrápené pohledy, které vrhali domnělí existencialisté od svých meruňkových koktejlů směrem do ulic čtvrti Saint-Germain des Prés. V této přednášce je nám představen čistokrevný existencialismus, takový, jaký ho Sartre zamýšlel, zbavený stereotypů, čistý a závratný... Shrnuto, z důvodu relativní stravitelnosti formy a naprosto zásadního obsahu doporučuji přečíst tuto přednášku každému, koho tento krásný filosofický směr jakýmkoli způsobem zaujal.
"Zivot nema a priori zadny zmysl. Zivot neni nicim pred tim, nez ho zijete, avsak na vas zalezi, aby ste mu dodali nejaky smysl"
Nachadzam sa vo fazi, kedy pochopitelne ako kazdy, hladam to svoje a tato knizka nemohla prist ani viac vhod. Kratucka uvaha, ktoru do 2 hodin zhltnete vas pohlti a nepusti, dokym sa nenajdete na konci. Miestami som mala pocit, ze knihu ani necitam, ale skor pocuvam autora a nechcela som, aby prestal rozpravat. Vela vybornych myslienok, ak sa viete identifikovat so zivotom bez teizmu a hladate vysvetelenie slobody. Verim, ze to nie je posledny krat, co som knizku otvorila.
Musím přiznat, že kniha mi jako odchovanému katolíkovi překopala můj dosavadní pohled na svět či "individuální bytí" jak by poznamenal autor.
Jeho existencionalistická definice tj. "Existece předchází esenci " ve mě evokuje jakoby následek předcházel příčinu. Může tak být, třeba i je. Každopádně velmi zajímavé. Autor totiž své trvzení logicky vysvětluje.
Pavla V. (FTVS)
Možná jde o trochu populistické pojednání neboť se zavděčí katolíkům i ateistům, ale mě se líbilo - vlastně jde o první filosofický směr, který se mi zdá blízký.
"Člověk je odsouzen ke svobodě." Nezáleží na tom, jestli Bůh existuje, člověk se musí stejně formovat sám, bude posuzován dle jeho činnů a ačkoli si to nemusí připouštět, je vždy nucen volit - i odmítnutím volby jsme zvolili.
Oceňujem Sartrov dôraz na to, že sa človek nemôže vyhnúť sa konaniu, ale jednoducho sa musí nejako rozhodnúť. A aj jeho pasivita je de facto voľbou nekonať. Hoci väčšina rozhodnutí v živote človeka nie je tak dramatických, ako tie v čase vojny, ktoré opísal autor. Aj každodenné malé rozhodnutia sú minimálne rovnako dôležité.
Na druhej strane Sartre obhajuje aj zodpovednosť za naše rozhodnutia. Nie je to zodpovednosť ´za konkrétnych ľudí´, ale zodpovednosť pred sebou samým, za svoj príklad pre tých ´druhých bez mena´. Nepresvedčil ma, že jeho existencializmus je humanizmom, pretože je zotrvávaním v sebe, v úzkosti z vlastnej slobody. Aká je to zodpovednosť, keď v najbližšej nevšednej situácii môžem zmeniť svoj životný rozvrh?
´Biblický´ Boh, ten, ktorý povoláva človeka k existencii, nie je ´bohom´, ktorého predstavil Sartre, ten, ktorý nemôže existovať, aby bol človek slobodnou existenciou. Jestvovanie ´biblického´ Boha predsa nezávisí od existencie človeka, (inak by nebol Bohom), ale len existencia človeka závisí od existencie Boha. Z toho však neplynie, že by človek nebol slobodný. Len Boh, ktorý tvorí z lásky, stvorí bytosť, ktorá ho nemusí poslúchať. A človek môže i nemusí zjesť plod zo stromu poznania.
Sloboda bola človeku darovaná Transcendenciou, ako hovorí Jaspers, nemám ju sám od seba, ani sám pre seba. Tak ako na svete nie som sám od seba, a ani len pre seba. Absolútna sloboda je ilúziou, ktorú nepreukazuje ani žiadna ľudská skúsenosť. ´Sloboda bez Boha´ nie je autentickou sebarealizáciou, pretože sa kedykoľvek môže stať svojvôľou. Veď nie je tu nikto pred kým by sa mala ospravedlniť.
Dôkazom toho, že Boh neobmedzuje slobodu človeka, je to, že hoci mu prehovára vo svedomí, cez druhých a jasnými prikázaniami, nebráni človeku konať tak, ako chce.
V tomto zmysle nie som ´odsúdený k slobode´, ale skôr´ustanovený k slobode´. Skúsenosť spoločenstva mi dokazuje, že napriek prežívaniu úzkosti a samoty nie som osamotený tvor na planéte a druhí nie sú primárne tými pozorujúcimi.
Písať o odsúdenosti k slobode mohol len mestský človek 20. storočia, ktorý sa môže rozhodnúť kedy a v akej kaviarni napíše ďalšie svoje existenciálne sebavyjadrenie, ktoré sa bude dobre predávať, hoci sploští ešte aj svoju vlastnú filozofiu (porovnaj s Bytie a ničota).
Jakási obhajoba existencionalismu a zároveň populistické přiblížení některých jeho myšlenek. Je to od Satreho sice děsně hezké, ale jeho motivy mi unikají, a i proto jsem si k němu (narozdíl od Camuse, který mi přijde mnohem pronikavější) nikdy nenašel cestu. Kniha je nicméně úžasně srozumitelná a jednoduchá, což ve filozofii není dvakrát běžné, a tak je to velmi příjemný relax.
Tímto vydáním přednášky Existencialismus je humanismus se filozofie, která má stále co říci, stává člověku mnohem dostupnější a přístupnější, než jiné filozofické knihy. Je to tím, že se zde nesetkáte s desítkami pojmů, kvůli kterým byste museli četbu prokládat přestávkami, kvůli nahlížení do slovníků cizích slov.
Tato útlá knížečka je také obohacena o přepis diskuze, která se po přednášce strhla a také o doslov českého filozofa Petra Horáka.
Existencionalismus měl zelenou ve Francii a jeho éra trvala zhruba dva roky. J.P.Sartre byl patrně hlavním duchovním otcem této filozofie, která ale byla na čas i národní ideologií, avšak pak ji vystřídala obyčejnější a pragmatická filozofie.
Filozofie existencionalismu, je v ní dost pravdy, ačkoli se tak různí její hlavní představitelé, takže co pak my běžní konzumenti?
Autorovy další knížky
| 1992 |  Zeď |
| 1993 | Nevolnost |
| 2006 | Bytí a nicota |
| 2004 | Existencialismus je humanismus |
| 1965 |  Slova |
Městská knihovna v Praze má t.č. k půjčení jeden svazek. Až ho někdo ukradne nebo ztratí, tak to bude strašná škoda pro poměrně lidnaté město, které tato knihovna obsluhuje (ne, že by to v méně lidnatých místech bylo bývalo méně pochmurné).
V existencialismu nacházím výpověď o svobodě, která nehledá své limity ve vztahu k společnosti a státu, což je kontext, ve kterém se s termínem svobody nejčastěji setkáváme, ale která naléhá na individuum, aby uzřejmilo svobodu uvnitř sebe. Tak to je i proto hezké, že máme knihovny a máme v nich knihy.