Hegelova fenomenologie světa
Tereza Matějčková
Autorka interpretuje Hegelovu Fenomenologii ducha jako popis cesty, na níž vědomí na každé „zastávce“ formuluje konkrétní model světa. V jednotlivých modelech se kříží deskripce i normativní nárok: modely slouží porozumění situace, v níž vědomí aktuálně žije, ale zároveň jsou i výrazem toho, v jakém světě vědomí chce žít. Formulace modelů proto není jen teoretickým výkonem, ale vždy rovněž stanoviskem, které proměňuje aktuální svět. Cesta Fenomenologie, která je cestou konfliktů, nakonec ústí do světa, v němž vědomí může být svobodné. Tímto světem je skutečnost post-osvícenecké moderny: právě zde totiž vědomí nahlíží, že svět není vůči člověku cizí a že naopak jeho vlastní myšlení vstupuje do světa, např. v podobě moderních institucí, jejichž úběžníkem je rovnost, nikoliv hierarchické vztahy. Proti tradičním interpretacím Hegelovy filosofie představuje autorka čtení, které neústí v suverenitu absolutního ducha pojatého jako čisté myšlení povznesené na předmětnost. Absolutní vědění lze naopak interpretovat jako odmítnutí představy, že by se jednotlivá podoba vědomí mohla považovat za absolutní. Jak čteme v závěru Fenomenologie ducha, nekonečno kypí duchu vstříc z mnohosti, která je ve světě, nikoliv ze suverénní jednoty absolutního ducha.... celý text
Přidat komentář
Hehe, přiznám se, že tohle bylo pro mě jako pro nefilozofa docela silné kafe. Četla jsem to dlouho, vždycky tak 20 stran denně, i tak jsem se často ztrácela, nebo textu tolik nerozumněla. Byly ale části, které se mi líbily, zejména sedmá kapitola: Prozaický svět.
Z knihy jsem si vytáhla řadu citací, budu to muset trochu vstřebat a časem se k nim ještě vrátit.
Myslím, že knihu ocení jenom ti, co se svého času prokousávali Fenomenologií ducha (PDG) a jsou trochu uvyklí specifickým hegelovským meditacím, které při tom probíhají. V modernějších interpretacích Hegela je asi jenom problém s tím, že jsou občas založené na odstavcích PDG, ve kterých Hegel sám karikuje, ironizuje a kritizuje (duch jako lebka, soukromý zákon srdce ap.) Dost tím zapadne ta specifická hegelovská povýšená pozice, která vzbudila odpor už v 19. století...
Jinak ale číst Hegela neměl čas snad ani sám Hegel ... proto ty knihy vypadají taky tak šíleně :-)
Toto není recenze na celkovou kvalitu napsaného, jde mi spíš o jeden zajímavý aspekt textu paní autorky. Hegel mi jinak přijde už dost passé, co novýho se tam dá vyšťourat? Asi nic moc, je to převážně veteš a moralistní haraburdí, ale paní Tereza píše moc pěkně, takže jsem tomu dal šanci a zaujalo mě především použití některých slov a spojení skorem s básnickou a občas až nechtěně vtipnou kvalitou. Nečekal jsem, že v textu o něčem tak suchopárném jako je Hegel narazím na slova a spojení jako "motor", "údem" a "pár fackám". V tomhle ohledu je to velmi neotřelé a dovolím si tvrdit, že v té záplavě nudných textů o Hegelovi se asi nic říznějšího v tuzemském prostředí nenajde. A to jsem to jen přelít. Doporučuji.
Ak je rozum súvzťažným s možnosťami sveta a spoločnosti, rozumné môže byť len to, čo sa stane vlastným obsahom vedomia. Takýto rozum však nemôže prijať nič, čo by bolo mimo tohto rámca. Nezostáva napriek pestrosti svojich obsahov a myšlienok predsa len uzavretý vo vlastnej dialektike myslenia?
Štítky knihy
filozofové filozofie kultury dějiny filozofie fenomenologie německá filozofie Georg Wilhelm Friedrich Hegel, 1770-1831Autorovy další knížky
2023 | Bůh je mrtev, nic není dovoleno |
2022 | Kdo tu mluvil o vítězství? Osm cvičení ve filosofické rezignaci |
2018 | Hegelova fenomenologie světa |
2019 | Lévinas v konfrontaci |
Nedočetla jsem. Bylo to pro me strašně těžko srozumitelné. Filozofii se věnuju jako koníček jen pár let. Tento komentář píšu jako opatrné varování pro amatérské zájemce o Hegela.
Zkusím raději méně ambiciózního Hegela od Petera Singera (Argo).