Mrtví od Krakenova moře
Povídka od:
Pavel Fritz
Z knihy:
Studené světlo hvězd, Mlok 2020
Záchrannou výpravu na Saturnův měsíc Titan doprovází kněz.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (6)
Přidat komentář
Velmi povedená a originální sci-fi "duchařina". Konec byl na mě moc uspěchaný.
Nápad křížení sci-fi prvků s duchařinou, je osvěžující, stejně tak detektivní práce, která je zde slušně zakomponována avšak ten závěr mohl být zpracován mnohem lépe. Jak píši kolegové, tak těch nesmyslů je tam celkem dost a i když jsem si závěr představoval trochu jinak (zbraň a posednutí Hermanem), tak s tímhle závěrem se dá smířit.
Tenhle kus mě popravdě moc neoslovil. Přišlo mi, že se z námětu dalo vytěžit více. Závěr mě nechal zcela chladným. Jak je uvedeno v komentáři níže, povídka v sobě nese nelogičnosti, které až příliš ostře vystupují z příběhu, že se prostě nedají přejít.
Takže námět pozoruhodný, ale s jeho zpracováním jsem se nesžil. Ale jak se říká. Každé zboží má svého kupce, takže se najdou čtenáři, které osloví.
Opět dobrý nápad, opět to baví a opět to po závěrečném wow a následném zamyšlení přestává dávat smysl... dobře, možná jsem moc přísný, ale minimálně to vyvolává víc otázek, než na které autor odpoví. A já mám bohužel opět pocit, že je logika příběhu znova obětována na oltář pointy. A to je špatně. Ale přiznám se, že kdybych nějak dokázal vypnout mozek, dostávaly by povídky Pavla Frtitze o hvězdičku víc, jenž já to prostě neumím :D
A opět trochu spoilerů (takže pokud jste ještě nečetli, tohle přeskočte): Proč ho Dolores poslala pro tu zbraň? Proč ho žádný z disinkarnátů nevaroval? Kde je sakra skutečný doktor? A tak dál...
Možná to trochu s hodnocením přestřelím, ale tohle mě hrozně bavilo. Ten mix žánrů, byl skvělý. Kněz mi přirostl k srdci a i když člověk tuší ( po pár povídkách od Fritze ), že většinou jde všechno do kopru, v poslední části tam Fritz vsunul trochu pozměněnou situaci, než člověk celou dobu očekával. Nicméně jde jen o nahrazení, které až tolik děj nemění a konec je víceméně podobný. Zamrzelo, že nebyl více rozvinutý a tím mu to ubralo na dramatičnosti. Vlastně ten konec pak působil docela směšně... ehm. Tak proč tak vysoké hodnocení? Zde je totiž vidět, jak Fritz umí pracovat se slovy a hlavní postavě vtiskne charisma, které by jí mohl kdejaký exorcista z hororů závidět. Titan popisuje způsobem, který vynechává zbytečné popisné pasáže a přesto si dokážete představit, jak to tam vypadá. Především pak dokáže navodit tu správnou atmosféru. Spíš než děsivou a přehnaně explicitní, tak nejistou a znepokojivou. Je to rozdíl, kde jsem v minulé povídce umíral nudou a byl odměněn zajímavou pointou. Zde jsem se bavil po celou dobu a závěrečná pointa byla na tom to nejslabší. Ale pořád nebyla tak špatná, abych se uchýlil ke kritizování v takovém rozsahu, abych opominul předcházející skvělé pasáže.