Neznámé město
Povídka od:
Konstantin Georgijevič Paustovskij
Z knihy:
Romantici
Vypravěč na úvod povídky popisuje kde se nachází. Následně se vidí jako tulák, kterým je rád, a který si vytvořil vlastní svět , svět neobyčejný a cizí všemu okolí a to díky svému psaní, v němž se odráží právě jeho vidění života.
Následně mu padne mysl na Gauguina. Píše co ví o jeho rodičích, o jeho životě, jak vyměnil život zajištěného úředníka v bance za život chudého malíře.
Vybavuje si jeho autoportrét. A na závěr píše, že každý v sobě skrývá možnost být géniem, ale ta pouť je tak obtížná, že jen málokdo je ochoten ji podstupovat.
Rok vydání originálu: 1957
Úvod povídky je vyznáním autora, co se mu líbí na psaní. tedy, že v něm realizuje svůj vnitřní život a pociťuje často dobrý pocit, že on je hlavně jeho psaní.
Následně celou povídku profiluje po svém Gauguina.
Na závěr úvaha o životě lidí, kteří si žijí po svém a jsou důslední, takže v jejich tvorbě jsou různé nezvyklé skoky do kvality či infantility.
Na závěr píše...Často cítívám, že se má duše zachvívá. Ten záchvěv přichází znenadání - v živém rozhovoru, v nočním zadumání nebo v tichém jitru nad ospalým přístavem. A tehdy se bojím osudu těchto lidí.
Domnívám se, že tenhle strach je člověku vlastní, aspoň v jistém období jeho života, tedy strach, aby si tvořící člověk udržel jistou celistvost, nezešílel, jak se to dělo u umělců, kteří žili na hraně, což byl i Paul Gauguin.