Píseň zapomenutých let
Povídka od:
Josef Škvorecký
Z knihy:
Babylonský příběh, Hořkej svět, Příběhy o Líze a mladém Wertherovi a jiné povídky
Povídka napsaná v ich- formě.
O tom, jak byl vypravěč na koncertě, když mu bylo 40. let, popis kapely a zpěvačky, co mají právě koncert a děj se odehrává v roce 1951.
O lásce vypravěče ke swingu, jazzu, twistu.
Komentáře (2)
Přidat komentář
28.10.2011
"Zavřel jsem oči. Bylo to dávno. Bylo to strašně dávno. Byla to krvavá oběť, taková jiná, nenápadnější, za lepší život té generace utwistovaných nahoře. Blbost, řekl jsem si v duchu. Nebudu sentimentální jak stará kurva, a otevřel jsem oči.
Venuše, poněkud obtloustlá Venuše, zpívala tím zapomenutým hlasem tu píseň rychle zapomenutých let."
To jsou závěrečné věty této povídky, nesené podle mě v rytmu blues.
Vlastně ta sama situace jako u Bulla Máchy, jen tady se hrdinové přes to dokázali dostat.