Poslední brána
Povídka od:
Pavel Renčín
Z knihy:
Hlubiny města
Michael se ve snech stále vrací na stejné místo- do ulic podivného města, v němž mu průvodce dělají mluvící Kočka a Medojed.
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
„Řeším
naprosto zásadní
prolnutí snu a reality.
Věřím, že nic podobného
ani nebylo popsáno.“
Sny. Sny. S těmi je vždycky potíž. Spisovatelé si totiž ve snech můžou dělat co chtějí. A to mě vždycky odrazovalo. Protože vás pak vždycky dokáží rozhodit tím, že se vrátí do reality. Tak že napětí zmizí a vy nevíte, na čem jste. U pana Renčína je to podobné. Ovšem, námět snu je zajímavý a tak jsem byl zvědav, jak to celé dopadne. Strašně mi v příběhu vadila Medojedova mluva. To i mě tu některé sprosté komentáře mažou. I když to jsou citace z příběhu.
Citát: Co si o sobě, do prdele, myslíš? Seš faklt úplně blbá!
Michael se stává poutníkem ve snovém městě a odhaluje jeho tajemství, která ho dovedou až k poznání, co člověka čeká po smrti. Příběh plný metafor a symbolů přináší vlastní výklad o přechodu do nebytí.
Pavel Renčín v Poslední bráně nás povede podivným městem a podivným snem a cesta to bude velmi sugestivní. Není to veselý příběh, a přece má osvobozující závěr.
Čtivé za 3 hvězdy.