Santurinské víno
Povídka od:
Konstantin Georgijevič Paustovskij
Z knihy:
Romantici
Vypravěč píše o tom, jak se ubytovali (kroužek literárních kamarádů) v mizerném přístavním hotýlku, kde bydleli cikáni, lodní topiči spali na chodbě, občas tam někdo od policie nakoukl do na prostitutky, které měli hlavní zájemce z řad námořníků.
Večer zašli do řecké kavárny, kde seděl i bývalý vyhnanec, eser, který právě pracoval v paroplavební kanceláři a rozvyprávěl se o svých názorech na literaturu, protože jen měl volnou chvilku, už psal básně.
Povídka je především o názorech na ruskou literaturu 19. století - padají jména jako Dostojevskij, Gončarov, Lermontov či Puškin. A hlavní řečník je rozebírá, po svém, a přemítá zda jsou spisovatelé i učitelé, a Alexej potom zazpívá písničku, a sálem čpí dým, alkohol a tanečníci a dojde i na tanec.
V pět zábava končí, a všichni plachtí, tak to autor nazývá, do postelí.
V povídce je řada vět, které mi připadají moudré.
Třeba:
...Berte život zvesela! a rozdávejte ho ještě veseleji. Vrhejte se do krásných zážitků a pochybných příhod jako do studené vody....