Smrt Halpina Fraysera

Povídka od: Ambrose Bierce
Z knihy: Z upířích archívů II., Strašidla, duchové & spol.

K Doyleovu pojetí strašidelné fantastiky se v posledním desetiletí 19. století připojili dva geniální autoři, jejichž vliv na tento druh literatury je patrný dodnes – A. Bierce a H. James. Oba dva se rovněž domnívali, že není nutné barvitě popisovat oživlou mrtvolu, z jejíhož zahnívajícího těla opadávají kusy masa, ani dopodrobna líčit hrůzy, které zakouší hlavní hrdina. Jejich vypravení je umírněné, šetří slovy „strach“, „děs“ a „mrazení v zádech“ a spíše se soustřeďuje na drobné detaily, rafinovaně propojené souvislosti, jež představují pro hlavního hrdinu hrozbu, kterou si – na rozdíl od čtenáře – dlouho neuvědomuje.

Bierce vnesl svou tvorbou do strašidelného vyprávění nenapodobitelný cynismus a černý humor, který ve spojení s (nadpřirozenem, jež tu a tam zcela neočekávaně vpadne do příběhu, tvoří „mrazicí směs“, dodnes neuvěřitelně působivou. Smrt Halpina Fraysera je jedinečným příkladem povídky, k níž se musíme vrátit přinejmenším dvakrát, chceme-li proniknout do labyrintu (nad)přirozených souvislostí, které autor umně vetkal do celého příběhu.

MOTIV HRŮZNÉHO SNU dosáhl v příbězích na konci 19. století nebývalé obliby, neboť souvisel s tehdejším vzrůstajícím zájmem filozofů a psychologů o nevědomí. Rakouský psychiatr a psycholog Sigmund Freud svou psychoanalýzou soustředil pozornost odborníků i veřejnosti k problému smysluplnosti a výkladu snů. Povídky s motivem hrůzného snu těží především z napětí mezi varující vizí ve snu a zdánlivě poklidnou realitou po probuzení. Oba světy – snový i reálný – se pak většinou prolnou v hrůzném finále, které pro hlavního hrdinu končí tragicky. Působivý příběh Žena ze snu napsal W. Collins, touhou propojit své sny ve smysluplný celek je ovládnut hrdina povídky Vládce snů od Thomase Wentworta Higginsona, zlým snem je zpečetěn osud hrdiny v Dědictví Peabodyů od H. P. Lovecrafta.

Originální název: