• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Ambrose Bierce

One summer night / Jedné letní noci

„Čistokrevné horůrky, černočerná ironie a mysteriózní válečné příběhy - všechny tři typy povídek na mě aspoň v některém svém exempláři slušně zapůsobily. Autor se zdá být specialistou na pointy a za sebe musím říct, že mu to docela často vychází. 3,5 hvězdičky“... celý text
— Hanka_Bohmova

---

Oči plné děsu

„Označenie tejto zbierky a autorov ako spojovací článok medzi Poeom a Lovecraftom je v skutku výstižné. Texty oboch autorov spája oná uhrančivá dobová atmosféra, no zároveň, sú to štýly dosť rozdielne. Bierce vyniká viac hravosťou, zaujímavými pointami a nápadmi, James naopak systematickým a pozvoľným budovaním atmosféry. Nemá zmysel riešiť ktoré texty sú lepšie, silné kusy nájdete u oboch. Znova platí, ak máte približnú predstavu, čo máte od týchto starých majstrov čakať, sklamaní určite nebudete. Mňa najviac dostala Bierceova poviedka Město zesnulých, ktorá svojím ostrovtipom a dynamikou úplne stiera časovú priepasť od doby, kedy vznikla.“... celý text
— smazenaryba

---

Oči plné děsu

„Jste milovníci Poea? Jo? A Lovecrafta. Též jo? No, a což takhle něco middle. Ambrose Bierce a Montague James jsou autoři takzvané doby přechodné, jelikož literární vědci jim přisuzují roli spojovacího článku mezi tvorbou ryze gotickou a pozdější weird fiction, se kterou přišel právě slavný HPL. Oči plné děsu jsou povídkovou sbírkou, ne ani tak antologií, jelikož zde kooperují pouze dva autoři, ovšem storky nám poskytne vpravdě pozoruhodné. Abyste rozuměli, vy, kdo se rozplýváte nad Darcy Coates, tak bez pana Jamese by duchařská story, Darcyin subžánr, patrně nikdy nevznikla. A ač jde o průkopníka své doby a nejednu povídku modernímu čtenáři brzdí zastaralý styl vyprávění, tak vysoká kvalita a až děsivá autenticita se nedá příběhům odepřít. Jak už to bývá, některé jsou silnější, jiné slabší, ale v součtu se drží nad průměrem. Ambrose Bierce má svá vyprávění poněkud kratšího rozsahu než jeho kolega, ale vyznačují se něčím, co na tehdejší dobu byli skutečně neobvyklé - humorem. Ano. Humor v hororovém žánru je dnes již běžnou záležitostí, nicméně tažme se, kde je jeho původ. Bierce zkrátka psal anekdoty, a už jen za své novátorství dostává body nahoru. Ovšemže, příběhy jsou popisné, opisy v nich zdlouhavé a příliš uhlazené až místy nudné, avšak milovník starších děl se poměrně rychle adaptuje. Nejde o knihu na jedno posezení, je třeba ji vychutnat. Já tak učinil a dobře jsem udělal. Celkové hodnocení 75% -hluback-“... celý text
— tetanurae

---

---

Oči plné děsu

„A. Bierce byl významný redaktor, novinář a spisovatel. Jeho povídky mají příjemně tajuplný, někdy i docela hrůzostrašný nádech, občas se sympatickou příměsí cynismu nebo černého humoru. Některé zejména krátké texty mají krásně černohumorné pointy. M. R. James je ovšem skutečný zakladatel moderního hororu. Náměty velmi často čerpal ze svého odborného působení, pracoval jako knihovník a zabýval se popisem a katalogizací středověkých rukopisů. V jeho povídkách se objevuje celá řada naprosto klasických témat: prokletý rukopis, tajuplný zámek, hrůzostrašná rodová kletba atd. atd. Inspirace historií je zde zcela zřejmá. Povídky mají natolik silnou atmosféru, že ani nepotřebují nějakou výraznou pointu. Za mě dokonalé. Je proto jen dobře, že jeho povídky vyšly souborně v moderním vydání ve dvou svazcích, měla by to být povinná četba pro všechny fanoušky žánru.“... celý text
— Gothard

---

Moxonův pán a jiné povídky

„„Prohlásil jsem, že se necítím vinen, a dodal jsem, že muž, kterého jsem zavraždil, byl notoricky známý demokrat. Moje dobrá matinka byla republikánka a již od útlého dětství mě horlivě poučovala o zásadách spravedlivé vlády a o nezbytnosti potlačovat frakční opozici. Na soudce, zvoleného z republikánské urny s posuvným dnem, učinila přesvědčivost mé obhajoby hluboký dojem a nabídl mi cigaretu.“ (Bezedný hrob) Výborné povídky z občanské války, kde si autor, brilantně se orientující v reáliích, bere na paškál důstojnickou čest (Jeden typ důstojníka - to je asi i vrchol sbírky), otázku subordinace (Syn bohů), hříčky mysli (Případ na mostě přes Soví řeku, Nalezená totožnost), či bezbřehou válečnou brutalitu (Chickamagua) často okořeněnou krutě ironickou pointou (kromě zmíněných se to týká Rány z milosti). Ohledně válečné prózy té doby sotva najdete něco lepšího. Srovnatelně snad psal dnes už zapomenutý František Xaver Svoboda. V tomto výběru je vše doplněno další autorovou polohou - horory (Zabedněné okno je klenot) a drsně černohumornými hříčkami (Bezedný hrob). Navíc pro českého čtenáře se skvělou Škvoreckého předmluvou.“... celý text
— kralika