Smrt Ivana Iljiče

26.04.2021

Tohle šlo hodně do hloubky...
Mistrovské dílo. Geniální ve své jednoduchosti. Tolstoj tu bravurně a nemilosrdně probírá rozpaky lidí kolem umírajícího Ivana Iljiče a zejména myšlenky samotného umírajícího na smrt, myšlenky, které přicházejí plíživě a neodbytně a s kterými nevyhnutelně zůstává sám.
---
„Co Ivana Iljiče nejvíc trápilo, byla lež. Totiž ta z neznámých důvodů všeobecně uznávaná lež, že to je u něho pouze nemoc, a nikoli umírání, a že stačí, aby měl klid a léčil se, a všechno bude zas v nejlepším pořádku.“
„Bylo třeba nějak přerušit tohle mlčení. Nikdo k tomu neměl odvahu a na všechny padala hrůza, že se najednou nějak roztříští ta zdvořilá lež a všem bude jasné, jak to doopravdy je.“
„Kromě této lži, či vlastně následkem této lži, nejvíc trápilo Ivana Iljiče to, že ho nikdo nepolitoval, a to tak, jak toužil, aby ho litovali. V některých okamžicích po dlouhém utrpení toužíval nade všecko po tom — jakkoli si to styděl přiznat, — aby ho někdo politoval jako nemocné dítě. Toužil, aby se s ním někdo pomazlil, zulíbal ho, poplakal nad ním, tak jako dospělí laskají a utěšují děti. Byl si vědom, že je důstojným členem soudu, že mu šediví bradka, přesto však po tom toužil.“