Smrt Ivana Iljiče
Lev Nikolajevič Tolstoj
Novela, řazená k mistrovským dílům ruského klasika, líčí proces odehrávající se v nitru umírajícího člověka, justičního úředníka carského Ruska.
Literatura světová Novely
Vydáno: 1959 , Český spisovatel , Československý spisovatelOriginální název:
Смерть Ивана Ильича (Směrť Ivana Iljiča), 1886
více info...
Přidat komentář
Vyslechla jsem jako audio dramatizaci ve slovenštině a skvělé. https://www.youtube.com/watch?v=t10YsmNzJgI
Díky dokonalému zpracování jste tam s nimi. Slyšíte klapot na schodech, lékařovo náčiní, dech Iljiče.... Příběh připomíná, že na smrt se připravujeme celý život.
Moc nevím, co přesně dodat. Skvělé dílo. Kniha v člověku zanechá silné pocity a mnoho otázek na vlastní osobu. Některé otázky nejsou příjemné, ale je dobré se nad nimi zamyslet.
Tohle šlo hodně do hloubky...
Mistrovské dílo. Geniální ve své jednoduchosti. Tolstoj tu bravurně a nemilosrdně probírá rozpaky lidí kolem umírajícího Ivana Iljiče a zejména myšlenky samotného umírajícího na smrt, myšlenky, které přicházejí plíživě a neodbytně a s kterými nevyhnutelně zůstává sám.
---
„Co Ivana Iljiče nejvíc trápilo, byla lež. Totiž ta z neznámých důvodů všeobecně uznávaná lež, že to je u něho pouze nemoc, a nikoli umírání, a že stačí, aby měl klid a léčil se, a všechno bude zas v nejlepším pořádku.“
„Bylo třeba nějak přerušit tohle mlčení. Nikdo k tomu neměl odvahu a na všechny padala hrůza, že se najednou nějak roztříští ta zdvořilá lež a všem bude jasné, jak to doopravdy je.“
„Kromě této lži, či vlastně následkem této lži, nejvíc trápilo Ivana Iljiče to, že ho nikdo nepolitoval, a to tak, jak toužil, aby ho litovali. V některých okamžicích po dlouhém utrpení toužíval nade všecko po tom — jakkoli si to styděl přiznat, — aby ho někdo politoval jako nemocné dítě. Toužil, aby se s ním někdo pomazlil, zulíbal ho, poplakal nad ním, tak jako dospělí laskají a utěšují děti. Byl si vědom, že je důstojným členem soudu, že mu šediví bradka, přesto však po tom toužil.“
Kniha se doporučuje pro budoucí psychoterapeuty a to především pro ty, kteří se zabývají existenciální psychologií. Jejíž hlavní témata jsou smrt, izolace, nicota. A jak sem zjistil vlastní smrt stále ještě vyřešenou nemám. :)
„Co chci? Netrpět. Žít.“ odpověděl. A opět se všecek proměnil v pozornost tak napjatou, že ho ani bolest nevytrhovala. „Žít? Jak žít?“ zeptal se hlas duše. „Ano, žít tak, jako jsem žil dříve - dobře, příjemně.“ „Tak ty jsi žil dříve dobře a příjemně?“ zeptal se hlas. A Ivan Iljič začne v představách probírat nejlepší chvíle svého příjemného života. Jenomže divná věc - všechny ty nejlepší chvíle příjemného života se mu teď zdaleka nezdály tím, čím kdysi. Žádné kromě prvních vzpomínek z dětství. Tam, v dětství bylo cosi skutečně příjemného, čím by bylo možno žít, kdyby se to vrátilo. Ale ten člověk, který ty příjemné chvíle prožíval, už neexistoval; bylo to jako vzpomínání na kohosi jiného.“
Skvěle napsáno a vzhledem ke své délce i rychle přečteno. Ruský realismus ve své typické podobě. Boj člověka se svým nitrem a osudem a skvělá symbolika v zapříčinění této nelehké skutečnosti.
Velmi dobrá a zajímavá kniha napsaná krásným a srozumitelným jazykem, kniha mě od samotného začátku zatáhla do děje ani na jedné stránce jsem se nenudil. Vnímám jí jako Tolstého poselství, a myslím si, že by si tuto knihu měl přečíst každý. Doporučuji.
Brilantní! Na některých amerických univerzitách prý budoucí doktoři mají tuto knížku jako povinné čtení. Velmi vnímavé a jaksi neúprosně věcné zobrazení psychiky umírajícího (a těch, které jeho vleklá choroba vlastně začíná obtěžovat) nicméně není jedinou předností této prózy - obvyklá Tolstého stylová vytříbenost, lehké popisy, vřele doporučuji.
Část díla
- Smrt Ivana Iljiče 1886
Autorovy další knížky
2012 | Anna Karenina |
1969 | Vojna a mír I. |
2005 | Vojna a mír |
2018 | Kreutzerova sonáta |
1959 | Smrt Ivana Iljiče |
Knížka by šla asi přečíst za jediný den, 100 stran není moc a nejde o nic hutného ani krkolomného.
Tolstoj je uváděn jako spisovatel a filosof, tvořil v 2.polovině 19.století jakožto představitel realismu. A právě tak knížka tohle všechno promítá. Za prvé scenérie a poměry jsou výpovědí doby, byla fascinující, v jakém stavu a jaké úrovni bylo lékařství. Za druhé, druhá polovina knížky byla výrazně filosofičtější - jak se vyrovnávat se smrtí svou nebo příbuzného, jak vnímá umírající zpětně svoje žití a prožitky, jak se mu mění vnímaní hodnot a svého okolí.