Úmrtí v rodině
Povídka od:
Bohumil Hrabal
Z knihy:
Krasosmutnění
Haflinger Bobík měl už osmnáct let, kočí pan Ulrich měl již taky svůj věk, a dostal za úkol odvést koně na jatka. Pan Ulrich dostal tři dny volna, jak se dávalo, když někdo zemřel v rodině, protože za ty roky si na Bobíka pan Ulrich zvykl.
Ten večer využil otec dobré nálady strýce Pepina a využil ho pro opravu motocyklu Orion, poté se mezi nimi strhla hádka, že strýc pein je jimi okrádán, že on je dělník, zatímco jeho bratr pán a panská láska po zádech jezdí.
Otec strhával strýci Pepinovi pětatřicet korun na obědy a večeře za týden, a zbytek mu dával na spořitelní knížku. Na knížce bylo 350 korun a otec strýci řekl, že když si myslí, že umí hospodařit, tak mu ji dává. Cítili pokoření, tedy otec, matka i vypravěč, vždycky, když udělal strýc Pepin vzpouru a vždycky jich bylo náhle v rodině méně, protože strýc Pepin stál jako vítěz, i jako oběť.
U vrat zařehtal Bobík. Bez ohlávky, docela nahý, utekl z jatek, otec ho popleskal po ostříhané šíji, zavřel ho do maštale a zavzlykal.
Strýc Pepin patřil do rodiny pokrevně, ale nepatřil lidsky a navíc skrz svéráznou povahu se v něm často střídaly nálady, jak je zaznamenáno v této povídce.