Válka jako modus vivendi

Štětina to naservíroval bez varování a v plném rozsahu. O obraze z této povídky se mi, obávám se, asi bude zdát a je to snad nejdrastičtější text, který jsem viděla v tištěné publikaci. Každopádně daleko za hranicí, na kterou se obvykle upozorňuje předem.

Silně doporučuji čtenářům s velkou mírou empatie, citlivou povahou nebo slabým žaludkem, aby čtení povídky zvážili. Kulhánkovy nerealistické krváky jsou jedna věc, skutečné válečné zločiny věc jiná. Průmysl holocaustu se svou paradoxní přitažlivostí plynových komor a Mengeleho pokusů vás taky nepřipraví - tohle není umělé ždímání emocí, ale nejdrásavější hrůza bez naděje na dobrý konec.