Záhada Marie Rogetové
Povídka od:
Edgar Allan Poe
Z knihy:
Poviedky a básne, Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky, Dobrodružství A. G. Pyma a jiné povídky, Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek), Zrádné srdce (12 povídek), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (27 povídek)
Popis není zatím k dispozici.
The Mystery of Marie Rogêt
Rok vydání originálu: 1842
Povídka vyšla v knize:
Komentáře (4)
Přidat komentář
Tělo Rogetové je nalezeno v Seině a Dupin pečlivou dedukcí určí, že vraždu nespáchala podezřívaná skupina výrostků, ale jeden člověk. Popisuje také, jak mohl pomocí pásu látky oběť dostat do řeky. Policii tak opět pomůže dopadnout zločince. Je to opět povídka s moderními detektivními úvahami, které poté proslavil Sherlock Holmes, a škoda že se moc neví, že na počátku stál Poe, kterého si spojujeme spíš s Havranem, Červenou smrtí a podobnými temnotami. Bavila mě.
Takové nepřímé pokračování předešlé povídky Vražda v ulici Morgue. Ale musím dodat, že je to asi nejhorší povídky v tomto svazku. Trochu mě pobavilo, že jako poctu příběhům Sherlocka Holmese zde vystupuje osoba jejíž iniciály jsou dosti podobné tvůrci Sherlocka a Watsona – sir Arthur Conan Doyle. Zd evystupuje osoba Augusta C. Dupina. Jinak opravdu horší průměr.
Citát: Pravý ničema není nikdy bez kapesníku.
Detektivní příběh jako vystřižený z raných prací Arthura Conana Doyla. Bohužel, pokud mi připomínal nějaké Holmesovské případy, pak jen ty nejhorší. Nesnášel jsem ty případy, kdy Holmes jen sedí na zadku v Baker's Street a něco vysvětluje. Toto byl přesně ten případ, kdy náš detektiv jen analyzoval noviny. O to horší, že konečné rozuzlení nebo nějaká myšlenka k objasnění případu není ani naznačena. Bohužel, těžká nuda.
(SPOILER) „Dílo může být považováno spíše za esej než za povídku... Pouze student analytiky či zarytý fanoušek kriminologie jej může číst s určitým stupněm nefalšovaného zaujetí.“
- kritika
Vraždy v ulici Morgue byla ve své době velice revoluční povídka, která nastartovala celý jeden dodnes živý žánr, a chovám k ní z toho důvodu určitou úctu. To se ovšem o této říci nedá.
Nekonečné odstavce náhodného teoretizování (které, mezi námi, není ke čtenáři vůbec fér - je schopno na několik odstavců zpochybňovat celkem racionální úvahu a o několik stran poté se chytá dost chabých předpokladů), statika celého případu a konec, který (světe div se!) vůbec neexistuje, se dnes dají jen těžko zkousnout…
Co jsem si odnesl: Celkem solidní znalost toho, po jaké době a v jakém stádiu rozkladu vyplavou různé druhy mrtvol na hladinu řeky