Zpěvačka Josefína aneb Myší národ
Povídka od:
Franz Kafka
Z knihy:
Povídky, Proměna a jiné povídky, Povídky I. – Proměna a jiné texty vydané za života
Zpěvačka Josefína aneb Myší národ je jakýmsi posledním pokusem F. Kafky světu ještě něco sdělit před svou smrtí, co si myslí o tom, v čem to žil, k čemu to celé bylo.
Josefine. die Sängerin oder Das Volk der Mäuse
Rok vydání originálu: 1924
Komentáře (4)
Přidat komentář
Mýší národ, ve kterým děti nemájí čas být dět'mi, který se hemží, stará se jen o přežití a vůbec nema tušení o hudbě - všichni jen řvaní a píská - má přece Jozefinu, málou, křehkou ženu, jež je nadaná zpěvačka, a její zpěv schromažd'uje davy posluchačů. Jen tehdy všichni mlknou, protože tento zpěv je schopný vyjadřit přiběhy a osud celeho národa. I když skoro nikdo nevěří, že ona opravdu umí zpívát, že si jen tak, jako oní, píská.
Připada mi, že myši národ je metafora pro národ Židů, kterou pozdějí - kdo ví, možna od Kafky z teto povidky? - převzal Art Spiegelman pro svůj komiks "Maus"...
Tuto povídku, jako i mnohho dalších, si netroufnu vůbec ohodnotit. Při četbě jsem se vůbec nedokázal soustředit, co čtu, a tak vlastně ani nevím, co jsem pořádně četl. Tak těžce je to napsané a pro mě dost nepochopitelné (respektive díky té složitosti a nemožnosti se soustředit si nedokážu z povídky nic vyvodit). Někdo může dát hvězdiček 5, někdo to může nazvat odpad (což bybyl spíše můj případ, ale z výše uvedených důvodů prostě nehodnotím). 4.1.2014.
Poslední povídka F. Kafky, kterou napsal.
Metafora o Zpěvačce, která zpívá až řve, tahle metafiora je tak složitá, že se dá těžko snadno dešifrovat pro střídající se úhly pohledu autora.
Já vám nevím. U posledních čtyř povídek se sbírky velice pokulhává má schopnost interpretace, či alespoň porozumění textu.
Hned na začátku povídky jsem se silně upnul k variantě „kritika společnosti“. Společnost je moc přízemní, moc materialistická a možná dokonce až moc racionální, aby dokázala pochopit, neřkuli ocenit umění. Šedý národ, který je umělcům zapovězený, kde umělci nemohou žít a ve kterém dříve, či později, zhynou.
Pokud lze povídku takto interpretovat, vynořuje se nám nová otázka. Má Kafka pravdu? Osobně myslím, že nikoliv. Možná v jeho době, možná čistě vůči jeho osobě, dnes to ovšem – myslím – neplatí. Lidé jsou sice materialističtí (a k tomu se já hrdě hlásím), ale právě umění se do značné míry stalo symbolem – sic možná ukradeným – materialismu.
Opravdu se mi zdá, že do posledních povídek Kafka silně otiskl své mindráky. A on je měl. A měl k tomu dobrý důvod, to ne, že ne. Ale nevím. Nejsem si jist a nemohu tvrdit, že by mne povídka dostatečné zaujala, abych se snažil jí více porozumět.