432830 přečtené 187
Zvlčení
2003,
Antonín Bajaja
Ohromně poutavý konec!! Pasáže s vlky opravdu zajímavé, dalo by se říct, že mě kniha nadchla, ačkoli podobný styl bych si přečetla až po delším čase...
Němci
2012,
Jakuba Katalpa (p)
Kniha se četla dobře, všechno plynulo dynamicky, ale možná až příliš rychle. Podle anotace jsem čekala, že se děj zaměří hlouběji do problematiky s odloženým dítětem nebo s odsunem Němců. Ale ne. Kniha mapovala zhruba první třetinu Klářina života, přičemž podle mě tu mělo až moc prostoru její mládí v Německu. Ne že by tato část byla nudná, to v žádném případě, spíš na úkor toho byla okleštěna ta podstatná část - tedy česko-německé vyrovnání, krádež dítěte a taky ten zvláštní vztah Kláry a Fuchse...Chvílemi mi kniha přišla trošku povrchní, ačkoli to je asi autorčin styl (strohost, kusost, odměřenost)..Ale navzdory tomu všemu, mnou konec pohnul, uvědomění si, že žena, která tohle všechno zažila, nakonec umírá v ústavu s Alzheimrovou chorobou a na jediné, co si vzpomíná, je právě ta osoba, která v knize nebyla úplně sympatická....4 hvězdičky za to, že kniha je zase něco jiného a nového a za ten konec, který vámi ještě nějakou dobu doznívá...Pravděpodobně se nabízí srovnání s Tučkovou a její Gertou Schnirch, která je více zaměřena na osud jediné obyvatelky, oprošťuje se od ostatních postav a podává více informací o samotném odsunu, internačních táborech a podobně. Katalpa naproti tomu řeší spíše psychické rozpoložení mladé silné ženy, která ač v přepychu, neustále ztrácela lásku...... celý text
Stanice Tajga
2008,
Petra Hůlová
Ano, zápletek, epizod a postav bylo v knize tolik, že jsem některé pasáže musela číst vícekrát. O to víc mne ale kniha pohlcovala, vlastně jsem ty pasáže četla znovu s chutí, protože jsem měla šanci objevit něco, čeho jsem při prvním přečtení nevšimla. Souvislosti ve vztazích mezi hlavními i vedlejšími postavami, souvislosti v jejich osudech...Víc než samotné postavy mě zaujalo prostředí, ve kterém se děj odehrával. Krutá sibiřská tajga se svými drsnými kmeny...Surovost řepáků se ve finále nejevila tak brutální jako konečné řešení Charyňských ohledně Hablunda. Konec byl vynikající také svou implicitností. A teď pozor na spoiler!!!! To, že Hablunda Buro se stařešinátem nakonec snědli, mi docházelo docela dlouho..a zase jsem se vracela v pasážích a ujišťovala se, že jsem to pochopila správně. Konec šel v průběhu knihy předvídat, ale množství dalších zápletek umožnilo právě tu výraznou pointu. Proto lidé stále ohmatávali a potěžkávali Hablundovy paže, proto v knize padlo, že za Bura se jedli lidi...Naprosto netradiční tematika knihy, konečně něco nového! Styl Petry Hůlové mě naprosto nadchnul, ať to byla Paměť mojí babičky nebo Stanice Tajga..V podstatě nemám k tomuto stylu psaní výtku...Jen tak dál!!!... celý text
Paměť mojí babičce
2002,
Petra Hůlová
Uzasna kniha, ktera bere dech...uz dlouho jsem nic neprecetla tak rychle...vzhledem k tomu, ze se tato kniha objevila na nasem vysokoskolskem seznamu povinne literatury, bala jsem se, ze pujde o dilo s premirou filozofickych myslenek a podobne...ale tato kniha me uchvatila svou surovosti, nesmirne zivym jazykem a neotrelymi metaforami!!! Stoprocentne plny pocet hvezdicek ????... celý text
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem četla. Hodně mě ovlivnila, dala nahlédnout do jiného světa. Věřím, že si ji někdy přečtu ještě jednou (nebo i dvakrát), opravdu doporučuji, neuvěřitelný zážitek z četby! Je to kniha, kterou nikdy nechcete dočíst :).... celý text
Země miluje člověka
1936,
Františka Pecháčková
Poměrně poutavá kniha, docela se liší od ostatních knih svým spádem a propracovanějším dějem, hlavně co se týče Štěpánova osudu.
Proč mlčí živí
1989,
Františka Pecháčková
Začátek se docela táhne, vcelku podrobně se nám představují hlavní postavy, ke konci to jde šupem. Nebyla to nejlepší knížka, kterou jsem četla, ale dalo se to. Obávám se ale, že mi nezůstane v paměti příliš dlouho, jelikož zápletky nejsou nijak dramatické, jde zkrátka o život jedné rodiny v průběhu doby předválečné, válečné, meziválečné a poválečné.... celý text
Údolí Vlčinec
1948,
Františka Pecháčková
Nejlepší kniha od Pecháčkové, co jsem četla. Autorka se vcítila do postav, pocity vraha, který zmařil nejeden život, jsou zde dobře vyjádřeny. Kniha má spád, čtenář čeká, co se nakonec stane, zda vraha odhalí, nebo se sám přizná.... celý text
Přítelkyně
1968,
Františka Pecháčková
Ačkoli se kniha dobře četla, nějak mi zapadá do schématu socialistického románu. Kladná hrdinka, která ví, co je správné, obětuje svou lásku, aby nerozbila cizí manželství. Popravdě mi hlavní hrdinka Martina nebyla zrovna sympatická, asi pro tu svou uvědomělost a vzornost.... celý text