Abdach
přečtené 75
Další báječný rok
2011,
Michal Viewegh
Kniha je zajímavým pohledem Viewegha na rok svého života. Podobnou knihu by mohl napsat kdokoliv, nechci tím tvrdit, že nebyla zajímavá, ale naopak, že každý člověk má svým způsobem zajímavý život. Kniha Další báječný rok popisuje, jaký zajímavý život má úspěšný český spisovatel. A co z tohoto deníku vyplývá? Autor hodně cestuje, autem jezdí často nepovolenou rychlostí, dost pije, nezájmem žen o svoji osobu netrpí, peněz má dostatek, a přesto se o ně bojí, má rád exotické dovolené a svoji rodinu, naopak nemá rád české publicisty, kteří píší o jeho díle, ale rád si je čte, nemá rád Klause, Béma a další povedené politiky a umí si užívat luxusu, kterého se mu dostává, jo a dost běhá a píše. Snad bych ještě dodal, že si i v deníku asi občas rád vymýšlí a zážitky si přibarvuje. Z lidského hlediska si proto u mne moc sympatií nezískal. Jeho deník byl zajímavý, přesto v něm mohlo být víc úvah a myšlenek, ale pochopil jsem, že chtěl deníkem své čtenáře především pobavit, a to se mu, myslím, povedlo. K této knize jsem se dostal přes Knihoběžníka, rozhodl jsem se najít nějakou zajímavou knihu, nakonec jsem narazil na tuto, která je s věnováním pro "Světoběžníka"!!! :-) od autora, viz. video: http://goo.gl/cBDSI . Knihu teď někam uložím a přes web www.knihobeznik.cz bude k dispozici.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Knihu jsem četl až po Žítkovských bohyních, nadšen z autorčina stylu, který se mi velice líbil. Četl jsem kladné hodnocení tohoto titulu a zároveň ne tak příznivé přijetí od čtenářů jako měly právě Žítkovské bohyně. Myslel jsem si, že čtenáři pouze neporozuměli látce, o které kniha vypráví. Ale po přečtení knihy dávám za pravdu jak kladným recenzím, tak kritickým ohlasům. Kniha je výborná, a to jak tématem, tak stylem, jakým s látkou pracuje. Je třeba o této době vědět a je třeba znát i pro český národ nepříjemné kapitoly z naší historie. Diskuze v předvolebním klání o prezidentský post to jen potvrdila. Právě v té době jsem román dočítal a přímo jsem si mohl potvrzovat, jak málo je tato doba v povědomí lidí. Moje bezvýhradné přijetí knihy narušují pouze některé scény příběhu. V některých chvílích mi přijde chování hlavní hrdinky Gerty Schnirch naivní. Po hrůzách, které při Brněnském pochodu smrti zažila, a při následném dlouhém pobytu na moravském venkově se diví, že jejich byt v Brně jim už nepatří. Ano, má to zapůsobit na čtenáře, ale hlavní hrdinka je srozuměna s událostmi natolik, že ji to nemůže překvapit, po tom, co prožila. Vadí mi i popis měnové reformy v roce 1953, to postihlo všechny obyvatele, nejen německé obyvatelstvo, které zůstalo. Vždycky byli našimi spoluobčany, proto je čekal stejně neveselý osud jako celý národ, nelze na to proto hledět tak, že to byla další rána pro obyvatele německé národnosti. Jsem rád, že jsem knihu četl, při čtení posledních stránek jsem to na můj vkus až moc prožíval. Je třeba, abychom tuto historii znali, protože se to nesmí opakovat. Zajímavé bylo také sledovat shodné prvky v této knize a v Žítkovských bohyních, například role ženy. Žena hraje hlavní roli a muž je v příbězích jen do počtu. Shodným prvkem u obou knih je i vliv dějinných událostí na život jedince, který je zde figurkou vytvářející si v možných mantinelech svůj příběh. Bude zajímavé sledovat, kterým směrem se tvorba Kateřiny Tučkové dále posune, už teď se těším.... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Neodolal jsem a na několikáté doporučení jsem se začetl do knihy Žítkovské bohyně. K současným českým autorům mám vždy jisté pochyby. U této knihy mě nedůvěra opustila po první kapitole, pak už jsem si mohl užívat čtenářský zážitek bez obav ze zklamání. Kniha má velice zajímavé téma, vlastně hned několik témat. Vypráví příběh o přírodních bohyních ze Žítkové, jejichž doba skončila, a přesto není tak vzdálená. Vztah moravské lidové kultury k přírodě a k jejím zákonitostem. Podstatný prostor je v románu věnován ženám. Společnost bohyň byla společností, kde hlavní slovo měla žena. Ale ani v jiných dějových rovinách není v románu žádná kladná mužská postava, což je zajímavé. Román je cenný připomínkou historie českých zemí za posledních totalitních režimů. Autenticitu tomu všemu dodává jazyk archivů skrze dokumenty z tehdejší doby, v kterých sledujeme osudy těch "hodných" i těch "zlých". Líbil se mi jazyk i způsob vyprávění, čtenář se s hlavní hrdinkou prokousává archivy, vzpomínkami pamětníků, a tak postupně graduje zápletka a napětí až na samý závěr knihy. Mnohé z příběhů jsou přitom skutečné, pouze převedené autorkou do jazyka beletrie. Kniha mě natolik zaujala, že bych se rád jednou do míst na moravsko - slovenských hranicích podíval.... celý text
Krvavý román
1990,
Josef Váchal
Jedna z nejoriginálnějších českých knih, která byla poprvé vydána v roce 1924 v pouhých 17 exeplářích. Kniha se skládá ze dvou částí. Obě části jsou parodiemi na literární žánr, ke kterému se hlásí. První část knihy je Studie kulturně a literárně historická, která se snaží popsat fenomén krvavých románů. V druhé části se autor snažil takovýto ideální krvavý román sám vytvořil. Použil přitom postupy, které zmínil v první části knihy: "rozvláčnost děje, látka roztažená do nemožnosti a nekonečnosti, o kostře takové skladby ani nemluvě, kresba i popis charakterů neúplná a nejasná, mdlost hovorů, gest a obratů, mnohdy časový zmatek a popletení osob, hrdinové nazdařbůh přicházející a libovolně odcházející ze světa, (...) spousta germanismů, atd." str.17. V knize je možné najít autobiografické prvky, mnohé osoby mají své reálné předobrazy, slečna Kocourková je ve skutečnosti družka autora Anna Macková, hrabě Portman je ve skutečnosti sběratel a podporovatel díla J. Váchala, Josef Portman. Vystupuje zde i autorův pes Tarzan. Sám autor je v příběhu knihy zosobněn hned ve třech postavách, v Mistru z Vršovic, v malíři Fragonardovi a ve vydavateli Pasekovi. V závěru knihy se tyto tři osoby sejdou v knihařské dílně a vedou spolu rozhovor, v kterém se odráží více stránek Váchalovy osobnosti. Vedle literárního díla je kniha i unikátním grafickým dílem s množstvím originálních dřevorytů typických pro tvorbu Josefa Váchala.... celý text
Muži, kteří nenávidí ženy
2008,
Stieg Larsson
Ze začátku mne kniha nudila, vadily mi některé zbytečné popisy a příliš jsem se ani neztotožnil s hlavní hrdinkou. V určité části knihy mne děj pohltil a já se nemohl dočkat vyústění, zápletka je výborná, stejně jako postupné odkrývání zločinu. Tehdy jsem nepochyboval o tom, že knihu ocením pěti hvězdičkami, ale závěr to vše vrátil zpět na začátek, proto tři hvězdičky. Nevadilo mi přitom vyřešení případu, naopak, je zcela originální a v duchu odvíjejících se událostí v příběhu, ale opět trochu zbytečná nadstavba příběhu a stylizace postav, se kterými jsem se neztotožnil. Přesto román stojí za přečtení.... celý text
Neznámý Váchal
2000,
Jiří Olič
Josef Váchal byl osobností, která by neměla upadnout v zapomnění. Sám se ke konci života vžil do role zapomenutého a opovrhovaného umělce. Tato kniha ukazuje, že tomu tak po celý život nebylo. V mnohém se do této role umělce, o kterého není zájem, pouze stylizoval.... celý text
Harry Potter a Kámen mudrců
2010,
J. K. Rowling (p)
Je to možná trochu nadsazené tvrzení, ale myslím, že současná literatura by se mohla dělit na tu před Harrym Potterem a po něm. Osobně mě první čtenářská vlna této knihy nesmetla, ačkoliv se dobře pamatuji na první zmínku o Harrym na Radiožurnálu od paní Klusákové. Již tehdy jsem si řekl, že si knihu přečtu. V době největšího zájmu jsem pouze sledoval dění kolem a nyní jsem si konečně našel chvilku a knihu otevřel. První, co mne překvapilo, je její malý rozsah. Čekal jsem, že bude mít více stránek, ale ty nejspíš přijdou až s dalšími díly. Hlavní otázka, kterou jsem si při čtení kladl, byla, proč měla a má tato kniha u čtenářů takový úspěch? Brzy jsem to, myslím, pochopil. Kniha je psaná velice čtivě, lehce se čte. Jistě i díky výbornému překladu. Příběh knihy je zábavný a napínavý zároveň. To je zárukou, že se knihou mohou bavit všechny věkové skupiny. Navíc mladý čtenář získá sympatie k hlavním hrdinům a s mnohými se i identifikuje. Velkou zásluhou knihy je, že vrátila dětské čtenáře ke knize. Nemám nic, co bych tomuto příběhu mohl vytknout, kniha si mne opravdu získala a jsem rád, že na rozdíl od prvních čtenářů knihy nemusím čekat, až autorka dopíše další díly.... celý text
Chudí v Lodži
2011,
Steve Sem-Sandberg
Kniha vypráví příběh židovského ghetta na základě dochovaných dokumentů, především podle kroniky ghetta, která popisovala hlavní události v této uzavřené části města Lodž. Většina postav tak představuje skutečné historické postavy, včetně kontroverzní postavy židovského staršího - předsedy Rumkowského. Šlo mu o dobro všech obyvatel, nebo ve svém počínání viděl jen své vlastní zájmy? Vedle těchto velkých postav kniha ukazuje život obyčejných obyvatel. Snaha udržet si práci, která byla zárukou sehnání potravy a oddálení možného transportu. Velký prostor je věnován dětem, protože ty byly v ghettu těmi nejvíce bezbrannými a zločiny na nich konali i lidé, od kterých by se podobné jednání nečekalo. Kniha je rozdělena do čtyř nestejně dlouhých částí, které popisují různé etapy v životě ghetta až do jeho úplného zániku v srpnu 1944, kdy s posledním transportem odcestovalo i židovské vedení města. Z knihy lze vyčíst každodenní realitu ghetta, kterou učebnice dějepisu popsat nedokáží. Proto i přes své beletristické podání (možná právě proto) pomůže kniha k poznání historie.... celý text
Čarodějka z Florencie
2010,
Salman Rushdie
V knize se potkávají dvě rozdílné krajiny, které představují téměř samostatné světy. Indické císařství a italská Florencie. I přes rozdílnost v nich postupně nacházíme mnoho společného. Setkáváme se zde s mnoha historickými postavami, jejichž život je podáván jinak, než jak vypráví učebnice. A hlavní myšlenka? Autor si pokládá otázku, co zbude z člověka, vezmeme-li mu domov, rodinu, přátele, město i svět a sám si odpovídá: bytost bez kontextu, jejíž minulost se vytratila a jejíž budoucnost působí neradostně, tvor zbavený jména, smyslu, celého života kromě dosud bijícího srdce. Tato slova jsou o to víc opravdová, jestliže je napsal autor, který sám přesídlil ze svého původního domova do Evropy a později do Ameriky. I v tomto románu se čtenář mimo jiné dočká i typického stylu autora se svým originálním pojetím magického realismu. I proto stojí kniha za přečtení.... celý text
Boletus arcanus
2011,
Miloš Urban
Téma knihy (houbaření) se mi velice zamlouvalo a i hlavní nápad, rozvinout příběh o záhadné houbě, jejíž existence je mezi zasvěcenými držena v tajnosti, mne oslovil. První část knihy pro mne znamenala napětí, co přijde. Proto jsem byl následně trochu zklamán a musel jsem si najít jiné vyznění knihy (koho by to bavilo, když si čtenář myslí, že knihu pochopil, a ta se následně odvíjí jinou cestou). Ve chvíli, kdy na scénu příběhu přichází prezident republiky, jsem v knize spatřoval jistou grotesku na současnou společnost a to bylo, myslím, trochu méně, než byl zpočátku potenciál celého příběhu. I tak myslím, že kniha stojí za přečtení a jak formátem, tak obsahem se hodí jako letní čtení k vodě, do přírody a třeba i na houby. Jinak musím varovat čtenáře, při čtení budete mít chuť na houbovou smaženici a nemusí být složena ani z paquiňáků...... celý text
Havířská balada
1977,
Marie Majerová
Kniha ve třech částech vypráví příběh havíře Rudly Hudce, který je trestán za účast ve stávkovém výboru tím, že těžko shání práci. Proto odchází do Německa pracovat do tamních dolů v Porýní, kde vystupuje pod jménem Honza Zvonař. Odchází za ním i jeho nastávající Milka. Zde se potkává s krajanem, který se mu stane přítelem, Milfajt - vlastním jménem Tonda Novák. Postupně se Zvonaři a Milce narodí několik synů a jedna dcera. První část knihy vypráví o jejich relativně šťastném životě na šachtě. Druhou částí se jejich život kazí, především přicházející první světovou válkou. Hudec je odveden do války jako sběh, ale rychle se vrací do dolu, protože těžký válečný průmysl potřebuje uhlí. Hudec je v Německu aktivní v krajanském spolku, který nese název Jan Žižka. Milfajt se rozhodl odjet do Ameriky, ale nakonec skončil v Anglii. Nejstarší syn, kterému přezdívali Kluk nebo Princ se ve 14 letech dostává pod zem s tátou. Při velkém výbuchu v dole společně s 600 horníky syn zahyne a Zvonař - Hudec se vydává na záchranu, ale marně. První část knihy je psaná v první osobě z pohledu Hudce, druhá část knihy je psaná v er formě a poslední část knihy je psaná jako přímá řeč Milky po dvaceti letech, která s manželem žije už v Československu a vítá návštěvu z Anglie, kterou je Milfajt s manželkou. Popisuje jim, jak jejich rodina spěla k úpadku. Z tohoto úpadku až na dno obviňuje společnost, která nezajistí práci pro ty, kteří pracovat chtějí. Na poslední stránce knihy se píše, že práce je lékem na utrpení lidí a jednou musí vyhrát. Několikrát je v knize ukazován rozdíl mezi lidmi žijícími na povrchu a lidmi pracujícími v podzemí, kteří jsou družnější a chovají se více jako rodina. Proto se Hudec stále snaží dostat práci pod zemí. Co bych knize vytkl není ani tak její ideologičnost jako spíš její v některých částech naivnost, která není naivností postav, ale naivnost textu. Také některé scény mi přišly psány s malým zaujetím, třeba popis toho jak probíhalo zasnoubení Hudce a Milky, v knize to byl strohý popis. Přes to ukazuje příběh nelehkou situaci havířů a dělníků obecně na přelomu století a v prvních letech republiky.... celý text
