AbigailBC
přečtené 265
160
2016,
Tereza Kucharská
Tři hvězdy z pěti. Myslím, že autorka si zaslouží víc… ale přesto jí za tento počin víc dát nemůžu. Já ne, i když všichni ostatní zatím hodnotili jen plným počtem hvězdiček. Abych začla pozitivně; obálka je nádherná. Snad i na tu jsem se z části chytla (ale víc na tu anotaci). „Moc se mi líbil styl psaní.“ chtěla jsem dodat, ale vlastně to je ten rozporuplný faktor. Tereza působí jako inteligentní slečna, která si stojí za svým, míří za svým cílem a má ujasněné hodnoty. O tom z velké části kniha je. O jejích názorech… často morálních. O lásce ke koním… ale hlavně o životě závodníka na naší české půdě, skrz stezky i asfaltky, a v blízkém zahraničním okolí. Často píše o tom, jak je jiná než ostatní soutěžící – jak se nebojí jít proti proudu a vybočit z řady. Všechno to zní hrozně hezky… Ale co se týče samotné formy, první hvězdu ubírám za to kapitolové střídání „přítomného a minulého“ času, které takto dokážu rozlišit jedině těmi daty v nadpisu. Ve skutečnosti se skákalo ze vzpomínky na druhou vzpomínku, a to často uprostřed vyprávění. Složité a chaotické. Často jsem byla dezorientovaná a musela se vracet, abych se podívala, na co se navazuje. Nakonec jsem se naučila „číst svým stylem“ : přečetla jsem několik kapitol z minulosti, pak jsem se vrátila k těm vynechaným kapitolám současnosti. Jedině takto jsem vesměs chápala, o čem je v danou chvíli vlastně řeč. Tomu totiž zabraňovala ještě jedna věc, za kterou ubírám druhou hvězdu; vynechávání podnětu ve větách. Často v celých odstavcích. Kapitolách. „Byla výborná. Naučila mě tohle. A on pak šel a dokončil to.“ Kdo? Co? O kom byla řeč, když je několik věcí v jedné větě vyjádřených neurčitě? Tam jsem se ztrácela, moc. Fantomas1 napsal: „Autorka umí psát, ale musí se umět pochopit a kdo má, tak porozumí.“ Já neměla. Porozumět. Vy třeba máte.... celý text
Válečný kůň
2011,
Michael Morpurgo
Přečteno během jediného dne, kniha je vskutku velmi útlá a nejspíš to dělá, jak je zde již zmíněno, ono širší řádkování, jinak by příběh na stovku stránek nedosáhl. Příběh velmi poutavý, ale myslím si, že by mohl být ještě trochu lépe napsán. Přišel mi takový... v hodně místech zrychlený, přeskakující děj, nedotažený. Přesto velmi čtivý a v mnoha místech dojemný...... celý text
Andělé v mých vlasech
2010,
Lorna Byrne
Věřím. Věřím v mnohé, v Boha i anděly, ale tohle bylo prostě moc. Nedalo mi to a trochu jsem zkoumala a někde jsem četla, že mnoho andělů a příhod bylo přibarvených a přidaných až po dopsání. Co je na tom pravdy, nevím, každopádně mi přišlo absurdní, jak autorka barvitě popisovala každý detail - "položila jsem tašku s nákupem na stůl, strčila jsem do ní ruku, vytáhla jsem jablko a položila jej vedle tašky, pak jsem sáhla po dalším ovoci..." - a člověk čekal, kdy přijde ta pointa, zatímco to bylo jen prázdné líčení děje. A navíc, někde za polovinou jsem se zasekla. Nedokázala jsem číst dál. Cítila jsem z toho strašně negativní energii (což bych u tohoto typu knihy asi neměla), autorčina slova a děj jež popisovala mě naplňovala smutkem a strachem. Zajímalo mě, jak to skončí, jen kdyby mě to tak nestahovalo dolů. Teprve když jsem přečetla pár jiných knih, dokázala jsem se k této vrátit a dočíst ji. Byla pro mě těžká, velmi emocionálně těžká a vůbec mi nezanechávala takový ten hezký pocit na duši, který mám třeba u Doreen. Takže věřím, že autorka to neměla lehké, mnohokrát si za to snad i mohla sama a mnohokrát to byl prostě osud, každopádně to nebylo nic pro mě a po její knize už asi nesáhnu.... celý text
Vánoční zázrak
2016,
Jay Asher
Četlo se to hezky. I já, jako čtenář s pomalým tempem (často prostě usnu, protože čas na čtení si najdu třeba těsně po práci - tedy zrovna nejunavenější) jsem tento příběh zhltla během pár dní, k mému údivu. Každou volnou chvíli, kdy jsem knihu neměla u sebe, jsem bědovala, že nemohu číst dál, přestože děj nebyl nijak strhující nebo napínavý, ale přesto vysoce chytlavý a čtivý. Krása obálky je jen těžce popsatelná, navíc každá stránka je vyzdobena stříbrnými hvězdičkami, které se někdy leskly tak kýčovitě, až z toho oči při čtení přecházely. Jediné, co mi drásalo nervy, bylo neustálé vypichování "těžkých" slov, které Sierra používala, aby vypadala chytře a sečtěle (nepřišla jsem na jiný důvod, proč by pak používala taková slova, když snad ani jednou si nesedla s knihou nebo slovníkem cizích slov), a ta slova přitom byla typu jako "symbol", "rutina" nebo "komplikovaný", což hádám, že i mladší čtenáři budou znát? Vlastně nejde o žádné veledílo, spíš o takový prosincový relax, o čtenářský adventní kalendář (24 kapitol), ale za tu atmosféru, za tu vůni čerstvé mízy a jehličí, za mátové moccachino, za tu naději a důvěru a za Calebovu neúnavnou pozitivitu jsem nemohla hodnotit méně. A za tu čtivost, za tu nejvíc.... celý text
Město světel
2010,
Inio Asano
Upřímně, čekala jsem podle komentářů něco víc. Kresba postav mi vůbec nesedla (ten vystrčený spodní ret!), příběh měl sice mnoho návazností v různých rovinách, ale přišla mi přítomnost i několika zbytečných, nevykreslených dějových prvků, ale možná jsem to jen nepochopila. Pořád jsem tam cítila nějaký nádech absurdnosti. Věřím, že v originále by to pro čtenáře vyznělo lépe, ale některé věty zněly v překladu prostě strašně strojeně. A celkově... pro mě asi rána vedle. Mangy mám ráda, ale tahle byla... jiná. Z toho otce zalévajícího seschlá rajčata mi bylo nejvíc smutno. Ta část se mi ale celkem líbila.... celý text
Will Grayson, Will Grayson
2016,
John Green
Čekala jsem něco víc. Nejdříve to vypadalo docela nadějně a já se těšila, že možná Will bude s Willem. Že to bude něčím zajímavý, že se první Will psychicky najde a druhý Will se bude postupně učit důvěřovat. Nebo nevím, něco. Něco, co by ten příběh udělalo zajímavým, když už ten styl vyprávění nestál za moc. Hm. Tak v dalších Greenovkách asi pokračovat nebudu.... celý text
Továrna na sny
2016,
Anie Songe
Anie věděla, proč tam vložit vsuvky, které měly člověka nabádat k tomu, aby si od knihy na chvíli odpočinul. Já se totiž nemohla odtrhnout. Mám x rozečtených knih již měsíce - ale tuhle jsem zvládla za pár dní. I když jsem na ni chtěla použít klidnější tempo... nešlo to. Hltala jsem stránku za stránkou. Anie sleduji teprve pár týdnů, ale píše neuvěřitelně čtivě, krásně, vyzařuje z ní pozitivita, která je nakažlivá, stejně jako její motivační vliv. Zbožňuju jí. Tu knížku. I Anie. Vlastně oba dva s Lukášem spolu. Knížku jsem koupila jako dárek, ale asi si budu muset pořídit i vlastní výtisk. Nejen proto, že ji prostě chci mít taky, svojí, ale protože bych hrozně ráda podpořila lidi, jako jsou oni. Děkujeme za vás ♥... celý text
Psi
2014,
Esther Verhoef Verhallen
Obrázky pěkné, obsah plemen poměrně v normě, ale velmi mi tam chybělo bližší přiblížení historie plemene. Navíc naprosto vypustili údaj jako rok vzniku kterého plemene. Také popisy u jednotlivých plemen kolikrát překrývaly natolik, že si člověk připadal že už daný text četl několikrát. Co mě ale dostávalo do varu nejvíc a měla jsem díky tomu chuť atlas již neotevřít, byl překladatelský nešvar - agility, flyball, dogdancing. S ničím takovým se v knize nesetkáte, pojmy tam jsou totiž přeloženy jako soutěže v "obratnosti", "hry s míčkem" a "drezúra". Hlavně, že pro coursing nechali anglický výraz. "Toto plemeno je velmi vhodné na soutěže v hrách s míčkem." No řekněte, jak to zní. Chápala bych, kdyby to bylo staré vydání z dob, kdy tyto sporty ještě tolik známé nebyly, ale připadá mi to, jako by překlad byl proveden někým úplně mimo obor. (Nevím, je chytré překládat atlas z roku 2001 v roce 2014, kdy například JRT je stále uveden v kategorii neuznaných plemen a přitom už je oněch 13 let uznán?)... celý text
Tajemství sebemotivace
2014,
Reinhold Stritzelberger
Vůbec mi neseděl autorův styl. Některé rady měly něco do sebe, ale jako celek jsem si toho příliš užitečného/nového neodnesla. Možná někomu sedne lépe.
Miluj svůj život
2008,
Louise L. Hay
Chvíli mi trvalo, než jsem si trochu zvykla na autorčin styl (dosud jsem četla spíše Doreen Virtue, kterou zbožňuju) a více jsem se do knihy dostala až ke konci, kdy začala přidávat trochu i příklady ze svého života. Do té doby mi to přišlo příliš... neosobní? Těžce se mi četla. Ale někomu určitě sedne lépe.... celý text
