Anne Leyyd přečtené 361

Zaslíbení 2013, Alexandra Adornetto

Velmi zdařilý poslední díl série Zář, jejíž samotný konec mě bohužel zklamal :-( Pokud jste četli předchozí části, pak si ale Zaslíbení nesmíte nechat ujít. Zklamala mě především spousta nevyužitého potenciálu a možností, které autorka do děje zasadila a následně je nevyužila. Kromě konce jsem si však celou knihu užila, protože jinak byla napsaná opravdu zajímavě, svižně a dobře. MILUJU RAFAELOVU POSTAVU a na jeho hlášky a entrée budu vzpomínat snad pořád :D Při sečtení kladů a záporů si nemůžu pomoct a (i přes trochu zmrsknutý konec) musím dát 4 hvězdy.... celý text

Záhrobie 2012, Alexandra Adornetto

Spíše 4 slabší hvězdy. Po nepříliš zdařilém začátku (a TOTÁLNĚ NELOGICKÉMU sednutí Beth na motorku) se příběh začal odvíjet mnohem lépe a v celku si skóre polepšil. Bylo to tedy povedené pokračování série Zář, která určitě není k zahození a za pozornost stojí. Sérii bych doporučila všem, kteří máte rádi knihy s andělskou tématikou a též vám, kteří jste četli 1. díl a líbil se vám. Začátek se snažte nějak přežít a věřte, že pak už je to lepší. Mnohem ;-)... celý text

Šampion 2014, Marie Lu

Zář 2011, Alexandra Adornetto

Velmi povedený 1. díl série, kterou mám opravdu ráda. Pokud bych ji měla shrnout co nejkratšími slovem, pak by to bylo „milá“. Zář je velmi milá a příjemná četba, která, pokud přijmete její poselství a trošku naivní (říkám trošku, protože v sobě vlastně obsahuje tak nějak utopii) styl uvažování a chování hlavní hrdinky, tak vás jistě nezklame a užijete si ji. Doporučuji těm, kteří máte rádi young adult, odpočinkovou četbu a nevadí vám odkazy na náboženství v andělském světě. A také těm, kteří se perete za lásku, naději, víru a dovedete si cenit i maličkostí ;-) Recenze zde: http://zefill.blogspot.com/2014/04/zar-recenze-na-knihu.html... celý text

Lásko, kde jsi? 2013, Nick Spalding

ARE YOU KIDDING ME? To byla věta, která mi zněla v hlavě, zatímco jsem listovala knihou. Upřímně přiznávám, že první věta mě vážně pobavila, na třetí stránce jsem pozdvihla obočí, po 1. prolistované kapitole jsem si byla jistá, že knihu zavřu a vyhodím ji z okna (dobře, tak ne - byla z knihovny. JEŠTĚŽE TAK! Dát za tohle peníze, tak si pak vlastnoručně nafackuju.) Ale přece jsem se rozhodla dát jí JEŠTĚ šanci a prolistovala jsem ji. Když jsem se nakonec dostala k xtému rande hlavních hrdinů, a kousek si zase přečetla, tak jsem knihu zaklapla a došla NADOBRO k názoru, že ji zítra valím vrátit. Šla bych dneska, ale mají už zavřeno. TO JAKO VÁŽNĚ MYSLÍTE VÁŽNĚ? Jsem ochotná přimhouřit oko, pokud se hlavní hrdina chová jako debil v prvních částech knihy, jsem ochotná přimhouřit oko, když hlavní hrdinové mluví jako dlaždiči v prvních částech knihy ALE ne POŘÁD. To bych pak četla se zavřenýma očima. Vážně NECHÁPU, jak někomu může připadat vtipné, že se hrdina chová jako HOVADO (a to opravdu) a ani ho nenapadne mluvit o určitých věcech s trochou úcty. Čili buďme upřímní - jsou to autorova slova. Nad stylem mluvy Nicka Spaldinga jsem jen třeštila oči, protože je to buran. Nezlobte se na mě. Já MÁM ráda humor, opravdu ano!!! Miluju inteligentní komedie, situační humor, anekdoty, miluju inteligentní knihy a autory, kteří UMÍ podat humorné situace bez toho, aniž by POŘÁD, ZAS A ZNOVA, mleli o sexu a pohlavních orgánech tak nechutně jako tady „mistr“ Spalding. Opravdu bych ráda zjistila, na jaké úrovni emoční inteligence (a inteligence obecně), se Spalding pohybuje, protože to rozhodně nemůže být vysoko. Neustálé narážky na tělesné pochody, pohlavní orgány a nechutné řeči o sexu? Že by koprolálie skřížená s obesedantním myšlenkami a navíc ještě říznutá zastydlou pubertou? Pokud v knize bylo něco dobrého, tak minimum a oproti těm hrůzám, na které jsem při prolistovávání narazila - a že jsem neprolistovala stylem 3 stránky a dost - mi nestojí za to ji číst. To ten čas věnuju 100x raději něčemu jinému. A ještě mě dorazila tahle věc, že je kniha označena jako "BESTSELLER K POPUKÁNÍ" - VÁŽNĚ??? Stav inteligence a vkusu těch, kteří knize tohle označení dali bych označila slovy Sherlocka Holmese: „Má IQ pouliční lampy.“ A za sebe dodávám, že ZHASNUTÉ. Pokud hledáte opravdu inteligentní a romantickou knihu současně, kde JE humor a je VHODNÝ a INTELIGENTNÍ, a ne nechutný, tak sáhněte po „Projekt manželka“ od Simsiona Graemea. Kromě humoru v sobě nese normální pohled na sex se stejně vysokou mírou úrovně ve vyjadřování, jaká tématu přísluší. Vedle ní se tenhle brak může jít zakopat ke kompostu.... celý text

Počátek 2013, Jessica Khoury

Tahle kniha se četla velmi pěkně. Originální nápad, příjemné postavy, jiné přímo děsivě a opravdu příšerné. Jsem ráda, že se konečně našla autorka young adult, která neměla potřebu roztahovat příběh do více částí. KONEČNĚ! Příběh mě trochu zklamal, protože to, co postavám došlo až na samotném konci, DOŠLO MĚ PRAKTICKY HNED, když se stala ona „jedna událost“. Trochu jsem doufala, že si autorka připravila ještě nějaké jiné rozuzlení, ale neee. Kniha se tak nějak trochu vlekla, až teprve v poslední čtvrtině se děj konečně rozjel a já jen hleděla a opravdu napjatě čekala, co bude dál. Co se týče romantiky, no, tak tu taky aby člověk doloval z ničeho. Grrr. Pokud se ale zamyslím nad příběhem z toho hlubšího hlediska, co se autorka knihou snažila říct, tak MÁ SVOU SÍLU a skutečnou hloubku. Věčnost… je to opravdu taková výhra? A kdybychom si mohli vybrat, zvolili bychom si ji hned? Nebo je lepší to nechat na NĚKOM jiném?... Filosofické myšlenky a rozhodně námět k zamyšlení! Za což jsem autorce přičetla body navíc. Za sebe tedy dávám takové slabší 4 hvězdy. Pokud jste už přečetli více dystopií, young adult či postapokalyptických příběhů, pak si dovolím tvrdit, že Počátek vás do kolen nedostane, ale líbit se vám bude ;-)... celý text

Každá sedmá vlna 2012, Daniel Glattauer

Pokračování velmi zdařile navazuje na předchozí knihu a pěkně si DRŽÍ SVOU LAŤKU. Postavy Emmi i Lea za oba díly prochází pěkným vývojem, což čtenář může velmi dobře sledovat a příběh tak působí mnohem reálnějším dojmem. Vřele vám knihu (i sérii) doporučuji. Kvalitní, oddechové, milé, inteligentní čtení, které vám BUDE MALOVAT ÚSMĚV na tvář ještě dlouho poté, co sérii dočtete. Nemám co vytknout, a proto je 5 hvězd opravdu právem zasloužených :-)... celý text

Já, robot: Chránit 2013, Mickey Zucker Reichert

Projekt manželka 2013, Graeme Simsion

Tak jsem to nevydržela a dočetla to :D Musím říct, že to byla opravdu SKVĚLÁ kniha, kterou vřele doporučuji jak ženám, tak mužům. Velice inteligentně napsaná, milá, vtipná, svižná. U jiných knih jsem sledovala, jak se pomalu sunu dál a stránky pomalu ubíhají, tady jsem žasla, že jsem byla na straně 40 a najednou (jak to?) strana 130! Neskutečné. Neuvěřitelné - jak by řekl Don :-) Moc se mi líbil autorův styl psaní, v němž se nebabral v detailech, postupoval vpřed, přeskakoval nudnější části prostým opisem, takže se neustále něco dělo. S charakterem, jakým byl Don, jsem se nikdy nesetkala – neskutečně ORIGINÁLNÍ, milý a prostě ACH! I když mě ze začátku vytáčel (tím způsobem, že znát ho naživo, tak bych padla, nicméně v knize jsem to užívala), že jsem jen kroutila hlavou, tak postupně jsem si ho zamilovala a následně mu držela pěsti jak divá. Rosie byla skvělá. Ženská jaká má být. Velice sympatická hrdinka, která Donovi skvěle sekundovala. A pro mě tak vytvořili naprosto NEZAPOMENUTELNÝ pár, na který budu VELMI ráda vzpomínat. Jsem si jistá, že se ke knize ještě vrátím a mám silné nutkání si ji pořídit do vlastní knihovny. Takže pokud váháte, zda se do Projektu manželka pustit – prosím vás, NEVÁHEJTE. Nebudete litovat, to mi věřte ;-) Předtím, než knihu zavrhnete, tak si zodpovězte otázku, kolik opravdu INTELIGENTNĚ napsaných románů jste četli? Pokud jen pár nebo žádný, je příběh Dona a Rosie ideální a rozhodně byste ho neměli minout! ;-) Plný počet hvězdiček naprosto zasloužený.... celý text

Dobrý proti severáku 2010, Daniel Glattauer

Tahle kniha je vážně skvělá a děkuji Madeleine z blogu Cz-books, že mě k jejímu přečtení inspirovala! Opravdu velice originální, neotřelý příběh vyprávěný JEN a ZÁSÁDNĚ pomocí e-mailů. Utíká neskutečně rychle, je svižný, vtipný. Navodil mi skvělou náladu a opravdu jsem se nemohla přestat usmívat :-) Hlavní postavy jsou skvěle promyšlené, styly jejich psaní odlišné, takže nehrozí, že byste si je spletli. Jejich stránky a povahu odhalujete postupně, což je skvělé, jelikož vás mohou překvapit – což se u mě STALO! Příběh sám je ve své podstatě prostý, přesto má punc novoty, něčeho neznámého, co jsem ještě nikdy nečetla a co jej činí ve své podstatě tak NOVÝM a NEOKOUKANÝM. Pokračování si MUSÍM přečíst co nejdříve, jelikož ten konec! No to je o nervy! Opravdu vřele doporučuju všem, kdo mají rádi humor, romantiku, originální postavy. Určitě nebudete zklamaní, navíc se knížka čte skoro sama ;-) 5 hvězd plně zasloužených.... celý text

Čas mezi námi 2013, Tamara Ireland Stone

Na tuto knihu jsem se MOC těšila a musím ji přiznat, že se mi líbila, VELMI dobře se četla (skoro sama) a bylo to zkrátka takové milé, klidné, oddechové čtení. Pořád jsem tak nějak čekala, že se děj po začátku nějak více rozjede, že bude více napínavý a složitý, že se do něj kromě nepřítele času, přidá ještě další pomyslné želízko do ohně. Nicméně se tak NESTALO. Postavy byly milé, příjemné a sympatické, ovšem NEMĚLY v sobě něco navíc, díky čemuž bych si je zařadila k těm charakterům, které si budu připomínat. Děj byl vskutku jednoduchý a kapku mi přišel… nedořešený. Celou dobu to tak nějak vypadalo, že Benett „nemůže“ zůstat, že to prostě nepůjde a pak najednou HOPLA a ono to šlo! Toto jsem nějak nepochopila, přišlo mi to nedomyšlené, nedotažené… A vzhledem k tomu, že jde v knize o cestování časem, nemůžu se ubránit srovnání s NAPROSTO ÚŽASNOU sérií Drahokamy. Jenže víte co? Tohle se srovnávat nedá, protože na Drahokamy to zkrátka nemá. Co se týče zápletky, humoru, romantiky, postav, děje a jeho vývoje… Xemeriuse ;-) Čas mezi námi je velmi příjemná oddechovka, která neurazí, nicméně ani nenadchne. Takže chcete-li něco nenáročného, určitě po ní sáhněte. Za sebe říkám, že se mi líbila na to, aby jí dala 3,5 hvězdičky a pokud vyjde pokračování, přečtu si ho též.... celý text

Letní zahrada 2013, Paullina Simons

Odveď mě domů 2013, Julie Kibler

Tato kniha je opravdu velmi, velmi zajímavá, čte se přímo sama a myslím, že se u ní nikdo nebude nudit. V dnešní době se totiž všechny názory ohledně segregace černochů a bělochů zdají neskutečné, jen jako špatný sen nebo vtip. Tato kniha nebyla první, která mě před toto téma postavila, nicméně jsem i přesto NEMOHLA věřit, že to takhle opravdu bylo. A při tom – o co jde!? O barvu kůže! Co se týče stylu psaní, tak byl příběh podán jednoduše. Nikde se nezdržoval a uháněl dopředu. Za sebe bych možná uvítala v některých scénách trochu zvolnění, zvláště v těch, které byly šťastnější, nicméně… to může být jen můj názor. Vyprávění slečny Isabelle bylo velmi zajímavé, nicméně pohled na Dorri, která ji cestou doprovázela rovněž. I ona měla svůj život, rodinu a problémy, které musela řešit, takže po celou knihu vlastně sledujete osudy 2 žen, které jsou v něčem velmi odlišné, ale v dalším jsou si STRAŠNĚ podobné. Zkrátka mě nenudilo vyprávění ani jedné a byla jsem zvědavá, jak se se svými starostmi i radostmi na konci obě vypořádají. Příběh jako takový se mi velmi líbil, nicméně mě na jednu stranu HROZNĚ štval. Proč? Úzce to souvisí s tím, co jsem si z knihy odnesla. KOMUNIKACE. Prostá, obyčejná komunikace mezi 2 lidmi. Neskutečně prosté, nicméně v této knize téměř nemožné. SPOILERY Opravdu jsem málem bušila hlavou do zdi nad tím, jak je MOŽNÉ, že přes veškerou silnou lásku, kterou k sobě Robert a Isabelle chovali, nebyl ani jeden z nich schopen se za tím druhým podívat dříve než za PÁR LET, tím spíš že od sebe nebyli půl světa, ale jen několik desítek mil. Já chápu, že tam hrozilo nebezpečí, ale tak, do prkýnka, kdybych já někoho milovala a váhala, jestli se vdát podruhé nebo ne… tak bych si nejprve zjistila, jak je na tom ten můj první manžel. NE, tohle jsem prostě nepochopila a nemohla být dojatá, když si to pak KONEČNĚ po takové DOBĚ, vyříkali. Zbytek knihy jsem četla se zaťatými zuby, jelikož když se konečně věci začaly vysvětlovat a přišla jsem na to, kolik postav toho před druhými vzájemně tajilo, jímala mě hrůza. Kolik lidí v tom příběhu zemřelo, aniž by měli vyřešené záležitosti, či věděli, že za to či ono, vděčí tomu a onomu!!! Avšak jako POUČENÍ je takto kniha ukázkovým příkladem. A proto prosím vás (i sobě si to říkám a budu říkat dál) MLUVTE. Když je problém, řešte ho s dotyčným a nenechávejte to na „později“. Jasně, vzpamatujte se, vzchopte se, seberte síly, ale ŘEŠTE to a mluvte. Protože bez komunikace - bez toho, aniž bychom chtěli říct to, co nám leží na srdci nejvíc a necháme to plavat, jednou budeme sedět s hlavou v dlaních na posteli a říkat si: „Proč jsem to a to neudělal/a jinak? Proč jsem to nechal/a zajít tak daleko? Proč?“ Každopádně ale knihu doporučuji, a to zvláště těm, kteří máte rádi silné příběhy podle skutečných událostí ;-)... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Zlodějka knih není příběhem o hrdinech, jak je prezentuje svět, ale je příběhem o hrdinech, kteří jsou mezi námi, kteří mohou být námi. Markus Zusak stvořil nanejvýš lidský a uvěřitelný příběh, který se vám dostane do srdce a zůstane s vámi navždy. Je plný bolestí, strachu a beznaděje, velkých smutků i malých radostí, světla naděje a pevných přátelství. Napsaný je tak bravurně, že u něj nebudete cítit ani špetku z deprese, ale spíš ve vás vyvolá hřejivý pocit spojený s objevením oné všední a tolik potřebné lidskosti. Zlodějka knih je plná života navzdory tomu, že její vypravěčkou je sama Smrt. Ale možná zjistíte, že i ona má srdce…... celý text

Lola a kluk od vedle 2013, Stephanie Perkins

Zmizelá 2013, Gillian Flynn

Posel 2012, Markus Zusak

OBSAHUJE SPOILERY Přečtete-li si anotaci, pak naprosto přesně víte, o co v příběhu půjde. Když jsem byla asi zhruba v půlce knihy, uvědomila jsem si jedno – Markus Zusak je opravdu SKVĚLÝ vypravěč. Textu, který používá k vyjádření určitých scén či emocí hrdinů používá MÉNĚ, než bych čekala, že je možné, abych si to JÁ JAKO ČTENÁŘ, dokázala užít - nicméně opak mého očekávání (či předsudků) byl v tomto případě opakem pravdy. Zusakovy krátké věty, jasné a trefné popisy, barvitá přirovnaní a svižné tempo knihy měly své nezaměnitelné kouzlo a já si říkala, že by bylo zcela zbytečné přidávat další slova. Postava Eda a jeho uvažování ze začátku mě trochu… štvaly (místy), ocenila bych méně nadávek a klení, více optimismu a nadhledu. Ovšem to jsem ještě netušila, jak skvěle má Markus Zusak promyšlený každý detail. Edova postava prodělávala během celého příběhu neskutečnou proměnu a mě došlo, že i jeho popisy a styl vyprávění, které čtenářům poskytuje, se postupně měnily. V příběhu najdete všechno, co byste od příběhu mohli a měli očekávat - tedy: originální, reálné hrdiny, s nimiž budete držet a soucítit, humor, akci, romantiku, náměty k zamyšlení, odsýpající děj. A když už jsem u těch námětů k zamyšlení – mnohdy jsem až žasla nad tím, jak Markus Zusak vyjádřil něco, o čem jsem si vzápětí uvědomila: „no jo, vlastně!“ A už jsem očima šupajdila zpátky, abych si tu větu přečetla ještě jednou. Opravdu nevím, zda jsem si z knihy odnesla to, co bylo autorovým záměrem, nicméně budu i k próze přistupovat podobně jako k poezii – čili tak, že by si z ní každý měl odnést to, co je přesně pro něj a zaujme právě jeho. Já si tedy z knihy odnesla to, že kolem nás je spousta lidí, kteří potřebují naši pomoc. A mnohdy to nemusí být darování 100 tisíc, ale ta nejobyčejnější malá pomoc, kterou bychom třeba ani za pomoc nemuseli považovat. Prostě stačí mnohdy drobnost. Samotný konec jsem pak asi pochopila tak, že oním „zadavatelem“ úkolů pro Eda, je život sám. Nevím, třeba jsem to pochopila úplně špatně, a pokud ano, tak mě prosím opravte, nebo mi napište vaše stanovisko ;-) Budu za to ráda! Opravdu ;-) Co mě k tomuto závěru vedlo? Asi to, že mám pocit, že život sám nám rozdává karty, někdy ne úplně ty „dobré“ které by se nám při hře (v životě) hodily. Zde je ale potom na nás, jak budeme hrát a jestli i svůj zdánlivý neúspěch dovedeme přetvořit v něco lepšího, zda jsme schopni něco obětovat, něčeho se vzdát ve prospěch druhých. Ono se to často může otočit (a jsem si jistá, že tuto zkušenost máte také – a bezpočtukrát ověřenou). A pak… někdy… můžeme vidět, že i ten neúspěch, ten „PÁD NA HUBU“ a to, co jsme považovali za to nejhorší, se ukáže vlastně být tím nejlepším (nebo cestou k tomu nejlepšímu) co nás mohlo potkat a nemuseli jsme to ani čekat. Jasně, někdy to není hned, někdy to trvá o DOST déle, ale výsledek se vždycky dostaví, dříve nebo později. A to je velká útěcha, nemyslíte? Čtivý, zajímavý, příjemně plynoucí příběh, v němž si asi každý najde to „svoje“. Doporučuju všem čtenářům asi tak od 14 let.... celý text

Dech 2013, Sarah Crossan

Ke knize jsem se dostala proto, že jsem hledala další knihu s dystopickou tématikou a tato mě přímo praštila do očí. Navíc námět byl více než jen slibný. Už jsme tu měli omezení svobodné vůle, zavržení lásky, diktátorské vůdce a společnosti, avšak společnost, která by byla závislá na tom nejzákladnějším prvku, jaký lidské tělo potřebuje? Ne, to tu ještě nebylo. Takže jsem se na Dech vrhla s chutí a zvědavostí. Musím říct, že Dech se řadí jistě mezi „ty lepší“ z dystopií a to především díky velmi zdařilému, reálnému a působivému zpracování. Kniha je psána z pohledu všech 3 hlavních hrdinů. Často se stane, že i když se spisovatel snaží sebevíc, nedovede od sebe řádně odlišit vypravěčský styl jednotlivých postav, což ovšem nebyl případ Sarah Crossan, které se to povedlo přímo BRAVURNÍM způsobem. Všichni 3 hlavní hrdinové byli velmi sympatičtí a po tolika jasných a předvídatelných dystopických hrdinech, byli pro mě tito osvěžující změnou. Styl autorčina psaní je poutavý, nezabíhá do zbytečných detailů, postupuje soustavně kupředu, nikde se příliš nezdržuje, takže pokud se do knihy začtete, nudit se rozhodně nebudete. Několik zvratů v knize mě upřímně VELICE překvapilo. Co mě trochu mrzelo, tak byl konec. Ten mi přišel kapku USPĚCHANÝ, hlavně 2 poslední kapitoly. Uvítala bych trochu více rozpracovanosti a aspoň o 3 stránky navíc, ale… co se dá dělat? Koneckonců to je detail. Příběh skočil uzavřeně – tedy ne právě v tom nejlepším či nejvíce nervy drásajícím, ovšem i přesto se MOC těším na pokračování, které snad vyjde brzy a knihu VŘELE DOPORUČUJU, zvláště milovníkům dystopií ;-)... celý text

S hlavou v oblacích (pejru) 2013, Kateřina Petrusová

Kniha mě bohužel celkově DOST ZKLAMALA :-( , především její první dějová linie (tedy od začátku po stranu 58). Následně se děj i logika začínala zlepšovat a já se opravdu upřímně bavila, takže tímto si příběh polepšil a vážně mě začal bavit. Nepochopila jsem, proč Kateřina Petrusová musela z hlavní hrdinky udělat takovou dlaždičku, za jejíž slovník by se nestyděl ani hrdina drsného amerického thrilleru. ZBYTEČNÉ A SRÁŽEJÍCÍ hodnotu hrdinky i celé knihy. A pokud by ubylo oné snahy udělat „vtipnou“ každou druhou větu, příběhu by to jedině prospělo. Takže pokud sečtu klady i zápory, vychází mi z toho 3 zasloužené hvězdy - za druhou další část knihy, u níž jsem se skutečně bavila a stránky hltala. Na příští knihu Kateřiny Petrusové se i přes toto zklamání moc těším a pevně doufám, že bude lepší.... celý text

Nespoutaná 2013, Cynthia Hand

Pokud máte tuto sérii rádi, pak vězte, že závěrečný díl budete HLTAT jako o život. Cynthia Hand se v Nespoutané nespoutaně překonává. Za celou četbu jsem v knize nenašla místo, které by mě nudilo a kdy už bych si říkala, ať se něco začne dít. Oproti Zasvěcené se zde NEUSTÁLE NĚCO DĚJE, všechno do sebe krásně zapadá, jedna scéna navazuje na druhou a určuje ji. Musím přiznat, že mě autorka maximálně překvapila. Víte, jak to myslím – máte určitou představu, jak by to mohlo pokračovat, všechno tomu směru napovídá a najednou PRÁSK! A jste někde úplně jinde, dokonce tam, kde vás na začátku ani nenapadlo, že byste mohli být. Co se týče závěrečných sekvencí (schválně uvádím množné číslo, jelikož jich tam podle mě bylo více – nebyla to tedy jen ona „typická“ jedna bitva a pak šlus) tak ty byly opravdu o nervy. Šlo do tuhého a díky předchozímu vývoji (a tomu kdo zemřel) si nejste jistí, zda je Cynthia Hand autorka, která zabije kohokoliv nebo zachrání většinu. Zkrátka nevíte, jak to skončí, a skřípete zuby. Zaujala mě autorčina představa pekla, zapůsobil na mě Samjeeza, a samozřejmě retrospektivní příběh, který na jeho minulost vrhnul trochu jiné světlo. Co mě trochu mrzelo tak to, že Tucker v Nespoutané nedostal tolik prostoru, kolik bych chtěla, aby dostal. Moc se mi stýskalo po nezapomenutelných milých pasážích s ním, které byly v 1. díle. Christian se snažil po celou dobu příběhu a jeho postava byla moc hezky podaná, nicméně - na Tuckera nemá a já neměla ani na okamžik chuť fandit více jemu. Nechci spoilerovat, a proto už jen dodám, že TAKHLE NĚJAK si představuju důstojné (epické) ukončení skvělé ságy, jakou Nadpozemská bezesporu je. Co se týče Zasvěcené, která mi ten dojem trochu dost narušila, tak budeme předstírat, že 2. díl byl autorčin „tak trochu omyl“ a šlápnutí vedle, nicméně 3. dílem vše plně nahradila a dohnala, takže nemůžu jinak, než dát 5 hvězd a Nadpozemskou vám VŘELE doporučuju ;-)... celý text