Anne Leyyd přečtené 362

Nespoutaná 2013, Cynthia Hand

Pokud máte tuto sérii rádi, pak vězte, že závěrečný díl budete HLTAT jako o život. Cynthia Hand se v Nespoutané nespoutaně překonává. Za celou četbu jsem v knize nenašla místo, které by mě nudilo a kdy už bych si říkala, ať se něco začne dít. Oproti Zasvěcené se zde NEUSTÁLE NĚCO DĚJE, všechno do sebe krásně zapadá, jedna scéna navazuje na druhou a určuje ji. Musím přiznat, že mě autorka maximálně překvapila. Víte, jak to myslím – máte určitou představu, jak by to mohlo pokračovat, všechno tomu směru napovídá a najednou PRÁSK! A jste někde úplně jinde, dokonce tam, kde vás na začátku ani nenapadlo, že byste mohli být. Co se týče závěrečných sekvencí (schválně uvádím množné číslo, jelikož jich tam podle mě bylo více – nebyla to tedy jen ona „typická“ jedna bitva a pak šlus) tak ty byly opravdu o nervy. Šlo do tuhého a díky předchozímu vývoji (a tomu kdo zemřel) si nejste jistí, zda je Cynthia Hand autorka, která zabije kohokoliv nebo zachrání většinu. Zkrátka nevíte, jak to skončí, a skřípete zuby. Zaujala mě autorčina představa pekla, zapůsobil na mě Samjeeza, a samozřejmě retrospektivní příběh, který na jeho minulost vrhnul trochu jiné světlo. Co mě trochu mrzelo tak to, že Tucker v Nespoutané nedostal tolik prostoru, kolik bych chtěla, aby dostal. Moc se mi stýskalo po nezapomenutelných milých pasážích s ním, které byly v 1. díle. Christian se snažil po celou dobu příběhu a jeho postava byla moc hezky podaná, nicméně - na Tuckera nemá a já neměla ani na okamžik chuť fandit více jemu. Nechci spoilerovat, a proto už jen dodám, že TAKHLE NĚJAK si představuju důstojné (epické) ukončení skvělé ságy, jakou Nadpozemská bezesporu je. Co se týče Zasvěcené, která mi ten dojem trochu dost narušila, tak budeme předstírat, že 2. díl byl autorčin „tak trochu omyl“ a šlápnutí vedle, nicméně 3. dílem vše plně nahradila a dohnala, takže nemůžu jinak, než dát 5 hvězd a Nadpozemskou vám VŘELE doporučuju ;-)... celý text

Ptačí zpěv 2013, Meagan Spooner

Tuto knihu jsem začala číst spíš jen ze zvědavosti a na doplnění kubulínských dystopií. Musím přiznat, že jsem se do ní musela dost nutit a nakonec mě od jejího úplného odložení před dočtením zachránily jen povzbudivé komentáře od holek tady pode mnou. Co se týče příběhu tak nebyl špatný. Zase jsem se dostala do stavu, kdy jsem si říkala, že pokud by toto byla 1. kniha s dystopickým námětem, tak by se mi líbila mnohem více. Začátek mě celkem nudil, nedělo se nic převratného – vlastně ano, dělo, ale popsané tak zvláštním způsobem, že jsem necítila skoro žádné napětí nebo něco, co by na mě ze stránek přeskočilo. Spousta POPISŮ, a to jak toho, kde se Linda nacházela, tak toho, na co myslela. Málo dialogů. Docela mě to štvalo, samé delší odstavce! Jak se objevil Oren, tak už to bylo lepší, ale… Po dočtení musím říct, že jeho postava a její pojetí bylo zajímavé, nicméně jako mužského hrdinu si jej do sbírky originálních a nezapomenutelných charakterů rozhodně NEZAŘADÍM. Spíše slabší průměr. Postava Lindy se mi líbila více. Byla zajímavá, houževnatá, žádná chudinka sedící na zadku… ALE někdy jsem narážela na její… hloupost? Na druhou stranu těžko ji takto soudit, pokud nežila nikde jinde než ve městě a nikdy neviděla přírodu, oblohu atd… Jako nejoriginálnější výtvor autorky hodnotím bzučilky a Zinku. Její postava byla VELMI zajímavá, nepředvídatelná, procházela vývojem... Celkový příběh byl poněkud PLYTKÝ. Docela dobře jsem odhadla, co se bude dít dál. Jedno překvapení mě tam sice vyvedlo z míry, ale jinak… Všechno se tak nějak vleklo, akce poskrovnu, romantiky ještě méně, vtipu naprosté minimum, a samotný konec? – jen slabé vlnky oproti bouřím, které se třeba děly v Legendě, kde jsem si málem okousala nehty. 2. díl si asi přečtu, ale jen pokud si to nerozmyslím a budu na něj mít čas. Pokud bych se nedozvěděla, jak to celé skončí, přežiju to bez úhony na rozdíl třeba od nevědomí, jak to dopadne v Roztříštěné :-) Takže za mě 3 slabší hvězdy. Ovšem pokud s tímto žánrem dystopií začínáte, asi bych to na začátek doporučila. Sami potom však nejspíš dospějete k názoru, že jsou lepší knihy.... celý text

Dýchání pod vodou 2013, Alex Flinn

Průměrná kniha, která může zaujmout spíše mladší a (nebo) nenáročnější čtenáře. Postavy mi nebyly právě sympatické a příběh celkově podle mého názoru také nebyl právě dobře uchopen. Své čtenáře si kniha jistě získá, ale za sebe hodnotím 2 hvězdami. Dýchání pod vodou nebyla vyložená katastrofa, ale opravdu jsem čekala MNOHEM víc.... celý text

(Ne)obyčejný kluk 2013, Raquel J. Palacio (p)

Tato kniha mě zaujala námětem, recenzí na blogu Knižní přátelství a opravdu skvělou super obálkou, která je jedna z těch nejlepších, jaké jsem viděla. Opravdu se musím přidat na stranu těch, kteří tvrdí, že tato kniha NENÍ JENOM pro děti. Opravdu není. Je to kniha pro všechny a zařadila bych ji do povinné četby. Nejen proto, že jde o příběh neobyčejně silný, citlivě a uvěřitelně napsaný, ale také proto, že by si dnešní mládež měla uvědomit, jaké mají štěstí, že jsou zdraví a pokud mají nějakou sem tam vadu, tak si vlastně ještě můžou pískat, protože ve srovnání s Auggiem většina tzv. tělesných vad na kráse bledne a ztrácí na důležitosti. Ale abyste si nemysleli, že je kniha plná dojemných scén, které vám budou hrát na city a vy budete zatlačovat slzu na každé druhé straně tak to opravdu NE! Žádné hraní na city a ač je to příběh o chlapci se zdeformovaným obličejem, jen co si přečtete první stranu tak uvidíte, že postava Auggieho je v mnohých ohledech někdo, od koho bychom se toho mohli hodně naučit. Kromě Auggieho se ve vyprávění střídají i další postavy, čímž se příběh stává více uvěřitelným a díky několikero úhlům pohledu nakonec získáte na okolí hlavního hrdiny daleko přesnější a ucelenější pohled. Také přijdete na to, že věci, které se zdají být v barvě té a té, můžou z pohledu někoho jiného vypadat diametrálně odlišné. Přesvědčíte se, JAK MOC je lidská psychika a důvody chování komplikované, jak se proplétají a pokud se řádně nedíváme, můžeme se v souzení druhých POŘÁDNĚ SEKNOUT. Takže moje rada na závěr? PŘEČTĚTE SI TO. Nebudete litovat, a pokud vás kniha neuchvátí, určitě díky ní získáte aspoň nový vhled na dětskou duši, přijdete na to, že ani dětské starosti nejsou jenom „malé“, a možná na své „vady“ na kráse nebudete pohlížet s takovou nechutí. Ono – každý máme něco, že? Někdo má odstávající uši, někdo větší zadek, někdo jizvy na tváři, někdo nemůže chodit, a někdo… někdo je jako Auggie (i s takovou „vadou“ umí žít a radovat se ze života). Ještě pořád vám to jako důvod k přečtení nepřijde? :-)... celý text

Dokonalý svět 2013, Ally Condie

MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Tak, konec jedné série. Co k tomu říct? Asi tohle: Dokonalý pár (1. díl) se mi HROZNĚ MOC líbil. Byla jsem z něj nadšená a maximálně jsem si oblíbila Cassiu i Kye. Příběh byl originální, měl spád, silné charaktery. Dokonalý sen (2. díl) byl pro mě velkým ZKLAMÁNÍM. Čekala jsem daleko více. Jak jsem to četla, měla jsem v sobě pořád takový depresivní pocit a nebyla jsem spokojená. A Dokonalý svět? Pozitivem bylo to, že pocit deprese u mě tentokrát nenastal. Bohužel u mě nevyvolal téměř ŽÁDNOU emoci. Musím Ally Condie přiznat, že tento 3. díl byl maximálně propracovaný, všechno zapadlo do sebe, šlo poznat, že si s tím dala opravdu hodně dřiny, aby vpadal tak, jak vypadal. Části, které se zabývaly vědeckou stránkou – šířením Moru, imunitou, péčí o pacienty, tak těm jako zdravotník nemůžu vytknout nic. Možná, že i díky autorce někdo lépe pochopí složitý proces imunizace atd. Co jsem ale NAPROSTO POSTRÁDALA, tak byla VÁŠEŇ A SÍLA OKAMŽIKU – i u (dalo by se říct) největších zvratů v ději, jsem necítila ani náznak nějakého napětí nebo strachu o hrdiny. To, co u mě bez potíží dokázala vyvolat třeba Tahereh Mafi, Veronica Rossi, Paullina Simons, Julie Kagawa a další. To, jak byly určité věci a pocity popsány ve mně zpětně nezanechalo téměř nic. Pár vět, které mě vedly k zamyšlení, ale něco silnějšího jsem si z knihy neodnesla. Žádné emoce u mě nevyvolala. Jakoby celý děj byl popisován jako by ho hrdinové prožívali tak nějak… vlažně… napůl ve spánku. Nevím, jak jinak to říct. U Cassii jsem postrádala vášnivost a chuť bojovat. Když se s Kyem po tak dlouhé době viděli, tak jsem čekala, že se k sobě vrhnou (a když už ne to, kvůli možné nákaze) tak že tam bude aspoň napsané, že toužila se jej dotknout, trhalo jí to srdce. A pak když onemocněl… taky nic. Měla strach ale to bylo VŠECHNO. Tak co to je? Romantiku aby člověk taky hledal s lupou. Opravu jsem čekala, že to mezi Cassií a Kyem bude jiskřit mnohem víc a ne, že se všechno omezí na PÁR řádků. A to, jak si vždycky všichni řekli „miluji tě“ – oh, ne. To bylo tak nějak… divné. Prostě mi to nepřišlo přirozené do daného okamžiku, dané scény… Xander na mě udělal dojem. Byl mi v tomto díle mnohem sympatičtější a oblíbila jsem si jej mnohem více. Celkově tedy – po 1. díle, který byl skvělý, zbylé 2 (pro mě) klesly na přitažlivosti a z příběhu, který měl tak silný potenciál, jsem byla zklamaná. Nicméně jsem ráda, že jsem se nakonec donutila jej dočíst, ale opravdu, opravdu, opravdu jsem čekala MNOHEM víc. Zatím nemám nejmenší chuť se k příběhu vracet, nicméně věřím, že někdo z této série mohl být nadšený, bohužel ne já :-(... celý text

Železná dcera 2012, Julie Kagawa

Jak jsem psala v komentáři k předchozímu, 1. dílu série, tak jsem z něj nebyla nadšená tak, jak jsem čekala, že budu. Proto jsem k pokračování přistupovala poněkud s rezervou, i když se zvědavostí. Musím ovšem říct, že jsem byla VELMI NEČEKANĚ PŘÍJEMNĚ překvapená. Železná dcera se mi líbila mnohem víc. Daleko více akce a dobrodružství, napětí a romantiky. Nebylo tam již tolik přebíhání mezi všemi světy, postav taky bylo tak akorát a děj byl prostě skvělý - měl spád, žádná nuda. Dost mě mrzelo, že mé dvě oblíbené postavy zemřely… :-( Byla jsem ráda, že se kniha KONEČNĚ více věnovala vztahu mezi Meghan a jeho královskou ledovostí (tohle označení je zkrátka SKVĚLÉ! :-) ) Puka mi bylo trošku líto, ale myslím, že se přes to přenese. Jinak co se týče Ashe, tak toho jsem zase chtěla párkrát proplesknout, ale ten konec… wau. To jsem na něj hleděla jak zjara. Až mě dojal. Trochu jsem se bála toho, že tento díl skončí otevřeně, naštěstí se tak nestalo. To však nic nemění na tom, že bych si velmi ráda přečetla CO NEJDŘÍVE pokračování. Pevně doufám, že se Knižní klub rozhodne tuto skvělou sérii dovydat, protože jinak by to byla hrozná škoda. Pokud vás Železný král také nějak neuchvátil, zkuste si přečíst ještě Železnou dceru, třeba vás překvapí tak, jako mě ;-)... celý text

Železný král 2012, Julie Kagawa

Na tuhle sérii jsem se moc těšila, protože mě zaujaly opravdu KRÁSNÉ obálky a pak taky anotace, která vypadala slibně. Nejdřív jsem se do ní pouštět nechtěla, protože tady byla dost silná pravděpodobnost, že v ČR nevydají zbývající díly. Ovšem teď už to snad vypadá o něco nadějněji a tak jsem se do ní pustila. První díl mě sám o sobě zaujal a líbil se mi, ovšem ne tolik, jak jsem čekala a doufala. Trochu mi přišlo, že už toho bylo příliš v sobě - náš svět, svět víl, navíc rozdělený na dvory a pak ještě ke všemu onen Železný král, což nebyla metafora (jak jsem se domnívala). No, nemám problém s fantasy, kde se spojuje svět lidí a svět pohádkových říší, ale v tomhle podání mě to… nějak neuchvátilo. Ačkoliv oceňuji fantazii Julie Kagawy, která se zde opravdu VYŘÁDILA. Nicméně příběh jako takový se mi líbil. Postava Meghan je hrozně sympatická. Milá, správná holka s otevřeným srdcem, tvrdohlavá a ochotná obětovat svoje pohodlí a mnohdy i život pro záchranu bratra. Navíc to není žádná moula, která si sedne na zadek, když se kolem ní projde Zimní princ. Takže tuto hrdinku jsem si opravdu oblíbila. Co se týče Puka, tak toho též. Vtipálek, provokatér, do všeho spadne a ze všeho se dostane. Někoho takového by snad chtěl mít každý za kamaráda. A Ash? No, ledová výsost je kapitola sama o sobě. Poněkud netradiční romantický hrdina, který by s klidem zabil hlavní hrdinku. Ne moc častý jev, a proto je tak originální, jak jeho postava, tak příběh. Někdy jsem opravdu měla chuť ho přetáhnout pořádnou bichlí po hlavně, aby se KONEČNĚ vzpamatoval. Fakt mi lezl někdy na nervy, OVŠEM má v sobě něco… něco podmanivého, kvůli čemu se na něj nejde zlobit dlouho. I když tedy za ten konec ode mě dostal další ránu po palici. Celkově - zajímavý nápad, trochu bych ubrala se splácáváním všeho dohromady, avšak na 2. díl jsem se vrhla se zvědavostí a nedočkavostí. Takže pro ty, co mají rádi fantasy, rozhodně doporučuju a pro ty, kteří mají rádi netradiční hrdiny (viz Ash) a opravdu pořádné hrdinky (viz Meghan) též ;-)... celý text

Fenomén 2013, Marie Lu

Na pokračování skvělé Legendy jsem se MOC těšila. Začátek mě nějak extra nezaujal, až jsem si říkala, co se s Marií Lu stalo, že to bylo takové… nijaké. Nicméně asi bylo potřeba vyřešit určité drobnosti - jako třeba Dayovu nohu, plán na získání Edena, přidání se k Patriotům… Teprve od chvíle, kdy se June setkala s novým Elektorem, tak mě to začalo OPĚT zajímat a vtahovat do propracovaného děje. Anden se mi sice v Legendě moc nezamlouval, myslela jsem si, že to bude nějaký náfuka s chtíčem po moci, ale to mě tedy překvapil a HODNĚ. Velice sympatická postava a dobrý charakter. Skoro se mi nechtělo věřit, že je synem svého otce… Musím přiznat, že mě části s June tentokrát zajímaly mnohem víc, než ty s Dayem. Přišlo mi, že se v nich děje mnohem více. Celkový vývoj děje jsem nečekala ani omylem. Záchranná akce byla o ústa a já držela pěsti jak June a Dayovi, tak taky Andenovi, aby dostal možnost to těm zmetkům pěkně vytmavit. Thomas byl - no, nevím, co si myslet. Je to lump, ale ne ten typický, kterého byste zazdili. Docela by mě zajímalo, jak to s ním bude dál. Aspoň pár desítek let ve vězení by mu určitě bodlo… Co mě ale dožralo, tak tedy byl konec. TENHLE KONEC by měli zakázat. Neskutečné!!! Opravdu jsem čekala cokoliv ale TOHLE NE! Na jednu stranu mi to připadalo podobné jako v jiných knihách a filmech, ovšem na stranu druhou, kdo by tohle čekal právě TADY, že? A zase se stalo to, co v příbězích tak NESNÁŠÍM: zatajování důležitých informací, před jednou z postav. Tohle opravdu nemám ráda a maximálně mě to štve, jenže s tím nic neudělám… Pevně doufám, že z toho Marie Lu nakonec neudělá tragédii, protože to by mě asi mrsklo. Na pokračování se strašně těším a věřím, doufám a přeju si, aby to dopadlo DOBŘE!!! Váhala jsem mezi 4 a 5 hvězdičkami, ale protože Marii Lu přece jen věřím, tak dávám 5.... celý text

Taťána a Alexandr 2013, Paullina Simons

Druhý díl Měděného jezdce je jiný než první, ale není o nic horší. Liší se spíše forma vyprávění, do níž je zařazena spousta retrospektivních pohledů do života Alexandra. I přesto jsem se ale ani na okamžik nenudila a děj jsem hltala. Pokud se vám líbil Měděný jezdec, určitě sáhněte po Taťáně a Alexandrovi. Zdařilé pokračování série a moje doporučení pro všechny čtenáře asi opět (kvůli některým scénám) od 18 až od 20 let. A opět – podle mě je 5 hvězd skutečně zasloužených. Více v recenzi: http://zefill.blogspot.com/2014/04/tatana-alexandr-recenze-na-knihu.html... celý text

Jsem zlomená 2013, Tahereh Mafi

Hrozně, neskutečně moc jsem se na knihu těšila. Začátek mě trochu zmátl, až jsem si říkala, zda má cenu si ji kupovat, ale po dočtení vím jistě, že to cenu MÁ! Styl psaní Tahereh Mafi mě opět strhnul a já si říkala, jaká je škoda, že takhle niterně, procítěně a silně nedokáže psát více autorů. Na stranu druhou, proto, že jich takto dokáže psát málo (ne-li vůbec nikdo jiný), nehrozí, že byste si její styl s někým spletli. Přeškrtané věty jsem si hrozně užívala a bylo mi líto každé stránky, na které nebyly. Co mě ale dostalo NEJVÍC, tak byl Warner. Jeho charakter je prostě NESKUTEČNÝ. U komentáře k Roztříštěné jsem psala (a nebudu to mazat), že nechápu, jak někdo může být team Warner, ovšem teď… no, ehm, musím přiznat, že už to chápu… Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že budu držet pěsti tomu psychotickému zmetkovi Warnerovi, tak bych mu řekla, že se asi musel zbláznit, protože to je to samé (nebo pro mě bylo) jakoby po mě chtěl, abych fandila Voldemortovi (nebo aspoň Luciusi Malfoyovi). Takže (promiň, Adame) ale na jednu stranu jsem opravdu začala fandit Warnerovi. Warnerova postava je prostě… naprosto nemožno zařaditelná do nějaké škatulky, originální a svá až na půdu. Musím přiznat, že obzvláště jedna kapitola s ním mě doslova rozsekala na kusy a jinde ta scéna s ním a s tím psem… OH, PROPÁNA. Ano, to byl moment, kdy jsem mu propadla. Na Adama jsem rozhodně nezapomněla, to ne! A taky mu držím pěsti, ale zkrátka… Warner se mi opravdu zadřel pod kůži. Co víc na to říct? Jinak k ději – jak jsem psala, tak začátek byl zmatený, ale pak se to spravilo a já to začala hltat. Na vývoj děje jsem hleděla jak zjara. Jedno překvapení stíhalo druhé a já se neskutečně (ještě víc) těším na 3. díl! Už ať je tady :-) Pokud se Vám líbila Roztříštěná, věřte, že ze Zlomené budete na větvi… ;-)... celý text

Měděný jezdec 2013, Paullina Simons

Knihu vřele doporučuji, ale díky celkovému zmíněnému vyznění opravdu spíše čtenářům nad 18 let (a možná raději i od 20 let). A klidně si myslete, co chcete, ale STOJÍM si za tím. Celkově ale musím přiznat, že Měděný jezdec je jedním z těch nejsilnějších, emocemi nabitých a nejpropracovanějších příběhů, jaké jsem kdy četla a na jeho pokračování jsem se nesmírně těšila. Takže opravdu 5 hvězd (a velké mínus za ty přehnaně zbytečné erotické scény, které příběhu vážně ZNAČNĚ ubraly na kvalitě). Více v recenzi: http://zefill.blogspot.com/2014/03/medeny-jezdec-recenze-na-knihu.html... celý text

Střípky duší 2012, Mary Lindsey

Kniha mě zaujala námětem, ale nečekala jsem od ní něco extra. Po dočtení jsem si ale musela poopravit názor. Příběh byl napsaný velice svižným stylem, až jsem se divila, jak letěl kupředu. Ty věci, které mě moc nezajímaly, byly nastíněné spíše v popisu – autorka se držela hlavní dvojice, což bylo super. Takže práce mluvčího i strážce pěkně odsýpala a nebylo nutné něco ZDLOUHAVĚ a NUDNĚ řešit. Alden a Rose byli velmi sympatické postavy, které jsem si oblíbila, ale musím podotknout, že se ještě nedostali do toho bližšího kruhu, kde se já jako čtenář s nimi sžiju a strachy o ně si okusuju nehty. Příběh za přečtení rozhodně stojí, protože představuje zase nový a jiný pohled do světa duchů. Celkově se mi nápad opravdu líbil, trochu mě teda štvala ta TOTÁLNÍ podřízenost ze strany strážce, ale každý svět má svá pravidla, že? Děj nabral spád, který jsem nemohla odhadnout a to trapné klišé, kterého jsem se obávala, se nekonalo. Takže děj jsem předvídat nemohla a toho si na knihách opravdu moc cením. Tudíž 4 hvězdy jsou podle mě opravdu zasloužené. A pevně doufám, že CooBoo vydá i pokračování. I kdyby už nebyli Alden s Rose hlavními postavami - svět rozřešení duší a strážců a mluvčích mě opravdu zaujal a ráda bych si z jeho prostředí přečetla ještě něco.... celý text

Krátký druhý život Bree Tannerové 2010, Stephenie Meyer

Tak jsem se konečně dostala ke knize, na kterou jsem se tak dlouho těšila a byla zvědavá. Byla jsem o tom sice už přesvědčená, ale tento příběh mě v tom utvrdil – Stephenie Meyer je zkrátka spisovatelka, která mě svým stylem psaní a vyprávění dovede POKAŽDÉ vtáhnout do děje, ať už se to týká upírů, Duší, nebo ďáblice v lidském těle. Její styl je zkrátka nezaměnitelný, poutavý, čtivý, příjemný a já se ani u jednoho příběhu ani na jedné straně nestihla nudit. Příběh Bree mě zase vtáhl zpátky do Forks a byla jsem ráda, že mi pomohl udělat si ucelenější pohled na všechno, co oné několikaminutové bitvě předcházelo. Měla jsem naprosto JINOU představu, jak se tam Bree dostala a to, jak to bylo nakonec, jsem vůbec nečekala. Diega mi bylo vážně líto a hrozně by mě zajímalo, co se stalo s Fredem. Moc pěkný, napínavý příběh, který mě nezklamal, ani když jsem věděla (jako asi každý), jak to dopadne. Pro ty, co četli Stmívání a líbilo se jim to, můžu tuhle novelu vřele doporučit a pro ostatní, co to nečetli také – třeba vás to navnadí i na další knihy Meyerové ;-)... celý text

Rezistence 2012, Veronica Roth

OBSAHUJE SPOILERY Na pokračování Divergence jsem se vrhla s nadšením a byla ráda, že na něj nemusím čekat tak, jak teď budu muset na díl 3. Nesouhlasím s většinou názorů, podle kterých byl tento díl slabší nebo méně zajímavý. Pro mě byl zajímavý maximálně. Stačilo se začíst do té nejistoty, v níž hrdinové pořád museli přecházet z jedné frakce do druhé, nebo to, jak se Tris rozhodla obětovat a Čtyřka (pane jo to byla scéna o nervy!!!) za ní vyrazil. Když jsem se dostala k části, kde ho Tris uviděla na té chodbě, tak mě málem kleplo. Takže NE! – i tento díl měl grády a rozhodně jsem se u něj nenudila. Trochu mě štvalo, jak se po většinu času hádali, ale na druhou stranu se to dalo pochopit. Oba se chovali jako lidé a ne dokonalí hrdinové, za což před autorkou klobouk dolů, protože udělat z hrdinů skutečné lidi není jednoduché. Zástup mrtvých se skoro vyrovnal sérii Vesmír od Beth Revis a já nevím, zda mám být ráda, že se Veronica Roth snaží být realistka nebo truchlit nad tolika zmařenými životy TOLIKA super postav. Na konci jsem si opět oddechla, že skončil jakžtakž uzavřeně (ačkoliv i tak v tom nejlepším), aspoň se však Tris se Čtyřkou udobřili :-) což je pro mou romantickou část osobnosti jeden z důležitých bodů ;-) Takže celkově – pokračování skvělé, Veronica Roth stále drží laťku, nemůžu se dočkat pokračování, jsem zvědavá, co se objeví za zdí a snad už nebude tolik mrtvol. Na filmovou podobu se těším čím dál víc a doufám, že to filmaři nezmrsknou tak jako (např.) u Hostitele.... celý text

Návrat 2013, Sophie Jordan

OBSAHUJE SPOILERY Na poslední díl této série jsem se nemohla dočkat. Jednak proto, že ten předchozí skončil takřka v nejlepším a pak taky proto, že jsem chtěla vědět, jak s Jacindou, Willem, Cassianem a Tamrou dopadne. Návrat je rozhodně nejlepším ze všech tří knih: je velmi akční, pořád se něco děje a vy nemáte ani možnost si pořádně vydechnout, a když už se zdá, že ano - PRÁSK a najednou hledíte na nové potíže, se kterými hrdinové musí bojovat. Musím přiznat, že jsem tajně doufala, že se Jacinda setká se svým otcem a dlouho jsem v sobě živila naději, že je to ten šedý draki, se kterým prováděli pokusy. Takže jsem byla na jednu stranu zklamaná, když se tak nestalo. Na stranu druhou, asi by bylo dost trapné a klišovité, pokud by všechno dopadlo až tak růžově dobře. Přesto jsem v knize našla pár věcí, které mě zklamaly. 1. - trochu naštvalo to, že si Jacinda HNED myslela, že Cassian umřel a nenapadla ji možnost, že ho třeba omráčili a je v bezvědomí, takže jsem o něj neměla ani strach :D Na to, jak pokaždé zvažovala všechny eventuality u všech JINÝCH situací, tak tohle ji nenapadlo ani omylem. 2. – čekala jsem, že bude více rozebráno, proč Jabel zradila Magnuse a proč vlastně zabila Miriam. Přišlo mi to takové bez nějakého extra pádného důvodu. Vraždu a zradu nic neomlouvá, to určitě, ale přece jen pokud to je hrdina knihy, tak by pro to měl mít aspoň (ze svého pošahaného hlediska) nějaký důvod. 3. – mrzelo mě, že Deghan nedostal více prostoru. Chudák tam řekl jen pár vět a já bych ocenila, pokud by se třeba aspoň pár stránek věnovalo jemu a Tamře. Takhle si člověk může všechno jenom sám domyslet. A přitom to je jeden z nejsympatičtějších párů, jaké jsem kdy viděla :-) Konec se mi moc líbil, ale hrozně jsem litovala Cassiana. Díky tomu, jak dopadl on, jsem si to nedovedla užít tak, jak bych chtěla. Přála bych mu, aby si taky někoho našel, nebo našel nějaký kmen, kde by opravdu mohl být užitečný a (jak napadlo moji sestru) klidně bych uvítala nějakou další knihu od Sophie Jordan, která by se k hrdinům vrátila o pár let později… Čili celkově - pěkná série, zajímavý a napínavý příběh, hrozně fajn postavy, ale přece jen to nemá na jiné propracovanější ságy. Každopádně si myslím, že tento poslední díl si plný počet hvězdiček zaslouží ;-)... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

OBSAHUJE SPOILERY K téhle sérii jsem se stavila velice odmítavě, protože jsem v ní viděla knihy podobné Hunger Games a u těch ještě pořád zvažuju, zda se do nich pustit. Nicméně mě pochvalné reakce jedné kamarádky přiměly, abych po Divergenci přece jen sáhla. A musím říct, že jsem ráda, že jsem to udělala. Divergence je napsaná opravdu čtivě, zajímavě a námět je vskutku působivý. Dystopie jsem si oblíbila a ráda se přenesu do budoucnosti, kterou někdo stvoří tak, že je potom člověk rád, že žije tam, kde žije. Beatrice - Tris - je postava, která mi tak úplně k srdci nepřirostla, ale mám ji svým způsobem ráda. Někdy se chovala tak, jak se mi to ne právě líbilo, jenže za 1. každý jsme jiný a za 2. nevím, co bych dělala na jejím místě, pokud bych prožila to, co ona. Tudíž to beru s rezervou. Čtyřku si asi NEJDE NEOBLÍBIT :-) Sice jsem si někdy říkala, že to krapet přehání, jenže v celkovém pojetí se to taky dá pochopit. A jak už někdo psal ve své recenzi, tak jsem při čtení také chtěla o něm získat více informací a pokaždé, když na scéně byl, jsem to hltala… No, jo no :-) Musím též říct, že jsem se při čtení nestihla nudit. Přišlo mi to zajímavé, každá scéna měla smysl. Veronica Roth stvořila opravdu propracovaný systém frakcí, kdy si jednou říkáte, že by to vlastně něco do sebe mělo, ale po chvíli už zase ne. Konec jsem sice tak trochu čekala, ona narážka Trisiny mamky na simulační sérum byla docela jasná indicie, ale celkový vývoj jsem tedy neodhadla. Nějak mi ale přišlo zbytečné, že autorka zabila oba Trisiny rodiče. Na to, jak se vždy dá vymyslet nějaký plán, mi zrovna TOHLE přišlo NAPROSTO zbytečné. Pokud chtěla její rodiče dostat ze hry, tak by se to dalo udělat rozhodně jinak. Nemůžu si prostě pomoct, takhle smrt (ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu) byla podle mě nesmyslná. A co se týče Willa tak taky. Pokud s tímhle Veronica Roth chce ještě pracovat v příštím díle, že tahle smrt bude mít ještě další význam, tak to beru. Ovšem jinak nechápu, proč ho Tris nestřelila do ruky nebo do ramene. Na příští díl jsem zvědavá a moc se na něj těším. A co se týče filmové podoby, tak z 1. traileru to vypadá velice slibně, drží se knižní předlohy. Čtyřku, Tori, Erika, Jeannie a Trisiny rodiče vybrali opravdu skvěle. Tris jsem si sice představovala úplně jinak, ale to je detail ;-) Do kina na to určitě zajdu.... celý text

Jiskra 2013, Amy Kathleen Ryan

Na knihu jsem se vrhla se zvědavostí, ale s nijak velkým nadšením. Proto jsem byla nesmírně překvapená, když jsem po půlce zjistila, že mě zaujala a líbí se mi mnohem víc než díl 1. Jedním z důvodů bylo to, že jsem si KONEČNĚ zvykla na to, že Amy K. Ryan stvořila postavy, které zkrátka MUSÍTE brát, jako NORMÁLNÍ lidi. Není mezi nimi někdo, kdo by byl vyloženě kladný hrdina. Všichni tam dělají chyby, ve všech se kromě dobroty objevuje také krutost, zlost a zvířecí instinkty (jak to trefně nazval Seth). Dalším důvodem je její psychologická propracovanost všech postav. Pomalu zjišťujete, jací všichni ve skutečnosti jsou. V různých vypjatých a nelehkých situacích můžete sledovat vývoj jejich charakteru, který se netočí v kruhu, ale opravdu postupuje kupředu. Nestagnují na jedné pozici, mění se od začátku do konce. Sama za sebe musím přiznat, že jsem Kierana nesnášela, nicméně postupem času jsem došla k závěru, že i ON se dá pochopit. Svým způsobem, ale dá. Seth si u mě zase šplhnul zpátky a opravdu jsem si jistá, že teď fandím prostě jemu. Waverly byla nepředvídatelná a lidská. Sice mě její chování na ni samotnou mrzelo, ale TAKÉ se to dalo pochopit. Samotný konec jsem dočítala se zaťatými pěstmi, pomyslně jsem vyla, rozdýchávala ho ještě několik minut a „arogantní parchante“ bylo ještě mírné oslovení na to, jak jsem se cítila. Pevně doufám, že má Seth POŘÁDNĚ dobrý plán, protože jinak… no, jinak mu budu muset provést něco NEPĚKNÉHO!!! Hrozně moc se těším na pokračování a doufám, že nebude postrádat grády, které nabralo při tomto díle :-) Vřele doporučuju!... celý text

Reset 2013, Amy Tintera

Kniha mě zaujala zajímavým nápadem a řekla jsem si, že to bude stát za to. Opravdu stálo. Amy Tintera píše velmi příjemným, čtivým, nezdlouhavým stylem, do něhož se začtete a čtete tak dlouho, dokud se nedostanete na konec. Námět je rozhodně originální, i když se v některých použitých prvcích dá najít podobnost s jinými, ale nechci do toho šťourat, protože v dnešní době najít něco ZCELA originálního, je opravdu velmi těžké. První polovina knihy mě bavila více než ta druhá. Trochu mě zklamalo, že se pak Wren chovala (dalo by se říct) jako normální holka a resetka v ní se tak nějak vytratila. Ne že by mi to vyloženě vadilo. Mám raději hodné hrdinky, spíš to ale myslím tak, že bych ocenila, pokud by se její změněná povaha více projevovala a ona s ní musela více bojovat, více uvažovat, jak by se měla chovat jako člověk… Uvidíme, jak bude vykreslena dále v pokračování, na které se opravdu VELMI těším a doufám, že na něj nebudeme čekat dlouho. Postava Wren mi tedy byla sympatická, až na to lámání končetin. Před čtením jsem si ji představovala úplně jinak, takže jsem aspoň mohla být překvapená. Callum je – no, prostě Callum :-) Ten mě dostal. Líbilo se mi, že byl pořád takový optimista a jak se stále usmíval. To muselo být ve společenství resetů určitě ojedinělé a osvěžující :-) Zápletka byla zajímavá. Trochu jsem se bála, že kniha skončí otevřeným koncem, a proto jsem si docela oddechla, že to tak autorka neudělala. Na pokračování se určitě vrhnu hned, jak to bude možné, protože mě zajímá, jak to s Dvaadvacítkou a Stoosmasedmdesátkou bude dál :-)... celý text

Tygrova plavba 2013, Colleen Houck

Musím říct, že na pokračování Tygří ságy jsem se neskutečně těšila. Když to shrnu celkově, tak to bylo stejně skvělé, jako oba předchozí díly. A jako u nich, musím i tady ZNOVU podotknout, jak je VIDĚT, jaká je Colleen Houck dříčka a detailistka. Kniha byla neskutečně propracovaná, ať už se to týká popisu potápění, 5 draků a jejich úkolů nebo celkového propojení všech dosud vydaných knih. Dobrodružné, napínavé, akční. Z draků jsem měla nejraději posledního – tedy bílého, ten byl fajn a aspoň jeden z nich, který nedělal nějaké nekalé úskoky. Pokud bych ale měla uvést toho, který mě nejvíc pobavil, tak by to byl drak zlatý. Na toho nezapomenu! :D Wesova postava pěkně oživila děj a byla s ním sranda, takže jsem si scény s ním užívala na maximum. Kdo mě ale v tomto díle NESKUTEČNĚ ŽRAL, tak byl Ren. Nespočítala bych, kolikrát jsem si představovala, že mu něco omlacuju o hlavu. Úplně nejvíc mě snad naštval s tím, jak Kelsey přikazoval, že si NESMÍ ostříhat vlasy. Být Kelsey já, tak si je schválně oholím na ježka. Zmetek jeden. Nechápu, co má co kecat do toho, co má na hlavě. A to je jen špička ledovce v tomhle díle. Co se týče Kišana, tak z toho jsem několikrát pomyslně spadla blahem. Celý slavný Ren se vedle něj mohl jít zahrabat. Sice mě mrzelo, že jak si ho Kelsey přece jen vybrala, tak se jí víc nevěnoval a ani s ní v tom pokoji nespal, když měla noční můry, ale co se dá dělat. Rozhodně je mi sympatičtější než Ren a aspoň není takový nesnesitelný pedant. Jen mám takový nejasný neodbytný pocit, že Kels nakonec stejně bude s Renem. Už to, že poslední kapitola byla z Renova pohledu, tomu napovídá. Ale budu MOC MOC MOC ráda, pokud se pletu :-) A Kelsey? No, tak z té jsem měla několikrát málem šok. Nějak ji nechápu. Tak buď když asi ví, že miluje víc Rena, by měla být s ním a ne s chudákem Kišanem, který si ROZHODNĚ nezaslouží, aby ho takhle tahala za nos. Nevím, pokud chtěla autorka vytvořit vztah mezi ní a Kišanem, tak bych se víc soustředila na pocity v souvislosti právě s ním. Ale po většinu času se tam Kels zabývala city k Renovi a zkrátka mi přišlo, že když se jí dotkne Kišan, tak to s ní ani nějak nehnulo… Zkrátka je mi Kišana líto už teď :-( Na pokračování se hrozně moc těším a doufám, že oba tygři natrhnou Lokešovi zadek!... celý text

Cesta věčnou nocí 2013, Veronica Rossi

Zdařilé pokračování Pod nekonečnou oblohou. Kdybych věděla, že tahle kniha DOOPRAVDY skončila tak, jak skončila její česká verze, dala bych „jen“ 4 hvězdy. Ale jelikož vím, že to tak NENÍ, dávám 5. Nechápu reakce Knižního klubu a jejich vysvětlení, proč vydali pouze POLOVINU knihy – polovinu regulérního dílu od Veronicy Rossi. A zase tolik chyb! Opravdu bych byla VDĚČNÁ, kdyby si na korekci této série odpovědná redaktorka či redaktor posvítili, protože tohle je neskutečné. Hrozně to sráží celkovou hodnotu knihy, navíc tak skvělé jako je Nebe. Co se týče děje – napínavé, i když mě štvalo, že se Árie s Perrym na tak dlouho museli odloučit a tady OPĚT narážím na to slavné utnutí v polovině, kdy to je nejzajímavější. Roara jsem si oblíbila ještě víc než v 1. dílu, pokud to je vůbec možné :-) A Liv jsem chtěla proplesknout, ovšem nakonec jsem ji chápala. Pevně doufám, že se Perry nedá tou (no, nechci říct husou) Kirrou zblbnout. A že se nám tam neobjeví milostný trojúhelník, protože zrovna u tak silné a nezapomenutelné dvojice jako je Árie s Perrym, by to bylo (pro mě) jasné mínus a degradovalo by to knihu na úroveň dalších, což si nezaslouží. Takže celkově – Veronica Rossi: super, jen tak dál. A co z toho udělali v Knižním klubu? Raději bez komentáře.... celý text