Anoell přečtené 166

Útok ze tmy 1992, Joe Dever

Můj první gamebook. Kdyby šlo o "obyčejnou" knížku, příběh by byl nic moc (a spíš nic než moc), ale touhle formou mě to bavilo. A ač zatím nemám zkušenosti s žádným jiným, musím říct, že mi Lone Wolf připadá jako ideální volba pro první gamebook. Pravidla jsou jednoduchá, takže je člověk nemusí dlouho študovat, a v průběhu je dostatek možností výběru. Jistě, často jsou tyto možnosti dosti předvídatelné... Ale jak říkám, na první gamebook mi to přijde v pohodě. Takže kdo má rád fantasy a chce zkusit něco trochu jiného, můžu jedině doporučit. Dohráno na druhý pokus.... celý text

Můj I.Q. 2002, Iva Pekárková

Knihu jsem dostala darem a upřímně jsem se kvůli názvu a podtitulu (Můj I.Q. , město New York a jedna divná láska) lekla, že se bude jednat o nějakej přeromantizovanej lacinej odpad pro zbožňovatelky červené knihovny. Taková ta knížka ovšem (k mému překvapení a potěšení) není. Jestli očekáváte nějaký kouzelný romantický příběh, raději po knize ani nesahejte... Kouzelný ten vztah není, o romantice se taky moc mluvit nedá (i když občas jo, ale ne o takové té typické) a příběh... Příběh tu v podstatě není, respektive děj ne. Absence děje však ani není na škodu, kniha se skládá z krátkých kapitol obsahující všemožné popisy a myšlenky, což se mi osobně líbilo, přišlo mi to velmi čtivé. Postava I.Q. je zde vyobrazena se všemi jeho chybami, čtenář vidí, že to opravdu není někdo zamilování hodný, přesto je vypravěčkou zároveň velmi idealizovaný. Pro mě to byl prostě jen nesympatickej, nafoukanej a zakomplexovanej budižkničemu. Kromě čtivosti, co se mi ještě líbilo, byly fotografie přiložené ke každé kapitole. Střípky z New Yorku, které vám vlastně o New Yorku nic moc neřeknou, střípky, které by mohly být odkudkoliv, střípky, na které se obvykle lidé nezaměřují (a to je často škoda).... celý text

Hudba ticha 2015, Patrick Rothfuss

Osobně mi dělalo problém u knihy udržet pozornost, většinu knížky nevím, co se dělo. Když jsem zrovna byla schopná vnímat, tak jsem s hlavní (a v podstatě jedinou) postavou - Auri celkem sympatizovala. Nicméně čtenářský zážitek z knihy, když téměř nevím, co se v ní dělo, je téměř nulový. Co cením, jsou pěkné ilustrace, mám ráda, když jsou knihy nějak ozvláštněny. Co ovšem knize velmi ubližuje, je autorova předmluva a doslov. Osobně mi přijde, jako kdyby si o sobě a o svých dílech myslel, že jsou něco víc, jsou výjimečné... Pravda je však opačná. Také mi přijde, že čtenáře, kterým se toto dílo nelíbí, tak jakoby snižuje a přijdou mu méně, ač se snaží, aby to tak nevyznělo. Autor mi svými vyjádřeními přišel nesympatický a bohužel ještě víc pokazil dojem z knihy.... celý text

Jméno větru 2012, Patrick Rothfuss

Po neskutečně dlouhé době dočteno! Kniha má zajímavý svět, bohužel je zdlouhavá, nic moc se v ní nestane, nevyskytuje se zde skoro žádná sympatická postava a hlavní hrdina je typická mužská verze Mary Sue šablony. Rádoby romantická linie mi také přišla spíš na obtíž. Je to škoda, protože, jak jsem již řekla, ten svět by za to stál... A když si vezmu, že další díl je ještě delší... Vůbec se mi do něj nechce. Jako jedno z mála plus je procvičení angličtiny, neboť jsem četla knihu v originále. Není to úplně špatné, byly tam pasáže, co mě bavily, ale bohužel jich byla menšina, a tak knihu beru spíš za ztrátu času.... celý text

Hobit (aneb Cesta tam a zase zpátky) 2013, J. R. R. Tolkien

Příjemné přivítání do světa Středozemě, avšak pro mě již příliš dětské... O to víc se ale teď těším na Pána prstenů.

Oráč z Čech 1985, Jan Ze Žatce

Opium No.2 2020, Katastrofé (p)

Kniha se skládá z několika povídek, obrazové přílohy a poezie. Co se povídek týče, většinou se nejedná o ucelené příběhy, nýbrž útržky z příběhů. A bohužel ne vždy je z celku vytržena ta správná pasáž, aby dostatečně zaujala nebo napověděla o svém světě trochu víc. Pak například v povídce Koven jsem cítila inspiraci Sapkowským (ale třeba se pletu :D). Velkým mínusem je však velké množství chyb... ať už přímo hrubek nebo překlepů. To bohužel kazí čtenářský zážitek. Ať však nejsem pouze negativní, velmi se mi líbila poslední povídka - Sanatorium. Obrazová příloha je skvělým bonusem, protože autorka této knihy je především malířka, a tak předpokládám, že většina čtenářů je právě fanoušky její tvorby. Poezie se mi osobně líbila více než povídková sekce.... celý text

Alice v zrcadle 2006, Jo Kingsley

Kniha je rozdělena na dvě části, nejprve z pohledu matky, poté z pohledu dcery, která trpí anorexií a OCD. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, i mě více bavilo matčino vyprávění. Ač jsou obě zpovědi upřímné, přeci jen mi první část přišla otevřenější, opravdovější... I Alice ve své části přiznala své chyby, triky, popsala své pocity... a přesto mi přišlo, že to nestačí, že ještě něco skrývá. Samozřejmě muselo být strašně těžké se takto odhalit světu, pro to mám pochopení, ale jako čtenáře mě to prostě tolik nezaujalo. Jinak je kniha poměrně čtivá a doporučila bych ji rodinám, které si procházejí tím samým, mohla by se jim stát oporou, že v tom nejsou na světě sami.... celý text

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy 2016, * antologie

Trochu těžko hodnotit antologii, neboť každá povídka byla z úplně jiného soudku. Avšak právě i ta různorodost dělá knihu zajímavou a může se trefit do vkusu více lidem. Nejvíce se mi líbily povídky Transit, Kéž bychom tu byli taky a Gordonův příběh. Nejméně mě zaujal Motýl. Povídky bych úplně za znepokojivé neoznačila (kromě některých), ale určitě se v každých skrývá nějaké to zamyšlení. :) Akorát teda na konci "rozbor" finského podivna mě nebavil, mohlo by to být i zajímavé, ale je to popsáno velmi nudně. (Bonus: Pěkná obálka.)... celý text

Stopařův průvodce Galaxií 2002, Douglas Adams

Útlá knížečka, tak báječně ulítlá! Je to tak pitomé, až je to vlastně geniální. Vtipné ztřeštěně bláznivé počtení, které ubíhalo samo. Příběh rozhodně ne pro každého, ale pro mě určitě ano.... celý text

Metrofília 2018, Čistá Duša

Nezvaní hosté a jiné strašidelné povídky 2006, * antologie

Nikdy bych nebyla řekla, že mě ve 20ti letech bude bavit dětská knížka, ale skutečně je tomu tak. Některé povídky byly samozřejmě lepší než jiné, žádná ovšem nebyla špatná. U žádné jsem se tedy nebála, ale z některých mi bylo opravdu nepříjemně. Styl psaní je sice na první pohled určen dětem, ale v samotných příbězích si dle mého názoru na své přijde každá věková kategorie. Nejvíce se mi líbila povídka Malý Nym.... celý text

Třetí přání 2004, Robert Fulghum

Dárek k Vánocům, pro mě první setkání s autorem, předtím jsem o něm neslyšela. Inu... Musím říct, že kniha jako taková mě nevtáhla natolik, abych nemohla přestat číst, těch necelých 500 stránek jsem přelouskala spíš ze své přirozené zvědavosti. Autor příběh vypráví mile a laskavě, je to takové pohlazení... Přijde mi, že spíš než o samotný děj se zde jedná o atmosféru a smýšlení. Co se mi ale nelíbilo, byla až přílišná jinakost hlavních hrdinů (a vlastně i hrdinů vedlejších), byli až příliš poetičtí a také téměř každý, s kým se v této knize setkáte, je skoro filozof. Zároveň je to taková óda na Krétu, milé, ale klidně bych trochu ubrala. Co bych ovšem vyzdvihla, je vizuální stránka knížky. Sečteno, podtrženo - nemám potřebu tu knihu číst znovu, ale ráda si přečtu pokračování nebo minimálně cokoliv dalšího od tohoto autora. P.S. České nakladatelství by si mohlo dát pozor na finální verzi... různých překlepů apod tam na mě bylo až moc.... celý text

Tři kamarádi 1962, Erich Maria Remarque (p)

Co si budem, opět skvělý Remarque... Tato kniha skládá poctu hlavně přátelství a pak i lásce, není primárně o válce (se kterou si určitě většina Remarquea spojuje - a to samozřejmě oprávněně), leč se jistým způsobem válka dotýká i tohoto příběhu... Schéma všech jeho knih, které jsem doposud četla, mi přijde podobné, někdy dokonce stejné, ale pokud je člověk nečte hned za sebou, tak si myslím, že zrovna u něj to nevadí, protože je to vždy skvělé. Vždy dokáže zaujmout a chytit za srdce. Podle popisu jsem čekala něco trochu jiného, ale nevadí, s výsledkem jsem spokojena. Rozhodně doporučuji.... celý text

Mámin seznam 2012, John St. Greene

Zápisky starého prasáka 2005, Charles Bukowski

Něco mě bavilo, něco méně, něco vůbec... Jak už to u podobných útvarů bývá, holt se zde vyskytují silnější, ale i slabší kousky. Každopádně to nebylo špatné, ale pokud chcete s Bukowským začít, doporučuju zkusit nejdřív román (za mě Jelito) a až pak se podívat na zub Zápiskům.... celý text

Jelito 2016, Charles Bukowski

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to jen halda prasáren, rvaček a sprostejch slov... Když se ale člověk na tuto knihu podívá doopravdy, zjistí, že se v ní skrývá něco víc. Tu a tam dílo skoro až filozofického rázu. Někdy jsem se s hlavní postavou dokázala ztotožnit, jindy se mi jeho chování hnusilo. Abych byla upřímná, nevěděla jsem, co od Bukowského čekat, a nakonec jsem nadšená. Určitě sáhnu i po dalších dílech.... celý text

Stmívání 2005, Stephenie Meyer

Přiznávám, že ve věku 12-14/15 let jsem tuhle ságu strašně žrala. Jenže pak přišly jiné věci a příběh Belly, který jsem znala už i pozpátku, tak nějak upadl do zapomnění... Nedávno jsem však v knihovně hledala nějaké knížky v originále a objevila právě Stmívání, tak jsem se zaradovala, že si tedy procvičím angličtinu a zároveň zavzpomínám na staré časy. Inu, o procvičování angličtiny se dá mluvit tak napůl, autorka často používá stejná slova a stejná slovní spojení. Zato nostalgie byla veliká, ale zároveň jsem si říkala - Jak se mi kdy něco takového mohlo líbit?! Příběh jako takový není zas tak špatný, ale ten styl, jakým je to psané... Je to strašně jednoduché, sladké a co se týče zamilovanosti Belly a Edwarda strašně hrrr. Chápu, že mé pubertální (a zřejmě naivní) já z této knihy bylo nadšené, ale dnes už jsem nestačila valit oči... Neřekla bych, že si tato kniha zaslouží 3 hvězdičky, ale ta jedna je prostě za tu nostalgickou hodnotu, za to, jaký (dovolím si říct originální) upíří svět si autorka vytvořila, a hlavně za to, že mě tato sága přivedla ke čtení.... celý text

Královna Alžběta 2015, Alison Weir

První díl jsem nečetla, na tuto knihu jsem narazila v levných knihách, a protože mě Tudorovci baví, neváhala jsem s koupí (a upřímně, na knize zvnějšku ani není nic, co by naznačovalo, že se jedná o druhý díl). JENŽE jsem se nesetkala s úspěchem, jaký jsem očekávala. Autorka v doslovu vysvětluje, že přizpůsobila jazyk moderní době, aby se to čtenáři lépe četlo... nu, mně to naopak někdy dělalo problém, nedokázala jsem si představit, že by něco takového v té době někdo řekl, nesedělo mi to a rušilo mě to. Jak tu také už někdo zmínil, řešit na 400 stránkách pořád dokola to samé, to už pak člověka nebaví. Taky tato kniha zabíhá do žánru červené knihovny, což nepatří mezi mé úplně oblíbené čtivo. Navíc mě hlavní postava, královna Alžběta, neuvěřitelně štvala po celou dobu příběhu... Z inteligentní a opěvované královny nám byla předvedena převážně jen malicherná, sebestředná, žárlivá a jako puberťačka se chovající ženská. Upřímně lituju Roberta a její rádce. Abych ale knihu jen nehanila, hvězdičky dávám za to, že se autorka více méně držela historie a že jsem se chvílemi i zabrala do děje (na zahnání dlouhé chvíle v práci to stačilo). Jen jsem na vážkách, jestli si ještě zpětně přečíst první díl Princeznu Alžbětu...... celý text

Bílý tesák 1995, Jack London

Krutá knížka. Na začátku se jedná o krutost přírody, ale tak to prostě chodí a s tím se nedá nic dělat. Jenže pak přijde na řadu krutost lidská. Jsem ten typ člověka, co u filmu ani nemrkne, když je v něm ubližováno lidem, ale jakmile se sáhne na zvířata... a podobně je to i u knížek, takže tohle čtení nebylo zrovna příjemné... Ale kniha se mi líbila, London krásně popsal duši vlka a líbily se mi i popisy přírody. Příběh pro mládež klidně, pro děti nevím... ale určitě jím nepohrdne ani dospělý čtenář.... celý text