azzies přečtené 220

První kniha hřbitovní 2016, Neil Gaiman

Pokud bych měl v tomto komiksu najít jedinou věc, která by mohla být negativem, pak jedině to, že je nečekaně dlouhý a rozdělený do dvou knih. Pokud bych měl jmenovat jenom jedno pozitivum, pak bych nevyhnutelně konstatoval " Toto je velmi, velmi dobrá adaptace románu do komiksové verze a přesně tak by měla taková adaptace vypadat". Tzn. že je velmi přesným převyprávěním se všemi těmi drobnostmi, které odlišují knihy od filmu (například). To má za následek zmiňovanou délku díla, ale tu lze vnímat i jako jedno velké plus - čím víc stránek takhle kvalitního komiksu, tím líp! Protože Gaiman, a protože Russell. Kreslířů se vystřídalo víc, ale Russell toho má na svědomí nejvíc a podařilo se mu vystihnout atmosféru příběhu a podoby postav přesně tak akorát. Nevnucuje svou vizi a maluje sice originální, ale vlastně nenápadné postavy a obličeje, takže, alespoň u mne, zůstává prostor pro vlastní představivost. V kapitole s podzemní hrobkou ale ukazuje, že ví co dělá a že je schopen namalovat skutečně cokoliv. Klobouk dolů. Takže, pokud jste předlohu nečetli neváhejte, pokud ano, tak... neváhejte.... celý text

Město a hvězdy 2005, Arthur Charles Clarke

Typický A.C.C. chtělo by se říct - neobvyklý námět vyprávěný velmi poutavým jazykem, začátek knihy zajímavý, následně velmi strhující čtení a závěr takový...jakoby nevěděl, čím příběh zakončit. A mezitím spousta podnětů k přemýšlení a filozofování. Opět mě napadá, kolik myšlenek z této knihy se objevuje v dílech jiných autorů i o 50 let mladších... Jeden vyvolený, který pozná pravdu. Nejvyšší forma inteligence jako samotná energie? Telepatické schopnosti lidí budoucnosti? Město a hvězdy rozhodně patří k nejzajímavějším scifi dílům 20 století ,stejně jako Vesmírná Odysea. Třebas má svoje chyby. A je to stále zábavná kniha, která svým stylem vyprávěním nezestárla.... celý text

Taven Bachtale - Buďte šťastni! 2017, Michal Kocián

Nebudu hodnotit, nechci kazit průměr, prostě to šlo mimo mě.

Generace 89 2019, Tomáš Prokůpek

Některé příběhy stojí za přečtení (prohlídnutí) kvůli kresbě. Zbytek stačí prolistovat.

Hustej nářez - komiks 2019, František Kotleta (p)

Kotletu jsem zkoušel číst...a nedočetl. Komiks jsem viděl v knihovně, tak jsem mu dal šanci...a udělal jsem moc dobře. Příběh je občas \"inspirovaný\" jinými, známějšími, ale celé to dává smysl a přes občasné podivné skoky v příběhu se to dobře čte. Motivace postav jsou logické, zasazení do naší kotliny zábavné. Humor svérázný, nikoli laciný. Kresba je velmi slušně provedená, zaměřená na mladší čtenáře, jednotlivé postavy rozeznatelné, jediné, co se opakovaně nedařilo byla (bohužel) odhalená ...ženská ňadra. Přes scénáristické \"šotky\" považuji tuto knihu za českého skokana posledního roku.... celý text

Pirát a lékárník 2013, Robert Louis Stevenson

Zábavná knížka, básnické vyprávění baví, obrázky ještě víc. Příběh skrývá ponaučení, které jsem vůbec, ale vůbec nečekal.

Svatokrádežná svatba 2019, Alejandro Jodorowsky

Komiks se mi četl velmi dobře a stejně tak mě bavil. Příběh není překombinovaný a jednání postav má víceméně smysl. Občasné twisty a prvky fantazy jsou jedinými vadami na kráse. Bratranec hlavní postavy má kouzelnou moc? Nebo nemá? Kresba je velmi, velmi zdařilá. Fantazijně realistická, plná propracovaných detailů. I ve velmi tmavých panelech je ale stále zřetelná a výrazná a často jsem se bavil jenom tím, že jsem si opakovaně a důkladně prohlížel některé panely. Bohužel, obličeje mají zbytečně velké oči a postavy jsou přehnaně protáhlé. A tak stejně, jako u Bílého Lámy , jsem rád, že jsem knihu četl, ale jednou to stačilo.... celý text

Svůdné schůzky 2018, kolektiv autorů

Je to sborník erotických povídek, takže není na místě očekávat hluboce filozofické debaty, ale zábavu ano. Některé příběhy splnili aspoň to, jiné vůbec.

Legenda o nekonečnu 2019, Nikkarin (p)

Po přečtení musím konstatovat, že moje obavy se nenaplnily. Příběh má hlavu a patu, zápletka je originální, hlavní padouch je potrestán. Co mi trošku vadilo? Nenašel jsem vodítka, která by během vyprávění ukazovala kdo je hlavní padouch, notabene, že nějaký padouch vůbec existuje. Rozložení panelů nijak nepřekvapí, celostránek málo (koráb je parádní). Občasný skok v ději mezi panely mě donutil zkontrolovat, zda jsem nepřeskočil o list dopředu, nebo zda nenásleduje uvození další kapitoly. Čím víc jsem se blížil k závěru, tím větší jsem měl radost, že tato kniha vznikla a tak nějak mi přestalo úplně vadit, že tím autor oddálil závěr 130-ky. Proč? Postavy jsou obstojně vykreslené, chování až na vyjímky logické a jejich motivace vesměs také. A to, zdá se mi, není v takovém rozsahu úplně málo. Zvláště v případě, že kreslíř je zároveň scénáristou. (spojení Nikkarina s vyjímečně schopným scénáristou by mělo jistě velmi zajímavé výsledky). V části, kde postavy putují dalekými tajemnými kraji jsem vysloveně litoval, že se krom putování nic neděje, protože tyto panely patří k tomu nejlepšímu z celé knihy (graficky). Kresba pokračuje ve stylu Huberta a Huga, barevná paleta je windosově pastelová. Někdo může namítat, že většina ženských postav v díle "je nějakým způsobem romantizovaná" a že hlavní ženská hrdinka by nemusela mít bikini-brnění. Co na to říct? Snad jen to, že v době, kdy budou vycházet pouze naprosto politicky a gendrově korektní a vyvážená díla, může někdo namítat, že tato díla jsou sice politicky a gendrově korektní, ale např. ideově jsou to díla naprosto nepřípustná a proto pro mládež nevhodná. Inu, to posoudí až historici. My ostatní se můžeme zatím nechat bavit autorovou fantazií a dumat nad tím, jakou může mít chuť kobliha ochucená vesmírným prachem.... celý text

Jak Cílek Lídu našel 2015, František Skála

Knížce by slušel větší formát, některé fotky jsou hodně malé. Jinak ale pěkná pohádka a zvolený styl potěšil.

Skutečný příběh Cílka a Lídy 2007, František Skála

Vzpomínáte si, jak jste si jako malí hráli v lese a ze šišek a mechu stavěli přístřešky pro lesní skřítky? Tak vězte, že pokud tomu dá někdo koncept, příběh a nafotí to, může z toho být originální knížka. Některé momenty pobavily moc, jedno světlo musí stačit a futrál na mobil je přece parádní batůžek. Občas je příběh " trochu haluz" , sem tam je fotka tmavší, než by měla být, celkově to ale čtenáře baví velmi dobře. Víc takových, chtělo by se říct.... celý text

V jako Vendeta 2005, Alan Moore

Cromwell Stone 2017, Andreas Martens

Začínám tušit, že příběhy HPL nebudou pro mě. Zpočátku jsem byl nadšený kresbou, která je opravdu velmi propracovaná, nápaditá a plná detailů. Rozložení panelů už je o něco horší, někdy je mnoho svislých (nebo naopak horizontálních) panelů u sebe, takže není ani moc poznat, co vlastně obsahují. Děj jako takový není komplikovaný, ale pro čtenáře neorientujicího se v HPL je prostě nesrozumitelný. Skoky v příběhu se střídají s jinými nesrovnalostmi, které jsou možná někde dál vysvětleny, možná je třeba znát knižní předlohu, těžko soudit.... celý text

Pátý svědek 2012, Michael Connelly

Zatím nejlépe zpracovaný díl. Výborně baví a napětí jako řemen

Knihy magie 2017, Neil Gaiman

První setkání s Gaimanem, které mě překvapivě nebavilo. A to třeba kniha Nikdykde (román) mě velmi silně oslovila a patří ji čestné místo v knihovně. Mladý chlapec je vyzván, aby uvažoval o možnosti zabývat se magií a než si uvědomí co se děje je do ní vtažen. A poznává, spolu s námi, že náš svět je jenom malý omezený prostor na nekonečně rozlehlém hřišti světa. Vyprávění je ale velmi lyrické, naplněné spoustou slov a myšlenek a jaksi samozřejmým způsobem spojuje nespojitelné události v různých časech a prostorech (vesmírech). Komiks na mě působil podobně, jako komiksová verze Nikdykde. Totiž, že rychlé tempo komiksu zvládá pouze určité množství myšlenek, byť jsou sebezajímavější.... celý text

Alanova válka I. 2010, Emmanuel Guibert

Předmluva knihy je autorův velmi osobní popis vzniku (záznamu) velmi osobních příběhů někoho jiného. A zvolená forma obrázkového vyprávění tomu přesně odpovídá. Příběhy mladíka, jehož první vozidlo, které řídil byl tank a který měl už na cvičáku 2x trochu toho štěstíčka a nepřišel o to nejcenější. A to byl teprve začátek. Ani chvíli jsem nepochyboval o pravdivosti vyprávěných příběhu, protože právě tak neuvěřitelný je život. Melancholie citlivého člověka vrhnutého do 2 světové války dává knize specifický charakter a nemusí vyhovovat každému, kdo se o ww2 zajímá. Kresba je nekomplikovaná, šedobílá na žlutém (zažloutlém) papíru, vyvolává dojem starého výtisku a spíše jen doplňuje vyprávění. Vyprávění moudrého člověka.... celý text

Arzach / Hermetická garáž 2019, Mœbius (p)

Moje první setkání s Moebiem. Po otevření a zalistování knihou jsem byl překvapen rozdílností stylů první barevné části (příběhy) a druhou, černobílou (jeden příběh, který vyšel na pokračování a je zde kompletní) částí. Na konci knihy je pak menší rozbor toho, jaké techniky autor využíval, a v čem byl objevný. Nejdříve jsem se pustil do barvených příběhů. Kresba je původní a barevně zajímavá, téma je neobvyklé, možná záhadné a rozhodně temné. Nic co by mě zaujalo, abych se k tomu vracel. Do následující Hermetické garáže jsem neměl moc chuť se pouštět, tak jsem si přečetl závěrečný rozbor a ten mě přesvědčil, že mám H.G. zkusit. A nestačil jsem se divit. Příběh asi trochu odpovídá době, kdy vznikal a jeden by řekl, že mu neví hlavy paty, ale pak je tu kresba. Kresba tenkou černou linkou - linkou která zastane vše, co je potřeba. Plastičnost objektů, postav, pozadí, času...a geometrická a perspektivní práce je dotažená velmi, velmi daleko. Snové prostředí je navíc schopno pojmout velkou paletu rozdílných nápadů, které ale takto graficky zpracované vytvářejí uvěřitelný svět. Některé panely by mohly bez potíží fungovat jako samostatné obrazy, několikrát jsem listoval knihou tam a zpět a znovu si prohlížel stejné obrázky, v nichž se dalo najít občas něco, co nebylo při prvním čtení objeveno. Takže, dopadlo to dobře, velmi dobře, jen slabší příběh (nebo spíš jeho 70ková ulítlost) zabraňuje vyhoupnutí té páté hvězdě. A kandidát na čestné místo v knihovně...... celý text

Advokát 2006, Michael Connelly

Legendy v exilu 2008, Bill Willingham

Kult svatého ohně 2019, Vicente Segrelles

Anotace knihy mě překvapila svým tvrzením, že se jedná o jeden z nejslavnějších komiksů všech dob. Do zveřejnění Crwe , že tento komiks vydá, jsem o něm neměl ani páru. A dobře udělali, byť to podle mého hodnocení nemusí vypadat. Věřím, že pro spoustu čtenářů to bude kniha, ze které budou nadšení. To moje bylo zmírněno příběhem, resp. textem scénáře. Příběh tak nějak odpovídá tomu, co jsem čekal, žádná zbytečně zapletená zápletka a filozofování nad smyslem bytí, ale je zábavný a nepostrádá překvapivé momenty (těch je tam celá řada). Ale ty texty...několikrát jsem byl hlavní postavou ujištěn, že ví co dělá, a že to nedělá poprvé a jindy popisuje to, co je zjevné. Ale funguje to slušně jako samostatný díl a docela dost mě zajímá, co se bude dít v dalších dílech. A kolik pohledných (a nahých, případně polonahých) slečen ještě zachrání, případně co vše s nimi zažije. Kresba je krásná, některé detaily jsou opravdu jedinečně zpracované. Ta kopule paláce? Tohle, že není fotka skutečných skleněných tabulí? Nebo ty hory? Olejomalba má zřejmě své kouzlo. Naproti tomu, vymyšlený svět byl svojí řekněme jednoduchostí lehčí pro malování v takovém rozsahu a množství, ale zvolená barevná paleta paleta je neveselá, hlavně té zelené a pískové je tam opravdu dost. Celkově to je zábavné čtení na kratší chvíli.... celý text