Barbaanek Barbaanek přečtené 34

☰ menu

Ako som vozil Nórov

Ako som vozil Nórov 2018, Ondrej Sokol
4 z 5

Od začátku až do konce obří sympatie k vypravěči, opravdu ho děsně chci poznat, poznat jeho autobus, poznat Norsko, poznat všechna místa, kam a kudy jel. Obdivuhodná schopnost na pár vtipných stránkách dokonale vtáhnout do děje, místa... Nenudila jsem se ani chvilku.... celý text


Chlapec v parku

Chlapec v parku 2018, Ashley J. Grayson
4 z 5

Trochu mě překvapuje tak nízké hodnocení, i když od čtenářů, kteří tu vynášejí do nebes slátaniny typu "Ledové sestry", mě asi nemá co překvapovat... Mně se knížka líbila moc. V recenzi upozorňovali na rozvláčný začátek, ale ani to mi nijak zvlášť nepřišlo. Přijde mi, že kniha naopak plyne pozvolna ale nezadržitelně, jako mohutná klidná řeka, až ke svému konci. Ten byl pro mě od začátku tak nějak jasný, neříkám, že se všemi detaily, ale princip jsem prostě pochopila víceméně po pár desítkách stránek. Nicméně rozuzlení a závěr rozhodně stojí za přečtení i když máte pocit "jo jasný, aha, takhle to určitě bude", protože i tak to teprve poté všechno sedne na správné místo. Takže u mě žádný velký šok na závěr, ale několik "jo tak takhle!" nakonec přeci jen přišlo. Já říkám, za dlouhou dobu jedna z nejlépe propracovaných knih, jakou jsem četla - a že spousta knih, co se dnes válí v knihkupectvích, si na knihy spíš jen hraje (a thrillery dnes látá každý druhý ňouma, co má v počítači textový procesor). Hned se jdu podívat, co autor dál napsal.... celý text


Dívka ve vlaku

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins
4 z 5

Začala jsem číst tak říkajíc "na blind", tj. bez jakýchkoliv informací okolo. A byla příjemně překvapená! Předně mi vyloženě sedlo, že hlavní postava statečně bojuje (a chvílemi prohrává) s alkoholem, což mi ji příjemně zlidštilo. Ta představa, jak ráno mžourá na telefon a zoufale vzpomíná, co to proboha provedla, to je prostě super. Zápletka ne nezajímavá a rozuzlení jako krásná třešinka na dortu - ne překombinované, ne nelogické, prostě to tam sedlo. Za mě naprostá spokojenost.... celý text


DNA

DNA 2017, Yrsa Sigurðardóttir
5 z 5

Přečteno jedním dechem. Zápletka je jemně načrtnuta už na začátku, takže zbytek knihy spíš uvažujete, kdo přesně, jak, proč. Hlavní postavy sympatické i se svými chybami, přesně jako v první sérii s Tórou. Jen mi přeci jen trošku chyběla část motivu okolo Karla, to mi přišlo trošku chabé. Ale celkově super. Těším se na další díly a před tím honem opráším Tóřiných šest případů.... celý text


Pamatuji si vás všechny

Pamatuji si vás všechny 2015, Yrsa Sigurðardóttir
5 z 5

Moc příjemná duchařina, na pozadí ledového Islandu. Krásně jsem se bála a s napětím čekala na vyjasnění vztahů. Otevřený konec to pak korunoval. Paráda.


Ledové sestry

Ledové sestry 2017, S.K. Tremayne (p)

Nuda, zveličování "děsivých" znamení, zveličování všeho. Hlavní postava nesympatická kráva, od začátku až do konce. Přečteno z pocitu povinnosti a určitě se nikdy vracet nebudu. Bestseller? Pche... celý text


Tokio

Tokio 2004, Mo Hayder
5 z 5

Tak, nejdřív mě to nebavilo a hlavní postava mi byla nesympatická. Pak se něco stalo a já byla lapena. Dokonce jsem si některé pasáže fotila do telefonu (třeba když hlavní postava kouká z okna na to, jak Tokiané slaví svátek mrtvých). Konec jsem dočítala hluboce zasažena a se slzami na krajíčku. Tahle kniha se úplně vymyká z ostatní tvorby Mo a i snahou precizně popsat japonské a čínské pozadí, reálie, výrazy, zvyky je vysoko nad vším ostatním, co napsala. Ostrov sviní je proti tomu úplný brak. Do knihy se mi nejdřív nechtělo a teď vím, že se k ní určitě ještě vrátím a vychutnám si ji o to víc. Pokud to tedy o takovém tématu jde vůbec říci. Momentálně sedím nad vypnutou čtečkou a pořád mě ještě mrazí a mám pocit, že mi někdo ukradl vnitřnosti...... celý text


Unesená

Unesená 2013, Mo Hayder
3 z 5

Zápletka dobrá, ale od půlky víceméně zřejmá (při znalosti autorky, že to "pozor pozor, není ten, ale tamten, od koho to čekáte nejmíň, i když jisté náznaky tu jsou..."), Blecha mi leze na nervy, Chodící muž taky, a Cafferyho jako by někdo v průběhu série vykastroval, nebo co... Nějak zbačkorovatěl. Prostě za mě nic moc.... celý text


Rituál

Rituál 2009, Mo Hayder
4 z 5

Téma mi nevadilo tak, jako mnohým, zápletka mi přišla zajímavá, Blecha jako nový prvek, proč ne, tady mi to nevadilo (v dalších knihách už jo). Vsuvky o chodícím muži mi naopak vadily a přišly mi jako taková laciná berlička, jak se oslím můstkem dostat k některým tématům. Takový kamarád na telefonu, spíchnutý horkou jehlou.... celý text


Ptáčník

Ptáčník 2013, Mo Hayder
ekniha 5 z 5

Za mě první a nejlepší - první ze série, a tak nějak nejpropracovanější, nejrealističtější, Jack nejsladší, prostě všechno, jak má být, všechno funguje, zápletka, zvraty... Další díly jsem přelétla rychle, jsou čtivé, to jo, ale už to není ta špička jako tady.... celý text


Pečovatel

Pečovatel 2013, Mo Hayder
ekniha 4 z 5

Do Cafferyho jsem se chtě nechtě zamilovala, tím spíš mi leze na nervy, jaké slepice se kolem něj rojí. Zápletka je úžasná, ALE... Kdybych se vrátila v knize, asi bych se nakonec dočetla, že je to všechno ok, ale na konci, po rozklíčování, jsem jen zůstala zírat, a říkala si "No ale přece dyť tam psala...", prostě mám dojem, že buď překladem, nebo chybou autorky vysvětlení úplně nesedí s některými kapitolami příběhu. Jinak ale superčtivé, rozhodně lepší průměr.... celý text


Kůže

Kůže 2015, Mo Hayder
2 z 5

Taková kniha o ničem a pro nic. Čtivé to je, ale zápletka nic moc, Blecha mi leze na nervy (situace na prd, ale o to spíš bych bratříčkovi rozmlátila ústa na kaši), Chodící muž, už zase... Caffery nadále změkčuje. Ach jo. Taková vycpávka, než přijde nápad na lepší knihu.... celý text


Panenka

Panenka 2014, Mo Hayder
5 z 5

Ještě doplním, že dějová linka Cafferyho a Blechy a Chodícího muže už začíná být jen... Únavná.


Vlk

Vlk 2015, Mo Hayder
4 z 5

No nevím... Čtivé je to hrozně moc, zápletka nápaditá a neobvyklá, ale konec už mi přijde trošku moc překombinovaný a motiv pachatele i při přihlédnutí k jeho zjevné psychopatii tak nějak nedomrlý a ne úplně uvěřitelný. Jednu kapitolu (útok Jacka na chodícího muže) jsem nějak vůbec nepochopila. Taky nějak nechápu, proč ženské autorky, když píšou detektivku, mají tak často tendenci naznačovat nějaké telepatické navázání lidí, intuici hraničící s telepatií a tak podobně. Proč, proč?? A co se týče osobních záležitostí, chudák Jack.... celý text