Barbaanek | Přečtené knihy | Databáze knih

Barbaanek Barbaanek přečtené 36

Pod hladinou

Pod hladinou 2023, Darcy Coates
ekniha 5 z 5

Darcy mě vždycky dokáže překvapit, někdy příjemně, někdy nepříjemně, a skoro pokaždé mám diametrálně jiný názor než většina jejích fanoušků. Zatímco strašidelné domy jsou na jedno brdo, hlavní postavy se často chovají jako po lobotomii (pětkrát potká ducha a následně se zamyslí, jestli by mohlo v domě strašit, ale dojde k tomu, že je to blbost, atd...) a celková kvalita je na úrovni Stop hrůzy, tohle byla za mě naprostá pecka. Upřímně říkám, že tohle je první kniha, u které jsem se opravdu bála a měla takový ten pocit, že musím na postavy zařvat, ať se otočí, vypadnou, nechodí tam. Vidět tohle v kině, tak si asi cvrnknu, a doufám, že tohle někdo opravdu zfilmuje. Popisy lodi byly super, doslova jsem si dokázala představit kudy zrovna proplouvají. Postupné nacházení dalších a dalších znepokojivých věcí (zátarasy, nápisy, rozbitá koupelna, lodní deník...) budovalo slušnou atmosféru i kdyby se děj nerozvinul tak, jak se stalo. Někomu vadí nadpřirozená složka, ta mi nevadila, prostě v určitém okamžiku se to rozseklo, že nepůjde o thriller ale horor, a proč ne. Co mi malinko vadilo, bylo že v určitém okamžiku už všichni VĚDÍ o co jde, a stejně kvůli prachům jdou do dalšího ponoru - takový magor snad na světě neběhá. Poslední ponor už mě trošku naštval, spíš jsem myslela, že se začne něco dít nahoře na lodi, něco paralelního k průstřihům do minulosti (mlha, divné zvuky, zmatené přístroje...), které byly mimochodem taky perfektní, a vyloženě jsem si je užívala. Úplný happy-end být taky nutně nemusel, ale celkově mě kniha nadchla.... celý text


Mrazivá smrt

Mrazivá smrt 2024, Darcy Coates
2 z 5

Tak nějak mi připadá, že Darcy čtu asi nějak špatně, či co. To, co všichni vynášejí do nebes, mě nechytne, co ostatní odsoudí jako brak, se mi líbí. Ani tahle kniha není výjimkou. Že by to bylo napínavé, nemohla jsem se odtrhnout, atd., to ani náhodou. Knížka mě bolestně nebavila. Z postav jsem si většinu ne a ne zapamatovat, a kupodivu (což asi taky o lecčems svědčí) to vůbec nevadilo. V podstatě tam tři čtvrtě knihy nejde i nic jiného, než že skupinka lidí chaoticky běhá okolo srubu v neustále sílící (!) sněhové bouři, a tajemný vrah je likviduje jako na běžícím pásu. Plus je tu ten hrozně iritující přítomný čas vyprávění v ich-formě (vidím, běžím, vycházím...). Vraha jsem i já (která jsem na tyhle věci úplný tupoň) odhalila hned, ale i kdyby ne, byla to prostě jen zima, vražda, zima, běh někam, vražda, zima, hysterie, zima, vražda, bla bla, pořád dokola. Trošku zajímavé to začne být kolem těch tří čtvrtin, kdy člověk aspoň dostane na podnose, co všechny lidi spojuje, a začne to celé dávat nějaký smysl. Dočetla jsem každopádně spíš z nudy, a rozhodně se ke knížce vracet nebudu.... celý text


Mít svoje vlastní zvířátko

Mít svoje vlastní zvířátko 1989, Zuzana Nováková (p)
2 z 5

A já půjdu proti proudu. Knihu jsem teď četla dcerám (necelých 8 let a 4,5 roku), které jsem s ohledem na věk hlavních postav (sester, kterým je 9 a 6 let) brala jako jasnou cílovou skupinu. Příběh jako takový super, holčičky chtějí zvířátka, rodiče se nejdřív brání, ale postupně se jim doma přeci jen nasbírá slušný zvěřinec. K tomu nějaké ty příběhy z běžného života, ilustrace od Zmatlíkové, četlo se to krásně. Jenže pak člověk narazí na totálně hluchá místa, případně místa, která podle mě v knížce pro děti nemají vůbec co dělat, nebo je tam přinejmenším nečekám a nechápu, proč je tam autorka cpala. Poprvé ve mně hrklo, když Lucie vypráví Barborce, kdo a proč straší v okolí mlýna. Jako vážně? Detailní popis jak jeden nešťastník zastřelil omylem svou milou, a pak ze žalu sám sebe, a proto bloudí kolem s prostřelenou hlavou, do které je mu vidět?! Nebo oběšený, které pronásleduje pěší kolem a doslova jim dýchá za krk? Starší dcera měla při čtení oči jako tenisáky a sama konstatovala, že mladší už zaplať pánbůh spí. Nebo celá kapitola o tom, kdo komu koupí jaký dárek k Vánocům a za kolik peněz? U téhle kapitoly jsem se sakra zapotila, abych se z ní nějak vymotala, protože ano, moje děti pořád věří na Ježíška. Pasáže obhajující smysl ženského aktu, zmínky o tom, že se maminka bojí babičky, anebo pasáž z nemocnice o kamarádce, které "utekl tatínek a ona ho nemá ani trochu ráda", a které maminka za celé týdny nedonesla ani neposlala žádný balíček, ani se za ní nebyla ani jednou podívat, protože toho má moc, to všechno byly místa, kde jsem si říkala, proč by si nad nimi měla dcera proboha lámat hlavu v dětské knížce - v reálném světě tohle všechno osobně nebo zprostředkovaně zná, ale v knížce pro mladší školní věk, kterou čteme tak nějak "pro pohodu", to opravdu nečekám. Korunu tomu nasadila věta maminky, že "každé zvířátko někdy CHCÍPNE". To slovo dcera taky samozřejmě zná, ale to ostatně i slovo vole, a nečekám, že na něj narazím v dětské knížce. Celkově mám z knihy strašně rozporuplný dojem. Příběh jako takový je hezký, ale četla jsem celou dobu ve střehu, často věty či slova upravovala, a nad hodně částmi kroutila hlavou. Číst znovu asi hned tak nebudeme, jestli vůbec.... celý text


Mrazivé světlo

Mrazivé světlo 2008, Yrsa Sigurðardóttir
5 z 5

Četla jsem po delší době znovu, a ač Yrsu miluju, tahle knížka na mě byla nějak moc složitá. Námět skvělý, ale v postavách jsem se pořád ztrácela, ještě že je na začátku knihy nákres a seznam, často jsem se k němu vracela. Ve finále jsem se pak spokojila s tím, že už vím kdo zabil, a pak s pocitem, jako když vám babička vysvětluje, kdo s kým ve vsi je jak příbuzný a kdo se s kým proč nemá rád - odkývu, ale stejně mám v hlavě guláš. Vysvětlení s přejezdy tunelem jsem si ani nedokázala představit, to bych asi musela malovat šipky se jmény. Jinak ale super a Tóra a Mattias jsou hrozně sympatičtí, nemůžu si pomoct.... celý text