bukiet
přečtené 2404
Dracula
1997,
Bram Stoker
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. A když se řekne upír, má každý jasno, protože všichni ví, že ten nejslavnější literární krvesaj pochází z Transylvánie a jmenuje se Tepes, tedy Dracula. Sice nebyl Stokerův netvor první, ale jeho autor nastavil na dlouhá léta pravidla upírství, stejně jako Curt Siodmak vymyslel pravidla pro vlkodlaky. A pak se všichni potkali ve Stmívání. A přitom dlouhá staletí byli vlkodlaci chápáni jako jeden z aspektů upírství. Pavel Soukup dokazuje své mistrovství při četbě mistrovského hororu Brama Stokera.... celý text
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda
2000,
Robert Louis Stevenson
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. Kupodivu si King jako literárního představitele typu Vlkodlaka nevybral žádného werwolfa, protože Vlčího muže, či vlkodlaka, si na základě různých středověkých pověr a mýtů vymyslel a jeho charakteristiku nastavil pro americký film německý scénárista Curt Siodmak a samotná postava člověka měnícího se ve vlka, či vlku podobnou příšeru, v literatuře, tedy té staré, zcela absentuje. V moderní době pak skoro vždy vychází ze Siodmaka. King ovšem správně poukázal na pravý literární základ motivu člověka dvojí duše, dvojí identity, a to na novelu R.L. Stevensona Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda. Příběh o vědecké nerozvážnosti, lidské sobeckosti, ale také naivitě má dodnes co říci čtenáři, či posluchači a právem je řazen mezi základní literární horory. I když, z dnešního pohledu, se zas tak bát nebudete.... celý text
Frankenstein
2008,
Mary Wollstonecraft Shelley
Stephen King rozdělil ve své knize Danse Macabre prvotní horory na příběhy o Příšeře beze jména, o Vlkodlakovi a o Upírovi a samozřejmě ke každému z těchto typů uvedl základní literární dílo. V případě Příšery beze jména nemůže jít o žádný jiný titul, než o knihu Mary Sheleyové Frankenstein. Příběh dnes už jen málo strašidelný, o to více filozofický. Máme právo hrát si na Boha? A jsme schopni ustát všechny povinnosti z takového činu? A jako čtenář se ptám, kdo v příběhu je vlastně tou příšerou? Mladý a jistě hezký vědec, nebo jeho strašlivý výtvor? Výtvor, který se tak dojímá nad Utrpením mladého Werthera, ale svou krásnou duši nemá komu ukázat, protože každý vidí jen jeho hrůznou podobu.... celý text
Pohádky
1985,
Wilhelm Hauff
Bylo to první divadelní představení, které jsem kdy navštívil, loutková hra pro děti o kalifu čápovi, které mne seznámilo s tvorbou německého romantického spisovatele Wilhelma Hauffa a díky tomuto představení se zrodila láska na celý život. Pohádky jsem miloval vždy, ale ty dobrodružné a strašidelné Hauffovy příběhy jsem miloval zvláště. Hrubínův překlad Karavany jsem v dětství prolouskal nesčetněkrát a každé filmové a televizní zpracování některého příběhu z Hauffových almanachů jsem viděl rád. Bohužel se mi knížka Karavana ztratila kdesi v toku času, ale neztratila se vzpomínka na báječné příběhy o uťaté ruce, strašidelné lodi, či malém Mukovi. Nakonec se mi dostalo do ruky toto kompletní vydání všech tří Hauffových pohádkových almanachů a já se mohl zase na čas stát dítětem. A to vše díky mladíkovi, který se dožil pouhých pětadvaceti let.... celý text
Danse Macabre - Svět hororu
2017,
Stephen King
King tentokráte nestraší, ani nenapíná, ale poučuje, baví a vzpomíná. A mne tak navnadil na opětovné prostudování svaté hororové trojice Upíra, Vlkodlaka a Příšery beze jména, tedy budu číst Draculu, pana Hyda a Frankensteina.... celý text
3001: Poslední vesmírná odysea
2014,
Arthur Charles Clarke
Lepší než díl předchozí, ale přesto jeho největší hodnotou je fakt, že je to díl poslední.
2010: Druhá vesmírná odysea
2008,
Arthur Charles Clarke
Naprosto zbytečné pokračování skvělého příběhu, které vysvětluje záhady, které měly zůstat záhadami. Lepší než další dvě pokračování, ale stejně zbytné.
2001: Vesmírná odysea
2008,
Arthur C. Clarke (p)
Přiznávám, že A.C. Clarke není můj oblíbený sci-fi autor. Tím Je Asimov a Heinlein. Přesto jej ctím coby skvělého povídkáře. Bohužel psal i romány. A ty se bezesporu spoustě lidí líbí. Zejména těm, co mají rádi spíše sci než fi. A to já nejsem. Mám rád příběhy, silné příběhy. A v případě pana Clarkea je tím silným příběhem právě román a film (siamská dvojčata) 2001: Vesmírná odysea. A opravdu si nemyslím, že ústřední myšlenkou příběhu je Halova vzpoura. Pro mne je to příběh o tajemství zrodu lidství a neznámé cizí kultuře z hlubokého vesmíru, která nám dopomohla na cestě k inteligenci a civilizaci. Baví mne to napětí mezi jednotlivými segmenty děje, které nakonec vyústí v těžko pochopitelný přerod člověka Bowmana v kosmické dítě. A baví mne zejména to, že je tento příběh neukončen, protože dobré příběhy konce nemají. Proto mne vůbec neoslovují další pokračování, protože všechno to vysvětlování a ozřejmování zcela vyhubilo mystiku původního příběhu. Prostě stejný problém jako Pohl a jeho záhadná civilizace Heechee, nebo další díly Matrixu.... celý text
Ohněm a mečem
1986,
Henryk Sienkiewicz
Kterak Poláci prohráli boj o Ukrajinu a přišli o ni. A stejně ještě byli hrdinové. A milovníci, oczywiscie. Edit: Po létech se znovu navracím na Ukrajinu, v současnosti sužovanou nesmyslnou válkou a vychutnávám si první část Sienkiewiczovy historické trilogie v originále v podobě audioknihy v podání fenomenálního Gregorza Maleckiego.... celý text
