bukiet komentáře u knih

Protože jsem Kmotra poprvé četl asi v patnácti letech, byl jsem docela zvědavý, jak moc mne po letech mafiánská rodinná sága chytne. Pravda děj jsem si pamatoval z Coppolova filmového majstrštyku a atmosféru jsem vnímal i při hraní první Mafie, takže jsem neměl být vlastně čím překvapen, ale byl jsem. Kniha je to hutná a vlastně docela pomalá, což jsem si hned po doposlouchání ověřil při konfrontaci s prvním filmovým Kmotrem, který, krom jedné retrospektivní části, která se ale objeví ve druhém díle filmové trilogie, je obrazovým doslovným přepisem Puzova textu a ve svých třech hodinách trvání přece jen všechny události zhušťuje. Stručně řečeno, ač se v knize i filmu zabíjí víceméně stejně, máte pocit, že ve filmu je oněch zabití víc. Není, jen kniha pozvolna pluje a vypráví detaily, na které film nemá čas. Přesto platí, že skvělá kniha nalezla svou excelentní filmovou podobu. Mé druhé čtenářské setkání s Kmotrem ovšem bylo zážitkem posluchačským, neboť jsem zvolil formu audioknihy, kterou naprosto mistrovsky, famózně, načetl, zahrál a prožil Oldřich Kaiser. V jeho podání je Puzův mafiánský román podáván s přidanou hodnotou, o kterou byste se neměli nechat ochudit.

Neznám desetiletého kluka, který by to kordem nechtěl nandat kardinálovým gardistům. Neznám kluka, který by se nechtěl pachtit na zpoceném oři až ke kanálu La Manche a klidně by tu vodu i přeplaval, aby zachránil čest královny a získal zpět její náhrdelník. Pan Dumas starší sice svůj dobrodružný, romantický a trochu i historický román nepsal primárně pro desetileté kluky, ale časem se to tajemství provalilo a my dnes víme, že tohle dvoudílné dílko, první z trilogie, je jako dělané právě pro tuto věkovou skupinu a řekl bych, že i dívenky v tomto krásném věku si v textu najdou leccos zajímavého. Je pravdou, že dnes už asi většina dobrodružství chtivých dětí, ale i dospělých, bude znát příběh tří mušketýrů, kteří nakonec byli čtyři, spíše z mnoha filmových zpracování, ale snad si stále dost velká skupina najde cestu i k původní literární formě příběhu, který pro nás zpracovali již roku 1844 pánové Alexandre Dumas a zejména Auguste Maquet, bez jehož pomoci by první jmenovaný asi nedosáhl takové popularity. V prvním dílu první části celé trilogie se seznamujeme se všemi hlavními postavami a řešíme intriky kardinála Richelieua proti královně Anně Rakouské. Ke konci se blíže začneme zabývat hlavní zápornou postavou, záhadnou Mylady, která je vlastně hlavní postavou dílu druhého. Knihu, mnohokrát čtenou již od dětství, jsem si protentokrát dovolil vychutnat v audio podání skvělého Jaroslava Plesla.

Druhý díl první části mušketýrské trilogie pánů Dumase a Maqueta je od první chvíle mnohem temnější než jeho předcházející část. Čtyři mušketýři, což je mimochodem původní oficiální název tohoto svazku, jsou v ději poněkud upozaděni a naše pozornost je soustředěna na záhadnou Mylady, což je jedna z velmi silných ženských záporných postav v literatuře, nejen dobrodružné. Vždy mi nějak připadala podobná Cathy Amesové ze Steinbeckova románu Na východ od ráje. Mužští hrdinové se zprvu baví při obléhání La Rochelle, aby se na podstatnou část knihy děj přenesl za Mylady do Anglie, kde konečně poznáme, že tato „nevinná“ žena má opravdu ďábla v těle i mysli. Odskáče to Felton a samozřejmě Buckingham. V závěru knihy pak pochopíme, proč v dalších dílech zůstal pan DArtagnan svobodným mládencem a můžeme se těšit na další dobrodružství po dvaceti a posléze ještě deseti letech. Doufám že i tyto, méně slavné knihy nám zprostředkuje skvělý Jaroslav Plesl, kterému tak dobře jdou ženské postavy.

1 06.12.2024

(SPOILER) Osudy romantických hrdinů polské historie pokračují ve třetí, závěrečné, knize, ve které se děj soustředí na asi nejpopulárnější postavu celé Sienkiewiczovy Historické trilogie, na pana Wołodyjowského. Malý plukovník a jeho přátelé musí, po ukrajinském a švédském nepříteli, čelit mocnému útoku Tatarů a Turků. Román na historickém a dobrodružném pozadí opět vypráví příběh velké lásky. Nejprve je to příběh samotného Wołodyjowského, který o jednu lásku přišel a posléze k manželce nové cestu nalezl. V druhé polovině pak sledujeme příběh lásky a pomsty mladého šlechtice Nowowiejského a jeho nepřítele Azji, který je synem Tuhaj Beje, známého z prvního dílu trilogie. Sám titulní hrdina si rodinný život dlouho neužil a jeho hrdinskou smrtí při obraně ukrajinského Kamence celá trilogie končí. Stejně jako předešlé díly jsem si i tento při poslechu užil v polském originále tentokrát v podání skvělého Janusze Gajose.

1 02.12.2024

Pracovat v divadle, spolupracovat na inscenacích všech osmi Smetanových oper a nepřečíst si v Roce české hudby nejnovější životopis zakladatele české národní hudby, by bylo hanebné. Nejprve jsem si poslechl rozhlasový výběr z Kosatíkovy knihy, navnaděn samotným autorem, který se přišel podívat na jednu z oslavencových oper a po skončení představení měl krátké setkání s diváky. A když vyšla nedávno celá audiokniha, neváhal jsem ani vteřinu. Líbí se mi věcný styl vyprávění Smetanova života, bez senzacechtivostí, naopak se snahou ukázat, že tento český národní skladatel, je i skladatelem světovým. Je příznačné, že první polovina knihy je více životopisná a až ve druhé půlce se dostaneme k autorově hlavní tvorbě. Smetanovi dlouho trvalo, než pochopil že je více hudebním skladatelem než hudebním virtuosem. Lze souhlasit s autorem, že tomuto pánovi bychom se měli více věnovat a umožnit nejen sobě, ale celému světu poznávat jeho tvorbu. Knihu namluvil člověk s velmi příjemným hlasem a s obrovským vztahem k hudbě, pan Jakub Hrůša, jeden z nejvýznamnějších současných světových dirigentů.

2 20.11.2024

Je těžké převzít otěže po tak dobrém vypravěči, jakým byl bezesporu Arthur Conan Doyle. Následovníci jeho tvorby a tvůrci nových, neznámých, případů geniálního Sherlocka Holmese mají většinou tendenci obohacovat své příběhy něčím netradičním, takže Holmes tráví spoustu času v Americe, nebo vyšetřuje hororově fantastické případy a někdy se vlastně úplně vytrácí z těch případů ta stará dobrá Anglie a prostá detektivní práce. V této knize se její autor, jinak známý jako autor knih ze světa Star Wars, s pokorou vrací ke stylu původního autora, a to je jen dobře. Opravdu má pak čtenář pocit, že to je jen další kniha napsaná doktorem Watsonem, tedy panem Doylem, kterou nedovolil Mycroft Holmes veřejně publikovat. Knihu opět skvěle načetl Václav Knop.

2 16.11.2024

Ze všech tří amerických Velmistrů žánru sci-fi mám nejraději Heinleina a může za to právě tato kniha. Dveře do léta je nesmírně poetický příběh o cestování časem a o pomstě, ale také o lásce, přátelství a o kocourovi. V době kdy jsem se s knihou potkal poprvé, jsem ani náznakem netušil, že mi chlupaté stvoření rodu Felis catus někdy zkříží životní cestu, přesto jsem už z úvodní pasáže románu, kdy hrdina hojně probírá svůj vztah k mňoukajícímu příteli, cítil, že takové přátelství je velmi vážná a seriózní záležitost. Teď, po letech strávených ve společnosti mnoha šelmiček, které mi zpříjemňovaly a zpříjemňují život, jsem nadšený z toho, jak přesně Heinlein vztah dvou rovnoprávných entit popsal. Bez kocoura by to prostě nebylo ono, i přesto, že po většinu románu je Pete mimo děj. Román sice patří ještě do prvního spisovatelova období, kdy střídavě psal romány pro mládež a romány pro dospělé, ale dle mého názoru se jedná o jeho nejlepší práci vůbec. Lehkost, nadhled, humor, ale i napětí, to vše bravurně spojeno do příběhu o návratu k milovanému kocourovi ( Já vím, že to tak úplně není hlavní téma, ale jsem kontrolován při psaní tohoto komentáře čtyřmi kocoury, kteří si hlídají, co kde napíšu o kočkách). V audio podobě se načtení románu skvěle zhostil Otakar Brousek mladší.

14 29.10.2024

Heinleinův román Vládci loutek, vydaný v roce 1951 mezi mládežnickými romány Hvězdná dvojčata a Sirotci oblohy, patří mezi romány pro dospělé, což vzhledem k nahotě, jako důležitému prvku děje, nepřekvapí. V mládežnických sci-fi románech Heinlein nahotu a sex nikdy moc neřešil. Zato v těch dospělejších dílech…
Vládci loutek jsou typickým románem padesátých let dvacátého století, kdy v Americe vládl velký strach ze zlých komunistů, paranoia byla všeobecná a nepřátelé byli jasní. Jenže co když byli nepřáteli i vaši sousedé, že? Tuto McCarthyovskou atmosféru oděnou do svižného a vlasteneckého hávu přetvořil Heinlein v bravurní akci vládních agentů proti mimozemské tajné a plíživé invazi. Text mého nejoblíbenějšího z americké Velké trojky sci-fi autorů je samozřejmě, ač se odehrává v sedmdesátých letech minulého století, mnohem víc zakotven v letech padesátých, ale pokud si ho začnete představovat v kulisách před herním Falloutem, vůbec vás to nemusí rušit.

I kdyby nenapsal nic jiného než Já, legenda, měl by Richard Matheson trvalé místo v dějinách science fiction. Možná nepatří k těm jménům nejznámějším, natož k velmistrům řádu, ale právě svým kratičkým románem Já legenda dokázal, že i brak může mít hlubokou myšlenku a pomohl tak science fiction etablovat se mezi plnohodnotné literární žánry. Vzít profláknuté upírské téma, skloubit ho s prvky sci-fi, a napsat dystopii, která za sedmdesát let vůbec nezestárla, to chce jistou dávku talentu i geniality. Jistě tomu napomohla úspornost vyprávění, kdy v příběhu nenajdete nadbytečnou větu, hluché místo. Autor se také vyhýbá jakémukoliv popisu věcí fantastických a vědeckofantastických, jediným sci-fi tématem je existence upírů, na které ovšem hrdina pohlíží veskrze racionálně. Příběh se může odehrávat kdykoliv, protože svým popisem společnosti je nadčasový, proto se tolik čtenářů diví, že někdo už v padesátých letech mohl něco takového napsat. Inu mohl, a dokonce bez pomoci textového editoru a umělé inteligence. Román skvěle načetl Jan Dolanský.

2 19.10.2024

Vlastní životopis Agathy Christie jsem začal číst už v roce 1987, kdy vyšel v odeonském Klubu čtenářů a ukončil moje životopisné období, tedy období, kdy jsem hodně četl různé paměti a biografie. Vím, že jsem před tímto obdobím měl období protiválečných románů a vím, že autobiografie velké anglické detektivkářky byla na dlouhou dobu posledním životopisem, který jsem četl a hlavně, že jsem ho tenkrát nedočetl. Možná už to bylo únavou ze všech těch životů, které jsem prozkoumával, možná mi neseděl styl, který Agatha Christie použila pro popis svého života. Ta ženská si pamatovala, co měla k obědu před padesáti lety ve středu v březnu ve dvě odpoledne! Přemýšlím, co jsem obědval dneska já. Nevím. A v roce 1987 jsem na tom byl víceméně stejně. Logicky mne na jejím životě zajímala především ta umělecká část, spojená s literaturou a jejími slavnými postavami, které jsem ovšem znal jen z filmů, protože životopis byla první kniha, kterou jsem od autorky četl. Třetinu knihy věnovala svému dětství a mládí… Vzdal jsem to.
Nu a teď, po letech, kdy už mám načteny všechny případy pana Poirota i slečny Marpleové, jsem se k biografii první dámy anglické detektivky zase vrátil prostřednictvím audioknihy, která získala ocenění Nejlepší audiokniha v jednohlasé četbě za rok 2023 a svůj nedokončený úkol, jsem díky poslechu dokončil. A všem, kteří, jako já kdysi, mají problém s autorčiným až příliš podrobným popisem vlastního života, mohu poslech jen doporučit. Prostřednictvím excelentní Aleny Vránové, se přenesete do dob již neexistující koloniální Velké Británie, poznáte středostavovský život mladé dívky, ženy a slavné spisovatelky, co se za spisovatelku vlastně ani moc nepovažovala. Díky skvělému naratorskému podání budete mít pocit, že k vám autorka sama promlouvá a znovu prožívá svůj plodný život.

4 25.08.2024

Vynikající kniha osvětlující mnohé z minulosti lidstva, kterou bohužel sráží autorská politická angažovanost. Vědě sluší nestrannost. Mohlo to být za pět, nu není. Příjemným překvapením je interpret audioknihy Ondřej Novák.

2 21.08.2024

Asi nejlepší díl ve třetí desítce Zeměplochy. V díle minulém jsme se setkali s uberwaldskými krvesaji v Lancre a teď je tedy zapotřebí konečně navštívit samotný Uberwald. A protože je tento román součástí podsérie o Hlídce, je jasné, že do Uberwaldu poputuje poslušně nový velvyslanec Sir Elánius, který krom politiky musí také řešit, kdo usedne na právě pravý kamenný Mazanec, trochu zatočí s Anguinou rodinou a ještě se seznámí se starou kamarádkou lorda Vetinariho. A protože je to příběh Hlídky, tak se v tom motají všichni a ještě k tomu Gaspoda. A všechny naprosto excelentně interpretuje osvědčený Jan Zadražil.

4 19.08.2024

V tomto detektivním případu nejde o nic fantastického, což je, přiznejme si, vlastně úleva. Jen jedna mladá, emancipovaná slečna touží zjistit, co se stalo s její kamarádkou. A nutno říci, že je tato slečna vlastně tou nejzajímavější postavou příběhu a rozhodně nestojí ve stínu slavného detektiva a jeho nohsleda. Koneckonců i pan doktor Watson získává v této knize poněkud lidštějí rozměr. A nejen tím, že se mu zapalují lýtka. Pokud máte rádi tajné sekty a také antiku s její historií a mytologií, bude se vám tento detektivní příběh líbit. Knihu opět skvěle načetl Václav Knop.

2 19.08.2024

Tentokrát řeší slavná detektivní dvojice dva zapeklité kriminální případy: ztrátu titulní závěti, za níž se samozřejmě skrývá zločin mnohem krvavější, než je pouhá loupež a výskyt podivných, tajemných parních železných mužů, kteří ruší pokoj a klid londýnské smetánky. Kniha sice pracuje s jistým tajemnem kolem těchto kovových zločinců, ale žádné metafyzično tentokrát Sherlocka s Johnem nečeká. Příběh se čte dobře, ale bojím se, že mi brzy z hlavy vyšumí. Tentokrát se zřejmě žádné překvapení z kvality textu nekonalo. Knihu opět tradičně dobře načetl Václav Knop.

1 17.08.2024

Stephen Fry napotřetí a zase bezchybně interpretuje antické mýty. Po knize o bozích a knize o hrdinech tak dostáváme svého druhu antické Avengers. Příběh Tróje a jejího dobývání si totiž bez znalosti předešlých knih moc neužijete. Vrací se spousta hrdinů i bohů z předešlých mýtů, aby svedla nejpamátnější krvavou řež historie. Válka, na kterou se dodnes vzpomíná. Fry je opět skvělý vypravěč, který s humorem i sarkasmem dokáže přiblížit všechny okamžiky vedoucí ke konfliktu a konflikt samotný až po jeho tragické finále. V čem je ovšem autor naprosto skvělý, je uvádění dějů do souvislostí, kdy si uvědomíte jak všechny příběhy, tak různorodé a samostatné, do sebe najednou logicky zapadají. Z antických mýtů nám tedy autor už dluží jen jeden velký a slavný epos o Odysseově cestě domů. Interpretace se i napotřetí ujal osvědčený Otakar Brousek ml.

1 21.06.2024

V Ankh-Morporku se vraždí. To není nic divného. V Ankh-Morporku ale také zavládla nová doba, plná emancipace, sebeuvědomování a boje za osobní práva. To není také nic divného. Když jsem Nohy z jílu četl poprvé, připadalo mi to všechno zábavné a zcela v souladu s mým osobním přesvědčením. Teď po letech jsem trochu na vážkách. Ne, vraždy mi nevadí. Ty literární. Ale s přihlédnutím k tomu, jak dnešní doba ve snaze dát někomu nějaká práva, klidně pošlapává práva druhých, jak vznešené a správné myšlenky jsou zcela dehonestovány probuzenými agitátory, kteří si z propagování myšlenek udělali kšeft, je mi při čtení humoristické knihy trochu smutno. Každopádně můj oblíbený Patricij je v ohrožení a celá, značně rozrostlá jak v počtu členů, tak v jejich rozmanitosti, Noční hlídka je na nohou a sleduje jílové stopy. Elánius už nechlastá a Noby je zkrátka Noby a nějaký erb na tom nic nezmění. Není možné, aby tenhle případ vzdali. Už kvůli skvělému podání Jana Zadražila.

5 21.06.2024

Když u nás vycházela Zeměplocha poprvé, začalo se tradovat, že kvalita textů je kolísavá. Mělo se za to, že prvních deset knih je skvělých. To je ta správná Zeměplocha. Druhá desítka šla hodně dolů, ubylo humoru. Třetí desítka se zase zvedla a čtvrtá desítka už vlastně nebyla o Zeměploše, protože ta se v průběhu času docela zakulatila. Je jisto, že udržet stejně vysokou úroveň u čtyřiceti knih je složité. Čtenář chce vlastně pořád to samé, aby mohl nakonec nadávat, že je to furt to samé. Autor, není-li idiot, se chce vyvíjet a posunovat své dílo dál. Takže vždy až čas odhalí, zda kvalita byla zachována, či nikoliv. Maškaráda si přízeň čtenářů zajistila i svou jevištní adaptací. Příběhu o divadle to prostě na divadle sluší. Umně převyprávěný Lerouxův Fantóm opery, plný sžíravých kousanců a postřehů z divadelního zákulisí patří asi k nejlepším příběhům zeměplošských čarodějek. Pro mne osobně je to pak kniha důležitá, protože celý profesní život jsem strávil právě v zákulisí opery. Pokud se vám nechce číst, je jistě skvělou volbou audiokniha v podání vždy skvělé Zuzany Slavíkové.

Přestože je Gibsonův Neuromancer po právu řazen ke klasice žánrů, ať už máme na mysli širší science fiction, nebo užší cyberpunk, je v hodnocení čtenářů znát jistá nejistota a odtažitost. Snad naprostému nadšení z díla brání nutnost velkého soustředění, které už dnes při četbě bývá u mnohých vzácností, snad nesnadnost představovat si některé cyber děje. Přiznávám, že i když jsem knihu četl několikrát, a právě jsem doposlouchal audio verzi se skvělým Janem Teplým mladším, nikdy mne to nijak netlačilo do snahy přečíst si i další díly série Sprawl. Tak možná jsem o něco ochuzen a možná, když se bude pan Teplý snažit a načte i další díly, tak tento dluh zapravím. Každopádně pokud máte rádi film Matrix a mám na mysli samozřejmě jen původní první film, tak si budete při četbě libovat, protože oproti nám, kteří jsme knihu četli před shlédnutím filmu sourozenců Wachowskich, budete mít obrovskou výhodu ve vizualizaci, kterou můžete v klidu do své mysli při četbě stáhnout z filmu.

S četbou Čapka je to stejné, jako vyhřívat se v létě na sluníčku a užívat si krásy chvíle. Závidím mu ten úžasný dar češtiny, bohaté, košaté, veselé a hravé. Karel Čapek se opravdu k našemu rodnému jazyku choval eisnerovsky jako k chrámu i tvrzi.
A samotné apokryfy? No to je lahůdka nejsladší. Podívat se na, pro někoho ještě snad, obecně známé příběhy a trochu je pootočit, jinak nasvítit, onačím způsobem nechat zahrát, a přesto nesklouznout k moralizování a poučování, to je velký kumšt. A pokud vám ty příběhy svým vyzrálým hlasem zprostředkovává takový mistr jako pan Lubor Tokoš, snad vám ani nezbyde nic jiného než si zjistit, jak ty příběhy vlastně probíhaly v originálním pojetí.

U všech čtyř kanonických holmesovských románů můžeme vypozorovat podobnou strukturu, a to rozdělení na dva příběhy. V prvním příběhu řeší Holmes s Watsonem detektivní případ a ve druhém se dozvíme, co k tomuto případu vedlo. Nejméně je to znatelné u Psa baskervillského, kde už je druhý příběh skoro zcela ponořen do příběhu prvního a nejvíce to poznáte v Údolí strachu, kde je druhý příběh sám o sobě tak hutný, že by si vystačil i bez příběhu prvního. A právě tento dvojromán nikdo nechce vydat jako audioknihu. V případě Sherlocka Holmese a Krvavé zrady tak dostáváme právě ten první typ příběhu, tedy holmesovské vyšetřování. Ale pokud vás zajímá, co k tomuto případu vedlo, musíte rozhodně sáhnout po jiné knize, a to slavném Draculovi Brama Stokera. Opravdu důrazně doporučuji si nejprve osvěžit paměť příběhem o slavném krvesajovi a až potom pokračovat Krvavou zradou. Jinak neoceníte, jak dobře a vtipně autor Stokerův román dekonstruuje. A ano vím, že Doyle vždy nejdříve odvyprávěl první příběh a pak se vrátil do minulosti v příběhu druhém, ale věřte, že v tomto případě to tak nefunguje. Audioknihu opět skvěle načetl již holmesovsky spolehlivý Václav Knop.

1 14.04.2024

Jak si poradí přísně racionální velký detektiv s případem z hlubin metafyzična? Přestože autor originálních případů Sherlocka Holmese s okultismem koketoval docela otevřeně a také naletěl podvodu s vílami z Cottingley, zcela správně a logicky držel svou nejslavnější literární postavu co nejdále od spiritismu a okultismu a jeho holmesovské případy jsou všechny docela obyčejné, i když mnohdy skvělé, detektivky. Nejblíže k metafyzickému tajemnu má případ baskervillského psa, ale i ten je nakonec rozluštěn jako pouhá dobrodružná krimi. Je proto s podivem, že noví autoři holmesovských případů neváhají Sherlockovu fantazii a logiku pokoušet okultními případy, i když musí vědět, že jim na to Holmes prostě neskočí a zůstane věren své logice. A tak je tomu i v tomto případě, který mi hodně připomněl kdysi slavný film Young Sherlock Holmes, u nás uvedený pod názvem Pyramida hrůzy. Jenže film se správně vezl na vlně steampunku a dodnes patří k oblíbeným dílům, kdežto tento příběh poněkud tápe. Abychom si rozuměli, nemohl jsem se plně začíst do popisů okultních techtlí a mechtlí, protože jsem věděl, že díky Sherlockovi o žádné tajemné okultno nepůjde. Navíc mi trochu vadilo použití skutečné osoby Aleistera Crowleyho. O tomto mágovi si může každý myslet co chce, ale je to přece jen vážený představitel okultismu konce devatenáctého století. Přesto jsem rád, že se oblíbený holmesovský interpret Václav Knop opět k velkému detektivovi vrátil, i když mne opět mrzí, že Kanopa dosud nevydala poslední Doyleovu audioknihu Údolí strachu, abychom měli celý hlavní kánon v audiu kompletní.

1 13.04.2024