Já, legenda
Richard Matheson
Ve světě plném upírů se živý člověk jednoho dne stane pouhou legendou… Přes den hledá zásoby v liduprázdném Los Angeles, v noci od svých dveří odhání smečku hladových upírů. Robert Neville vede osamělý život uprostřed apokalypsy, která dala rčení „můj dům, můj hrad“ úplně nový význam, přesto se odmítá vzdát naděje na porážku nenáviděných krvesajů – nebo alespoň na setkání s dalším člověkem. Smyslem jeho existence se stává hledání léku na tajemnou upíří nemoc, vůči níž je zřejmě imunní, a zabíjení těch, kteří se jí nakazili. Bolestné vzpomínky i temné myšlenky zahání nestřídmým popíjením whisky a poslechem vážné hudby. Pomalu si však začíná uvědomovat, že v tomhle novém světě je možná tím skutečným monstrem on sám… Jeden z nejslavnějších upírských románů 20. století. Klasické dílo americké žánrové literatury s prvky hororu a sci-fi, které se dočkalo několika filmových zpracování a okouzlilo i Stephena Kinga. Románem se inspirovaly celé generace hororových autorů. Čtivou, nestárnoucí klasiku si po několika knižních vydání můžete konečně také poslechnout!... celý text
Literatura světová Povídky Sci-fi
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Originální název:
I Am Legend, 1954
Interpreti: Jan Dolanský
více info...
Přidat komentář
Jako fanoušek filmového zpracování Já, legenda (2007), bylo jen otázkou času, kdy se dostanu k knižní předloze. Bohužel jsem byla hodně zklamaná, čekala jsem přiběh podobný filmu ale kniha je zcela odlišná. Navíc, víc jak polovina knihy je zaplněná jinými povídkami, které s Já, legenda nesouvisí. Nebylo to nutně špatné čtení, jen nesplnilo má očekávání.
Titulní novela je parádní a trumfne jednoznačně všechny filmové adaptace (i tu s Vincentem Pricem!). Povídky mají kolísavou kvalitu, ale žádná není vyloženě slabá.
Kniha o muži, který je posledním člověkem na Zemi, protože planetu nyní obývají upíři. Tento román popisuje jeho boj o přežití a jeho boj o udržení zdravého rozumu.
Pokud jste viděli pouze film s Willem Smithem – prosím, nesuďte knihu podle její adaptace, protože obě jsou zcela odlišné a román má mnohem více co říci.
A ten konec... pravděpodobně jeden z nejlepších a nejvhodnějších zakončení příběhu, se kterým jsem se zatím setkala.
Budu hodnotit pouze povídku Já, legenda, protože v mém vydání knihy více než polovinu stran zaplnily další povídky, které ale vznikaly mnohdy o hodně později. Zajímavé je, že na motivy této knihy byly natočeny hned tři filmy. Last Man on Earth (1964), Omega Man (1971) a konečně I am Legend (2007), přičemž pouze první film se věrně držel předlohy a další dva se více a více odkláněly. Oproti poslednímu filmu je příběh podstatně komornější. Robert Neville je v podstatě obyčejnej chlápek, zmítanej sexuální deprivací a návaly vzteku nad osamělým životem, whiskey pije jak vodu a cigára připaluje jednu od druhý. Ačkoli mě to ze začátku odpuzovalo, tak zase proč ne? Kdo z nás by dokázal zůstat poslední a dodržovat asketický život tak, jak to ukazoval film z roku 2007. Takže Robert se vlastně jen tak potuluje a tu a tam zapíchne kolík. Oproti vyspělejší pozdější próze tady nenajdeme bližší popis těžkostí post-apo života. V reálu by asi benzín několik let použitelný nevydržel, problém by byl s pitnou vodou a bez antibiotik by člověka sundala první angína. Ale je potřeba pamatovat, že tohle vzniklo v r.1954, takže to přejdu. Nejsilnějšími částmi příběhu je pak epizoda se psem a samotný konec příběhu. Matheson ukazuje mistrovství v tom, že nepotřebuje zakončit děj nějakou bombastickou událostí. Nechci spoilovat takže napíšu jen, že někdy se v jednoduchosti skrývá nesmírná síla.
P.S. "Neville, pojď ven!" mě nepřestalo bavit až do konce :-)
Keď som pozeral film, bral som ten názov pozitívne. Myslel som, že Robert Neville je legenda, pretože našiel liek na epidémiu. Vo filme tiež chýbajú noví ľudia, ktorí sa naučili žiť s baktériou. Dej knihy sa odohráva v Los Angeles, ale pri čítaní som mal pocit, že to je niekde v malom mestečku. Autor sa veľmi vážne zaoberá skúmaním fenoménu upírov a svoje teórie dokladá množstvom zaujímavých faktov. Je to kniha na zamyslenie, nie je to iba horor. Hlavná myšlienka hovorí, že to, čo je normálne, je dané množstvom ľudí, ktorí túto normu uznávajú.
Název knihy dost mate. I ten přebal... Čekala jsem příběh já legenda a ne pak nějaký jiný příběhy, které byli něco jiného. Příběh znám s filmu, proto jsem zde byla zmatená.. Film se mi líbí daleko více a byla bych ráda s toho mít knihu tohle za mě bylo divné..
Tak jsem si myslela, že si doplním film a ono to bylo úplně jiné povídání. :-) Ale i tak hodně napínavé a zajímavé. Povídky v druhé části knihy byly lepší i horší, jednu jsem nečetla vůbec, ale protože jsem si knihu půjčovala kvůli příběhu Já legenda, hodnotím ji pěti hvězdami. :-)
Chápu že Já legenda byla inspirací mnoha moderním autorům a jistě má své kouzlo. Na mě ale příběh nefungoval....upíři,ok...hlavní postava...no dejme tomu, ale celkově to skončí dřív než začne a konec i když očekávaný, mě nikterak nezasáhl....škoda...Ty desítky let od napsání jsou sakra znát....
Mám jiný přebal knihy než Willa Smithe se Sam. Víc postapo, líbí se mi.
Je to asi 5 minut, co jsem dočetla a ještě teď mám husí kůži. Každá jedna stránka je plná opravdovosti, izolace, bolesti. Charisma hlavního hrdiny je obrovské, temné a surové. Žasnu, že se příběh zrodil v roce 1954. Téměř před sedmdesáti lety! WOW.
Film byl super, ale atmosféru knihy dokázal zobrazit pouze částečně. Navíc se hodně odkláněl od předlohy.
Takže, nejdříve bych ráda podokla, že by se měl název upravit na "Já legenda a další povídky". Těšila jsem se a detailně propracovaný příběh "Já legenda" v čele s filmovým Willem Smithem a že si zaplním mezery z filmu a ono kulový! Kniha je zaprvé úplně jiná než film a za druhé "Já legenda" je zhruba po půl knihy a zbytek jsou povídky na jiné téma. Což za mě bylo zklamání, protože mě vážně zajímaly detaily na 306ti stranách. No nic, i tak to bylo fajn. Do některých, zvláště dlouhých povídek jsem se musela nutit, protože mě ze začátku nadchly, pak nudily a nakonec zase super. Ty krátké jsem zhltla na jeden nádech.
Viděl jsem film, ale až teprve po přečtení komentářů tady jsem zjistil, že knižní předloha je dost jiná a tedy poprvadě se mi míbila více než film. Mělo to nějakou myšlenku a také vysvětlení toho názvu (což ve filmu vlastně nebylo). A ty další povídky byly také dobré! Sice některé byly slabší, ale zase jiné byly super. Hlavně ty extra krátké.
Poslouchal jsme jako audio.
Původně jsem myslel že kniha je jen Já legenda, další povídky mně dost překvapily. Vůbec jsem je nečekal a i když žádná z nich nedosahuje kvalit té titulní, a málo kdy jsem pochopil jejich pointu, všechny byly poměrně zajímavé.
Výborná poviedková kniha, no moje konečné hodnotenie som musel zostaviť z celkového priemeru mojich hodnotení k jednotlivým poviedkam.
Definitívne najlepšia bola novela "Ja, legenda", ktorá mi pripomenula tvorbu môjho obľúbeného spisovateľa Stephena Kinga.
Naopak najslabšia bola pre mňa poviedka "Obeť ", ktorá mi nemohla pripomenúť vôbec nič, čo som doposiaľ čítal.
Svoje postrehy ku jednotlivým poviedkam som už napísal ku každej zvlášť, no jediné, čo by som spomenul je to, že nerozumiem ako mohol človek, ktorý prišiel s takou geniálnou vecou ako "Ja, legenda" napísať niekoľko poviedok, pri ktorých som sa dokonca aj nudil.
No, ale aj tak to nemení nič na tom, že som si celú túto knihu dal do Doporučených, už len kvôli "Ja, legende" a "Kdo je na dráte?" :)
Ešte by som rád pridal aj celkové poradie poviedok, pre mňa, od najlepšej po najhoršiu aj s mojim hodnotením...
1. Já, legenda *****
2. Kdo je na drátě? *****
3. Pohřbené nadání *****
4. Bílé hedvábné šaty *****
5. Za pět minut dvanáct ****
6. Pohřeb ****
7. Nepříčetný dům ****
8. Tanec mrtvých ***
9. Válka čarodějek ***
10. Z hlubin stínů **
11. Oběť *
Na začátku jsem chybou vydavatele byla zmatená, co vlastně držím v ruce. V anotaci se píše: "Já, legenda je jedním z nejslavnějších upírských románů dvacátého století." a na knize je "Literární předloha k filmu...". A já na to: "Hele, neměla to bejt povídková sbírka?" Kouknu na databázi a tady se mi to potvrdí. Kouknu tedy znovu do knížky. Na ní to nikde není napsané. Filmový obal nepomohl. Ani anotace, což je podle mě přepis anotace adaptace. Až v obsahu. Že se jedná o knihu obsahující román Já, legenda (podle délky, to už asi nebude novela) a deset dalších povídek. A když na to koukám, nové vydání se kromě hezčí obálky taky moc nepolepšilo. Když čtu anotaci vydání Arga, tak tam píšou pohádky úplně stejný. Jako kdyby se jednalo o román (byť Já, legenda románem je, vo tom ani potom) a nic dalšího v knize nebylo.
No, ve výsledku jsem stejně nejdřív četla nejdřív krátké povídky. Měla jsem na ně náladu víc.
A musím říct, že mě vážně moc bavila "dvojitá" povídka Za pět minut dvanáct a Pohřeb. Obě měly svoje kouzlo právě toho tajemna. Protože já na to jednou přijdu, co lidi fascinuje ne přímo na smrti, ale na hřbitovech a pohřebních službách. A co jsem četla, autor si právě na tomhle ujížděl vážně hodně.
Hodně mě zasáhla hned (z kraťasů) úvodní Pohřbené nadání. Na první pohled nevinný, ale když se člověk zamyslí, poměrně hluboký.
Nejvíc mě asi vyděsila povídka Bílé hedvábné šaty. To bylo vážně brutální.
Než jsem na noc začala vytahovat ze zásuvky rádio, samo se mi zapínalo o půlnoci. Ten večer se nám přesně ve tři ráno někdo opřel o zvonky. Den na to jsem četla povídku Kdo je na drátě?. Bez vědomí, kdy to začíná zvonit. Večer jsem se bála usnout. Byla to druhá noc od příhody se zvonky. Ale...co když to nebyl ožrala?
Moc mě nebraly povídky Oběť a Válka čarodějek.
A potom Já, legenda. Jsem vážně ráda, že jsem měla větší náladu na kratší povídky, a začala jsem jimi. Protože jinak by mě první polovina asi moc nebavila. A nepochopila bych,o co autorovi jde. Ale jako kdybych ho díky tomu prokoukla. A věděla jsem, co mám čekat.
Pár mojich blbých keců k jednotlivých povídkám u jednotlivých povídek.
Skvělá sbírka obsahující celou paletu žanrů. Od klasického tajemného hororu, jinou upířinu, apokalypsu, tajemné posedlosti, až po démony. A většinou je na prvním místě nitro člověka. Co to s ním dělá. Jeho vnitřní rozpad. To, jak se temnu podvolí.
Jednoznačně doporučuji :)
Asi by hodnocení vycházelo na čtyři hvězdy, ale pocitově jsem nemohla jinak, byť se mi dva kousky líbily jenom průměrně...
Já, legenda (1954) je naprosto zásadní dílo moderního horroru, podobně jako Den trifidů (1951). Vemte z obou knih to podstatné, promíchejte a dostanete většinu zombie filmů, počínaje proslulým Night of the Living Dead (1968) George A. Romera. A je jedno, že v Legendě jde o upíry a v Trifidech zase o rostliny.
Zatímco autor Dne Trifidů, John Wyndham (obvykle vnímaný spíše jako tvůrce sci-fi) je u nás poměrně známý právě díky Trifidům, vydaným už za totality (později se objevily i překlady dalších jeho zásadních děl - např. Midwichské kukačky), Richard Matheson je (snad pro jeho těsnější spojení s horrorem) autorem u nás takřka nevydávaným. A nebýt filmu s populárním Willem Smithem, kdo ví, zda bychom tu dnes od něj vůbec hodnotili alespoň tuto knihu.
Přitom pokud jde o svět filmu, právě Mathesonovo jméno v něm figuruje mnohem častěji než Wyndhamovo. Už jen proto, že je uveden pod spoustou televizních i celovečerních snímků nejen coby autor předlohy, ale i jako jejich scénárista. Za všechny připomeňme alespoň "Duel" Stevena Spielberga, klasiku z 50. let "The Incredible Shrinking Man" nebo slavný mysteriózní seriál "The Twilight Zone" ze stejné doby. Ostatně, jenom samotný román Já legenda byl zfilmován hned třikrát (i když jen jednou pod tímto názvem).
Matheson ovšem nezůstal nic dlužen ani světu literatury. Napsal více než dvě desítky románů a vyšel mu zhruba stejný počet povídkových sbírek. Psal sci-fi, thrillery, westerny, ale naprosto dominantním byl u něj především horrorový a mysteriózní žánr.
Povídka "Noemovy děti", která u nás naštěstí vyšla už v antologii Hlas krve, patří k absolutní horrorové klasice. Stejně jako román Já, legenda ovlivnil úspěšný subžánr zombie filmů, tato povídka je pokládána za praotce všech horrorů o nebezpečí číhajícím na nic netušící cizince v buranských vidlákovech na americkém jihu.
Nutno dodat, že Matheson byl průkopníkem v oblasti prolínání nadpřirozena do moderního světa, kdy je zdání komfortu a bezpečí narušeno vpádem triumfující hrůzy. Tento dnes v žánru už zavedený postup si velmi dobře osvojil například Stephen King, jenž v předmluvě k jedné z Mathesonových sbírek napsal zhruba toto: "Nebýt Richarda Mathesona, žádného Stephena Kinga byste dnes neznali."
Toto konkrétní vydání Mathesonova nejznámějšího románu je doplněno o několik jeho méně známých povídek. Bohužel, žádná z nich nedosahuje kvalit takových Noemových dětí, a jen o málokteré se dá hovořit jako o nadprůměrné. Škoda, že vydavatel při výběru bonusů nesáhl raději právě po "The Children of the Noah" a nepřidal k nim další klenoty jako např. "Button Button", "Nick of Time" či "Nightmare at 20,000 Feet", adaptované pro legendární Zónu soumraku. A kdyby tento výběr doplnil ještě o slavnou "Zrozen z muže a ženy", vytvořil by tak jakýsi mini-Best of Richarda Mathesona a prokázal by tím autorovi v našich končinách mnohem větší službu.
K mému hvězdičkovému hodnocení jen tolik, že do něj nezahrnuji dojem z bonusových povídek ani dojem z překladu, který se mi zdál místy trošku těžkopádný. (Možná je to jen moje zdání, těžko říct.)
Hodnotím zde především význam románu, jehož příběh je fenomenální z hlediska doby vzniku, mistrovský vzhledem k žánru, který reprezentuje, a přímo geniální ve své pointě, přicházející v naprosto nečekaném závěrečném zvratu.
Bravo Matheson!
Titulní povídka (resp. krátký román) je skutečný hororový skvost, inteligentní postapo, jednoduše příběh, který je kopírován a ždímán, nikdy však překonán. Sám se divím, proč se o Já, legenda v česku prakticky neví. Děj měl spád, byl velmi napínavý, dojemný a ke konci přinesl neotřelou myšlenku. Dokonalost.
Ani ostatní povídky nebyly nijak podřadné, dal se v nich najít vzor pro budoucí Kingovi thrillery, na rozdíl od nich si však Matheson vystačí s minimem krve a pouhým tajemnem. Až na povídku "Pohřeb", která nebyla nijak chytrá ani strašidelná, měl každý příbeh co nabídnout, od znepokojivě aktuálního "Tanyny", přes noční můru každého spisovatele "Nepříčetný dům" až po "Kdo je na drátě" s chladnokrevným uměním gradace dialogů. Ochotně odpouštím někdy zbytečně akční líčení útěku před příšerami (např. oběť) a dávám plný počet. Takto příjemné překvapení jsem při čtení dlouho nezažil.
Tak toto byla síla u které mi běhal mráz po zádech a bál se jen pomyslet,že by se mohlo něco podobného odehrát.Po zhlédnutí filmu ve které hlavní roli ztvárnil nezapomnutelně Will Smith,i četba byla krásně upřímná .Vřele doporučuji.
Bohužel nedocteno, dalo by se říct, že jediná povídka, která mě zaujala byla Já legenda. Ostatní neříkám, že nebavily, ale neoslovily..od povídky Nepříčetný dům, jsem to vzdala...žádná z povídek už mě opravdu nebavila. Kdyby kniha byla jen čistě Já legenda, vůbec nic by se nestalo.
Štítky knihy
upíři zfilmováno osamělost hororové povídky postapokalyptická sci-fi
Část díla
Bílé hedvábné šaty
1951
Já, legenda
1954
Kdo je na drátě?
1989
Nepříčetný dům
1953
Oběť
1969
Autorovy další knížky
| 2008 | Já legenda |
| 1999 | Jak přicházejí sny |
| 2022 | Zmenšující se muž |
I kdyby nenapsal nic jiného než Já, legenda, měl by Richard Matheson trvalé místo v dějinách science fiction. Možná nepatří k těm jménům nejznámějším, natož k velmistrům řádu, ale právě svým kratičkým románem Já legenda dokázal, že i brak může mít hlubokou myšlenku a pomohl tak science fiction etablovat se mezi plnohodnotné literární žánry. Vzít profláknuté upírské téma, skloubit ho s prvky sci-fi, a napsat dystopii, která za sedmdesát let vůbec nezestárla, to chce jistou dávku talentu i geniality. Jistě tomu napomohla úspornost vyprávění, kdy v příběhu nenajdete nadbytečnou větu, hluché místo. Autor se také vyhýbá jakémukoliv popisu věcí fantastických a vědeckofantastických, jediným sci-fi tématem je existence upírů, na které ovšem hrdina pohlíží veskrze racionálně. Příběh se může odehrávat kdykoliv, protože svým popisem společnosti je nadčasový, proto se tolik čtenářů diví, že někdo už v padesátých letech mohl něco takového napsat. Inu mohl, a dokonce bez pomoci textového editoru a umělé inteligence. Román skvěle načetl Jan Dolanský.