Vlastní životopis
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13030/bmid_vlastni-zivotopis-Xoz-13030.jpeg
5
339
339
V půvabně napsaném Vlastním životopise se vrací Agatha Christie ke svým kořenům, k dospívání, ke svým láskám a manželstvím, ke svým zálibám v cestovní a archeologii a ke svým odborným znalostem z medicíny a toxikologie. Její kniha je víc než životopis; je to strhující příběh života ženy, která – ač se ve svých románech tak často zabývá posledními okamžiky lidského života – dokáže mít ze života náruživé a všestranné potěšení.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 1999 , AcademiaOriginální název:
An autobiography, 1977
více info...
Přidat komentář
Alena Vránová je vážně skvělá,dodala téhle knížce úplně jiný rozměr!!! Bylo to potěšení pro uši
Barvitý životopis mé oblíbené autorky, v jejím vlastním nevšedním podání. Kniha, ke které se můžeme s radostí vracet. Tak, jako jsou jedinečné Agathiny detektivky, je jedinečné i toto osobní vyprávění, se kterým se přeneseme do starého dobrého světa staré dobré Anglie a v klidném spočinutí zapomeneme na obrazovky, internet, smartfouny, aplikace, politiku, AI a vůbec :-)
Vlastní životopis Agathy Christie jsem začal číst už v roce 1987, kdy vyšel v odeonském Klubu čtenářů a ukončil moje životopisné období, tedy období, kdy jsem hodně četl různé paměti a biografie. Vím, že jsem před tímto obdobím měl období protiválečných románů a vím, že autobiografie velké anglické detektivkářky byla na dlouhou dobu posledním životopisem, který jsem četl a hlavně, že jsem ho tenkrát nedočetl. Možná už to bylo únavou ze všech těch životů, které jsem prozkoumával, možná mi neseděl styl, který Agatha Christie použila pro popis svého života. Ta ženská si pamatovala, co měla k obědu před padesáti lety ve středu v březnu ve dvě odpoledne! Přemýšlím, co jsem obědval dneska já. Nevím. A v roce 1987 jsem na tom byl víceméně stejně. Logicky mne na jejím životě zajímala především ta umělecká část, spojená s literaturou a jejími slavnými postavami, které jsem ovšem znal jen z filmů, protože životopis byla první kniha, kterou jsem od autorky četl. Třetinu knihy věnovala svému dětství a mládí… Vzdal jsem to.
Nu a teď, po letech, kdy už mám načteny všechny případy pana Poirota i slečny Marpleové, jsem se k biografii první dámy anglické detektivky zase vrátil prostřednictvím audioknihy, která získala ocenění Nejlepší audiokniha v jednohlasé četbě za rok 2023 a svůj nedokončený úkol, jsem díky poslechu dokončil. A všem, kteří, jako já kdysi, mají problém s autorčiným až příliš podrobným popisem vlastního života, mohu poslech jen doporučit. Prostřednictvím excelentní Aleny Vránové, se přenesete do dob již neexistující koloniální Velké Británie, poznáte středostavovský život mladé dívky, ženy a slavné spisovatelky, co se za spisovatelku vlastně ani moc nepovažovala. Díky skvělému naratorskému podání budete mít pocit, že k vám autorka sama promlouvá a znovu prožívá svůj plodný život.
Som trochu v rozpakoch nazvať to životopisom; je to skôr voľné rozprávanie a krátke príbehy o živote vo viktoriánskej Anglii na prelome storočí. Bolo úsmevné čítať, že zamestnávať pár sluhov, kuchárku, pestúnku a záhradníka predstavovalo ťažké časy. Na druhej strane, ako sa vysporiadala s vecami, ktoré sú dnes bežné, ako sú rozvod, cestovanie cez pol sveta bez mužského sprievodu alebo šoférovanie vlastného auta, z nej skutočne robí priekopníčku a výnimočnú osobnosť, čo bezpochyby pretavila do svojich diel.
(SPOILER)
Knížka byla poslechnuta jako audiokniha a musím před paní Vránovou smeknout klobouk, protože odvedla strašně skvělou práci při interpretování dané knížky. Občas jsem si myslel, že vedle mě stojí sama Agatha a převypravuje mi svůj život.
Její život byl velmi pestrý a zajímaví. Hlavně musela mít hodně odvahy, když se odvážila po rozvodu sama odjet do arabských zemí. Občas určité pasáže byli úsměvné. Hlavně když sdělovala čtenářům, aby si o ní nemysleli, že byla z bohaté rodiny a začne vyprávět o tom, že se museli na pár měsíců/let odstěhovat do Francie a žít v hotelu, protože to bylo levnější než žít v domě a platit služebnictvo :)
Trochu jsem Agatě záviděla, že se nikdy z ničeho nepo. Narodila se do bohatý rodiny, ale brzy zjistila, že otec, kterej nepracuje, zděděný peníze navíc špatně investoval, a tak se v jejích šesti letech museli načas uklidit do levného hotelu ve Francii a svůj vlastní anglický přepychový dům pronajmout, aby se zase na chvilku dostali do plusu. To znamená, že její otec dokázal za pár let rozfofrovat neuvěřitelně moc peněz, který jeho schopný otec vydělal velkopodnikáním v Americe. Agatha mu to ale nikdy slovem nevyčetla, nebo aspoň se o tom nezmínila ve svém životopise, prostě to brala, jak to přišlo, dokonce jí jako dítěti připadalo jako něco vzrušujícího, když mohla říkat, že zbankrotovali. K penězům pak měla podle mě vztah ovlivněný chováním jejího otce, prohlašovala, že pracovat není žádná zásluha, že lidi to dělají, protože musí. Sama pak byla na pokraji bankrotu xkrát, ale pak najednou začala asi nějak šíleně vydělávat díky psaní a prodeji práv k natáčení Poirota, protože před druhou světovou válkou najednou vlastnila osm domů. Ty jo, to se tenkrát spisovatelům žilo. Překvapilo mě taky, jak pozdě s psaním začala, docela dlouho nevěděla, kam se vrtnout, a až před třicítkou ji napadlo, že by mohla třeba zkusit napsat knihu, přestože měla vždycky velký problémy s gramatikou a jazykem a její oblíbenej předmět ve škole byla matematika. Poirota myslím vymyslela na službě v nemocnici, kde během první války ošetřovala. Já jsem třeba od jejího životopisu čekala víc právě o Poirotovi, možná o slečně Marplové (ta tam byla zmíněná jen tak mimochodem jednou větou), a méně životních peripetií. Jenže ono je to fakt z devadesáti procent osobní vyprávění staré paní o vlastním životě, někdy fakt zdlouhavé a méně vtipné, než si autorka myslí. To mě překvapilo i v kontrastu s tím, jak pečlivě stavěla vždycky svoje detektivky, i v téhle knize o tom píše, že slov má být raději míň, aby to čtenáře udrželo po celou dobu, no a pak sama zdlouhavě popisuje, jak ji na kterém plese škrtila která pentle a jaký měla tenkrát v Káhiře při uvedení do společnosti taneční pořádek. Mimochodem s tou Káhirou - to se tam fakt před sto lety jezdily Angličanky uvádět do společnosti? To by mě vůbec nenapadlo. Celkově je životopis Agathy Christie fajn čtení, ale nic moc víc.
564 stran života Agathy bylo jízdou na plný plyn. V knize autorka probrala celou škálu osobních zážitků od dětství po "stáří", politickou situaci za období obou světových válek, archeologické nálezy, své lásky, své názory a pocity i náhledy jiných příbuzných i přátel, . Ukazuje ve své knize náhled na dobu ve které žila a to bylo na tom to nejzajímavější. Jednu hvězdičku ubírám za některé pasáže, které byly nechutně zdlouhavé. Ale jinak doporučují k přečtení všem, kdo mají alespoň trochu zdání kdo je Aghata Christie.
Do tak rozsáhlé knihy jako je tento životopis se nepustí nikdo, kdo není velkým fanouškem autorčiných detektivek. S velkým zájmem jsem poslouchala skvostnou interpretaci A. Vránové a zcela se mi vnitřně ztotožnila s A. Christie. Byla radost poslouchat vyprávění o mimořádně zajímavém životě a nepřekvapuje mě , že právě ona takový žila. Sama sebe označuje za šťastnou a myslím, že způsobem života za tím opravdu šla. Zvídavost a rozhodně i dobrodružná povaha vytvořily inspirativní přístup k životu. Spoiler: kdo čeká odhalení, kde byla po dobu dní, kdy byla označena za nezvěstnou, nedočká se. Ale dočká se skvostně napsané knihy o nesmírně zajímavém životě.
Nemohu jinak, než dát této knize plné hodnocení. Se zatajeným dechem jsem četla o jedné z nejslavnějších autorek detektivek.
Kniha má sice mnoho stran, ale vůbec jsem se u nich nenudila. Život A. Christie byl převelice pestrý, dramatický a překvapilo mě, jak jej A. zvládala s bravurou a skromností.
Už čtení o jejím dětství, rodičích, cesta ke spisovatelské dráze, společnosti okolo ní, nemohla jsem se odtrhnout. Dozvěděla jsem se mnoho zajímavých informací o jejím soukromém životě, myšlenkách a přání.
Kdyby autorka tušila, že mnoho let po jejím skonu, je stále vyhledávanou autorkou a její knihy se těší velké oblibě.
Dlouhá, ale velmi dobře napsaná kniha. Hodně se mi líbilo, kolik času věnovala Agatha Christie popisům svého dětství a svých tehdejších představ.
Ta dáma měla schopnost stát pevně nohama na zemi, přitom při své výšce 172 cm disponovala nadhledem tří- a vícemetrových obrů s ostrozrakem. Její autobiografii prousmíváte - i v případě, že vás (narozdíl ode mne) nezajímá, kdo zabil Rogera Ackroyda nebo z kolika černoušků nezbyl ani jeden... Láska k rodinnému sídlu Ashfieldu, dospívání a hledání místa v přesně nalajnované anglické společnosti, dospělost a dva manželé, dvě světové války, spousta cestování a spousta s vášní budovaných domovů, role manželky a jen pomalu přijímaná role autorky, spousta s rozkoší potkávaných lidí, mezi nimiž má čestné místo služebnictvo, dva zásadní pátrači (pobavilo, že zatímco je Agatha schopná podrobně popsat myšlenkové pochody, které vedly ke zrození Poirota, u slečny Marplové se spokojí s konstatováním, že se prostě nepamatuje), archeologie v Iráku, Sýrii a jinde - a archeologie vlastní paměti... Trochu nejistá, hodně tvrdohlavá, velkorysá a velmi, velmi sebe-vědomě ženská v době, kdy se z toho nedělala věda. Spisovatelské práci věnuje podrobněji až poslední kapitoly, do té doby je to život, život, život... Vydání z roku 2013 potěšilo (třebaže v mém výtisku je cca dvacet stran vloženo obráceně), překladem Marty Staňkové i podrobným rejstříkem na konci.
Pro fanoušky ACh prostě nutnost.
Vřele doporučuji v audioverzi načtené paní Alenou Vránovu. Skvělé!!!
(SPOILER) Tato kniha pro mě byla velikým překvapením. Jsem z ní nadšená. Byla to pro mě přímo studnice nových informací. Líbila se mi autorčina vášeň pro cestování, jízdu vlakem, psaní i archeologii. Překvapilo mě, jak byla plachá, že měla potíže s ústním projevem i pravopisem. Obdivuji její pokoru, moudrost a ohromnou radost ze života. Knížku bych určitě doporučila těm, kdo se potýkají s těžkostmi, třeba na jejích stránkách naleznete povzbuzení a naději na lepší zítřky. Ale přečíst si ji může rozhodně každý, je to opravdové pohlazení pro duši.
Poslech audioknihy
Agathin životopis jsem za svůj život četla již několikrát a konečně jsem se dočkala i audioknihy. Jakou já měla radost, když jsem zjistila, že u OneHotBook se načítá tento skvost, radost level milion!
Co vám mám psát? Teď to bude znít mimořádně úchylně, ale bylo to více než 29 hodin absolutní slasti. Pokud jsem vás ještě nenalákala, tak když nyní napíšu, že audioverzi namluvila pyšná princezna, tak už musíte být lapeni stoprocentně.
Tvorba Agathy Christie je pozoruhodná a mimořádná, a to samé se dá říci i o jejím životě. Na životopise začala pracovat roku 1950 a dokončila jej roku 1965, vyjít směl až po její smrti.
Někdo mu vyčítá nudnost a zdlouhavost, já ten pocit nikdy neměla. Pokud obdivujete tuto dámu stejně jako já, musí to být pro vás fascinující čtení. Agatha měla úžasný smysl pro humor, takový ten suchý, mírně sarkastický, který je znát ve všech jejích detektivkách, a když se nám rozhodla povyprávět příběh svého života, tak i zde je znát její nezaměnitelný rukopis.
Pokud se chcete dozvědět, jaké měla dětství, co ji utvářelo, v jaké rodině vyrůstala, co ji přivedlo ke psaní, pohled na její dvě manželství, na rodičovství a na všechny důležité milníky v jejím životě, Vlastní životopis nemůžete vynechat. Byť jsem tuto knihu četla v minulosti již několikrát, stejně jsem poslouchala se zatajeným dechem, královsky jsem se bavila, ale byla jsem místy i dojatá. Za svůj život jsem přečetla již mraky životopisů, ale tento je za mě jednoznačně nejlepší.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Naprosto mě uchvátila, před 29 hodin poslechu a ani chvilku jsem se nenudila.
Já nejsem typický čtenář detektivek, od Agathy jsem četla jenom jednu, ale po přečtení životopisu to napravím. Co se mi na knížce hlavně líbilo je, jaký byla Agatha Christie člověk. Jak si uměla užít život, když to šlo a nedělat ze života vědu. Její vztah k dceři, k manželovi č.1 i č.2, ale i vůbec vztah k lidem, to jsem musela obdivovat. Měla ráda lidi, připadali jí zajímaví, to je z knihy cítit. Taky měla smysl pro dobrodružství, to jsem zase vnímala z jejího cestování.
Prostě kniha je skvělá a doporučuji vřele.
Agatha Christie se v úvodu vtipně zamýšlí nad opodstatněností pnutí, které vede přemnohé jedince k psaní a vydávání vlastních životopisů. I když je jasné, jak dumá, že každého zajímá jen a jen jeden život, a to ten jeho. :))
No, není to tak úplně pravda, i když o užitku z toho, vědět o kdekom všechno, se dá s úspěchem pochybovat.
Agatha ovšem nebyla "kdekdo"...
Věhlasná spisovatelka nespěchala; mozaiku svého života skládala dlouhých patnáct let, než v pětasedmdesáti lakonicky poznamenala něco v tom smyslu, že už není co dodat. :)
Vůbec to není jen o A. Ch. - královně detektivek. Jen styl psaní napovídá, že autorka byla spisovatelka zcela jedinečných kvalit, což je fakt, který vám nedovolí se od těch stovek stránek odtrhnout.
Ale ani tak by to při tom objemu nestačilo, kdyby...
Kdyby svůj život nevyprávěla osobnost tak mimořádná, s životem tak pestrým a dobrodružným. Kdyby nebyla tak laskavá, nebojácná, sebekritická a shovívavá vůči ostatním. Kdyby celá knížka nebyla protkaná úvahami na nejrůznější témata, bystrými a osobitými postřehy, mnohdy postihujícími i naši současnost. Prodchnutá humorem, typicky trochu poťouchlým, nikdy zlým. Kdyby ji zkrátka a dobře nepsala žena s tak netuctovým uvažováním, s tolika zkušenostmi a živelnou potřebou žít naplno každý den.
Poslouchala jsem audioknihu, četla Alena Vránová. Hlasově se hodila výborně.
Životopis jsem začal číst hned jak mi kniha přišla. Rozhodně mohu doporučit - hvězdičku srazilo moc příliš ,,omáčky,, kolem jejich cest a to byl další důvod - ona si tam stěžuje jak nemají peníze - ale ve výsledku, jak může tak jen cestuje a cestuje ale vlastně je ,,chudá,, knihy začne psát a za spisovatelku se ,,nepovažuje,, ale zjistí že s toho jsou peníze... No knihu jsem poctivě přečetl celou doporučuji ji ! Byla jiná doba asi jiný náhled a mít doma služebnictvo ikdyž jste chudý, byl asi standart...
Štítky knihy
archeologie slečna Marplová vzpomínky viktoriánská doba spisovatelé Hercule Poirot autobiografie
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Nejsem přední fanoušek Agathy, ale kdo by jí neznal, že? Četla jsem pár knih a viděla pár zfilmovaných příběhů. Když se mi dostal do ucha její životopis, geniálně vyprávěný Alenou Vránovou, byla jsem totálně pohlcena a necelých 30 hodin jsem si naplno užila. Kdo jiný než než vy sami si napíšete nejlepší životopis a bonusem k tomu je, že k tomu ještě umíte psát a jste vtipní :o) Obdivuji její pamět, kdy si pamatovala, co dělala v 7 letech. Možná si psala deníky a z nich čerpala. Já bych si opravdu toto všechno nepamatovala. Ač se jí nedostalo kvalitního vzdělání, tak už jako malá měla při psaní slohů velikou představivost. Životopis je psaný hodně vtipnou formou. Hrozně jsem jí záviděla cestování po celém světě, hlavně na střední východ, kam se bez rizika ohrožení života dalo cestovat, kdy neexistovala letecká doprava, cesta trvala dny a nebylo úplně bezproblémové. Tato část se mi líbila nejvíce, dále o její spisovatelské kariéře. Brilantní a pro mne zatím nejlepší životopis jaký jsem kdy četla. Agatha byla nejen statečná, laskavá, nadaná, tvrdohlavá, ale hlavně skromná, velkorysá a se srdcem na pravém místě. Doporučuji audioknihu, ta prostě nemá chybu a jsem si jistá, že se ní někdy vrátím :o)