Maškaráda
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286001/bmid_maskarada-PgT-286001.jpg
5
1170
1170
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 18. díl >
Anhk-morporkská Opera ... obrovská budova, v jejíchž prostorách se pohybují maskované postavy a provozují své nekalé rejdy ... kde umírání na jevišti občas bývá víc než metafora ... kde jsou nevinné mladé sopranistky lákány do osudových tenat padouchy v děsivě odporných večerních robách. Kde narazíte na dvě stará dámy ve špičatých kloboucích, které zatímco v lóži pojídají burské oříšky, upírají pohledy na obrovský křišťálový lustr nad hledištěm a tiše si pobrukují: "No, jestli se teď každou chvíli nestane velký neštěstí, tak teda nevím." Ano, Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová, největší čarodějky Zeměplochy, se vypravily užít si jeden nevinný (ale co je u Bábi Zlopočasné tak docela nevinné?) večer v Opeře. A nejen to. Je tedy jasné, že budou potíže (jenže pěkné představení s několika zavražděnými si prostě musíte procítit).... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1998
,
Talpress
Originální název:
Maskerade, 1995
více info...
Přidat komentář
Pátý díl čarodějnic vysílá Bábi Zlopočasnou a Stařenku Oggovou na další cestu a ještě víc pracuje s myšlenkou z druhé knihy - čarodějnice a divadlo... jen v opeře. Maškaráda má skvělých vedlejších postav na rozdávání a z čarodějnic je dějově možná nejpovedenější. Fantom opery slouží v kontextu této série jako solidní kriminální zápletka, což je novinka. Knize lehce ubírá kvantita "tlustých" vtipů. V zásadě nemám nic proti tomu dělat si samozřejmě srandu z čehokoliv, jde o to množství. Terry se z nějakého důvodu na tento typ humoru docela upnul, a v začátku knihy je to každá druhá punchline.
Když u nás vycházela Zeměplocha poprvé, začalo se tradovat, že kvalita textů je kolísavá. Mělo se za to, že prvních deset knih je skvělých. To je ta správná Zeměplocha. Druhá desítka šla hodně dolů, ubylo humoru. Třetí desítka se zase zvedla a čtvrtá desítka už vlastně nebyla o Zeměploše, protože ta se v průběhu času docela zakulatila. Je jisto, že udržet stejně vysokou úroveň u čtyřiceti knih je složité. Čtenář chce vlastně pořád to samé, aby mohl nakonec nadávat, že je to furt to samé. Autor, není-li idiot, se chce vyvíjet a posunovat své dílo dál. Takže vždy až čas odhalí, zda kvalita byla zachována, či nikoliv. Maškaráda si přízeň čtenářů zajistila i svou jevištní adaptací. Příběhu o divadle to prostě na divadle sluší. Umně převyprávěný Lerouxův Fantóm opery, plný sžíravých kousanců a postřehů z divadelního zákulisí patří asi k nejlepším příběhům zeměplošských čarodějek. Pro mne osobně je to pak kniha důležitá, protože celý profesní život jsem strávil právě v zákulisí opery. Pokud se vám nechce číst, je jistě skvělou volbou audiokniha v podání vždy skvělé Zuzany Slavíkové.
Poslechla jsem si v podání Zuzany Slavíkové. Naprosto perfektní (stejně jako pan Zadražil dává knihy o hlídce). Knihy Pratchetta nesmírně obdivuji a jak to dokázal pan Kantůrek přeložit, je prostě úžasné.
Když se řekne opera, vybaví se mi Antonín Dvořák a Rusalka. Viděla jsem i 2 jiné opery, jedna z nich byla také od Dvořáka. Jinak mě opera míjí. Knihu Fantom opery jsem nikdy nečetla a muzikál ani film jsem neviděla, i když teď po druhém přečtení Maškarády jsem se podívala na trailery k filmu a myslím, že jsem o hodně přišla. Něco jako nevidět Van Helsinga a podobné filmové trháky ze začátku 3. tisíceletí. Na dílech s čarodějkami mi často v příběhu chybí něco, co by knize dodalo ještě nějaký extra dojem (tedy ještě něco navíc nad to, že je to geniální) a je tomu tak i v případě Maškarády. Při druhém čtení jsem se ale tentokrát rozpomínala na některá překvapivá odhalení (i přesto, že jsem si myslela, že si z Maškarády pamatuju jen to, že tam Ágnes Nulíčková zpívá v opeře), takže se nekonal žádný podiv. To mohlo (v kombinaci s tím, že samotný příběh Fantoma opery je mi znám jen velmi zběžně) vést k trochu horšímu celkovému dojmu. I když jde možná objektivně o zatím nejlépe vystavěný příběh o čarodějkách, kde už jsou jednotlivé postavy dobře vyprofilované a kniha obsahuje i řadu komických momentů, nemám z Maškarády ani poprvé ani podruhé takový fantazácký zážitek jako z jiných Pratchettových knih. A to i přesto, že tam je řada výborných scén, třeba Bábina hra se Smrtěm, krysí Smrť, Silver, šťastný konec pro jednoho tenora a tak vůbec všechno.
„Jen pojď dál, Jarge Tkadleci,“ řekla Bábi Zlopočasná, „ať ti můžu dát něco na ty tvoje záda.“
Šok se ho pokusil zvednout do vzpřímené polohy a to jako by vyslalo do bělá rozžhavený pohrabáč, který se mu zabořil do zad někde ve výši opasku.
Bábi Zlopočasná obrátila oči v sloup a povzdechla si. „Můžeš si sednout?“ zeptala se.
„Ne, slečno. Ale můžu upadnout na židli.“
Bábi vytáhla z kapsy u zástěry malou černou lahvičku a divoce s ní zatřásla. Jarge otevřel doširoka oči.
„To už pro mě máte připravený i lék?“
„Jistě,“ odpověděla Bábi po pravdě. Už dávno se smířila se skutečností, že lidé očekávají láhev něčeho výrazně barevného a ulepeného. Nebyl to samozřejmě lék, v čem spočíval ten trik, ale obrazně řečeno lžička, na které byl podán.
„Tohle je tinktura vyrobená ze směsi výjimečně vzácných bylin a tak dále,“ řekla. „Navíc obsahuje sacharózu a aquu.“
„No tohle!“ zabručel Jarge, na nějž to udělalo patřičný dojem.
„Tak a teď pořádný doušek.“
Poslechl. Tekutina měla slabou příchuť lékořice.
„Další dávku si vezmeš těsně před spaním,“ pokračovala Bábi. „A pak třikrát obejdeš kaštan.“
„... třikrát obejdu kaštan...“
„A... a pod matraci si dáš širokou fošnu z borovice. Musí to být fošna ze stromu starého přesně dvacet let, nezapomeň!“
„... z dva-ce-ti-le-té-ho stromu...“ opakovalJarge. Cítil, že by se měl nějak projevit. „Takže ty suky, které mě trápí v zádech, přelezou do té fošny, že?“
To se Bábi zalíbilo. Byla to jedna z těch děsivých duchaplností prostého lidu, kterou stálo za to si pamatovat pro podobnou příležitost.
„To jsi trefil hřebík na hlavičku.“
„A to je všechno?“
„Chtěl jsi ještě něco?“
„Já... myslel jsem, že bude nějaký tanec, zaříkávadla a takové věci.“
„To už jsem všechno udělala, než jsi sem dorazil,“ odpověděla Bábi, aniž hnula brvou.
„No ne. To jo. Ehm... a co se týče placení...“
„Oh, mně nikdo neplatí,“ odpověděla Bábi. „To přináší neštěstí, brát si od lidí peníze.“
„Oh. Výborně.“ Jarge se rozveselil.
„Ale víš... kdyby tvé ženě zbyly nějaké starší šaty, říkám kdyby, tak mám číslo dvanáct, nejraději černé, nebo kdyby jí při pečení přebyl koláč, ne švestkový, z těch mám větry, nebo kdyby třeba nevěděla, co se zbytkem staré medoviny, nebo kdybys náhodou zabíjel čuníka zrovna touhle dobou, tak mám nejraději kus hřbetu, kus šunky a pár nožiček na sulc... no vlastně cokoliv bys mohl postrádat. Jen žádnou vděčnost. Nikdy bych nechtěla, aby si někdo myslel, že je mně zavázaný jenom proto, že jsem čarodějka. A jinak, u vás doma všechno v pořádku? Lidé i zvířata? Všichni požehnáni dobrým zdravím, doufám?“
Chvilku počkala, než se její výrok vsákl.
„A teď dovol, abych ti pomohla ke dveřím,“ dodala.
Tkadlec si později nikdy nebyl tak docela jistý tím, co se stalo. Bábi, jejíž krok byl vždycky tak rozhodný a pevný, jak se zdálo, zakopla přesně ve chvíli, kdy stála ve dveřích, o jednu z jeho berlí. Zapotácela se dozadu, přičemž se ho zachytila za ramena, a jak jí vyletěla noha, opřela se mu kolenem přesně o ono bolestivé místo na dolním konci páteře. Ozvalo se tiché prrrask...
„Aúúú!“
„Promiň!“
„Moje záda! Moje záda!“
Ale jak poději Jarge říkal, co naděláš se starou ženskou. A i když je neohrabaná a vždycky byla tak trochu bláznivá, lektvary míchá skvělé. A jak rychle zabírají! Než došel domů, už si nesl berly pod paží.
Lidé jsou tak slepí, říkala si. Raději věří na pitomosti než na chiropraktiku.
*
„Haló, promiňte!“ zvolal muž, když se Stařenka chystala vykročit za Bábi. „Mohla byste mi říci, co to máte na ramenou?“
„To je... kožišinový límec,“ odpověděla Stařenka.
„Ale... ale, omlouvám se, ale já měl dojem, že právě pohnul ocasem!“
„Jistě. Já totiž věřím na krásu bez krutosti.“
...
Někdo poklepal Stařence na rameno. „Paní, vaše kožišinová štola mi vyžírá bonboniéru!“
...
“Ujišťuji vás, madam, že vaše kožešina mi žere bonbony. Už se pustila do druhého patra!“
„Ale božíčku! Ukažte mu ty obrázky na vnitřní straně víka, buďte tak hodný. On jde jen po čokoládových lanýžcích a ty ostatní, co vám poslintá, si lehce otřete.“
(SPOILER)
Jedna z nejlepších Zeměplošských knih, jaké jsem zatím četl. Situaci asi velmi pomohlo i skvělé divadelní zpracování našimi herci, ale i tak jsem se neustále klepal smíchy, zejména z Gyty Oggové. Představa jak baletí je ... prostě úžasná. Škoda, že Terry více nerozvedl ubytování u paní Dlaňové a její známost s bábi Zlopočasnou. Pevně doufám, že Jindra Slimejš nepraskne a neutrpí mozkovou příhodu, přeci jen přežírání se není dobré. A doufám, že Kateřín Štandlík konečně přivede operu k nějakému zisku, když už se pan Sardelli ukázal jako šílený psychopat, co ho neskutečně okrádal a pevně doufám, že Valtr Plíža bude dobrým uměleckým ředitelem opery.
Jo, musím se podívat, co to je ten Jahodový klátil.
Příběh z opery v Ankh-Morporku nebyl špatný, ale také úplná špička tvorby pana Pratchetta to není. Chvílemi jsem se velice bavil, ale byla i místa mírně hluchá. Nicméně čtyři hvězdy si knížka zaslouží. A navíc z ČV 2024 splňuje tyto úkoly - přátelé čtenáři, vyberte si: č. 1 (milovník koček), č. 3 (čtyřslabičný název), č. 17 (pracovník knihovny) a č. 20 (bloudění).
Je obvyklé a všeobecně známé, že čarodějky mají být tři. Jenomže Magráta se stala královnou a Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová zůstali jenom ve dvojici, když nepočítáme podivného kocoura. A tak se rozhodly rozšířit svoje řady a los padne na Anežku. Jenomže ta se vydala do Anhk-morporku, kde má v plánu stát se operní zpěvačkou. V tamním divadle se však dějí velice podezřelé věci, dokonce dojde i k úmrtím a za vším je pravděpodobně duch opery. Čarodějky se ve snaze získat Anežku dostávají do centra dění a maškaráda může začít. To pravé čtení na odreagování, plné typického Pratchettovského humoru, který mimochodem zbožňuju.
Knihy Terryho Pratchetta mám moc ráda, vždy se u nich dokonale pobavím, ale tato patří k těm nejslabším.
Čarodějky se v osmnáctém díle Zeměplochy vydají do Anhk-morporkské Opery. Opět výborný díl u kterého musím vyzdvihnout povedený hlavní děj - tentokrát je oproti většině předcházejících knih komorní (většina děje se odehrává v budově opery) a nejde v něm o záchranu města, království nebo rovnou celé Zeměplochy. Další plus má kniha za spoustu odkazů na Fantoma opery.
Absolutně mistrovské dílo, děj odsýpá, postavy jsou nosné, vše do sebe zapadá a celá linka se Silverem je prostě geniální. Klobouk dolů, paní Zlopočasná!
Ježibaby v opeře. Mám moc ráda jak Terry dokáže posadit o dva tóny mimo každou teorii či myšlenku, zparodovat jakékoli dílo, překroutit kteroukoli událost.
Po Smrťovi jsou čarodějky mými nejoblíbenějšími z obyvatel Zeměplochy...jejich dobrodružství se čtou sama....nicméně teď chvilku oddych, ale Terry neboj, brzy se k Tobě zase vrátím....
Mám raději příběhy pana Pratchetta, které nejsou inspirovány jinými romány (tady Fantom opery), ale jestli něco na světě upřímně obdivuji a zbožňuji, je to Bábi Zlopočasná. Je to můj vzor a hrdina.
„Ještě včera vypadala budoucnost šedá a nezáživná a teď se zdála plná překvapení, nebezpečí a ošklivých věcí, které se přihodí některým lidem…
Jestli k tomu bude moci Bábi říct své slovo, samozřejmě.
Stařenka Oggová se v kuchyni spokojeně usmála.“
Citace hodně slibuje a rozhodně nezklame.
Terryho Pratchetta miluji, opět to byla pecka a nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Příběh z divadelního prostředí inspirovaný legendou o Fantomovi opery v kombinaci s originálním Pratchettovým humorem nemůže zklamat. Doporučuji naprosto všem, je to skvělá knížka!
Opět krásný díl, tak jako vždy. Tentokrát moje oblíbené čarodějky a trochu detektivky :) Prostě paráda.
Bezvadný jako obvykle! Tyhle "detektivkovské" mám od něj nejradši, a když jsou ještě spojené s čarodějkami, je to úplný skvost.
Říká dívka s báječnou osobností a moc pěknými vlasy. Jako kdyby Pratchett dokonale znal své čtenáře.
Magráta Česneková se vdala a stala se z ní královna. Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová tak přišly o svou společnici a hledají do party třetí čarodějku. Líbila by se jim Anežka Nudlíčková,ale ta se přejmenovala na Perditu X a rozhodla se pro kariéru v opeře. Bohužel v této opeře zrovna řádí tajemný Duch. Takže Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová se vydávají do Ankh-Morporku a musí všechno vyřešit.
Zase skvělý díl Zeměplochy, báječně jsem se bavila. Hlášky Stařenky Oggové a Smrtě nemají chybu a ostatní postavy je zdatně doplňují.
Fascinuje mě, jak si Pratchett dokáže z něčeho utahovat, a zároveň tomu vzdávat hold. Podtrhnout vše, co je na dané věci směšné, ale zároveň vyzdvihnout i to hezké. Jeho operní prostřední a jeho fantom měli grády - jako vše, čeho se Pratchett chopí. Pro mě má Maškaráda ještě jeden malý osobní bonus: začínám silně přicházet na chuť čarodějkám.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Nejsem žádným velkým fanouškem opery a mám pocit, že Pratchett taky ne. Jelikož si z toho dělá srandu jemu tak typickou, mám dojem, že opera nebude jeho šálkém kávy. Četla se mi proto kniha ze začátku trošku těžko, ale po chvilce jsem zjistil, že se není čeho bát. Je to pořád Zeměplocha a kupodivu je tohle dílo hodně tažené Stařenkou Oggovou, jejíž hlášky a činy jsou tady nezapomenutelné. O Silverově úloze ani nemluvě. Trošku škoda, že jsme si více nezabředli do "cross-overu" a neměli jsme tu pár mágů nebo třeba kapitála Elania, každopádně je tady aspoň op... pardon lidoop knihovník. Určitě to nebude patřit mezi mé topovky, ale užil jsem si to a paralelně jsem si dal i české divadelní představení z Divadla v Dlouhé, které je hvězdně obsazeno a kupodivu věrně vystihuje většinu hlášek a momentů. Doporučuji :-)