Maškaráda
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 18. díl >
Anhk-morporkská Opera ... obrovská budova, v jejíchž prostorách se pohybují maskované postavy a provozují své nekalé rejdy ... kde umírání na jevišti občas bývá víc než metafora ... kde jsou nevinné mladé sopranistky lákány do osudových tenat padouchy v děsivě odporných večerních robách. Kde narazíte na dvě stará dámy ve špičatých kloboucích, které zatímco v lóži pojídají burské oříšky, upírají pohledy na obrovský křišťálový lustr nad hledištěm a tiše si pobrukují: "No, jestli se teď každou chvíli nestane velký neštěstí, tak teda nevím." Ano, Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová, největší čarodějky Zeměplochy, se vypravily užít si jeden nevinný (ale co je u Bábi Zlopočasné tak docela nevinné?) večer v Opeře. A nejen to. Je tedy jasné, že budou potíže (jenže pěkné představení s několika zavražděnými si prostě musíte procítit).... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1998 , TalpressOriginální název:
Maskerade, 1995
více info...
Přidat komentář
Jak ja tie ženské milujem. Operu tiež. Táto časť bola absolútne dokonalá. Jedinú vrásku na čele mi robí len to, že teraz mi s čarodejnicami zostáva už len posledné dobrodružstvo :(.
Maškaráda patří k mým úplně nejoblíbenějším příběhům ze Zeměplochy. Velkou roli hraje i fakt, že jsem na základní škole (nebo až na střední?) měla možnost vidět v divadle jeho dramatizaci. Navíc naprosto zbožňuji Fantoma opery, kterého má Maskerade za vzor. Takže je o to je hloupější, že knižní verzi jsem četla až teď.
Všichni víme, že čarodějky mají být vždycky tři. Panna, matka a … ta třetí. Jenže co se Magráta vdala, Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová zůstaly samy. A Magráty potenciální nástupnice, Anežka Nulíčková, raději utekla do Ankh Morporku zpívat operu. Ne, rozhodně by se nevydaly na cesty, ale… samozřejmě, že okolnosti to vyžadují. Paralelně tak sledujeme jejich cestu a svébytné fungování Ankh Morporské opery. Lidé tam totiž umírají jako mouchy a údajně za to může jakýsi Duch…Nikdo ovšem neví, jak přesně vypadá, ale všichni vám odpřísáhnou, že ho viděli a sho musí pokračovat přeci. A když už čarodějky jedou do města, podívají se na zoubek i té opeře.
Maškaráda je zjednodušeně Fantom bez romantizovaného pohledu a ani se samotným Fantomem, pardon Duchem, to není úplně jednoduché. Na Pratchetovi mám ráda, jakým způsobem si půjčuje a přetváří klasická díla. Sice úplně základní dějová linka není jeho originální, ale veškerý vtip a odkazy na jiná klasická díla ano. Přesně tohle mě na Zeměploše vždy bavilo nejvíce a ani Maškaráda není výjimkou. Za mě naprostá spokojenost a těším se na další knihu.
Jen bych se ještě ráda zastavil u jednoho bodu. Maškarádu jsem četla v angličtině a i když jsem se vážně dobře bavila, bez Kantůrkova překladu je té zábavy polovina. Takže příště zase s radostí v češtině.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Opět výtečná satira na společnost, jak je u Pratchetta zvykem. Jeden něco umí, ale obdiv získá druhý. Operu moc nemusím a kvůli tomu jsem měl z tohoto dílu trochu strach, ale všechno dobře dopadlo. Mám rád čarodějky, obzvlášť stařenku Oggovou a rád jsem se s nimi po čase setkal.
Na druhou stranu už od Malých bohů mám pocit, že Pratchett ubral na lehkosti, s jakou dříve psal a ne že by byl děj vážnější, ale v prvé řadě je krutější. Tolik mrtvých jako v tomto díle snad ještě nikde nebylo a ty způsoby smrti. Chápu, že je to trochu kontrast k té humorné části, ale když si budu mít chuť na krvák, tak se pustím do něčeho ze severu.
Myslet a žít operně, nasadit si masku nové osobnosti, nacpat si prachy do kaťat, vyděsit trolla, omdlívat včas a použít hlas jako zbraň, být třeskutě inkognito, nenápadně muzicírovat, bezostyšně krást, váhat a jednat a vědět a zoufat, být tlustou baletkou a kocourem v obleku... to všechno se dá zažít v ankh-morkporské opeře. Stačí si koupit lístek, znát tajné schodiště nebo mít klíč od lóže č. 8.
Tohle jsem viděla nejprve jako divadlo a hrozně se mi to líbilo. Nebýt v divadle, válela bych se v některých pasážích po zemi smíchy. Bohužel jsem předtím neznala Pratchettovu inspiraci pro tuhle knížku, to by se mi to líbilo asi ještě víc.
Čarodějky v opeře a ještě s "Fantomem". Paráda. Pohled na divadelní provoz z úplně jiné strany.
Jedna z mých nejoblíbenějších.Bábi a Stařenka hledají třetí čarodějnici, a proto se vypraví za Anežkou Perditou Nulíčkovou do Ankh-Morporku.
(2009)
Je tradicí, že čarodějky by měly vždy tvořit trio, panna, matka a… ta třetí. Ale to se změnilo od doby, co se Magráta provdala za krále Verence. Ideální novou adeptkou na pannu by mohla být mladá Anežka Nulíčková. Problém však je, že aby unikla svému osudu, raději se vydala do Ankh-Morporku, kde byla díky svému magickému hlasu zaměstnána v budově Opery. A to by nebyla Bábi, aby se nerozhodla, že ji přivede nazpět. K výpravě do Ankh-Morporku však potřebuje najít jiný důvod, který ji Stařenka více než ochotně podstrčí.
Maškaráda je skvělou parodií na opery a muzikály, a zejména paroduje Fantoma opery. Bábi předstírání, že je někdo jiný než ve skutečnosti je, zde dokonale padne, takže je to skvělá zábava. Tenhle román zde také představuje jednu z nejzajímavějších záporných postav celé zeměplošské série a také s nejzajímavějším motivem. Navíc se tu objevuje i nová postava Anežky Nulíčkové, která zde předvádí zcela unikátní schopnosti, které by jí mohla leckterá čarodějka závidět.
Maškaráda je románem, který byl u nás nejčastěji adaptován jako divadelní představení, kdy hlavním důvodem je, že je pro divadlo jako stvořená.
„... mě se to zdá pěkně nesmyslné půjčovat si oblečení jenom proto, aby si člověk mohl poslechnout nějakou muziku.“
„To násobí celý zážitek, mami,“ odpověděl jí mladý Jindřich, který si tuto moudrost někde přečetl.
„No, to by mě zajímalo, jak to ví ta muzika.“
Tradiční Pratchettova parodie, tentokrát na operní svět a Fantoma opery. Od začátku až do konce skvělá zábava.
„Dobrý den, paní Plížová,“ pozdravila stařenka vesele. „Není to vzrušující? Ten šok v hledišti, to ovzduší očekávání... Všichni ti hudebníci v orchestřišti, kteří se pokoušejí někam ukrýt láhve a zkoušejí si vzpomenout, co mají hrát...“
...Ukáže se, že sluha jedná z hlavních postav je přestrojenou dcerou jiné z hlavních postav... někdo zemře na chorobu, která mu ovšem nezabrání, aby o tom několik minut nezpíval...
Bábi Zlopočasná, stařenka Oggová a kocour Silver opět na scéně (zde spíše za scénou):
...Silverovy podezřívavé oči plály v temnotě jako dva plamínky.
„Šťouchni do něj násadou od koštěte,“ vybízela bábi.
„Nee,“ zavrtěla hlavou stařenka. „S někým, jako je Silver, do toho musíš vložit trošku laskavosti.“
Bábi zavřela oči a popuzeně zamávala nataženou rukou. Zpod kuchyňské skříně se ozvalo vzteké zamňoukání a skřípění drápů po dlaždicích. Pak se zpod nábytku vynořil bojující Silver, jehož drápy zanechávaly na kameninových dlaždicích stopy.
„Na druhé straně,máš ale pravdu - velká dávka surovosti to nakonec taky dokáže.“
Doporučuji.
Na poriadny sabat je treba aspoň tri čarodejnice a tak potrebujú Zlopočasná s Oggovou nájsť náhradu za kraľovaním zaneprázdnenú Magrátu, lenže osoba s najväčším potenciálom a hrudníkom odišla kvákať do opery v Ankh-Morporku. Okrem toho vyjde najavo že starenka Oggová napísala erotickú kuchárku s receptami ako "jahodový klátil" a vydavateľ jej dlží prachy, takže je o dôvod viacť ísť do Morporku učiniť spravodlivosti zadosť. Maškaráda funguje parádne hlavne vďaka tomu že je to po celý čas proste groteska ktorá nikam neuhýba. Čarodejnice si ti serú skrz všetko sťa by uragán a pod ich prísnym sladkokyslým pohľadom sa mení všetko na popol, ale našťastie sa im darí neprekračovať hranicu medzi zábavnou a otravnou buzeráciou čohokoľvek v dosahu. V opere sa pohybuje duch, ktorý najnovšie začal vraždiť a posiela potom majiteľovi lístočky so svojim šialeným smiechom s výkričníkmi "HAHAHAHAHAHAHA!!!!!...! Zároveň sa tak dozvedáme neprekvapivo že všetci čo sa motajú okolo opery sú šialený a zápletky predstavení sú obvykle o tom že muž nespozná svoju ženu keď si dá na oči škrabošku, samé hodnotné informácie. Zvlášť ma bavil maestro Slimejš alias paródia na Pavarottiho čo by zožral aj koňa, ale v skutočnosti neznáša špagety. Ku koncu už to začne byť predsa len trochu naťahované ohľadne identity onoho ducha, ale zasa starenka Oggová v prestrojení za baletku to vynahradí. Toto proste baví a viac nepotrebujem.
Operu nejak zvlášť nemusím. Vlastne z nej dokážem vydržať len pomerne krátky úryvok. Túto verziu opery som zvládol celú a ešte som sa aj ukrutánsky pri tom bavil. A čoby nie!? V takej spoločnosti...
V tejto časti sa Bábi Zlopočasná a stařenka Oggová vybrali do Anhk-Morporku pozháňať si tretiu čarodejnicu. Tá sa nachádza v Opere a spolu s ňou je tam aj záhadný Duch Opery a pár vrážd.
Už niekoľkokrát som písala, že pánovi Pratchettovi stále neviem prísť na chuť, ale táto kniha ma vážne bavila. Podľa mňa zatiaľ najlepšia časť. Stařenka a Bábi sú super dvojka a Opera (spolu s jej Duchom) má to správne čaro.
Jsem nespravedlivá, vím to. Mistr tentokrát napravil zásadní chybu Fantoma opery, totiž že jeden a tentýž padouch operu zároveň miluje a souběžně vraždí. Hláška "krása bez krutosti" v naší rodině zlidověla. Ale - spoiler - ve chvíli, kdy zahynul doktor Musikfutteral, musela jsem jednu hvězdu sebrat. Já totiž operu miluju stejně jako on.
"Kedysi existovala stará zlá čarodějnice jménem Černá Alissa. Byla strašlivá. Nikdy neexistovala čarodějka horší a mocnější. Až doteď. Protože já bych si jí troufla plivnout do očí a ukrást jí zuby z úst, rozumíš? Je to tím, že ona nedokázala rozeznať Dobro od Zla, všechno se jí popletlo a to byl její konec."
Je nepochopitelné ako Terry Pratchet dokáže zaujať čitateľa. Obával som sa Maškarády, preto že nemám v obľube operu a čarodejky nie su u mňa favoritky Terryho sveta. Avšak, tento príbeh naplnil všetky moje očakávania. Čarodejky už od začiatku chrlili hlášku za hláškou, hlavne starenka Oggová. Túto dvojku sprevádza po cestách do Ankh-Morporku aj kocúr Silver. Tohto štvornohého diabla nemožné prehliadnúť, lebo sa ukáže vždy tam, kde je ho človek ochotný nakrmiť. Pri tom do deja zasahujú aj iné postavy z predchádzajúcich dielov ako je knihovník z Univerzity (Oook!!!) hlavne nespomínať pred ním opice na to je trošku háklivý, Nočná hliadka, Nóblhoch a trol Navážka a v poslednej rade aj samotná Smrť, ktorá si zahrá poker s Bábi Zápotočnou. Maškaráda má čo ponúknuť a preto ju smelo odporúčam.
Fantóm opery v Zeměplošskom prevedení. Musím priznať, že som sa tejto knihy bál. Pratchett už v minulosti v rámci série niekoľkokrát spracoval modernú kultúru (filmy, koncerty, nákupné centrá) a nikdy ma to veľmi neoslovilo, takže opera - téma pre mňa vzdialená - vo mne aktivovala varovné kontrolky. Kupodivu ma to ale chytilo. Asi to bude aj tým, že príbeh točí okolo hľadania vraha vyčíňajúceho v budove opery (a ja tieto tajomné detektívky veľmi môžem) ako aj fakt, že Bábi a Stařenka si vybrali lepšiu chvíľku a prezentovali sa v plnej paráde. Bonusové body za moju milovanú Nočnú hliadku. 8/10
Pro mě je spolu s Těžkým melodičnem a Pohyblivými obrázky Maškaráda součástí trilogie, která Zeměplochu překlopila od humoristické fantasy k parodickému žánru vždy na konkrétní téma, který se jen shodou okolností odehrává právě v tomto světě.
Pro čtení tohoto dílka je dobré vidět muzikál Fantom Opery (jen vás to utvrdí v tom, že Christine je úplně pitomá) a ještě lépe aspoň jednou navštívit představení operního žánru - bez těchto propriet to absolutně nevyzní. Ale když víte o co jde, upřímně se zasmějete u výšplechtů páně Basilica (alias Jindřicha Slimejše nesnášejícího špagety a milujícího pivo a knedlo-vepřo) i u rozhovorů návštěvníků opery (Mami, věděla jsi, že když chceš jít na operu, musíš si nejdřív přečíst v knize, o co v ní půjde?). Pro operou nedotčené je tu samozřejmě roztomilá Stařenka Oggová, která si vydělala majlant prodejem drobně erotické kuchařky, ale hlavní je tu prostě opera a dlouhé árie o tom, kterak se někdo najedl nebo kterak umírá. A také je to jedna z mála Zeměploch, která pro mě neměla klasický zmatený Pratchettovský konec a byla napínavá do posledních stránek! 99%
Celkově mi přišla kniha dost rozháráná, ale opera je opera. ;-) Sympatická Agnes si tolik prostoru zasloužila (nejen pro své rozměry :-)). A čarodějky do divadelního světa vpluly každá hezky po svém. Bábino třeskuté, neúprosné charisma i Stařenčina neodmítnutelná srdečnost - ty jim zkrátka otevřou každé dveře, které jsou potřeba. Třeba i do temných chodeb, po kterých se potuluje zlotřilý Fantom...
Kombinace čarodějek a přepracování klasického Fantoma opery bylo skvělé. Kniha se hezky četla, je zábavná a 'tajemná' až do konce. Těším se na pokračování, jak to bude a nebude s Anežkou :)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
(SPOILER) Fantom opery hezky po zeměplošsku. Je tu jedna mladá dívka co se vydá z vesnice do města zkusit štěstí se dvěma čarodějkami v patách.
Přestože má Anežka až podezřele úchvatné hlasové schopnosti, bohužel není křehká, hubená půvabná dívka, která stále vypadá že každou chvíli omdlí. Ale nějaká hubená dívka s výrazným makeupem a černě lakovanými nehty jí pořád vězí v hlavě.
Myslím, že dívky při těle nejsou jediné co v sobě skrývají druhou osobu, ať už hubenou či ne, někoho do myslí trochu jinak, kdo by třeba rád rozpoutal dortovou válku v restauraci, skákal bungee, vytmavil to šéfovi v práci, nebo cokoli jiného co by vás samozřejmě ani náhodou nenapadlo udělat.
Je tu taky trochu smrtě, jeho krysího parťáka a reinkarnace, která se vás neptá zda v ní věříte či ne.