Camri
přečtené 167
Rozšíření bitevního pole
2004,
Michel Houellebecq
Od Serotoninu jsem plynně přešla k Bitevnímu poli, takže jsem byla už trochu připravená na bezútěšnou perspektivu moderní společnosti. I tak jsem opět dychtivě a přitom s jistou nevolí sledovala myšlenky, které se honí hlavou vypravěči (hrdinou bych ho mohla nazvat jen stěží). Obyčejně nemám ráda, když jsou mi postavy ideově "vzdálené" (hloupý předsudek, vím!), ale když přečtete 140 stránek za necelé 4 hodiny na jeden zátah, tak je to najednou nějak jedno – prostě jste byli lapeni. Tedy já alespoň byla.... celý text
Můj život ve Francii
2016,
Julia Child
Jídlo, Francie, cestování... to všechno je zajímavé a hezky se o tom čte, ale vůbec nejvíc mě fascinovalo jak láskyplně (ale bez přikrašlování) popisuje Julie své manželství s Paulem.... celý text
Pohyblivý svátek
1966,
Ernest Hemingway
Sklenička vína, kapitola z Pohyblivého svátku a lucidní snění o Paříži 20. let na sebe nenechá dlouho čekat! A teď zcela vážně – věcná upřímnost téhle knihy mě prostě dostala. Pro mě zatím nejlepší Hemigwayovo dílo.... celý text
Srdce je osamělý lovec
1995,
Carson McCullers
Román o iluzích i o kruté realitě amerického Jihu na sklonku 30. let. Zajímavé, nikoli však dechberoucí. Psychologie postav i děj jsou celkem kvalitní, cením pár skutečně nečekaných cliffhangerů.... celý text
Co život dal a vzal
2004,
Betty MacDonald
Tahle kniha ležela v knihovně snad od nepaměti. Vím to moc dobře, protože jako malá holka jsem si se hřbety hrávala a když jsem se naučila hláskovat, tak jsem si ty názvy pořád dokola četla - se zakloněnou hlavou. Co život dal a vzal jsem do ruky vzala, když mi život pozastavil lockdown. Neměla jsem od knížky moc očekávání, protože jako puberťačka jsem si z knihovny půjčila Vejce a já, což mě tehdy nudilo tak, že jsem knihu odložila. CDaV byla ale absolutně jiná zkušenost. Asi jsem byla naměkko už z věnování, které na mě z obálky vypadlo, protože babička tuhle knížku věnovala mojí mamce, když udělala maturitu. Odpočinkové, nadčasové, vtipné a zejména v části o tuberkulóze velice dojemné a svým způsobem napínavé čtení. Občas jsem trochu skřípala zuby nad překladem některých eventualit. Překladatelku však chápu, výrazy z kapitalistické Ameriky by čtenáři žijící v socialistickém Československu také těžko pochopili. A mě koneckonců došlo, že burská pomazánka je arašídové máslo.... celý text
Obhajoba šílencova
2018,
Woody Allen (p)
Tak přesvědčivě se vysmát intelektuálům může zase jen intelektuál. A Woody Allen – když se mazaně vydává za šílence – to prostě umí.
Dalajlamova kočka
2013,
David Michie
Deník kočky Modroočky, který jen tak mimochodem obsahuje několik důležitých životních rad (nejen) pro začínající buddhisty.
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Slepá mapa se čte snadno. Má ale několik zásadních nedostatků. Tak především kniha působí tak, jako by se autorce vymkl popisovaný příběh z ruky. Děj je stále rozšiřován o nové postavy a jejich příběhy působí rušivě. Jejich svázání s hlavními hrdinkami je navíc vyumělkované. Další problém představuje způsob vyprávění. Er-forma by by byla vhodnější, protože to, co Anežka vypráví, se jen těžko mohla sama dozvědět (tím spíš od své matky, která pravděpodobně nebyla sdílná, natož od babičky, kterou nepoznala a dalších lidí, jejichž myšlenky a pocity by musela dokonale znát). Její perspektiva je pro příběh v podstatě zbytečná. Pokud chtěla autorka použít první osobu, bylo by asi lépe knihu rozdělit do tří částí a napsat každou část z pohledu babičky, dcery a vnučky. Výtku bych měla i k dialogům (přímé řeči), které nevypadají moc přesvědčivě, spíš jako z nějakého průměrného seriálu. Od knihy jsem čekala trochu víc sofistikovanější styl i příběh. Hana od stejné autorky mne oslovila víc.... celý text
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
2020,
Martin Řezníček
Martin Řezníček píše tak, jak točí reportáže. Profesionálně a přitom lidsky. Všimla jsem si, že často používá zajímavá slova, slovní obraty a přirovnání, které svědčí o jeho sečtělosti a schopnosti vykreslovat události těm, kteří je vidět (ani pocítit) na vlastní oči (nebo kůži) nemohou.... celý text
Moje bejby Amerika - Co vám nikdo neřekne o životě v cizině
2018,
Jana LeBlanc
Kdybych byla Američanka, asi bych řekla "I loved this book" – jsem ale Češka, tak jen řeknu, že se mi knížka hodně líbila. Sympatické, zajímavé a poučné vyprávění i pro ty (a možná hlavně pro ně), kteří podobnou zkušenost nemají (jako já).... celý text
